wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jiří Luka: "Prosím pěkně... nakresli mi beránka..."


Dovolte mi malé ohlédnutí...
(Nedělám to často.)
Psal se rok 1998, a i ten den si pamatuji přesně.
Byl pátek 4. prosince.
Od září roku 1998 začala pravidelná činnost občanského sdružení Školička estetiky pro děti Ohrádka, s kterou jsem byla dalších 11 let velice úzce spojená.
Kromě pravidelné činnosti pro děti z pražského sídliště Velká Ohrada se tehdy zrodil velký projekt - celopražská výtvarná soutěž pro děti od 4 do 14 let na téma "Praha na konci století očima dětí".
Tato soutěž měla hlubší význam.
V podtitulu stálo Libušino proroctví ´Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat´, které nabádalo k otázce: Je tomu skutečně tak? Kam se Praha dostala?
Pražské děti měly možnost dát svými obrázky jasnou odpověď příštím generacím, právě ony žily na konci století, kdy se leccos rekapituluje, právě ony dobře znají Prahu, o kterou tu jde.
Práce měly být provedeny na bílé čtvrtce formátu A3 libovolnou plošnou technikou.
Do uzávěrky soutěže - 6. listopadu 1998 - se přihlásily celkem 354 děti z celé Prahy.

Nezávislá porota pracovala ve složení:
akad. mal. Ladislav Hojný, ilustrátorka dětských knih Olga Francová, akad. mal. Karel Toman, starosta Prahy 13 ing. Petr Bratský, Mariusz Kuzniar, farář stodůlecké farnosti a Jana Kubánková, žákyně 5. třídy.
Porota vybrala padesát prací, jejichž autoři byli pozváni osobním dopisem na slavnostní vyhodnocení soutěže.
To se uskutečnilo právě 4. prosince 1998 v Praze, v Klubu Mlejn.
Zde byla k vidění originální jednodenní galerie všech obrázků, které do soutěže byly zaslány.
Soutěž byla rozdělena do tří kategorií podle věku.
V nejmladší kategorii (od 4 do 7 let) zvítězila šestiletá Bára Jindrová z Prahy 8,
v kategorii od 7 do 11 let zvítězila desetiletá Eliška Podolská z Prahy 8
a v kategorii od 11 do 14 let se porotě nejvíce líbila práce dvanáctiletého Zbyňka Kocmana.

Po předání cen vítězům z rukou sponzorů všichni přítomní zhlédli nadčasové představení MALÝ PRINC, s kterým zde vystoupili žáci 5. třídy ze základní školy Mendíků v Praze 4 pod vedením učitele Mgr. Jiřího Luky.

Vedle sponzorů soutěže (Pražská teplárenská, a.s., Praha 13, Hlavní město Praha, Stimbuiding, a.s., Pražské služby, a.s., Správa Pražského hradu, Portál, QUERCUS – Péče o stromy a krajinu) se akce zúčastnil také ředitel Ústavu sociální péče pro mentálně postižené děti a mládež v Bruntále Mgr. Petr Konečný, který osobně převzal finanční příspěvek z dobrovolného vstupného.
Pokračováním tohoto výjimečného projektu byla výstava vybraných 108 dětských prací v kapli Svatého kříže na Pražském hradě, jejíž vernisáž se uskutečnila 5. ledna 1999.
Výstava byla otevřena denně do 29. ledna a zaznamenala mezi dětmi, pedagogy i návštěvníky Prahy velký ohlas.

Když jsem 4. prosince 1998 viděla představení Malý princ v provedení páťáků ze základní školy Mendíků z Nuslí, vůbec jsem se nebránila dojetí.



Děti společně s třídním učitelem předvedly hru tak spontánně, že by si to jen málokterý herec dovedl představit.
Každý svou roli totiž neodehrál, ale odžil, ty děti byly všechny s duší Malého prince.
Až potom jsem se dozvěděla, že to není náhoda.
Tato knížka byla hlavním mottem celoročního projektu Mgr. Jiřího Luky, který kromě toho, že byl třídním v této 5. B, byl i Antoine, pilot, který jako jediný dospělý tady hraje, byl režisérem i tím, kdo celou hru s dětmi nastudoval a doprovodil písničkami.
Tento třídní kolektiv žil Malého prince.
Tyto děti naplno a zcela vědomě dýchaly jeho věty, ty se jim dostaly pod kůži a zářily z nich na dálku.
Bylo to jedinečné.
Dnes už jsou dospělí, je jim dávno přes dvacet, ale je mi naprosto jasné, že na myšlenky z Malého prince nikdy nezapomenou.
To totiž nejde.

Teď se v čase kousek posuneme.
Píše se rok 2004 a Jiří Luka, učitel základní školy Mendíků, Praha 4 - Nusle, získává titul Zlatý Amos.
Tento titul náleží nejoblíbenějšímu učiteli.







Na fotografii je s tehdejší ministryní školství Petrou Buzkovou.



Jeho syn Ondra byl tehdy tříletý, zkouší si korunku a na sobě má... tričko s Malým princem.



Jsme o několik nádechů a výdechů dál...
Jsme tady a teď.
Ondřej povyrostl.
Je z něho skutečný Malý princ...



Právě dnes se v divadelním sále Open Gate v Babicích konalo divadelně-hudební pásmo Malý princ.
Jiří Luka je ředitel základní školy Open Gate.







Přestože ve Vltavě od té doby nějaká voda uplynula, realita se zdá být stále stejná nebo alespoň hodně podobná.
Dohledala jsem program představení Malý princ z roku 1998 a mám i program Malého prince z dneška.
Musím se přiznat, že jsem byla opět dojata bezprostředností dětské duše, jednotlivými hereckými výkony, zpěvem, ale i myšlenkami, které ke mně dorazily.
Pokaždé překvapí...

Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Stáváš se navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal.



Toto divadelně-hudební pásmo hrají žáci páté třídy Základní školy Open Gate do konce školního roku:
20. června v 13:30 - Domov Pod Kavčí Skálou
21. června v 10:00 - KC Zahrada, Praha 4
25. června v 8:15 - Divadlo Open Gate
26. června v 10:30 - Thomayerova nemocnice

Představení pro veřejnost:
28. června v 17:00 - Divadlo Minor, Vodičkova 674/6, Praha 1 - Nové Město
© Wahlgrenis 15.06.2012

Ahojik mila Wahl,
otevira se tema Maleho prince...
To by znamenalo, ze laska nadej ma, tady u nas v tomto zivote.
Asi 14 dni, co ke mne chodi ruzna realna sdeleni k Malemu princi.
Naposled i Ty v Sumperku...
A kdyz jsem v noci uvidela slova "Namaluj mi beranka...", jako by me nekdo hladil.
Citim nadherne energie.
Nevim, co bude...
Dekuji za krasu, ktera mi timto komentarem dosla.
Delfini mi pluji u nohou a Maly princ mi posila sdeleni.
Mam na sobe tyrkysovou bo ke me dosla a volala: No jsem Tva, halenka tyrkysova.
Uzivam si, asi jsem tez dojata...
Dekuji Ti.
Mej se
S laskou
Rose 15.06.2012

Tohle je opravdu zajímavé a nikdo mi nenamluví, že jsou to jen náhody.
Volá mi Karolína, která tehdy dávno byla se mnou u zrodu občanského sdružení Ohrádka, která byla i u soutěže Praha na konci století očima dětí, která viděla tehdy kdysi dávno představení Malý princ.
Neviděly jsme se dlouho... určitě více než šest let...
Volá a po úvodních slovech se ptá, jestli by mohla použít můj název "očima dětí" na výtvarnou soutěž, první soutěž pro děti, kterou právě v těchto dnech vyhlašuje Libčická plovárna.
Okamžitě jsme byly na jedné vlně.
Okamžitě jsme byly zpět a vlastně zase tady.
Nemohla zavolat před čtrnácti dny, nemohla se ozvat před rokem.
Volá teď, když je toto téma pro mne tak živé.
© Wahlgrenis 17.06.2012








© Wahlgrenis 29.06.2012


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.