Zajímá mě tajemno
Otázka: Milá Wahlgrenis,
na tvé stránky jsem se dostala vlastně proto, že jsem se chtěla dozvědět něco víc
o vykládání tarotových karet a to z důvodu, že má kamarádka tomu zcela podlehla
a myslí si o sobě že je čarodějnice a to velmi senzitivní.
Já tento dojem nemám, protože k této zálibě se dostala skrze své osobní problémy
a snaží se (alespoň tak si to myslím) najít smysl svého života.
A protože mě vždy zajímalo tajemno a dokonce se mě a mé sestřenici podařil kontakt s jinou bytostí (tedy duchem),
docela by mne zajímalo víc o takové komunikaci, ale mám tak trochu strach se do něčeho pouštět,
abych něco neprovedla špatně.
Také by mně moc zajímalo astrální cestování a tak jsem se rozhodla ti napsat a požádat o pomoc.
Hedvika 28.7.2005
Odpověď: Milá Hedviko,
na tom, že se Vám podařil kontakt s duchem, není nic tak zvláštního.
Je to poměrně oblíbená činnost mládeže kolem 13. roku a výše.
A navíc léto, prázdniny - ideální doba, viď?
Návody na zcela laické vyvolávání nejsou nijak zakázané, prezentují se ve filmech jako ohromná zábava.
Jenže zábava to není.
Duch se může na vyvolávače nalepit a prožít pak s ním další roky (nebo i desítky let).
Není to nic příjemného a já pokaždé, kdy to je možné, před takovými praktikami varuji.
Protože poslat potom ducha, kam patří, tak jednoduché není.
Astrální cestování se Ti samo na Tvé cestě nabídne, pokud k němu máš směřovat.
Není to praktika, která by se dala naučit na nějakém kursu.
Tarotové karty u Tvé kamarádky nebudou ničím závadným, nech jí čas.
Sama se hledá, prostřednictvím obrázků jí přicházejí odpovědi.
Píšeš, že Ty ten dojem nemáš, že se dostala ke kartám přes své osobní problémy.
Ale to je jen dobře.
Nahlédla na život jiným úhlem, byla najednou zastavena a konfrontována se skutečností.
Jen v takových chvílích člověk může dojít k vyšším informacím.
Myslím, že to je její cesta.
Na hodnocení, jestli podlehla nebo ne, si nech ještě chvíli času.
© Wahlgrenis
29.07.2005
Ahoj,
předně bych ti chtěla moc poděkovat za tvou velmi rychlou odpověď.
Jsem ráda, že jsi mi vlastně potvrdila to, co si myslím.
Co se týká kontaktů, nemyslím si, že jsem ten typ ovlivněný filmy apod.
Lidé si z toho opravdu dělají legraci, ale já to beru vážně,
prostě mám pocit, že musí existovat něco jiného a mám stálé nutkání něco udělat pro to, abych poznala víc.
O riziku přilepení ducha vím a také jsme se vždy řádně rozloučili a poděkovali (jestli to stačí nevím, ale nám to fungovalo)
a ještě jednu maličkost, je pravda že vyvolávání, jak ho známe z médií, jsem samozřejmě zkoušela ve školním věku,
ale kontakt se mi podařil až mnohem později, prostě už dávno nepatřím do věkové skupiny prázdninového bláznění :o))
(Čas je potvora a já si lehkým krokem šlapu skoro ke 40.)
Vím, že kamarádka potřebuje čas a také jí ho neberem, naopak se velmi rádi účastníme,
jen si myslím, že je potřeba to vše cítit a ne si to vymýšlet, ale jak říkáš, je to její cesta a my jí můžeme pomáhat :o).
Dovoluji si ještě dodat jeden můj zážitek a předem se omlouvám za zahlcování tvé pošty.
Kdysi jsem jezdila na koních a chodila jsem ke dvěma starším bratrům (myslím asi tak 60 - 70 let),
kteří měli koně, krávu,ovce, prase a snad všechnu možnou drůbež.
Ten starší byl na nás poměrně dost protivný a honil nás kvůli každé maličkosti a my ho samozřejmě neměli moc v lásce.
Jednou už k večeru, když jsme se vraceli domů, jsem čekala na kamarádku na dvoře
a viděla jsem ho, jak chodí s vodou napojit koně, měla jsem na něj ten den vztek,
a tak jsem si pomyslela (bojím se to i napsat), ať je po něm, po otravovi.
A najednou koukám, leží v otevřených dveřích stáje s rozlitou vodou kolem.
Snažila jsem se umělým dýcháním pomoct než přijela sanitka, ale bylo to zbytečné, byl mrtev.
Od té doby se bojím a mám nepříjemný pocit, jestli jsem nemohla svou myšlenkou nějak uškodit.
Člověk občas pomyslí krapet zle a tenkrát jsem to cítila docela dost,
a proto dnes se neodvažuji pomyslet na něco podobného a hned v počátku zlé myšlenky si ji zakážu.
Můžeš mi prosím poradit, zda jsem mohla takhle působit?
Ještě jednou se omlouvám za zdržování a těším se na odpověď. Moc děkuju.
Hedvika 29.7.2005
Co stalo, stalo se.
Mohlo jít o dispozici srdeční, mohl mít dlouhodobější vážné problémy atd.
Ale Tvoje myšlenka byla příliš jednoznačná, příliš jasná a konkrétně definovaná, proto se jen ke stávajícímu stavu přidala.
Člověk by nikdy neměl vyslat nic podobného, žádné zlé myšlenky, žádné uvažování o smrti druhé osoby.
Tebe nic neomlouvá, snad jen to, že jsi to tehdy nevěděla.
Určitě ještě na své cestě budeš s duší tohoto člověka konfrontována.
Tomu se nevyhneš, i když by to bylo pro Tebe jistě jednodušší.
Všechno se jednou promítá, za všechno se musí platit.
Možná jsi také slyšela něco o božích mlýnech...
Je to tak.
Proto by člověk skutečně měl po světě chodit pozitivně naladěn a snažit se kolem sebe šířit jenom lásku.
To je doporučení i pro Tebe.
Kdybys chtěla tento příběh nějak uzavřít, bylo by dobré se s duší toho člověka usmířit,
vysvětlit jí, co Ti tehdy vadilo a proč to bylo pro Tebe tak zásadní, že Tě napadla taková myšlenka.
Nebude to jednoduchá rozprava, ale tím by ses mohla jistým způsobem očistit.
Píšeš o zakazování si škodlivých myšlenek.
Tak to ale není.
Když už je taková myšlenka jednou na světě, těžko si ji zakážeš.
Nejlepší by bylo, kdyby se nemusela nikdy narodit.
Pak se Ti i celý Tvůj život rozzáří, protože v něm nebude místo pro faleš, přetvářku, závist, žárlivost.
Naopak se kolem Tebe bude hromadit láska, která dokáže působit i na ostatní lidi.
Láska dokáže nejen druhé lidi sblížit, ale i léčit, zachraňovat a skrz ni přicházejí i největší zázraky.
Až tohle všechno pochopíš, bude se Ti žít mnohem šťastněji.
W. 29.7.2005
Jsem otrava já vím,
možná vypadám jako negativní člověk, ale myslím, že ne,
spíš se snažím řešit vše s úsměvem a porozuměním a taky si myslím že jsem se za těch pár roků hodně naučila :o)).
Moc ráda bych s onou duší promluvila a pokusila se o usmíření, ale nevím jak.
Poslední prosba o radu.
Moc a moc děkuji a z tvé odpovědi se určitě poučím.
Přeji lásku a pozitivní myšlenky všem tvorům ve všech světech :o))
Hedvika 29.7.2005
Hedviko,
všechno, co bych Ti nyní mohla napsat, je už na webu.
Začti se do jednotlivých příběhů, podrobné návody, jak lze komunikovat s jemnohmotným světem, tady najdeš.
W. 29.7.2005
Ahoj
prosim te potrebuju poradit co nejdriv,jestli to pujde
Menuji se Pavla a mam dvojce.
Vyvolavali sme duchy protoze od nasich 12.let sme se zacali o todle zajimat.
je nam 20.
Ale o to ted nejde.
Jak sem rekla vyvolavali sme ducha na vyvolavaci mapě a podarilo se.
Jenom ze vetsinu s toho odrikala sestra.
Chvili sme snim komunikovali ale pak zacal bejt zlej a trochu i nastvany a nervozni.
Tak sme se ho pokusili odvolat a v tu dobu nam do okna ve 12.patre vletel havran (byl uplnek a pulnoc).
Strasne sme se lekli a uskocili sme a sestra utekla do druhy mystnosti
Skusili sme to jeste 2.x.
Odvolat ho, ale byl zlej a nechtel.a segra utekla.
A jde o to ze se to stalo pred 3. tejdnama a tedka musim bydlet u rodicu, protoze ho mam v byte.
Byla sem se tam druhy den rano podivat a nabitek byl povalenej prestehovanej, sklenicky z vytryny byli snad vsude.
tak sme se zase rychle otocili a utekli pryc.
tak strasnej chlad co mne ovanul v tom byte...
jen co sem prisla do toho obyvaku...
Musela sem se obarvit protoze sem mela sedivej pruch ve vlasech.
sestra tam byla se mnou rano, a kdys sme vylezli ven, tak mela uplne promodralou flekatou ruku
jak kdyby ji mela nekolik hodin zeskrcenou.
Od ty doby sem doma nebyla.
pozvala sem kneze tak mi vysvetil byt..
A myslela sem si, ze to pomuze, ale porat tam je, ja ho cejtim
a sestra i kdys je nekolik kilometru ode mne tak ho cejtila preze mne.
Ja uz od malicka sem jako vodic na tyto jevy.
Nevim jak je todle vsecko mozny.
Ale snat 100x sme vyvolavaly a zase odvolavali, ale tomudle se nechce.
Prosim porad my uz nevim kudy kam.
Dekuju odepis.
Pavla 12.6.2006
Milá Wahl,
velmi mě oslovila Tvoje odpověď Hedvice.
Dnes víc, než kdy jindy.
Protože se mi stává často, že s mým pohledem na určité děje lidé nesouhlasí.
Nevadí mi, že nesouhlasí.
Nechávám lidem prostor na jejich osobní vidění a chápání.
Neperu se o "svou" pravdu.
Jen ji sděluji.
Jde o druhou stranu.
Přesvědčují, opravují, zpochybňují, smějí se... říkají, že jsem diplomat..
Víš, já se nevyhýbám odpovědi, jen se mi nechce mluvit "moc o ničem"..
odpovědi mi přicházejí jasně, zřetelně, nemám je rozvětvené, košaté..
Není mým úmyslem se "lišit", ale cítím, že to tak je.
Někdy se v tom ztrácím.
Je to má osobní výpověď pro Tebe.
Děkuju,
Dalet 12.06.2006
