Viktor Gajdoš přibližuje lidem teorii Atlanťanů
Začínal jsem někdy před třiceti lety...
Dostal jsem se zcela náhodou ke spoustě knížek z první republiky z pozůstalosti jedné paní.
Mohl jsem se v nich probrat, než je dali do antikvariátu.
A protože mě to zaujalo, tak jsem se tím začínal zabývat, zjišťoval jsem, jestli to je nebo není funkční.
Jako každý jsem měl v té době určitá trápení v životě a hledal jsem nějaká řešení.
Viděl jsem, že běžnými prostředky to nepůjde.
Hledal jsem nějaké univerzální řešení o životě, o smyslu, o tom, jak to všechno funguje, jak je to uspořádané a jestli do toho může člověk aktivně vstoupit.
Nebo je to osud.
To byl ten první hybný moment.
V té době jsme se tak ještě nenazývali - jako léčitelé nebo ezoterici, magici, ale spíše jsme se skrývali.
Tehdy totiž byly dvě možnosti.
Buď vás zavřeli do blázince, anebo vás kontaktovali takoví zvláštní pánové a zkoumali, jestli by nebyly vaše schopnosti nějak využitelné.
Bylo to i daleko čistější, protože lidé, kteří měli strach, nebo neměli dost odvahy, tak tou cestou nešli.
Bylo nás daleko méně.
Byla známá jména jako páter Ferda a jiní.
Po revoluci nastal boom, kdy najednou každý zjistil, že to je docela slušný způsob,
jak se živit a nikdo to ani nijak zvlášť nekontroloval.
Každý, kdo si přečetl nějakou knížku, kterých tady vycházelo velké množství, tak najednou zjistil, že má v sobě schopnosti přímo nadpřirozené.
Hodně těch věcí funguje, protože máme v sobě určité schopnosti, ale civilizace je utlumila.
V dávných dobách jsme vyhledávali zvěř a bezpečná místa a když se podíváte, kde jsou stavěny staré chrámy nebo i běžná obydlí v horách.
Jsou perfektně postaveny na čistých místech.
Lidé to běžně využívali, nevěděli o tom a nepovažovali to za nic nadpřirozeného, těch doktorů tolik nebylo, vzdálenosti byly dost velké.
Takže jim ani nezbývalo než ty byliny znát.
Takže jste začínal jako léčitel? Já jsem začínal v podstatě tím, že jsem se snažil proniknout do hlubin univerza.
K léčitelství jsem se dostal později a nebylo to ani tak, že bych chtěl.
Protože někteří mí známí měli nějaké problémy, tak jsem se v rámci experimentování jsem se snažil vyzkoušet nějaké metody, které se mi zdály, že jsou životem prověřené a funkční.
Později jsem se dotkl i reiki a dalších léčebných metod, které byly dostupné, a ještě později jsem se i od toho odklonil.
Ale dostal jsem se k léčitelskému systému Atlanťanů.
Tím se tady v republice nikdo nezabývá.
Trošku jsem vázaný tajemstvím, je to jistá ochrana proti zneužitelnosti.
Člověk vnitřně neustabilizovatelný by jí mohl i ublížit.
Je to opět metoda práce s energiemi, využívají se i silová místa a propojení silových míst a je tam něco, co kdysi Keltové nejen na našem území udělali, jakási energetická geo-síť.
Známe ji v určitých artefaktech, které zůstaly (v rámci socialistického zemědělství se vymlátilo, co šlo).
Lidé třeba ani netuší, k čemu jsou, i když o nich vědí.
Jsou to menhyry, které jsou na našem území, jsou to i třeba chrámy, nebo body, o kterých se znovu začíná mluvit jako o místech, kde je léčivá energie nebo zvláštní energetické místo.
To je například Andělská hora, tam dochází ke křížení energetických cest.
Lidé, kteří tam se mnou byli, tak oni udělali jednoduchou věc, to je i na základě fyzikálního poznání světa.
Jen to názvosloví je jiné.
Člověk tam udělá svůj vlastní otisk do krystalické struktury Země.
Kdykoliv vstoupíte do jakéhokoliv prostoru, máte určitou vnitřní vibrační energii.
V tom prostoru zůstane váš otisk, pejskové nebo zvířata obecně to dokáží poměrně snadno poznat, nebo i citliví lidé.
To poznáte i třeba v bytě, kde se lidé předtím pohádali, změnila se vnitřní energie toho prostoru.
To jejich vlnění se otiskne do půdy, do krystalu.
Tak se dají číst zavřené dopisy.
Jak? To není důležité.
Ten zápis se udělá na tom místě a člověk je od té chvíle k tomu místu nějakým způsobem vázaný.
Znají to i velmi racionální lidé.
Najednou přijdete na nějaké místo a máte dojem, že jste tam už byla, nerozumíte tomu, a pohybujete se v tom prostoru, který je vám cizí naprosto bezpečně.
To znamená, že už jednou jste tam byla, otiskla jste tam svůj otisk i emoci a znovu jste si ji přečetla.
To je jev velmi častý a lidé říkají, já už jsem tady někdy byl.
To je nechtěné a tady to děláme chtěně.
Funguje to i v rámci minulých životů? Je to možné.
Krystalická struktura země nás přežívá.
Kámen tady byl před milióny let.
Kdokoliv kolem prošel, udělal v něm zápis.
Velmi zřetelné to je v místech, kde jsou nehody.
Třeba 68. kilometr, kde zemřel Dubček, to je místo, kde jsou pořád nehody, pak se zjistilo, že tam kdysi dávno bylo nějaké velké neštěstí, snad tam byli popraveni vojáci za 2. světové války.
To samé je v Terezíně, každý, kdo tam vstoupí, tak má hned husí kůži po celém těle.
To velké trápení je tam zapsané.
Každý náš čin, každá naše emoce se zapisuje do krystalické struktury země.
Proto je také velmi nebezpečné nosit si domů nějaké sbírkové předměty, o kterých nevíte, odkud jsou.
Tam může být zapsané i obrovské neštěstí a protože všechno vyzařuje, tak můžeme najednou mít zvláštní pocit nebo se začnou dít podivné věci.
Může to být i materiál na stavbu domu, někde rozebereme dům, kde se stalo nějaké velké neštěstí.
My si cihly vezmeme, abychom ušetřili, ale najednou máme v některých místnostech pocit, že je lepší tady dlouho nebýt.
To je právě ten zápis.
Ten můžete udělat chtěně nebo nechtěně.
Nechtěně to je většinou při velké emoci – kladná nebo záporná.
Jak silová místa lidé přijímají? Je to u Karlových Varů, je to i v mapách.
Způsob, který jsem zvolil, je atypický.
Lidé dnes chtějí strašně rychle dosáhnout nějakého výsledku.
Jsou ochotni zaplatit cokoliv a za víkend by chtěli být zasvěceni.
Na začátku říkám – je to cesta na dlouhá léta.
© Wahlgrenis
14.10.2004
