Waldemar Matuška věří na boží mlýny
Kdybyste se jako mladý mohl dostat do dnešní doby a dnes začínat, líbilo by se vám to? Samozřejmě ano. Každé mládí má svoji muziku, to jsou vlny.
My když jsme byli v Redutě, to je rok 1957 a dále, začal charleston...
A do toho přišel Ivo Fišer se svými krásnými texty. Říkám, že to zavinily texty.
Že to lidi začali poslouchat, že jim to něco říkalo a že se jim to líbilo.
Dneska nejsou tak dobří textaři? Proč to je, to se mě neptejte. Já na to nemám názor. To je dobou.
Umělci většinou jsou ti, kteří lidi někam mírně pošťuchujou...
Já bych ale dneska nezačínal, protože byl dělal něco jiného.
Asi bych pravděpodobně šel konečně na Akademii múzických umění a stal by se ze mě herec, správný herec s diplomem.
Ale zahrál jste si přece ve filmech, ne? To máte splněné. Samozřejmě, ve filmech i v divadle.
Jenže to bylo takové jako oklikou, k tomu jsem se dostal náhodou, protože někdo snad vytušil, že mám talent nebo já nevím co. Nebo jak se tomu říká. Snad štěstí?
Jsou role, po kterých toužíte? Především bych hrál bídáky, lidi s mizerným charakterem, podlé, zločince, to je ta surovost.
Hodný člověk nic neoderve.
No, přijdete k řezníkovi, milostivá paní, máte šunku za dvacet korun?
A něco jiného je: dejte sem tu šunku, nebo vás zaškrtím!
Čili to chce nějaký konflikt? Jasně.
Vy jste si vzal Olinku na třetí pokus. Děláte všechno na třetí pokus? Ne. Já bych o sobě ani v tomto případě moc nemluvil.
Spíš bych mluvil o ní, ona si mě vybrala v partiovým zboží, já už jsem byl použitý.
Ona byla plná sil, plná energie, krásná.
To je povzbuzení do života. Já si nestěžuji, nikdy jsem si nestěžoval.
To ale nebyla lehká doba.
Jaký je Čech v Americe? Pozorujete nějaký rozdíl? Není tam žádný rozdíl. Kdo načichl Amerikou, zdá se mi, že tu situaci bere vážněji.
Nelže, nepodvádí..
Tím ale nechci říct, že tady kdekdo podvádí nebo co, ale jsou tady určité náznaky...
Já to nebudu kritizovat, nejsem tady tak často a nemám právo to kritizovat.
Máte na ruce náramek, kde je uvedeno Waldemar a datum narození 2-1937-7. Nechybí tam ještě krevní skupina? Ona se mi prý mění. Já tomu nevěřím, ale mám ji prý strašně dlouhou.
Jsem si jednou nechal udělat krevní rozbor a to bylo asi devět čísel.
Říkal jsem doktorovi, že bych to potřeboval, kdyby se mi něco stalo, že bych to měl vyrytý – a on říkal: to se ti tam nevejde. Tak nevím.
Vím, že už dlouho nekouříte? Byl problém s tím přestat? To už je dávno. Já jsem vždycky kouřil až po obědě, ve dvě ve tři hodiny, ale v noci, když jsme seděli, tak to jelo.
Kouření mě zbavilo astma. Před patnácti lety jsme jeli k Láďovi Moravcovi na narozeniny, po cestě se mi udělalo zle, že jsem myslel, že tam nedojedu, dostal jsem virový zápal plic.
Jeli jsme rovnou do špitálu, tam jsem trochu poklesnul, tak do mě narvali něco správného.
A doktor říká: jestli kouříš, tak toho nech.
Pochopil jsem a od té doby nekouřím.
Když někdo řekne, že nemůže přestat kouřit, tak se mu vysměju.
Jde to hned teď, z minuty na minutu.
Věříte, že vás něco nahoře hlídá? Něco tam bude zajímavého. Věřím na boží mlýny, ale někdy melou příliš pomalu.
Nechal byste si vyložit karty? To jsem udělal v osmnácti.
V Karlových Varech jsem potkal takovou paní, která se na mě dlouze dívala, vy byste potřeboval vyložit karty, řekla.
Já jsem byl už v té době už ženatý, tak jsem jí řekl, že už mám karty vyložené.
Přesto jsem za ní asi za tři dny zašel a ona mi řekla, že mám před sebou pohnutý život.
Ale nic jsem si z toho neměl dělat, měl jsem si vzít Američanku.
Co jiného je Olinka, když si vezme americké občanství?
Mám prý podobný život jako Jack London. Co já mám společného s Londonem?
Napsal jsem tři knihy, proti němu jsem školáček.
Když jste v krizi, šel byste se poradit s kartářkou, kterou cestou se dát? Ne, nic takového.
Můj jediný přínos do života byl Miloslav Plzák, který mi v roce 1962 řekl moudro, které mu říkala jeho maminka: V životě jest velmi důležité se neposrati!
Jste víc doma na Floridě nebo tady? Nevím, jak vám to vysvětlit, abych nenamíchl lidi. Já mám domov všude.
Jako byste se narodila v nějaké vesnici, kde se všichni znají a odjela jste do města pracovat.
Ale když se vracíte, tak vás všichni zdraví a víte, že tam patříte.
(22.05.2002)
Mila Wahl,
ked prsi, tak sa hovori, ze ten, kto zomrel, place za zivotom.
Vcera prsalo, ale ja myslim, ze tento velky umelec za zivotom neplakal a ze sa ma dobre..
Ja som mu dnes venovala tichu spomienku, so slzami v ociach..
Tento pan umelec bol pre mna ohromny clovek...
Priznam sa, ze uz velmi dlho sa chystam kupit jeho CD a teraz to urcite urobim....
Jeho hlas a iskrickove oci..na to nikdy nezabudnem...
Zbohom Waldemar Matuska
http://www.youtube.com/watch?v=udR0nYRiPSM&feature=related
Dadika 31.05.2009
© Wahlgrenis
20.10.2004
© Wahlgrenis
22.06.2010
