wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Hana Zagorová... aneb co se dá zažít během jedné cesty vlakem


Na to, že nic není náhoda, jsem si už zvykla... Ale přesto jsem vždycky tak lehce vyvedena z míry... Když jsem se vracela do Prahy, předpokládala jsem, že se budu věnovat pletení , s nikým se nebudu bavit a cestu si užiju činností, která mě maximálně baví. To byl můj plán.
Tak to vypadalo, když jsem nastoupila. Můj plán vycházel a já jsem se radovala... Ovšem pak nastoupil muž, mohl mít ke třiceti. Podle velkého zavazadla jsem usoudila, že je před ním nějaká delší cesta. Sedl si naproti a vyndal bagetu. Nevšímala jsem si ho.
Ale pak jsem měla telefon - hlas na druhém konci se ptal, od kolika hodin je v úterý koncert Hany Zagorové. Odpověděla jsem ve dvou slovech. Konec telefonátu.
Ovšem to jsem ještě netušila, co se tím startuje. Tento nenápadný muž se ukázal jako neuvěřitelný fanoušek Hany Zagorové. Dozvěděla jsem se od něho o všech jejích CD, která má doma, o koncertech, na kterých byl, o akcích, které si nemohl nechat ujít. Ale na koncert do Lucerny nejde, protože je v práci. Moc toho litoval.
Dostal se během naší společné cesty i ke všem písničkám, které měl s sebou uložené, kterými mohl plynule procházet. Chvílemi se mi zdálo, že nemluví svými slovy, ale jeho monolog je řetěz textů písní Hany Zagorové. Občas udělal pohyb pro zpěvačku typický... No, tohle opravdu nevymyslíte.
Znal ji opravdu důkladně, včetně toho, co měla při kterém televizním vystoupení na sobě a odkud kam přecházela na scéně. Kdybyste tohle viděli ve filmu, bude Vám to připadat jako situace, kterou si musel scénárista vymyslet.
Ale opravdu takový člověk existuje...
Vůbec v tu chvíli nebylo podstatné, že já jsem byla u ní doma, že jsem s ní udělala několik rozhovorů. To nikoho nezajímalo. To byla totiž minulost. Tento člověk jí žije, dnes a denně, každou vteřinou. Hana Zagorová představuje téměř celý jeho život.
© Wahlgrenis 10.12.2010

Vánoční koncert Hany Zagorové patří už řadu let k mým Vánocům. Mohlo by se to zdát podivné, jako že proč pořád stejná zpěvačka, stejné písničky... Jednou mohlo stačit, ne? Tak odpovídám, že ne...
Každý koncert je totiž jiný, není to jenom o těch pár tónech, které nějak projdou vzduchem, ani o potlesku, který tam také je. Každý koncert mluví jinak. Tyhle písničky hladí...
Včera - na rozdíl od minulých let - byla Hanička nádherná, naprosto v pohodě, v klidu. Bylo zřejmé, že si koncert užívá. Stejně jako doprovázející Boom! Band Jiřího Dvořáka a Sbor Jiřího Březíka. Tak tomu nebylo pokaždé... Byl tady klid, krásná atmosféra.
Nesnažila se naservírovat divákům to, co všichni znají. Přinášela i písničky méně známé, vzpomínkové, pomalejší, zádumčivé. Prostor dostávaly písničky s jejími texty, krásné...
Překvapením večera byl - nejspíš nejen pro mě - Štefan Margita. Ten když spustil, ztuhla celá Lucerna. Aspoň takový dojem jsem z toho měla. Nikdy jsem ho naživo zpívat neslyšela, tohle byl úžasný zážitek...
Poslední písnička byla Haničky nejoblíbenější - Maluj zase obrázky.
Jako přídavek již tradiční Sláva je bál...
Následoval potlesk ve stoje a další přídavek Bonegita , k níž napsal hudbu Jiří Březík. Tu jsem takto naživo slyšela také poprvé.
Bavilo mě, že jsem nemusela zkoumat, kdo s kým přišel, jak se kdo na koho podíval, a zvažovat, co to asi bude znamenat do budoucna. Tahle fáze mého života už skončila.
Byl to nádherný večer...





© Wahlgrenis 15.12.2010

A když se začnu zajímat o koncert Štefana Margity, zjistím, že nejbližší koncert má sice už pozítří 16. prosince ve Španělské synagoze v Praze. Ovšem vyprodáno.
A další koncerty na jeho webových stránkách jsou avizovány až do roku 2014 - Lisabon, Madrid, San Francisco, Berlin, Chicago, New York, Mnichov, Amsterodam, Houston.
Hm...
Budu si muset počkat.
© Wahlgrenis 15.12.2010

První část:
1. Honey
2. Spěchám
3. Kousek cesty s tebou
4. Láska je počasí
5. Z nebe pláče désť
6. Breviář lásky
7. Žena za tvými zády
8. Černý páv (duet s J. Bendigem) – pak 2x Bendig - 1x Company z Jacka Rozparovače
9. Já ty oči znám

Po přestávce:
Š. Margita (muzikál Notre Dame)
10. Kdyby se vrátil čas
11. Je naprosto nezbytné
12. Merilyn
13. Rybičko zlatá
14. Málokdo ví
15. Zloděj duší
16. Za každou chvíli s tebou platím
17. Studánko stříbrná
18. Adieu
19. Nápad
20. Maluj zase obrázky

Přídavky:
21. Sláva, je bál
22. Líto, je mi líto
23. Bodegita

Hana Zagorová - Lucerna 2010 / VIP Zprávy

Štefan Margita

Hana Zagorová - Já ty oči znám / 2010 LIVE

Hana Zagorová - Kdyby se vrátil čas / 2010 LIVE
© Wahlgrenis 17.12.2010


© Wahlgrenis 23.12.2010

Záznam na ČT 1 23.12.2010
© Wahlgrenis 24.12.2010

Zázraky se dějí...
Koncert Štefana Margity se uskuteční v Praze hned příští měsíc, 13. března.
Tedy ani ne jen tak nějaký koncert... ale GALAKONCERT.
A to dokonce na Pražském hradě, ve Španělském sále...
Tohle si samozřejmě nenechám ujít.
Budu tam.
© Wahlgrenis 11.02.2011




























© Wahlgrenis 14.03.2011

Milá Wahl..
těším se z Tvého zážitku..tedy zdokumentovaného fotem...
seděla jsem vedle Tebe,/promiň/... chvíli se dívala v TV na Trebio...
Také krásná záležitost..
Aa u toho cítila, že máš také krásně.
Povídej..pokud chceš a krásný den měj ....
Je těch událostí tolik, že neumím komentovat.
Doslova dle Tvého v minulosti vyřčeného moudra: "je-li velké téma - autor má mlčet".
Cítíš.. nemusím, vím.
Rosé 14.03.2011

Milá Rosé,
koncert byl nádherný, na konci potlesk ve stoje.
To se nedá slovy popsat.
Jen jsem vnímala malé zaváhání na začátku - tedy z mé strany.
Nevím, jak bych podobnou záležitost řešila já, myslím koncert v takové chvíli, kdybych měla ten dar a předstupovala před posluchače...
Všichni víme, že kus Japonska mizí, umírá...
Nenávratně...
Očekávala jsem alespoň jedinou větu, jediný povzdech.
Nic takového nebylo.
Podobný pocit jsem měla první den školního roku, kdy začínal můj maturitní ročník.
O prázdninách zemřela spolužačka, byla to sebevražda, pustila si plyn.
Celá třída jsme se tehdy sešli na pohřbu.
Její lavice zůstala prázdná...
A naše třídní tehdy prvního září neřekla jediné slovo, nepřišel jediný povzdech.
Přešla to.
Ale to prázdno tam zůstalo.
To prázdno totiž zůstává, i když ho přejdeme.
© Wahlgrenis 14.03.2011

Wahl,
i ty pláčeš pro Japonsko... v čase je to důležité znamení.
Tragédie, kterou nelze nijak komentovat, ona se děje, teď už bez vůle člověka.
Země se otřásla.
Část světa mizí, bude menší.
Hoplea 14.03.2011

Wahl,
vzpomínáš, co se dělo na Haiti?
V Japonsku to bude jinak.
Kdyby se zemětřesení o stupni 9 a rozsahu o šíři 500 km proběhlo po ČR, tak by tu nezůstalo nic, Praha by kompletně lehla.
Tady se budovy nestaví žádnou konstrukční technologií proti zemětřesení.
Naštěstí tu nemáme moře.
Asi jen Japonci dokážou takhle organizovaně a hlavně disciplinovaně bez paniky a hysterie něco tak strašného zvládnout.
Oni tam nebudou stát rok mezi troskami, jako lidi na Haiti.
Uvidíš.
Hoplea 14.03.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.