Wahlgrenis

Nejproslulejší český fotograf... Druhý pokus!

Už ani nevím, kdy jsem se s tímto nepřehlédnutelným fotografem setkala poprvé.
Ale vzpomínám si, kdy to bylo naposledy.
Bylo to na vernisáži velkoformátových fotografií Romana Sluky v kavárně v Platýzu, kterou tehdy – na konci listopadu 2006 – zahajoval.
Černé kožené rukavice během akce vůbec nesundal.
Odpovědi novinářům servíroval odměřeně, nechtěl si nikoho moc pouštět k tělu.
Novináři to někdy nemají jednoduché...
Těmi rukavicemi se mi výrazně zapsal do paměti.
Dostala jsem tehdy od něho vizitku, kde pod jménem stojí výrazně: FOTOGRAF ČESKÝ.
Domlouvali jsme se na rozhovoru, ale když se v lednu 2007 zastřelil Karel Svoboda, moje účinkování v bulváru skončilo.
(Rozhodla tehdy věta „Vy jste ještě nebyli fotit mrtvé tělo Svobody?“ vyslovená zcela vážně na poradě časopisu, kde jsem pracovala.)
Rozhovor s Janem Saudkem už nevyšel.
Zkusme tedy nyní druhý pokus.
Mnoho věcí mnoho lidí v životě zkouší víckrát, ať už jsou to partnerské vztahy, manželství, zvolené studijní obory apod.
Není chyba začít znovu, jinak, jinde, s někým jiným.
Teď je jiný čas.
Ovšem Jan Saudek zůstává...
Jan Saudek se nemění...
Jan Saudek prostě je.
Nebo že by...?
Přestože tento předvánoční čas je věnován předvánočním přípravám, nemohla jsem odolat, když ke mně dorazila informace o autogramiádě Jana Saudka v Galerii ztraceného času v Praze - Nových Butovicích.
Ne, to není nové nákupní centrum, to jen tak trochu s humorem nazývám „věci pravými jmény“, podobně jako Plutonium - Paladium na náměstí Republiky.
Začátek byl ohlášen na deset hodin.
Přesně si vybavuji pocity, s kterými bych tehdy jako redaktorka jistého média jela na rozhovor s fotografem českým, Janem Saudkem.
Nastudovala bych si posledních pár rozhovorů, co s ním vyšly, vypsala bych si pár otázek, které by se tak nějak vztahovaly k této době – nejspíš k přípravě Vánoc a k rodinné atmosféře, dívala bych se na budoucí text očima čtenářů, kteří se do řádků začtou.
Teď to mám jinak...
Hodně věcí mám od té doby jinak.
Nezajímá mě, co si kdo myslí, nebo co si kdo snad někdy bude myslet.
Jdu do rozhovoru, který bych si s Janem Saudkem chtěla sama přečíst.
A to je velký rozdíl.
Nezajímá mě, jakými postupy se k němu dostanou ženy, které pak fotí.
Nezajímá mě, co s nimi dělá, jak se sbližují.
Nezajímají mě jeho fotografické vzory, inspirace, výstavy ani ocenění.
Nezajímají mě jeho minulé ani současné ženy, děti, napjaté příbuzenské vztahy.
Nezajímají mě ani jeho Vánoce.
Nechci vědět, s kým bude u stolu, jaké dárky očekává, ani co bude jíst.
O tom ať si píší jiní.
Tohle jsou všechno čistě jeho věci.
Nechci narušovat jeho kruhy.
Přesto jsou věci, které bych vědět chtěla...

17.12.2011

Milá Wahl..
děkuji za príma fotečky Jana Saudka.
Dělala si tedy rozhovor ??
Jako Wahlgrenis z Jiné planety ??
Na to by mohl slyšet...:-)
Už jsem na jeho výstavě jsem byla ....pravda, nemám jeho podpis...
No to je fajnéé....co vše stíháš...
Měj se hezky
Rosé 18.12.2011

Drahá Wahl,
dobré raníčko..
Děkuji, na Tvůj rozhovor se těším.
Jan Saudek je jiný, je svůj, je mladý, je .. prostě JE a mi jeho JE sedí...
a není to od teď :-) ale takových 30 let...
Vím, že Ti nemusím sdělovat proč... sděluji proto, že mu můžeš sdělit, že i na bruntálsku má "obdiv".. respekt a úctu...
Těším se...
Radostná holčička a radostný kluk...
Objímám i radost mám...
Rosé 28.12.2011

06.01.2012