wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Poutníče, ponech na bohu, ať soudí naše činy...


Mila Wahlgrenis,
precetla jsem si ve zpravach na internetu, ze zemrel Karel Cernoch.
Zrovna vcera jsem byla na predstaveni Bidniku v divadle Queens,
kam me nahodou den predtim zavedly me nohy pri putovani Londynem.
Cele predstaveni jsem na Karla Cernocha myslela,
protoze jsem videla prvni uvedeni Bidniku, ktere bylo tehdy ve vinohradskem divadle.
Hral tam mimo jine s Helenou Vondrackovou, Lucii Bilou, Jirim Kornem atd.
Pri predstaveni jsem si uvedomila, kam patrim.
A uz se tesim domu.
Hezky vecer.
Hela 28.12.2007

Milá Helo,
Karel Černoch patřil mezi výrazné osobnosti české popmusic, tak se jistě o něm bude psát všude.
Ale jsou to jenom slova, slova, slova...
Ach jo.
Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním potkala několikrát zcela jinak.
Nejen z diváckého křesla pohledem na jeviště, kde exceloval.
I když je pravda, že muzikál Monte Cristo, kde si zahrál nádhernou roli (abbé Faria), jsem viděla mockrát.
Jana, ta, co jedla pečené potkany, by o tom taky mohla vyprávět.
Jednou jsem si s ním domlouvala rozhovor s ním právě během přestávky tohoto muzikálu.
Vyšel ve svém bílém kostýmu a byl tak neskutečně nad vším, jako by se vznášel.
Jako by s tou rolí srostl.
Žádné pochyby, žadné iluze, on to byl, abbé Faria.
MLuvil pomalu a byl kupodivu docela vstřícný.
Když jsem s ním pak seděla v jeho oblíbené restauraci v mexickém stylu na Újezdě, byl naprosto v pohodě.
Personál ho znal, byl tam jako doma, už ani nemusel oznamovat, co si dá...
Prostě nosili a věděli, že to tak je dobře.
Já měla vídeň.
Mluvili jsme různě, o sobě moc mluvit nechtěl, nerad prozrazoval cokoli ze svého soukromí.
Ale o Jiřím Wimmerovi mluvil bez zábran, jak spolu začínali, jak pracovali, jaký vůbec byl.
Měl ho rád. To bylo jasné, i když problémy tady byly také.
Tehdy mi jako úplnou novinku sděloval informaci o rodícím se velice nadějném hudebním triu (Černochová, Zeťová, Kerndlová),
které ještě ani nemělo název.
Říkal, jak jim nádherně ladí hlasy, jak jsou každá úplně jiná, ale společně něco fantastického...
Kdeže loňské sněhy jsou?
Pak jsem ho potkala jednou náhodou v prodejně Kutil na Újezdě.
Nedaleko tady bydlel.
Pozdravili jsme se, ale bylo na něm vidět, že už mu moc dobře nebylo.
Uhýbal očima. Byl úplně jiný, divný.
Naposledy jsem s ním mluvila na premiéře filmu Obsluhoval jsem anglického krále ve Slovanském domě.
Tam už byl po operaci a bylo znát, že nemoc mu přílišný náskok nedává.
Bohužel jsem se musela zeptat právě na tohle.
Nechtělo se mi do toho, nakonec ta otázka vyšla.
On odpověděl, že to není téma, kterému by se vyhýbal.
Mluvil o operaci, chemoterapiích, které musí podstoupit a také cestě k vyléčení.
A také o budoucích plánech, chtěl toho ještě hodně vydat, pořád něco plánoval.
S nemocí chtěl zatočit - říkal, že jediné, co je třeba, že musí přibrat.
Prostě se zase potřebuje vykrmit, pak bude všechno v pořádku.
Chtěla jsem mu věřit, ale nějak to nešlo...
Teď už je mu dobře.
Udělal toho moc na tomto světě, jeho písničky se krásně poslouchají.
Posílám mu na tu jeho krásnou cestu obrovské "díky"...
© Wahlgrenis 28.12.2007


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.