Ján Zákopčáník - meteorolog
Jak se díváte na globální oteplování Země? To je velmi obtížná otázka.
Meteorologie je velmi složitá věc, to nejsou nějaké šroubky, které by se daly změřit.
Tam vstupuje do hry množství věcí, které jsou tak jemné povahy, že se vymykají možnostem soudobých postupů, které jsou takové: všechno musím vidět, zvážit, změřit atd.
Proto být dobrým meteorologem kromě teoretických znalostí a zvládání různých technologií znamená mít spoustu zkušeností a také intuici.
Podobné je to, pokud se chceme nějakým způsobem postavit k tomu, co se děje se změnou klimatu.
Že se určitá změna děje, to je myslím zřejmé každému, teď jde spíš o to, jak moc, jak už je to daleko a kdy dojdeme do bodu, kdy už to bude nezvratné.
A tak není shoda v tom, co jsou vlivy zapříčiněné člověkem a co jsou vlivy nezávislé na lidské činnosti.
Pokouším se už přes deset let, co jsem na obrazovce, upozorňovat na to, že tak, jak jsme součástí prostředí, ve kterém se odbývá počasí, jako rybičky v akváriu, takže cokoliv uděláme počínaje myšlenkami, postoji atd., všechno ovlivňuje nás, naše okolí, naši budoucnost i naše prostředí, tudíž i to počasí.
Snažím se říct, že jsme součástí celku, který přesahuje nejen tuto planetu, ale i tuto sluneční soustavu.
Ten celek samozřejmě na všechno reaguje.
Znamená to, že lidstvo dělá pořád víc a víc těch špatných kroků? Lidstvo se chová v podstatě s velkou neúctou k životu jako takovému.
Vždyť lidské bytosti dnes dokonce ztrácejí pud sebezáchovy, a to je hodně silné.
Takže jsme na scestí.
Je těžké v této oblasti paušalizovat, říci něco generalizujícího, ale v rámci takového rozhovoru nelze než zjednodušovat.
Jsme na scestí.
Nutíme přírodu, aby radikálnějšími způsoby kompenzovala ty podněty, které kolem sebe šíříme.
Je těžko říct, jak rychle a k čemu to povede.
Ještě je mnoho věcí otevřených, ale abych řekl pravdu, trochu se bojím, zda toho času bude pro lidi dost.
Uvědomíme-li si například takovou drobnost, kolik trvá běžnému člověku, pokud se chce odnaučit kouřit.
To je ve srovnání s tím, co s planetou děláme, naprostá prkotina.
Tak si říkám, že bychom potřebovali ještě desítky a stovky let, nevím, jestli tolik času ještě je.
Vy nekouříte? Naposledy jsem to zkusil, když mi bylo pět.
Pak ještě jednou, když jsem chtěl jedné ženě, na které mi záleželo, ukázat, že když člověk kouří, tak se sám dobrovolně stává otrokem, několikrát jsem si před ní zapálil, a pak mi řekla: Jeníku, mně úplně krvácí srdce, když to vidím, ale nepřimělo ji to k tomu, aby přestala, což je zvláštní.
Je to věc, která přechází do krve a jenom to, co nám obrazně řečeno přechází do krve, to si odneseme s sebou.
Ne to, co jsme se naučili ve škole.
Ale to, co se nám obtiskne přes tu krev do lidského ducha, ta závislost přetrvá i po smrti.
Proto je to tolik nebezpečné.
Svazující, otrocké, ne že snad přispěju k tvorbě rakoviny ve vlastním těle, to je vedle toho vedlejší.
(08.07.2002)
© Wahlgrenis
20.10.2004
