wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Co jsme to, bože, vlastně za lidi?


Někteří z Vám už mě znáte.
Víte, že se ubírám podivnými cestami...
Nechci to tady teď rozepisovat, kdo už nějakou dobu tyto stránky čte, ví své.
Kdo ne, pro toho by to stejně nemělo smysl.
V předvečer tříletého výročí tohoto webu, které nemá nic společného se svátkem zamilovaných, bych Vám chtěla dát malý dárek.
Je netradiční.
(Co jiného také lze ode mne očekávat?)
Je to poznání na koncert hudebního seskupení, které si říká J-Banda, a v jehož čele stojí Jiří Březík.
Koná se právě dnes od 19 hodin v obřadní síni radnice Prahy 13.
Není to sice vyloženě koncertní prostor, ale o to zajímavější je hudba, kterou bych Vám tímto ráda předala.
Je totiž naprosto odlišná od všeho, co na nás denně řvou rádia.
Má jiný zdrojový kód a není postavena na komerci.
Jako malou ukázku přidávám slova jedné písně, která tam zazní, ale měla by se spíš uvádět jako modlitba...
To totiž není písnička...
Jmenuje se Monolog.

Každý má svoji cestu, nic není možné nikomu vnucovat, to moc dobře vím.
Přesto prosím přijměte tento zvláštní dárek, je to sdělení, které přechází v písmenkách ode mne k Vám.
Třeba dorazí do těch správných srdcí...

MONOLOG

Poslyš, můj Pane, to jsem já
kdo k Tobě ve tmě ruce vzpíná
A slova hledám prosebná
I s přiznáním, co moje vina
Poslyš, můj Pane, to jsem já
kdo v tichu bezesném tu leží
Snad na ničem už nezáleží
A přesto znovu se Tě ptám

Zdali to všechno musí být
čeho se dneska svědkem stávám?
Že každý hájí jen svůj klid
a svoje svrchovaná práva?
Zda toto všechno kolem nás -
schované pod pozlátkem krásy,
s čím souhlasím i nesouhlasím -
nějaký smysl vůbec má?

Co jsme to, Bože, vlastně za lidi
Co se to s námi všemi stalo?
Tu snad i nemoci si závidí
A každé DOST je pořád MÁLO!
Možná že neuslyšíš volání
ukryté modlitbou v mé písni
Možná že musíme být hříšní
A skrytý výsměch vlastních dětí
že k Tobě nikdy nedoletí

Poslyš, můj Pane, to jsem já
kdo se tu z hříchu marně kaje
Nejspíš to všechno vypadá,
jak nářek nad ztraceným rájem
A jakým právem že se ptám?
Můj věčný strach, že všechno ztratím
Můžeš se pozastavit nad tím,
co jsem Ti původně chtěl říct,
že přece nemám vůbec nic!

Co jsme to, Bože, vlastně za lidi?
Plynule lhát je pro nás snadné
V tom světě kde se všechno zařídí
a měšec plný pořád vládne?
A kde se Spravedlnost ukrývá?
Možná že s Pravdou kdesi bloudí…
Tady si po svém každý soudí
V pralese vin a v srdcích poušti
Nikomu nikdo neodpouští

A neodpouštím ani já
kdo k Tobě ve tmě ruce vzpíná
Co pár mých křížků znamená?
Nic nekončí, ale taky nezačíná…
V tom kruhu nevím kudy kam
Tak prosím o nápověď prostou
Jestli ty šance někdy vzrostou
Uprostřed lidí často sám
zda ještě věřit
zda věřit vůbec v něco mám??
(8.7.2006)

Děkuju za tuhle písničku.
Víc slov netřeba.
Aneta 23.08.2007

Hmm, já vím...
Wahlgrennis 24.08.2007

Milá Wahl,
skoro každý den, když přijdu v podvečer z práce, tak s kávou sedám u Tvých stránek.
Taková přestupní stanice, než začnu fungovat pro doma.
Jsem již několik dní v takovém zvláštním rozpoložení, je to i díky informacím, které v poslední době přicházejí i na Tvé stránky.
Dovedlo mne to k znovuotevření "knihy knih".
Pročítám ji již několik dní a jsem překvapená tím, jak ke mě promlouvá.
Jinak než dřív.
No a co se dneska nestane.
Zasedla jsem opět k počítači, podívat se co je u Tebe nového a našla jsem odkaz na Monolog.
Moc moc děkuji, je to nádherné, úžasné.
Tolik mě to chytlo, že jsem při třetím přehrávání už musela zpívat taky a běhal mi mráz po zádech.

Přišlo mi přirovnání s Karlem Krylem.
Za minulého režimu jsme ho všichni poslouchali potají.
"Monolog" by měl být dostupný hodně lidem, protože hodně lidí tápe, neví co hledají, nerozumí tomu a jsou z toho nešťastní.
Více a více takových písní.
A jestli ještě mohu?
Něco mi to totiž připomnělo.
Když bylo mému synovi nějakých patnáct, šestnáct let, tak psal básně.
Musel pro něho být tenhle svět těžký.
Jednu Ti posílám.
Hana 24.08.2007

Proč, proč si lidé závidí
po cizím sáhnou
proč se navzájem zabíjí
po krvi prahnou
Proč mezi sebou válčí
životy si berou,
proč nahoru se tlačí
mezi elitu se derou

Proč neberou na sebe ohledy
přes mrtvoly jdou
proč ty nenávistné pohledy...
na vyjímečnost jsou
Proč?

Snad o peníze jde
snad každý nejlepší chce
ale copak snad stala se láska neznámou
copak snad tolerantní nemůže jít s dobou
copak snad ochota je dávných dob přežitek
copak snad mají těch vlastností nadbytek
snad svědomí nemají
snad někdy se zeptají.....
PROČ?
© Wahlgrenis 13.02.2007


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.