wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Byla jsem "v nebi"?


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
pročítám si Vaše stránky
a najednou jsem si vzpomněla na nedávný (asi před 2 měsíci) pocit - obraz, který mne tolik zasáhl,
že jsem plakala jako malé dítě, ale který si dost dobře nedokážu vysvětlit.
Seděla jsem se skupinkou lidí a poslouchala přednášku.
Měla jsem zavřené oči, snad se mi už ani nechtělo nic poslouchat a objevil se mi obraz krásné rozkvetlé louky.
Seděla jsem na té louce a kolem si hrálo několik dětí.
Slunce svítilo a všude kvetly a voněly květiny.
Na louce se začali objevovat skřítkové a víly, nevím, jestli jsem je viděla, ale věděla jsem, že tam jsou.
Přicházely i další bytosti a vše bylo v klidu, míru, lásce a harmonii.
Najednou se zvedl vítr, vše odvál, obloha se zatáhla a já jsem se objevila na ledové ploše se spoustou sněhu a chladu.
Zdálky se ke mě něco přibližovalo a byla to ledová víla, která tančila na ledě.
Po chvíli také zmizela a já jsem se objevila v nějakém prostoru, ani vlastně nevím, zda to byl prostor.
Jako bych byla v oblacích nebo v místě, kde je spousta světla.
Nevím, čím jsem byla, ale objevil se mi obraz jakoby obláčku, ve kterém byl květ.
Nějaká bytost (asi Anděl) zatroubil na zlatou trubku do květu, ten se začal otvírat a uvnitř bylo malinké miminko.
Všude kolem stála spousta bytostí.
Nevím, jakou měly tvář, prostě tam byly a dívaly se na dítě, jako by bylo vyvolené.
Květ se otevřel a dítě vystoupilo ven.
Najednou jsem měla pocit, že jsem to já a jdu dál (nebo jdu za tím dítětem) a bytosti se rozestupují.
Jak dítě šlo, dospívalo - viděla jsem je zezadu jak jde a roste v dospělou bytost.
Pořád jsem měla pocit, že jsem to já nebo že jdu za tím člověkem stále zástupem bytostí ke světlu v dálce
a když jsem přišla blíž, uviděla jsem v tom světle sedět bytost světla jakoby na trůnu,
u kterého seděly další světelné bytosti.
Najednou jsem opět viděla nahé tělo zezadu a měla jsem pocit, že je to muž, který přichází ke světlu
a s hlubokou pokorou kleká před světlem.
Pak obraz zmizel a mě tekly po tváři slzy.
Zažila jsem tak nádherný pocit lásky, že jsem snad takový nikdy nezažila
a ani nedokážu přirovnat tuto lásku k lásce mezi lidmi.
Ještě teď, když si na to vzpomenu, chvějou se mi ruce při psaní.
Milá Wahlgrenis, co mi ten obraz chtěl říct?
Stává se mi občas, že zavřu oči a před očima se mi odvíjí děj,
který ale ani nesouvisí s nějakou předpovědí do budoucna, je to jen jako bych nahlédla někam jinam, jenom mžikem.
Ještě jeden obraz se mi ukázal.
Viděla jsem se zavřenýma očima krásné jezírko s vodopádem, obklopené skalami a lesem.
V tom jezírku si hrály děti všech barev pleti, převážně černošské.
Z oblohy padaly květiny na vodní hladinu a k jezírku přicházela zvířátka, víly a různé bytůstky.
Z oblohy přilétali andělé a další bytosti.
Vtom se z prostřed jezírka vynořil ostrůvek a na něm krásná bytost - žena, která děkovala všem,
že se k sobě krásně chovají a mají se rádi.
Měla jsem pocit, že je to Matka Země, byla vlídná a laskavá.
Najednou se zatáhlo a všude tekla krev a bytost na ostrůvku padala k zemi a umírala.
Všichni byli zděšeni a nikdo jí nemohl pomoci.
Pak obraz zmizel a mně zbyl jen pocit zděšení.
Milá Wahlgrenis, máte k tomu nějaké vysvětlení, proč ke mně takové obrazy přicházejí?
Objevují se mi za normálního vědomí, stačí jen chvilka klidu.
Co s nimi dál?
Děkuji Vám za radu.
Jitřenka (též dopis Dcera, která už nežije, přišla za mnou ).

Jinak začínám pracovat s kyvadlem dle Vašich pokynů a učím se komunikovat s dcerou.
Myslím, že z toho má radost i ona. Mějte se moc krásně a pohodově.

Odpověď:
Milá Jitřenko,
obrazy, které popisuješ, jsou dobře známy lidem, kteří se astrálně pohybují.
Louka plná květů, láskyplné bytosti, to všechno je možné spatřit tam někde nahoře.
Těžko vysvětlit, proč se Ti tyto obrazy dostávají do běžného života,
Domnívám se, že to bude souviset i s Tvou dcerou, která zemřela.
Ty jsi vlastně s ní pořád strašně spojená, takže je docela pravděpodobné, že Tě do toho světa vyvádí ona.
Je takovým Tvým průvodcem, aniž by se Ti ovšem ukázala.
Je to její svět, kde nyní přebývá.
Myslím, že o ni nemusíš mít strach.
To je ten svět, odkud se duše rozhodují, komu se znovu narodí.
To je to místo, kde Matka Země pláče, jak jsi to krásně popsala.
Tam jsme všichni byli a také se tam zase skoro všichni vrátíme.
Tam je dusím nejlépe, ideální stav, nic nebolí, nic nikoho netrápí...
Láska je všude kolem.
Užívej si tyto okamžiky, jsou jen Tvoje, i když s Tebou je také Tvoje dcera...
Je správné, že spolku komunikujete.
Dej jí vědět, žes tam byla také.
Toto je potvrzení vzájemné komunikace mezi světem pozemským a jemnohmotným.
© Wahlgrenis 01.04.2005

Děkuju Vám za krásnou a potěšující odpověď.
Víte, dceři (i Vám) jsem za mnohé vděčná a jsem ráda, že je se mnou,
ale nechtěla bych jí nějak ublížit tím, že se snažím být s ní a nebo ji nějak stahovat zpátky.
Má již také své úkoly.
Ještě nejsem tolik zkušená v komunikaci s ní, ale říká mi, že je se mnou kvůli mně, že je to její úkol.
Musím se naučit věřit si, důvěřovat a nějak se zbavit strachů ve snech.
Děkuji Vám ještě jednou za Vaše slova, pomáhají mi jít dál.
Jitřenka 1.4.2005

Báječné odpoledne milá Wahl,
chvilku jsem váhala, zda mám napsat svou včerejší zkušenost.
Před půl rokem jsem psala svůj zážitek a Ty jsi ho nazvala: Byla jsem v nebi
a včera jsem měla zážitek a já bych ho nazvala: Byla jsem v pekle?
Ale začnu po pořádku.
Nesleduji moc televizi, ale jak už to bývá a jak má být, občas mě něco upoutá.
V létě jsem zahlédla upoutávku na film Constantin.
Přišla mi děsivá, ale něčím zajímavá.
Šlo o boj dobra a zla.
Časem jsem na něj zapomněla a minulý týden se u nás tento film doma objevil na DVD.
Přinesl jej brácha mému příteli.
Když jsem si na obalu přečetla děj, ani jsem neměla chuť jej shlédnout a příteli jsem řekla, ať se na něj podívá sám.
Film sám o sobě je napůl scifi, napůl realita, jak se to vezme.
Už jsem se ani neptala, zda jej shlédl či ne a ani jsem nevěděla, jestli ho ještě máme doma.
Jenže, jako by na mne film čekal.
Včera jsem přišla do obýváku a přítel se na něj díval.
Dívala jsem se také, nedalo mi to, bylo to zvláštní, jako by mne děj vtahoval dovnitř.
Já vím, to tak někdy bývá, ale najednou se objevila scéna, kterou jsem znala.
Byla to cesta peklem a já věděla, že tuhle cestu znám, že znám i to děsivé místo.
Dokonce jsem věděla, že tam čeká někdo, kdo tam nepatří.
Znejistěla jsem a zeptala se přítele, jestli jsme tenhle film už neměli doma puštěný.
Řekl že ne, že je to novinka.
Říkala jsem si, že možná jsem někde viděla ukázku, ale když se objevila ve filmu v pekle bílá dívka, zamrazilo mne,
byla to postava (ne obličejem), která mi přišla, že tam nepatří a že o ní vím.
Wahl, je to všechno zvláštní.
Děj toho filmu byl pro mne nevýznamný, ale místo - cesta, kterou jsem zahlédla, mi něco připomíná.
Nemyslím filmové efekty, ale podobnost situace a děsivost prostředí.
Wahl, byla jsem v pekle?
Říkám si, že když jsem byla v nebi, proč bych také nemohla být v pekle.
Vždyť žijeme v dualitě a obojí je v jednom, jenom mi nepřichází, co mi to má naznačit.
Myslí mi proběhl obraz mé dcery z jejího života, ale proč nyní?
Co si o tom myslíš?
Wahlgrenis, Sluníčko naše, přeju Ti krásné nadcházející dny.
Však i ta technická pauza byla na čase, aspoň si odpočineš.
Bůh Ti žehnej.
Jitřenka 6.12.2005

Milá Jitřenko,
není na tom skutečně nic divného.
Když jsi byla v nebi, proč bys nemohla být i v pekle.
Navíc včera byl pro takové návštěvy i docela symbolický den...
Všechny ty pohádky o pekle nebo nebi nevznikly jen tak z ničeho.
Všechno to jsou reálné krajiny, kde jsme určitě byli.
Sice ne tak, abychom si to reálně pamatovali, ale byli.
Víš dobře, že Tvůj život se v poslední době hodně nastartoval jinam,
přicházejí k Tobě dary za to všechno, co sis prožila.
Začínáš se dívat dál, za obzor...
Jestli dnes nevíš, co to je a proč to je, třeba už zítra to vědět budeš.
W. 7.12.2005

Ahojíček Wahl,
i Ty šibalko, hezky jsi mi odpověděla a já Ti za tuto odpověď děkuju.
Myslím si, že někde hluboko vím, kde jsem byla, jen ta moje hlavička to nechce pustit bez cenzury.
A tak já se budu snažit cítit srdíčkem a hlavně věřit.
Víš, stejně jsi takový krásný světelný maják v moři života.
Děkuju.
Jitřenka 7.12.2005

Ahoj Wahl,
když jsem podruhé četla Tvojí odpověď, něco mne trklo.
Namalovala jsem obrázek s otázkou Co měl znamenat obraz cesty peklem.
Odpověď přišla tato: není Nebe bez Pekla a Peklo bez Nebe
Ten večer jsem si měla uvědomit, že nemůže být nebe bez pekla a peklo bez nebe,
protože bychom nepochopili význam ani jednoho.
Zkrátka to tak musí být.
Jsou to protiklady a přece jsou stejné a spojené v Božské lásce.
Kdybych neprošla peklem, nepoznala bych opačnou stranu a vlastně bych ani neměla šanci si to uvědomit.
Tím nechci říct, že je to pravidlo, ale takhle to cítím.
Kdybych si žila pohodový život bez starostí, ani by mi nebe nechybělo a peklo bych si nepřipustila.
Je to všechno vlastně tak jednoduché.
Díky.
Jitřenka 7.12.2005

Ahoj milá Wahlgrenis! Chtěla bych Tě srdečně pozdravit a také Tvým prostřednictvím pozdravit Jitřenku
- sice jsme se viděly jen jednou, ale často si na ni vzpomenu:-)
Dnes jsem četla na Tvých stránkách její příspěvek a doslova mě mrazilo v zádech
- to, o čem v něm psala, znám!
Její poslední příspěvek týkající se filmu Constantin mi způsobil brnění v prstech...
i já mám s tímto filmem zvláštní zkušenost, velmi podobnou.
Není pekla bez nebe a nebe bez pekla...
Přeji Tobě i Jitřence krásný den!
Srdečně zdraví
Adrien 08.12.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.