Wahlgrenis

Henry Tóth & SĽUK po Bratislavě se chystá (brzy) i do Prahy

Unikátne spojenie slovenskej gitarovej legendy a SĽUK-u.
Autorská hudba Henryho Tótha vo výnimočnej interpretácii skvelých muzikantov a speváčok Slovenského ľudového umeleckého kolektívu a ďalších.
Program je postavený na typických slovanských rysoch – virtuozite, cite, temperamente.

„Je to akási exkurzia pocitov. Naša hudba vykresľuje slovenskú i slovanskú prirodzenosť. Ak však niekto príde len na čistú ľudovku, má smolu. Ak niekto príde s očakávaním, že si vypočuje, ako jazzoví muzikanti hrajú ľudovku, tiež má smolu. Ak však poslucháč príde nepredpojatý, garantujem, že zažije krásne pocity, “ priblížil svoj nový program Henry Tóth.
Málokto miluje muziku, respektíve hru na gitare tak ako práve Henry. Študoval u najlepších profesorov široko-ďaleko, pretože svoj talent, ktorý dostal do vienka, chce neustále rozvíjať. Tvrdí, že život muzikanta je nekonečný, podriadil mu svoj život.

Dátum/Date: 25. 3. 2012, 19:00 hod.
Miesto konania/Place of event: Veľké koncertné štúdio Slovenského Rozhlasu, Bratislava
Vstupné: 20 €, študenti a dôchodcovia – 15 €, držitelia ZŤP – 10 €

Vstupenky v hodnote 20 € a zľavnené vstupenky je možné zakúpiť len v predpredaji v sieti Ticketportal. Hodinu pred predstavením bude možné kúpiť vstupenky priamo vo foyeri Slovenského rozhlasu v cene 25 €.

Viac info: www.sluk.sk, www.henrytothasluk.eu

Ke kytaře sa dostal až jako 14letý, kdy začal studovat bratislavskou Konzervatoř u prof. Jozefa Zsabka. Později pokračoval na prestižní Hochschule für Music und darstellende Kunst v rakouském Grazu. Rok 1996 představoval vydání debutového alba The Big H - Breath a ocenění Slovenskou hudební akademií Grammy West v kategorii Nejlepší instrumentalista roku. Složil hudbu k baletnímu představení, jako kytarista nahrál desítky studiových alb různých interpretů, produkoval množství alb žánrově rozdílných kapel a interpretů. Jeho portfólio obsahuje jména jako Delmar Brown, Lew Soloff, Vesta Maxey, Marika Gombitová, Richard Muller, Elán, Martin Babjak ...
Henry Tóth je univerzální muzikant, to znamená, že dokáže zahrát jakýkoliv hudební styl, a to v top kvalite. Jeho technické schopnosti jsou téměř nekonečné. Právě proto znějí jeho nahrávky tak precizně.

Henry Tóth - najlepší nielen štúdiový gitarista Slovenska (nar. 22.07.1962 Bratislava)

Vzdelanie
1977 - 1980 SOU v Bratislave, odbor štukatér
1980 - 1984 Štátne konzervatórium v Bratislave - klasická gitara u prof. Zsapku
1984 - 1986 Štátne konzervatórium, pedagogická nadstavba (absolventský koncert)
1989 - 1995 Hochschule für Music und darstellende Kunst v Grazi (Rakúsko) - prof. Harry Pepl & Waine Brasel

Životopis
Hudobná dráha Henryho Tótha sa začala v roku 1976, keď spolu s Petrom Synekom založili prvú „kapelu“. O dva roky neskôr začal navštevovať LŠU u profesora Harhovského, ktorý mu dával hodiny hry na gitaru. V roku 1979 sa v hre na gitaru zdokonaľoval pod dohľadom profesora Grófa a súkromné hodiny hudobnej teórie dostával u profesora Turza. V tom istom roku sa zoznámil s Františkom Griglákom.
V roku 1980 nastúpil Henry Tóth na Štátne konzervatórium v Bratislave. O dva roky sa predstavil v Kutnej Hore na československej gitarovej súťaži s medzinárodnou účasťou, kde zvíťazil.
V období rokov 1983 – 1990 absolvoval viacero koncertných turné so slovenskými spevákmi. V roku 1983 koncertoval na Kube s Marcelou Leiferovou, v roku 1987 to bolo polročné turné s Marikou Gombitovou, o rok neskôr s Mariánom Greksom a skupinou Demikát, v roku 1989 hral na koncertoch v Poľsku s Janou Kocianovou a v roku 1990 si zahral v Čechách i na Slovensku so skupinou Citron.
V roku 1992 založil Henry Tóth prvú kapelu v rakúskom Grázi Hammer X.
V roku 1993 pôsobil gitarista v rockovej skupine Freddie´s Stoned, ktorá vystupovala v zložení Joe Vötter, Heli Eibisberger, Andy Schmitz a Andy Hölzl. Skupina absolvovala koncertné turné v Rakúsku a vydala vlastné CD.
V rokoch 1995 – 1997 pôsobil Henry Tóth ako gitarový pedagóg na Štátnej univerzite v Grazi.
Rok 1996 znamenal vydanie debutového albumu The Big H - Breath (H&V Jumbo Records) a ocenenie Slovenskej hudobnej akadémie Grammy West v kategórií Najlepší inštrumentalista roka a tiež nominácie v kategóriách Producent roka, Platňa roka a Zvuk.
Hentry Tóth sa v tomto roku predstavil aj na koncertnom turné s Delmarom Brownom, Emilom Frátrikom a Braňom Valantským - Košický jazzový festival "96 , absolvoval vystúpenie v Bratislave, Prešove...
V roku 1997 absolvovala kapela The Big H koncertné turné v Rakúsku, roku 1999 koncertovali na Slovensku (v zložení: drums: Emil Frátrik, keyboards: Marian Čekovský, bass: Marek Minárik & guitar: Henry Tóth) a na slovenských pódiách sa predstavili aj v roku 2001 na jarnom turné, v lete vystúpila kapela na takmer 50 klubových koncertoch v Čechách.
Na Bratislavských Jazzových Dňoch "99, výstúpil Henry Tóth spolu s Adrienou Bartošovou
V roku 2000 sa Henry Tóth zúčastnil na nahrávke vianočného singlu Spoločná ( hudba/text/produkcia: Henry Tóth/Andrej Turok/Reiner Rietsch, interpreti: Robo Papp, Igor Timko, Robo Opatovský, Dagmar Rostand, Robo Grigorov, Ivana Christová, Katka Korček, Marian Greksa, Janka Stanová, Rado"Vrabec" Orth).

Ocenenia:
1982 laureát celoštátnej československej gitarovej súťaže s medzinárodnou účasťou, Kutná Hora
1996 Najlepší inštrumentalista roka (Slovenská hudobná akadémia Grammy West)

Vydal tri štúdiové a jeden koncertný album.
1996 CD The Big H - Breath
2001 CD The spirit of memory
2006 CD Henry Tóth Breath&Blue
2007 CD Čekovský a Tóth - Live from Bratislava Jazz Days

Štúdiová spolupráca
1990 - spolupráca s kapelou Citron na CD „Vypusťte psi“ (gitary)
1993 - spolupráca s Richardom Mullerom na nahrávke „Milovanie v daždi“
1994 - spolupráca s Marikou Gombitovou na jej sólovom albume „Zostaň“
1994 - spolupráca so speváčkou La Rubiou na CD „Fiesta“ (gitary, aranžmá a hudobná réžia) a spoločné vystúpenie na Bratislavskej lýre ´94
1996 - spolupráca s Rasťom Novotným na debutovom folkovom CD „prvá kvapka“ (gitary, basy, aranžmá)
1996 -spolupráca s Marianom Greksom na singli „Amerika, Afrika“ (produkcia, basgitara)
1998 - producent, gitarista a aranžér CD „Barbara“, speváčky Barbary Haščákovej a zisk Zlatej platne za predaj albumu
1998 - spolupráca na debutovom CD Ivany Christovej - „Ivana“ (gitary, aranžmány, produkcia)
1998 - spolupráca na albume Marcela Palondera
1998 - štúdiová spolupráca (gitary, basy) na CD Martina Babjaka „Romantica“
1998 - producent debutového albumu skupiny No Name - 5 nominácií Slovenskej hudobnej akadémie Grammy West - objav roka, skladba roka (Kristínka iba spí), producent roka, album roka a skupina roka
1999 - „Liquid Boogie Roll“ - Palo Chodelka - hosťovské gitary na CD
2000 - štúdiová spolupráca na sólovom CD Paľa Haberu (gitary)
2000 - štúdiová spolupráca na CD Martina Babjaka „Poetica“ (gitary, basy)
2000 - producent debutového albumu kapely Love 4 Money
2000 - Soňa Horáková - nahrávanie gitár na CD „Dívam sa z okna“
2000 - producent CD Ivany Christovej „Flám“ (hudba,gitary, basy, aranžmány, produkcia)
2001 - kamarátska výpomoc pri nahrávaní piesne "Kašovité Jedlá" kapely Iné Kafe
2003 - štúdiová spolupráca s kapelou Elán na albume „Tretie oko“ a „Megakoncert“
2005 - CD Robo Mikla „Projekt Náhoda“
2006 - CD Martin Babjak „Život je krásny“
2007 - spolupráca pri nahrávaní CD Anna Katarina Schatzl L“Songs of my soul“, a Slavonix „The Show & CD“
a množstvo práce v štúdiu na rôznych projektoch....
Zdroj: internet, spracovala Zlatica Mokrá
© Wahlgrenis

20.03.2012

Elán ještě nekončí, plánuje sérii koncertů v halách
Ačkoliv zpěvák Jožo Ráž občas mluví o konci Elánu, fanoušci ještě mají dost možností vidět ho naživo. Populární slovenská skupina navštíví letos řadu českých měst.
Včera 21.3.2012 16:38
"Skupina zrekapitulovala svoji dosavadní kariéru a připravila exkluzivní koncertní program složený z jejich největších hitů, které v původní podobě i nových úpravách představí v říjnu na třech velkolepých koncertech v Brně (19.10.), Praze (24.10.) a Ostravě (26.10.)," uvedla za pořadatele Kateřina Dědková.

Ještě předtím je ale můžete vidět a slyšet 21.4. v Jihlavě, 22.5. v Plzni, 24.5. v Liberci, 26.7. na Malé Skále a 15.9. v Kadani a zavzpomínat s nimi na staré hity jako Neviem byť sám, Kočka, Zaľúbil sa chlapec, Amnestia na neveru, Nie sme zlí a další.

Elán byl založen už roku 1968 a debutoval až po třinácti letech. Debutoval deskou Ôsmy svetadiel a v 80. letech se vyšvihl k vrcholu popularity. Jejich činnost přerušila velmi vážná nehoda Joža Ráže, ale po několika letech se vrátili. Skupinu nyní tvoří Jožo Ráž (zpěv, baskytara), Jano Baláž (zpěv, kytara), Vašo Patejdl (klávesy, zpěv), Peter Farnbauer (kytara, zpěv), Ĺubo Horňák (klávesy), Henry Tóth (kytara) a Boris Brna (bicí).
Stanislav Dvořák, Novinky
Zdroj
© Wahlgrenis

22.03.2012

Mila Wahl,
at mas krasny cas a hlavne tesim se na Tve fotecky z Bratilavy.
Ja se budu na zahradce vitat s praci a so zemou.
Ptacci mi tam arii provedou.
Jen se naladim a citim tu krasu zeme, ze tvorit mi dovoli.. sadit dobrutky a tesit se ze tvoreni.
Objimam hodne pozdravu za Tebou posilam...
Rosé 23.03.2012

Před odjezdem do Bratislavy na koncert Henryho Tótha jsem se pokoušela načíst téměř všechno, co o něm kdy vyšlo.
Přiznávám, že nepatřím k jeho skalním fanouškům, nejezdím na koncerty.
Měla jsem pocit, že bych se měl před "akcí" s jeho uměním seznámit.

Sobota 24.3.2012
Poprvé jsem viděla kytarového mága Henryho Tótha v sobotu, den před koncertem, a to v Bratislavě, konkrétně v kuřárně hotelu Kempinski.
Henry Tóth tady seděl v příjemných okrově laděných křeslech, naproti němu manažel Rasťo Novotný a vedle Henryho dáma, která - jak jsem pochopila - má na starosti přípravu pražského koncertu (1. května 2012).
Henry měl na sobě oblečené džíny a triko, vůbec nepůsobil dojmem člověka, který plní obrovské sály a dokáže nadchnout publikum svým uměním.
V očích měl jiskru, takové zvláštní nadšení, jako kluk, který dostal své první autíčko a může s ním konečně ven na písek.
Přesto si ale po několika úvodních slovech povzdechl, chytal se za holeň.
Narazil se do nohy, byl nejen odřený, ale zmínil i pěknou bouli, která se tady vytvořila.
Nepříjemné... zvlášť má-li před sebou takový důležitý koncert.
(Uskuteční se v budově Slovenského rozhlasu, tato nahrávka bude odvysílána na velikonoční pondělí na stanici Devín .)

Po pár minutách už sedím s Henrym v hale u recepce, stranou od všech.
Není třeba dávat otázky a zkoumat, co se stalo.
Plástve promlouvají samy.
Hned je jasné, že Henry Tóth je sice na první pohled tvrdý rocker, který vystupuje mimo jiné se skupinou Elán, ale uvnitř má velice jemnou duši.
Tahle duše právě promluvila...
To, proč ho bolí koleno, a co se stalo pak, že ho už nebolelo, není důležité prezentovat touto cestou.
Domlouváme se na druhý den.
Ptám se (částečně česky, částečně slovensky), jestli by bylo možné přijít se podívat na zkoušku.
Bylo by to možné.

Neděle 25.3.2012:
Původní domluva ze 13:45 se během dopoledne mění na 14:45.
V budově Slovenského rozhlasu o nás vědí.
U vchodu se nás ujímá člověk, který nás přivádí zadem, kudy přicházejí umělci, do nahrávacího sálu Slovenského rozhlasu.
Na pódiu už jsou všichni.
Henry se Slovenským lidovým uměleckým kolektivem (SLUK) má program secvičený.
Scházeli se pravidelně téměř půl roku.
O to tady ale teď nejde.
Na zkoušce je třeba vyladit zvuk tak, aby výsledný dojem působil co nejpřirozeněji.
Aby některé hudební nástroje nebyly zbytečné ostré, hranaté.
Celek má na posluchače působit jako objetí, nenásilně.
Hned je jasné, že tady má Henry hlavní slovo.
On je tady nejdůležitější ze všech, takový režisér a současně hlavní osoba.
Nehrají se jednotlivé skladby, ale jen určité úseky.
Probíhá dialog mezi Henrym na pódiu a zvukařem v horní části sálu.
"Nehrajeme pro penzisty! Dej to normálně tak, jak to bude večer!" ozývá se do jednoznačně jasnou slovenštinou do mikrofonu.
Hned je všechno jinak.

Když se v plné parádě rozezvučí celý soubor, když zazní fujara, cimbál, nádherný dívčí hlas a do toho nezaměnitelná Henryho kytara... najednou celý sál mizí... ocitáme se daleko... někde na vrcholcích slovenských hor, kde se pasou ovce, poletují včelky a čmeláci, kde zapadá rudé slunce a nic se neřeší.
Člověk zapomene na všechny problémy světa.
V tu chvíli se zastaví čas.
Tohle je totiž propojení dvou světů.
Nádherné podmanivé tóny lidové písničky, která se zrodila "tam někde" ze srdce, se objímají s profesionálním přístupem všech umělců, s rozměrem, který zná přesná pravidla.
Srdce posluchače se tak může zcela uvolnit a poddat této vlně, může se rozplynout, rozezpívat.
Jsou to vibrace, které jsou tady najednou všude.
Je to, jako by se rozezněl absolutní vodopád tónů, které jsou tak příjemné, že člověk nepochybuje a bez obav se nechá omývat, bez obav vstoupí a nedělá nic...

Koncert začíná...
Sál je vyprodaný do posledního místečka.
Přestože jsem - jako jedna z mála - už měla za sebou odpolední zkoušku, kde už se mi částečně odkrylo tajemství toho, co se mělo posluchačům nabídnout, večer byl naprosto jiný.
Možná za to mohlo slavnostní oblečení, které přítomní zvolili, možná sál provoněl těmi desítkami květin...
Všechno bylo jinak.
Hudba dostala ještě jakýsi další rozměr, přibylo něco nádherného, slavnostního, něco, co tady ještě odpoledne nebylo.
Program Henryho Tótha a SLUKu měl premiéru 7. března 2012 v sále hotelu Kempinski, který má menší kapacitu než tento nahrávací sál Slovenského rozhlasu.

Myšlenka propojit kytarového mága Henryho Tótha s folklórním souborem se jeví jako geniální.
Z jejich spolupráce se zrodil jedinečný projekt, který se dotýká samotných kořenů existence člověka.
Sice se nabízí propojení slovenského člověka a slovenské krajiny, ale není to tak úplně přesné.
Jak je to dlouho, co jsme byli společný stát?
Slovensko je stále krajinou, která se dotýká mnoha našich srdcí.
Společná historie je nepřehlédnutelná, stejně jako společné cítění, společný slovanský základ se nedá zrušit přetržením papíru a vymezením, že "teď je to jinak".
Možná právě tohle bylo to, co promluvilo v sále Slovenského rozhlasu nejčitelněji.

Henry Tóth během koncertu příliš nemluví.
Přeci jenom kytara je pro něho jazykem nejvýmluvnějším.
Ona je vrostlá do něho stejně tak, jak je on vrostlý do ní.
Nelze mluvit o Henrym Tóthovi, aniž bychom neměli na mysli kytaru, stejně jako není možné mluvit o kytarovém umění a nezmínit Henryho Tótha.
Oboje totiž jedno jest.
Snažila jsem se pochopit, jak to s tím Henryho kytarovým uměním je, ale to by byl marný proces.
Není možné rozumět všemu...
Vidím stále otázku v očích Henryho ve chvíli, kdy ho najednou přestala bolet noha.
Ptal se: "Jak je to možné?"
Každý má to své...
Jeho kytarové umění je z kategorie darů, které přicházejí odjinud.
Není možné pochopit to a snažit se zvládnout tyto procesy rozumem.
Naštěstí je to tak v pořádku.
Zvláštní pro mě - z pohledu laika - bylo, že Henry měl během koncertu vedle sebe ve zvláštním stojánku (kytarovém stojánku) umístěno snad pět nebo šest kytar, které různě měnil.
Ale to mi bylo vysvětleno později.
Každá kytara hraje jinak, má jinou roli.
Berme to tak.
Nemyslím si, že bych zde měl podat přesný návod, jak se hraje na kytaru, ani to, k jaké skladbě je která určena.
Maximálně bychom se mohli bavit o tom, jestli se mi líbí světlá, tmavá nebo ta, která je kombinací několika barev, případně by mohla také padnout otázka na používání trsátka, ale i tohle patří mezi know-how Henryho Tótha.

Když se Henry přece jen chopí mikrofonu, první, co směrem k vyprodanému sálu pronese, je poděkování.
Vnímá, že to není jen tak, že mají během jednoho měsíce podruhé zcela vyprodaný sál.
Víme všichni, že umění se v této době, která se tváří víc než komerčně, někam ztrácí...
Jako by už nemělo tu hlavní vypovídací roli, jako by už o nic nešlo.
Henry Tóth děkuji i všem umělcům, kteří jsou nyní s ním na pódiu.
Váží si této možná trochu zvláštní spolupráce.
"Jsem moc rád, že mohu dělat tak trochu jiný rock´n´roll díky tomu vynikajícímu uskupení lidí!"

Slovenský lidový umělecký soubor SLUK doplnily ještě klávesy a bicí. Když se tato netradiční spolupráce teprve začala rýsovat, zvažoval Henry Tóth možnost oslovit profesionální hudebníky.
Ukázalo se ale, že tohle nebyla ta ideální cesta.
S folklórním souborem bylo třeba pravidelně zkoušet, na což mnozí nebyli ochotni kývnout.
Užším výběrem tedy prošli mladí nadějní hudebníci, kteří byli ochotni obětovat na tento projekt i kus svého volna.

Když zazní poslední tón večera, publikum odměňuje všechny na pódiu dlouhotrvajícím potleskem vestoje.
Henry je dojatý.
Děkuje...
Nečekal to.
Dokonce ani nemají připravený žádný přídavek.
Přesto zazní ještě jedna nádherná skladba...
Posluchači velice citlivě vnímají, že tady se děje něco jinak.
Odcházejí, ale je jasné, že už nikdy nebude nic jako dřív.
Tahle hudba má kouzelnou moc.
Program Henryho Tótha a Slovenského lidového uměleckého kolektivu SLUK má za sebou křest, ale tím rozhodně nic nekončí.
Naopak...
Můžeme se těšit na další projekty.
© Wahlgrenis

26.03.2012

Draha Wahl,
citam Tvoje riadocky o Henrym so zatajenym dychom, a mrazi ma celym telom pritom...
Vnimam, je to tak...
Co dialo sa v Bratislave, ze to nebolo len tak...
Srdce zachytilo tu krasu...
Uz i slza mi zmaca riasu....
Bo cez Tvoje pismenka az k mojej dusi leti sprava... pocity a city, vo mne vyvolava...
Som tam opat niekde doma...
Srdce rozumie, ved to tak dobre pozna...
Dakujem, ze brnkla si na tu spravnu strunu a naladit mohla som sa na tu vlnu...
Dakujem...
Severka 27.03.2012

Milá Wahl,
děkuji za úžasný popis situace a děje z koncertu.
Jsi profesionál ve svém oboru.. jojo každý má své :-))
Báječné.
Cítím se, jako bych tam byla.
To, že v Praze bude 1.5., to jsi mne tedy navnadila.
Měj se, jak jinak, než príma.
Rosé 27.03.2012

27.03.2012

Wahlgrenis,
Dakuejm za krasnu "reportaz" z vikendoveho koncertu, za Tvoj pohlad z vnutra.
Raz niekto mudry nahral a skumal vtaci spev.
Potom nahravku pri pretacani spomalil.
Prekvapenie... boli pocut melodie, podobne ludovym piesnam.
Uzasne, nie?
Makulienka 27.03.2012

Henry Tóth sa zamiloval do cimbalu, fujariek a píšťaliek
29.2012 o 14:31
Známy slovenský gitarista, skladateľ a producent Henry Tóth spojil sily s ľudovou hudbou SĽUKu. "Keď robíme hudbu, ktorá má niečo spoločné s anglosaskou hudbou, bluesom, jazzom a funky, robíme jednu chybu, že sa to snažíme až detailne napodobiť, čo sa nedá. Muzikanti ako ja zabudli na to, že tu máme niečo, čo je pre nás charakteristické, čím môžeme vo svete osloviť," vysvetlil pre TASR vznik netradičného spojenia.
"Zdá sa mi, že sme to udupávali. Ľudovku sme považovali za niečo staromódne, neaktuálne, ale nám sa podarilo so SĽUKom nájsť tvar, ktorý je akceptovateľný," povedal gitarista o projekte - komponovanom hudobnom pásme, ktoré v nedeľu (25.3.) vo Veľkom koncertnom štúdiu Slovenského rozhlasu po druhý raz predstavil fanúšikom v Bratislave.
Premiéru mal projekt vo februári v Martine.
V oboch mestách mal zvláštny projekt dobrú odozvu a podľa Tótha má šancu osloviť aj v zahraničí.
"Hudba je internacionálny jazyk a ten spôsob vyjadrenia sa je naozaj rýdzo slovenský. To cifrovanie, aj tie ozdoby a hlavne temperament. Temperament a emócia je to, čo tento program robí aktuálnym."
Pásmo vychádza z Tóthových autorských nápadov, predstavuje fúziu viacerých hudobných štýlov a prvkov. Vznikla tak hudba, ktorú je ťažké žánrovo zaradiť. Návštevník koncertu si však predsa bude môcť zaspievať aj pravú ľudovku.
"Hitov je v programe dostatok. Na určitých miestach zrazu prekvapí slovenská ľudovka na úplne neobvyklom mieste. Tie piesne sú tam, len sú zakomponované ako bonbónik."

Na otázku, či sa gitarista milujúci rock"n"roll zamiloval do ľudových inštrumentov - píšťaliek, fujariek, drumble či koncovky, Tóth zareagoval:
"Som absolútne do toho. Je to zvláštne, že sa pri týchto nástrojoch, kontrabase, cimbale, pri tej fujare cítim oveľa istejšie a mám z toho oveľa väčšiu radosť, ako keď tam niekde mám synťák. Potrebujem to teplo. Čiže mne sa aj lepšie hrá, aj mám z toho úplne iný pocit."

Zdroj: TASR
Zdroj
© Wahlgrenis

02.05.2012