Otevřený dopis Drunvalo Melchizedekovi
Dobrý den Drunvalo,
je to jen pár okamžiků, co jsem dočetla poslední slova Vaší druhé knihy Prastaré tajemství květu života.
Tu první jsem četla už dříve...
Nepíšu dopisy příliš často.
Ale teď vím, že v tuto chvíli nic jiného dělat nemohu.
Řadím slova za sebou a těším se z toho.
Kdybyste byl v Evropě, pravděpodobně bych se za Vámi hned rozjela.
Arizona se mi jeví trochu daleko.
I když omezení jsou jen v našich myslích, já vím...
Téměř všechno - nebo alespoň velká část informací, které přinášíte ve své knize - mi přišlo velice velice známé.
Jako bych otevírala obrázkovou knížku z dětství, jako by přede mnou ožívaly obrazy, které důvěrně znám.
Při každém otočení stránky jsem se nadechovala ... ufff...
Všechno do sebe tak zapadá, ne, vím, to nejsou náhody.
Píšu Vám z Prahy, střed Evropy, Česká republika...
Ale to není důležité...
Více najdete
zde .
© Wahlgrenis
29.11.2009
Ahoj Wahli
mám moc příjemný pocit, který Ti chci napsat.
Byla jsem pozvána mezi asi pětadvacet lidí, kterým se dějí věci, které si buď neumí vysvětlit a nebo umí.
Prostě takové ty "naše" lidi.
Byla tam i lékařka, vědec a podobně...
Několika lidem moje přítomnost pomohla a já jsem nesmírně ráda.
Řekli mi to.
A několik si na mě vzalo kontakt, že by se semnou chtěli sejít.
Je mi ze srdce příjemně.
No ale co ještě chci povědět...
Díky Tobě se mi před pár lety dostala do ruky kniha (kniha knih, jak říkám) Prastaré tajemství květu života.
Ano, známe...
Pohltilo mě to doslova.
Opět jsem ji vzala do rukou před týdnem a studuji, vnímám... a cítím, že jsem opět dál, vnímám lépe, lépe chápu.
Pomyslela jsem si (včera), kde asi je Thovt, setkat se s ním...
Na sezení mě poslal ON!
Thovt je můj zachránce, ten, který mě 5 let léčil.
Napsal Smaragdové desky, které už ke mně míří.
Wahl., on je úžasnej jako Ty.
Víš?
Jako Ty, ale zase trochu jinak.
Ty jsi přes duše a on léčí těla.
Mě nastrčil mezi lidi, abych je popostrčila zase dál.
Je mi to jasné.
Znám ho dlouho a prostě vím.
Věděla jsem o něm ještě než jsem ho poprvé spatřila.
No nic, to už je na dlouhé povídání.
Teď jsem se odtamtud vrátila a je mi až trochu špatně (to se mi udělalo nyní).
Bylo toho moc.
Opravdu moc.
Musela jsem Ti to napsat, je to sešup.
Jsem pozvána na Housku, k noclehu...
Papa, a děkuji.
Katy 23.09.2012
