Vladimír Tesařík věděl příliš mnoho
Působil nejen jako zpěvák ve skupině Yo Yo band, ale i jako léčitel. Jak to začalo? To bylo po té kolizi s autobusem. Bylo to v té době, ale jestli to nějak přímo souviselo, to nevím.
Jestli se tam má vylučovat nějaká chemická látka do mozku, aby tam byl kontakt.
Řekl byste, že to byl boží otřes? To ne, já jsem se do Boha nezamiloval. To byl takový kontakt.
Věštecké věci tam jsou, to je normální. To je základ, diagnóza.
Vy to berete jako běžnou věc? Lidi ve 21. století by už tak měli fungovat všichni. Zastavovali by třeba i padající věci.
Používáte nějaké virgule, pomůcky? Nepotřebuju. Vždycky jde s vámi ten duch nebo co to je.
Můžete třeba prozradit, jestli jste léčil někoho z významných osobností? Dneska už jsou to i politici. Ale to není podstatné.
Důležité je, aby člověk měl úspěch, aby ten, kdo se léčí, měl štěstí v léčbě.
Něco vyléčím a něco nevyléčím.
Když dám příklad: popsaná tabule se setře hadrem nebo houbou. Vždycky to funguje.
Problém zmizí. Ale na druhý problém už třeba nemám.
Kdyby to mělo fungovat jako ta houba, pak by to mělo fungovat pořád a na všechno.
To by byl člověk jako Ježíš Kristus, kterého by lidi skolili jako divokou zvěř.
Pak by to přerůstalo přes hlavu všem, jako normálním lidem.
To by vás někdo oddělal, začali by se vás bát.
Když někoho léčíte a zjistíte přitom, že už dál nemůžete, posíláte ho k lékařům, spolupracujete s oficiální medicínou? Ne, já to dělám tak, že to buď funguje nebo ne. Neřeším další postupy. Ale ať si to každý dělá, jak chce.
Pokud chce chodit ke mně, ať chodí ke mně, pokud chce chodit jinam, ať tam chodí.
Radíte nějaké bylinky? Ani ne. Já na sobě vidím, že to je zbytečnost.
Když se napiju hodně bylinek, jen mě z toho pálí žáha, těch bylinek tam musí být akorát.
Malý doušek, víc by se nemělo používat.
Pít dva litry, to je zbytečné, všechno do polopita a do polosyta.
Máte nějakou speciální stravu? Já jím všecko, ale protože tělo si musí odpočinout, je nejlepší dieta polévková.
Já s tím straším v Čechách už dlouho, to je Tesaříkova dieta.
Jestli funguje nebo nefunguje, o to ani tak nejde, důležité je, že si tělo odpočine, pročistí se.
Konkrétní polévka? To je zeleninová polévka ze zelí z cibule, z rajčat, ze zelené papriky a natě, v určitém poměru, dá se do toho trochu vývaru masox a to se jí. Třeba měsíc denně.
Někdy si do toho dávám, aby to bylo lepší, kysanou smetanu, ale po tom se zase tolik nehubne, je to trochu jako boršč.
Jinak bez té smetany je to na hubnutí.
Hubne se hlavně po zelenině a ovoci, žádné maso, to odlehčí ten žaludek, nejsou tam žádné kyselé šťávy, nic takového.
Člověk u toho může pít i kávu.
Když má někdo problémy se vředy, největším problémem je maso a tuky.
Když si tuto polévku člověk vaří týden, čtrnáct dní, potom mu strašně chutná.
Já teď například držím tři měsíce dietu.
Takže před Velikonocemi? Je zbytečné shazovat kila před létem, když to jde bez potíží po zimě.
Ideální doba je na jaře, teď.
Jak se dobíjíte, jak relaxujete? Mně baví lidi.
Koncentrace lidí mi nevadí.
Mně v metru vadí průvan.
Já jsem dělal i hromadné léčení, tak jsem měl návaly asi tisíc lidí, když se na vás sápali, každý chtěl pomoc.
Musíte s nimi probrat tu jejich bolest, každý chce soukromě.
Přitom hromadně by to bylo nejlepší, udělat je všechny najednou a za hodinu by byli odbavení a domů.
Přitom to tak fungovalo nejlépe, protože ta hmota, ta koncentrace lidí byla tak zvláštní, že se tam dělali obrovské zázraky.
Soukromě to už není ono.
Já léčím i po telefonu.
Vyléčil jsem například po telefonu i ochrnutého psa.
Dá se léčit i na lidi přes lidi.
Jaký je váš poměr k technice? To mám rád.
Do budoucna to je tak, lidi budou sedět na zadku, ale myslím si, že by byly dobré vzpomínky ty, až si člověk všechno natočí, budou tzv. holografické obrazy 360 stupňů, bude tam pohyb i vůně, v tom bude ta realita.
Mám sklerózu, tak to tam bude všechno, budou navštěvovat kraje ze své židle.
Zajímá mě astronomie, o to mám silný zájem, to tam bude všechno naplno.
Počítače dělají divy, škoda, že se toho nedožiju...
Jsem mladší bratr, ale musel jsem se dřív oženit.
Říkal jsem, když do toho spadnu, tak do toho spadnu, říkal jsem si, že v osmadvaceti.
Já věděl jsem, že se v osmadvaceti ožením, tak jsem se oženil.
Jak jste mohl vědět, že se oženíte v osmadvaceti? Člověk má sny, které se plní.
To je ta největší záhada, že když se někdo hádá s někým, já říkám, když někdo má sny, které se plní, tak co to je za záhadu?
Sny nám jsou také dávány, to si mozek nevymyslí.
Když je to dopředu a potom se to stane, to je jako film, který se stane za pět let a pak si říkáte, to už jsem někde viděl. I takhle to je.
A kde se to bere v té hlavě? Kde se to bere?
To dává někdo.
Kdo? Jsme na jedné planetě a tady jsou další bytosti na druhé planetě.
Když máme my tu schopnost, tak se prolínáme telepaticky.
Dostávám se k tomu, co jsem nechtěl říkat, jak jsem se stal léčitelem.
Na druhé straně jsou také bytosti a vysíláme na sebe, aniž tušíme, že je nesmrtelnost, oni si taky myslí, že je nesmrtelnost, ale stejně to nekoresponduje s tím obrazem, co nastane.
Můžete mít jakoukoliv logiku, že si myslíte něco vy nebo někdo jiný, ale odkud to ten dotyčný bere ten obraz, že se něco stane?
Já vám řeknu, že se něco stane – jako věštec.
Mám vnitřní hlas a ten řekne, co bude a jak to bude.
Bude to tak a je to tak.
Ale odkud to ví?
Co to je za energii, jak to tam mohou vědět dopředu?
Nebyli jsme mistři na olympiádě, protože už jsme byli párkrát.
Je to záhada, jednou věřím, jednou nevěřím.
Když dostanete na mozek, jste v bezvědomí, víte "prd", kde se tam fláká ten „někdo“, to nesmrtelno.
Ale někdo s námi může hrát šachy. Říká se, že nesmrtelno není, ale nesmrtelno je.
Věříte v reinkarmnaci? Ne, je to zbytečnost.
K čemu to je dobré?
Někdo zkoumá minulé životy... Každý má problémy se zády, nikdo neví, proč ho to bolí.
Kdyby byl reinkarnován, řeknu mu, tak tě to bolí, za dvacet třicet nebo za padesát let se změníš, tak trp.
Nic nevíš dopředu.
Je to pořád stejné.
Co víte dopředu?
Nic.
Gen dělá všechno. Tu paměť.
Hlavně paměťové buňky nebo je tam jiný gen, který je potom padesátiletý, přijde v padesáti anebo se ztratí, a jste sklerotická, nic si nepamatujete.
Je to v genech.
Má člověk šanci dožít se třeba 140 let? Jo, to tam je.
Jsou takové ty efekty ke stárnutí.
Jsou lidi, kteří vypadají v pěti letech na sto devadesát, ti potom brzy umírají.
Zjistili, že to je nějaký určitý gen.
Nedali do sebe šťourat.
Když se zjistí, jaký to je gen, který to způsobuje, tak potom tady budete klidně do tisíce let.
Pak stačí opravovat ten gen, jen tak málo.
Ale je potřeba to udělat, bude bezbolestné lékařství, všechno napěstované.
To je pokrok.
Ten osud, nebo to něco, ten vývoj jde stejně dopředu, i když se postavíš tisíckrát proti, stejně to bude podle toho pokroku.
Jestli člověk něco ví o reinkarnaci, o tom pochybuju.
Je tam druhé já, to je s námi, každý máme to své podvědomí, ten tzv. instinkt.
A to je napojené na něco... Někdo s námi je, ten už tady byl třeba, to je zreinternované znova, potom to něco je výš, my potom budeme třeba muset dělat nějakého hlídače.
Pak půjdeme do těch dalších vesmírů. Protože tady je takových vesmírů!
Tady je konec našeho vesmíru, který se rozpíná do nekonečna...
Tady jsou kraje galaxií...
Tady už dávno bouchl další vesmír...
Tady je malinkatý vesmírek...
Je toho spousta, víra je nekonečná.
(21.03.2002)
© Wahlgrenis
20.10.2004
