Kdybyste měli náhodou cestu do Valdštejnské zahrady... (Petr Kotvald)
Nechci nikomu nic vnucovat, ostatně už mě někteří znáte, že tohle nedělám.
Snad bych ale mohla upozornit na jednu akci, která se koná dnes večer ve Valdštejnské zahradě.
Už dřív jsem popsala moje
dobrodružství s deskou Holky z naší školky .
To představuje kus mého mládí.
Trochu náhodou (spíš trochu jinak, protože náhody neexistují) jsem se dostala na komorní koncert zpěváka Petra Kotvalda.
Možná jsem si chtěla jen po letech něco připomenout...
Nebo taky ne.
Ten koncert byl nazván "Mám tu moc... aneb Poprvé vážně".
Abych se přiznala, netušila jsem, co může tento zpěvák vážného nabídnout.
Spíš jsem jen očekávala, čemu on by tak mohl říkat "vážně".
Jeho poloha u mě byla: "hopsací Mumuland".
Ovšem to, co zazpíval na svatojánském koncertě minulý týden, byl jeden z mých dalších opravdových zážitků.
Texty Pavla Cmírala a úžasná hudba, to byl jen rámec.
Mezi tím vším zpěvák Petr Kotvald ve zcela jiné poloze, než jsem čekala.
Nebudu psát o svých prožitcích, ty jsou nesdělitelné.
Ale po koncertě jsem musela za ním zajít a vyslovit poklonu.
Už jsem se naučila nenechávat si nic na jindy, protože to jindy by už nemuselo nastat...
Bylo to něco ve smyslu, že teprve teď jsem pochopila, že má opravdu duši.
Tvářil se sice, že to dávno ví, že to je absolutně normální.
Ale normální to nebylo, protože jinak bych ji zaregistrovala mnohem dřív.
Dnes večer se koná skutečný tzv. veliký koncert,
ten "můj koncert" byla údajně jen jakási generálka.
Začne ve 20 hodin ve Valdštejnské zahradě v Praze 1, Valdštejnské náměstí 4.
A je pod záštitou senátora RNDr. Miroslava Škalouda.
Na plakátu si můžete přečíst:
"Ač je Petr mnohdy vnímám jen jako interpret tanečních hitů,
je zpěvákem, který hájí v hloubi své duše písně vyprávějící příběhy,
sdělující pocity a vyvolávající emoce, pro které není v běžné taneční písni místo.
Tyto překvapivě komorní pop-šansony vnímají diváci velmi příznivě
a oceňují zpěvákovu zralou interpretaci těchto tolik stylově odlišných a pro něj netypických skladeb a i to, v jak kvalitního interpreta Petr Kotvald dorostl."
Koncert se bude natáčet pro ČRo1 Radiožurnál do pořadu Na živo.
Vstup do prostoru Valdštejnské zahrady je díky společnosti Remoex zcela volný.
"Vstup na naše vystoupení je volný, poněvadž se v těchto prostorách nesmí platit vstupné.
Koncert proto věnuji hlavně svým věrným fanouškům.
Zazpívám zde především pomalejší písničky, takzvané popšansony,“ prozradil Deníku Aha! Petr Kotvald.
Kdybyste sem zavítali, zkuste poslouchat hlavně duši Petra Kotvalda.
Snad ji nenechá doma...
Tady je malá
ochutnávka .
Ahojky milá Wahlgrenis,
nedá mi, abych nereagovala na Tvůj článek Kdybyste měli náhodou cestu do Valdštejnské zahrady...
Po jeho přečtení jsem naprosto chápala Tvoje pocity,
i když koukám, článek je tři roky starý, tak ani nevím,
jestli ještě má význam na něj reagovat...;-)
Mám podobné zkušenosti a pocity ze zpěvačky Lucky Vondráčkové.
Vždy jsem na ni pohlížela jen jako na trdlo, které skáče po pódiu a zpívá jednoduché texty, hop sem, hop tam...
prostě rozmazlený fracek, který žije z popularity své tety a z podpory lidí, kteří se ji "bezvýznamnou" snaží prostě udržet na vrcholu.
Barbínka - loutka, která dělá, co jí řeknou.
Ve filmu Kvaska ve mně nechala ale dojem něčeho naprosto opačného.
A velmi brzo se mi dostalo do rukou její cédéčko...
Jsou tam písničky jako Strach, Země zázraků...nemám u sebe obal, tak nemůžu napsat přesné názvy...ale to není potřeba.
Prostě není to loutka, za což se jí moc a moc omlouvám, že jsem si to kdy myslela,
je to krásná, oduševnělá mladá žena, která má velkou a nádhernou duši... žena, která ví.
Proč to vlastně píšu.
Je kolem nás spousta lidí, kteří vůbec nevypadají, že by o existenci nějaké duše vůbec věděli, natož aby jí naslouchali.
O to víc překvapí a potěší, když zjistíte, že opak je pravdou.
Jak říká jedna moje kamarádka. "Díky za každého nového Merlina, který se objeví v našem životě".
Já děkuji Tobě za to, že jsi a taky si určitě poslechnu písničky Petra Kotvalda.
Holky z naší školky jsou i moje krásné dětství a proto mě celkem zajímá, kam tenhle zpěvák postoupil.
Posílám úsměv do srdíčka.
Radka 19.07.2007
Milá Radko,
ten text, na který reaguješ, je z 30. června 2007.
W. 19.07.2007
Milá Wahlgrenis,
omlouvám se, asi mi to horko zaslepilo oči, opravdu jsem tam viděla rok 2004. ;-)
Tak o to líp, že článek je aktuální.
Krásný den.
Radka 19.07.2007
© Wahlgrenis
30.06.2007
© Wahlgrenis
18.12.2009
Koncert Petra Kotvalda v Kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě patří už téměř mezi vánoční tradice.
Tuto příležitost jsem si nenechala ujít.
Chtěla jsem zjistit, jestli "stav trvá...", jestli Petr zůstává na své krásné lyrické vlně.
Zůstává.
Spolu s ním zazpíval dětský sbor Petrklíč ze Řeporyj, s nímž dlouhodobě spolupracuje.
Jen jsem zaváhala v jedné chvíli, a to když holčičky začaly zpívat původní anglickou verzi, kterou známe v podání Heleny Vondráčkové - A ty se ptáš, co já...
Přeci jenom angličtina mi sem do této atmosféry neladila...
Ale nepřísluší mi to hodnotit.
Tak jen snad můj dojem.
Povzdechla jsem si, kolik je krásných zpívacích písní v češtině...
Ale, asi je to trend doby, nebo tomu nerozumím.
Petr byl v pohodě, zpíval, tančil, dojímal...
Jen jednou na něm byl znát stín, a to když rekapituloval uplynulý rok.
Tehdy si povzdechl, že slavil kulatiny...
Čas se nezastaví, všem je odměřováno stejně.
Jen je důležité přijmout tento řád a žít pořád maximálně tady a teď.
Věk je jenom číslo, zbytečné číslo.
Jiskřičky v očích jsou moc důležité...
Petře, děkuji za krásný večer.
© Wahlgrenis
19.12.2009
Milá Wahl,
přečetla jsem si teď příspěvek Kdybyste měli náhodou cestu do Valdštejnské zahrady, děkuji za tento příspěvek. Pustila jsem si ochutnávku a moc jsem si pobrečela. Vrátily se mi hodně staré vzpomínky z doby, z času, kterému rozumím, ale text jsem si mohla vychutnat až teď s odstupem.
Děkuji
Ignesa 20.12.2009
