wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jsem prokletá, co bude 16.6.?


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
prosím Tě pěkně, sice mi neodpovídáš, já vím, že to mám vše složité, jak jsi mi už jednou odepsala,
ale přece jenom Tě prosím aspoň o nějaké odpovědi, pokud můžeš.
Žije se mi teď těžce, věř mi, když já jsem ta, co ji máma proklela.
Ale i když jsi mi napsala, že je to tak, nemohu tomu stále uvěřit.
Měla bych jen dvě otázky, bojím se Tě zatěžovat více, abys mi odepsala, nevím vůbec, jak se teď k matce chovat...
Jestli jí říct, že vím, co mi provedla a nemluvit s ní, ale ona mne stejně v klidu nenechá...
doráží na mne tak dlouho, až jsem přímo od ní donucená s ní zase začít komunikovat..
stále mi volá do práce, před kolegyněmi je mi to trapné, něco jí do telefonu vysvětlovat a učítat se sní - hádat
nebo mi do práce přijde a klidně udělá ostudu, chodí vykládat vedoucí atd.
Víš, mám z ní panickou hrůzu, po tom všem, co už mi provedla odmalička,
mám z ní fakt hrůzu a strašně mi vždycky vysávala energii.
Cítím se vedle ní úplně vysátá.
Poraď mi prosím...
Měla jsem sen, kde mi někdo ukazoval datum 16.6., rok byl zakryt a řekl, že je to datum mého úmrtí.
Dá se to vysvětlit?
Děkuji mnohokrát
Ája

Odpověď:
Milá Ájo,
je těžké žít vedle někoho, kdo Ti pořád bere energii a s kým se snažíš plout na společné vlně.
Snažit se odpouštět, když pořád přicházejí další rány, to se snad ani nedá...
Vysílat lásku Ti bude zřejmě také dělat potíže.
A z očí do očí si s ní popovídat nechceš.
Je jasné, že ona by na takovou komunikaci nepřistoupila.
Co tedy dělat?
Jak se zachovat?
Určitě ale ještě není konec, nic se neděje náhodou, to víš.
A právě proto bys měla vytrvat, aby si Tvá duše prošla vším, čím si projít má.
Zkus se na svět podávat jakoby očima své matky, co by to udělalo.
Viděla by ses jako dceru, která občas také udělá něco, co by se Ti nelíbilo...
Všechno se dá přežít, podívej se kolem sebe, jaké příběhy tady občas čteš.
Jsou to většinou tragédie.
Ty jsi na tom relativně ještě dobře.
Když se dostanu k tomu datu, které se Ti objevilo ve snu, je možné absolutně všechno.
Jenomže dobře víš, že jediná věc, která se nikdy nesmí prozradit, je datum smrti.
To prostě nejde.
Je to absolutní, i když nikde nenapsané pravidlo...
Se smrtí se nežertuje.
Pro Tebe je to výzva, buď každopádně opatrná a žij tak, aby každý den Tvého života byl jako ten poslední.
Není to těžké, neboj, je to život naplněný maličkostmi, ale maximálně.
Pochopíš, co je to, když se žije tady a teď.
Někdo se to nenaučí do konce života.

© Wahlgrenis, 31.3.2005

Milá Wahlgrenis
Děkuji Ti moc za odpověď.
Víš, matce jsem řekla, že mi kartářky potvrdily, že mne proklela,
ale ona se zapřísáhla, že to nebyla ona, že to byl někdo jiný.
Připadám si jak pitomec.
Matka si se mnou zahrává a stále se jí to daří, protože jak jí to mohu dokázat...?
Nevěděla bys nějakou radu?
Už od dětství na mne hraje takové podrazy.
A pak řekne - no copak sis myslela, že to nechám jenom tak?
Ty jsi naivní....
Wahlgrenis, já vím, že jsou na tom lidé hůř než já, ale já měla hrozné i to dětství s mou paranoidní matkou.
Byly to galeje.
Pak jsem měla strašnou tchyni.
A někdo měl aspoň tuto část života v pohodě.
A nyní?
No když Ti řeknu, že mi není teď co závidět také-např. mi nezbylo než spát na zemi,
žiji pouze v pronájmu, o byt jsem přišla a tak pod. tak se taky nemám ani ne normálně.
A všechno se mi asi děje díky mé matce.
Mám se vžít do své matky?
Ona chce pouze dítě vlastnit, nic víc.
Je mi to jasné.
Mám dvě děti a vím, co bych dělala a nedělala, když je mám opravdu ale normálně ráda.
Takže srovnávat mohu.
Děkuji Ti moc za odpověď.
Jedno vím jistě, že s matkou už komunikovat nechci, ale ona mi to nedovolí.
Ája

Milá Ájo,
nevím, jestli bylo rozumné konzultovat s matkou to, co víš.
Ona totiž samozřejmě nemusí vědět, čeho všeho se dopustila v některém ze svých minulých životů.
To by se jí odkrylo pouze v regresi, jenže do toho nepůjde.
Proč taky?
Ona je spokojená se svým plánem, všechno jí to tak nějak vychází.
Jedno je ale jisté, z jejího vlivu se nedostaneš.
Pouze snad, kdyby se Ti podařilo odjet hodně daleko...
Každá jste jiná, nemáte to jednoduché.
Ale - vím, o čem mluvím - jednou se od toho dna odrazíš a nebudeš se ani stačit divit, co se bude dít.
Člověk totiž musí projít bahnem, aby pak ocenil radosti tohoto života.
Všechno má rub a líc a každému přijde spravedlivý trest.
W. 1.4.2005

Milá Wahlgrenis,
prosím Tě prosím, poraď mi,
mám opravdu odjet hodně daleko od matky, i přesto, že na to nemám prostředky?
Prosím Tě poraď, jak si mám také zlepšit zdraví?
Nemám vůbec žádnou energii a sílu k ničemu, strašně brzo se unavím, mám alergii na prach...
Jak pak mám čelit tomu všemu a třeba se vydat do zahraničí, když nemám energii, sním jen o tom, jak se dost vyspat.
Tak Ty víš jistě, že mi matka lže? Co mám s ní dělat?
Děkuji Ti, jsem ráda, že to mohu někomu říct. Díky.
Ája. Kdy už se to všechno spraví...?

Je těžké se rozhodovat ve chvíli, kdy nemáš prostředky.
O co jednodušší by to bylo, kdybys je měla...
Jenže tak nyní uvažovat nesmíš.
Neznamená to, že bys měla dát všechny své úspory (kdybys je měla) na pobyt za hranicemi této země.
To ostatně ani není nutné.
Když se máš od někoho vzdálit, nemusíš dokonce ani opouštět společný byt.
Ta vzdálenost se dá vyjádřit obrazně.
Pracuj spíš na sobě, na pozitivních věcech nejdřív uvnitř Tebe, potom se podaří vyladit i Tvé nejbližší okolí.
Neříkám, že to bude za týden, je to možná mnohem dlouhodobější úkol, ale podaří se Ti.
Věř tomu, jakmile si srovnáš hodnoty uvnitř, začne se měnit i Tvůj zdravotní stav.
Není možné něco přeskočit, vývoj jde postupně dál, nebud netrpělivá...
© Wahlgrenis 01.04.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.