Vlasta Horváth je poselství
Milá Wahlgrenis,
nemohu se dnes dostat na tvé stránky.
Něco se asi nepovedlo nebo něco se děje a nemám štěstí přečíst si je, než půjdu spát.
Jednu věc si ale neodpustím - musím ti sdělit svůj bezprostřední postřeh z dnešního večera.
Konečně jsem pochopila, proč se člověk narodí některým rodičům.
Pokaždé, když jsem o tom na tvých stránkách četla, jsem se zamýšlela nad sebou či svými přáteli a blízkými, jejichž rodiče rovněž znám...
Sama nevím, proč jsem se narodila právě svým rodičům.
Proč se moje děti narodily nám, bych ještě dokázala pochopit, ale v mém vlastním případě mi chybí jakýsi "vyšší princip".
Pokud mi něco bralo vítr z plachet, byla to nespokojenost, mnohdy až nepochopení, věčný boj, rozdíl mentalit, rozdíl chápání světa,zvyky, převzaté modely okolí, které jsem mnohdy nechápala...
to vše vždy bylo jiné než to, co bych chtěla a také u svých rodičů přijala a pochopila...
Nicméně nechci psát o sobě.
Chci Ti jen sdělit, co jsem konečně pochopila a tentokrát na zcela "cizím" příkladu.
Právě jsem se dodívala na výsledek souboje dvou finalistů Superstar.
Vyhrál Vlasta Horváth.
Mladý muž zbožňovaný (snad to nepřeženu) dívkami i chlapci, ženami i starci...
Myslím, že to nebyl jen ten zpěv, zač on byl v prvním plánu.
Bylo to charisma tohoto chlapce z cikánské rodiny (záměrně nepíši "romské"), do které se narodil, aby došel až sem.
Mladíka se srdcem na dlani a duší lehkou jako pírko, které se nám vznášelo nad hlavami.
Je trochu patetické říci, že lidé si váží (zvláště dnes) skromnosti.
Někteří lidé.
Dvěmi slovy řečeno - dobrý člověk.
Ale k věci:
Mám velmi silný pocit, že to ani tentokrát nemohla být náhoda.
V naši společnosti se až příliš často dějí věci, které menšiny drtí, které jim brání žít tak, jak lidé žít mají...
Souhlasím, že je to mnohdy jejich vlastní vinou.
To tu řešit nechci.
Vlasta je snad ten, koho poslal Bůh.
Poslal jej do lůna jeho mámy, poslal jej do světla času, do společenství lidí, kteří se mu nejdříve možná budou z principu otáčet zády, až nakonec pochopí, že lidsky je stejný, ne-li lepší než mnozí z nás.
Poslal jej Bůh a věřím, že jej nechal, ať si najde, komu se chce narodit.
Myslím, že ty kratičké okamžiky, které nám zprostředkovaly kamery
a ve kterých jsme se mohli podívat alespoň z dálky do obličejů těch jeho rodičů, nám to objasnily.
Byla v nich pýcha na syna, ale ne ta transparentní, pýcha lidská...ta jejich pýcha byla tichá.
Byly v nich emoce, které bychom každý druhý z nás halasně projevovali, ty jejich emoce byly také tiché...
Bylo v nich štěstí, ale rovněž - tiché.
Navzdory tomu zářilo do všech stran, aby poslalo tu dobrou zprávu:
Každý se rodíme nahý, bosý, chudý, hladový, s nějakou kůži..., ale každý se svou cestou před sebou...
Záleží jen, zda se po ní dáme, nebo sejdeme na jinou.
Cizí.
No a v tom je to moje "pochopení".
Vlasta Horváth se musel narodit svým rodičům, abychom pochopili toto vše nejen my,
ale aby to vše a ještě něco víc pochopili i ti ostatní.
Ti, co spílají na svůj osud cikána, ti co zkoušejí vše jen ne růst, co si nevěří, protože je to pro ně jednodušší, co...
V těch tří tečkách je řečeno snad dost.
Nebudu to rozpitvávat.
Jen bych ráda usnula s nadějí, že ten drobný mládenec udělá šťatnějšími mnohé z nich.
Pokud to vše budou chtít pochopit.
A on udělal šťastnějšími i nás.
Snad jsme pochopili, že nejsme opravdoví rasisté.
Vlastně, Vlasta Horváth je poselství, které nám určitě poslal Bůh.
Bílým i těm ostatním...
Hodně lásky, Wahlgrenis.
Tobě i všude kolem nás.
Aspidistra
Díky za ta slova.
Naprosto s tím souhlasím.
Také jsem byla dojatá ale už minulou neděli, kdy se odhalil v celé své lidské kráse.
Měl přesvědčit nerozhodnuté diváky, aby mu poslali své hlasy.
Na to on prohlásil, že to nemůže chtít, protože záleží na jeho nedělním vystoupení.
Ať lidé sami rozhodnou podle toho, jak se jim to bude líbit.
A když ne, ať hlasy neposílají.
To byl moment, kterým si mě získal, a hlas jsem mu poslala, ač to normálně nedělám.
Bylo jasné, že tento chlapec má být SuperStar.
Je absolutně největší, i když to není o jeho výšce v centimetrech.
Skutečně tady byl jiný plán.
Přeji mu, aby dokázal všem, kteří v showbyznysu hrají na falešné struny citů, nedokáží ukázat svou pravou tvář a věčně s námi manipulují s námi, že to jde.
Toto je ta cesta, kterou potřebujeme.
Vlasto, děkuji Ti.
Jsi nový směr, nová cesta, na kterou jsme už dlouho čekali.
© Wahlgrenis
13.06.2005
