Nikdy mi kostely nevadily
Otázka: Přeju příjemnou sobotu...
Chci se zeptat na jedinou věc.
Včera jsme byly s maminou a ještě jednou paní na zádušní mši.
A přestože mi kostely NIKDY nevadily, naopak jsem do nich chodívala relaxovat, tak jsem se tam necítila vůbec dobře.
Slova kněze po mně stékaly, nedokázala jsem je vůbec vnímat.
Cítila jsem se tam jak na trní, pořád se koukala na hodinky...
říkám si, co to mohlo být, proč jsem se tam tak strašně necítila?
I tu paní, za niž ta mše byla, jsem měla ráda, tak fakt netuším, kde může být problém.
Svým způsobem se i dá říct, že mě to mrzí.
Poradíš? Napadne Tě něco?
Oriana.
P.S.:
Nebude to třeba náhodou tím, že přijetím své identity jako Oriana,
myslím tím teď vědomé přijetí, ne jako malá holka, kdy jsme si hrály na čarodějnice,
že jsem se vyčlenila víc (navíc tak úzkoprsému náboženství, jako je římskokatolické), "než je zdrávo?"
Slova v závorce ber s jistou nadsázkou, no ale přece jen...?
Nevím.
Odpověď: Milá Oriano,
naprosto přesně chápu Tvé pocity.
Byla jsi v kostele, ale nevnímala jsi žádnou autoritu, nic, před čím bys měla padnout na kolena.
Naopak na Tebe dopadala naprosto prázdná slova.
Pochopila jsi totiž, že tohle není to, co bys měla poslouchat.
Bylo to pro Tebe možná hodně šokující právě proto, že ses s tím do té doby nesetkala.
Došlo Ti totiž, že už stojíš opravdu někde jinde.
Církev není stavěna na zdravých základech, ale zatím to ještě nepochopila.
Zatímco Ty už ano.
Já jsem si prožila podobné stavy minulou sobotu, když jsem byla na mši za Karla Kryla v kostele sv. Markéty v Břevnově.
Ale možná s tím rozdílem, že už tam nechodím s očekáváním nějaké myšlenky.
Spíš jsem jen byla zklamaná realitou, tím, jak je promluva vedena, jak jsou věřící podceňováni atd.
Byla sice nalezena jistá paralela mezi čtením z Bible a současným životem, ale způsob podání byl podivný.
Padla tam slova jako:
"Země je nemocná, ztrácí moc, kterou kdysi měla, postrádá štěstí, trápí ji hlad, bída, pouště..."
"Ale ekologové nečtou Bibli, berou Zemi a její nemoci chemicky."
"Když se ptá lékař na potíže, předepíše léky, dietu, což je zase ta chemie."
"Podobné je to při léčení Země."
"Cílem by mělo být přestat vyrábět, což je ale otázka hlubšího hlediska."
"Nelze léčit jen chemicky, některé nemoci mají duševní příčiny, například stresy, lidé nemohou jíst, trpí..."
"Uzdravující Ježíš řekl: neuzdraví-li se duše, tělo také ne."
"Žijeme teď v jiném světě? Tohle se nás netýká? Týká. Všímáme si závislosti na počasí, na přírodě."
"A ta závislost, to je tvůj strach."
"Mohu dávat dobro nebo zlo, proto teď stojíme zde."
"Kristus přišel zachránit, očistit, vykoupit, tu musí pokračovat."
"Dříve žil člověk v harmonii se zvířaty, snažil se o to, nebo to dokázal."
"Proto se teď scházíme na bohoslužbě za Karla Kryla"
"Je to Sisyfovská práce?"
A závěr:
"Když si nezapamatujete ani jedno slovo z této bohoslužby, odnášíte si aspoň ten jediný pocit..."
Nechci tady kritizovat církev, která je postavena na základech starších než dva tisíce let.
Ale někdo to říct jako první musí.
(Možná si koleduju o upálení...)
Připadalo mi totiž - a nebyl to dojem jenom z tohoto jednoho večera, že církev neví jak dál.
Přijala učení, které tlumočí při bohoslužbách věřícím, ale postupem doby zaregistrovala (nebo třeba ještě ne),
že vývoj jde dál, jde trochu jiným směrem, na konci není jen nebe nebo peklo, jak je popisováno v Bibli.
Přicházejí nové poznatky o reinkarnaci, člověk přichází na tento svět opakovaně.
A to je základní rozpor, který církev neuznává.
Neuznává ho proto, protože se slepě drží té jediné knihy knih.
Drží člověka ve slepé víře, že když se bude celý život modlit k Bohu,
ten ho potom vezme k sobě do božího království, které je věčné...
Člověk na tuto domluvu přistoupí ve chvíli křtu, kdy slíbí, že VĚŘÍ.
A pak pravidelně dochází na jednotlivé bohoslužby,
kde podle jistého řádu opakuje slova po faráři nebo naopak říká něco úplně jiného,
v jisté fázi mše si podá ruce s okolosedícími lidmi, kteří jsou na tom podobně,
a vzájemně si popřejí "Pokoj s Tebou!", Ti, kteří Vás vidí poprvé, vykají: "Pokoj s Vámi".
Na úplný závěr mše si jdou stoupnout do fronty na hostii.
Tím splnili svou povinnost pro tento den, za týden (minimálně, nebo tak nějak) ale musí přijít znovu.
A proces se opakuje.
Přitom tito lidé mají také své všední starosti, takže poslouchají stále se opakující slova jen tak napůl,
vnímají je spíš jen jako z dálky, jako ozvěnu, kterou musí vyslechnout.
Ale protože jsou těmi pokornými ovečkami, nemohou ve svém životě udělat změnu,
svěřili se do péče nejvyššího, vlastně jejich vůle už neexistuje.
Mnohokrát jsem měla možnost mluvit na toto téma s mým známým farářem.
Jeho "plus" bylo, že mě vyslechl,
ale argumenty, proč to církev má takto postavené, když je to ve skutečnosti jinak, mi vyvrátit nedokázal.
Dokonce si vyslechl mé zážitky z jemnohmotného světa, rozmluvy se zemřelými, s reinkarnovanými,
ale nemohl k tomu nic dalšího doplnit, reagovat.
Tuto cestu prostě neznal.
Držel se striktně toho, co káže církev, co se během let studií naučil.
Také podlehl vlivu, že nemá zkoumat nic, co nebylo řečeno v Písmu svatém.
Jen - jako všichni - slepě přijímá písmenka Bible.
V Bibli je popsána velká pravda, jsou tam zakódovány všechny důležité okamžiky světa,
ale musí se číst i mezi řádky.
Bible je podle mého základ, nad kterým má člověk uvažovat dál, a to mnohem šířeji.
Rozhodně má svůj význam.
Zkuste si schválně zajít do nejbližšího kostela (nebo do jakého chcete) a poslechněte si kázání pana faráře.
Já bych si dovolila jen několik postřehů:
1.
Například si nemyslím, že ekologům jde jenom o chemii této planety.
Ekologové se snaží působit na mocné tohoto světa, aby byla omezena maximalizovaná a destruktivní výroba.
Ano, chemie pak vytéká do řeky, kde hynou ryby.
Ale ve svém základu jde ekologům o změnu myšlení.
V tom s nimi musím souhlasit.
Několik let jsem se podílela na programu jistého občanského sdružení "Jak neubližovat přírodě",
který byl orientován na děti a jejich postoj k třídění odpadů, záchraně ohrožených druhů, ozelenění prostor atd.
V rámci tohoto programu jsme každé jaro zachraňovali ropuchy (Bufo Bufo), kterým hrozilo nebezpečí na vozovce.
Chemii jsme neřešili v žádném případě.
2.
Souhlasím, že lékaři jdou na naše nemoci podle toho, co se naučili ve školách.
Ale zase ne všichni, i když na tomto principu fungují veškeré nemocnice a státní zařízení.
Ovšem doba se posunula a léčitelům se otevřely možnosti.
Jenže člověk o nich musí vědět, jet třeba stovky kilometrů, což se při "běžné chřipce" nevyplatí...
Každá nemoc přichází s informací o duši, o tom, že něco není v pořádku.
Ptáme se vždy, když nás něco rozbolí, co jsme udělali špatně?
Ne, sáhneme po léku a je v tu chvíli klid.
Ovšem problém neodešel, jen jsme ho zadupali do spodních vrstev, zase se ozve, jen co dostane prostor.
Poslouchejme své tělo, tím si můžeme hodně pomoci.
3.
Čekala jsem, abych se přiznala, během té bohoslužby na nějakou hrozbu.
Vím, že církev lidi děsí, aby záchranu nacházeli jen právě u Boha.
Strach skutečně přišel:
"A ta závislost na přírodě, na počasí, to je tvůj strach."
Rozprostřel se v tom krásném kostele a číhal na nás.
Nebo aspoň tak nějak si to představoval pan farář.
Já jsem už pochopila, že stejně jako nemoci mluví k našemu tělu naše nemocná duše,
podobně to je s celou naší planetou.
Toto téma jsem probírala už mnohokrát.
Když to vezmeme hezky obrazně, i planeta má duše, která trpí každým nešetrným zásahem člověka.
A že těch zásahů není málo...
Člověk si hraje na pána tvorstva, ale na to nemá právo.
Naopak využívá maximálně všechny technické vynálezy, ale vytěžil pro vlastní pohodlí a prospěch co nejvíc.
Jenomže tato planeta není z plastu, aby se mohla po "využití" znovu použít.
Všechno má jeden konec, všechno se jednou dopije, dojí, zásoby přestanou stačit.
A člověk se naučil příliš brát, příliš často nastavuje ruku, ale co on sám nabízí?
Mohl by každý z vás s čistým svědomím říci aspoň pět věcí, které děláte pro dobro této planety?
Nerada bych tady někomu vstupovala do svědomí, ale za malé zamyšlení by to snad stálo.
4.
Rozhodně by nebylo smyslem přestat vyrábět.
Ale omezení by neškodilo.
Proč musí vyrůstat na každém rohu obrovský hypermarket?
Nemluvím jen za hlavní město. Jsou už úplně všude.
Proč je lidem neustále vnucována bezduchá reklama, která má jen jediný cíl, dostat se dovnitř do mozku?
Reklama navíc není jen v televizi, kdy ji můžete jednoduše vypnout, když máte tu sílu,
ale je na každém kroku, skoro na každém metru dálnice, na každém plotu, domu, v každé poštovní schránce.
Křičí - kupuj, kupuj, kupuj ještě víc...
A že to nepotřebuješ? To vůbec nevadí, ušetříš přitom...
Je to násilí, proti kterému se nemůžeme bránit.
Leda kdybychom opustili města a vydali se někam do hor, na samotu, kam snad reklama ještě cestu nenašla.
To si všimněte: Kde nikdo nebydlí, tam reklama není. :-)
Zadavatelům reklamy jde totiž o ten kontakt s člověkem, který o tom ale ve své podstatě vůbec nestojí.
Navíc reklama bere lidem i spoustu času a odvádí je od reality.
Když listují reklamními letáky, jejich představy se dostávají někam mimo,
už se vidí v novém autě, ve vyhřívaném bazénu, s novou sekačkou, digitálním fotoaparátem atd.
(Těch věcí je tolik, že se nesnažím ani o minimální výčet.)
Nad reklamou člověk opouští okamžik, v kterém se má žít - tady a teď, je najednou úplně jinde.
Okrádá se o ten bezprostřední prožitek, o tu jedinečnost okamžiku, unikají mu další lidé,
neuvidí oči druhého člověka, protože ten se také dívá na jiné reklamy, také je někde jinde.
Tím totiž přicházíme o ten pravý rozměr života, ano, přišli jsme sem ŽÍT.
A tohle přeci není život...
Oči jsou nám zalepovány, abychom se nedívali, i když tu schopnost VIDĚT jsme přeci měli...
Do uší je nám neustále někým "kompetentnějším" nacpávána hudba, kterou ale nechceme slyšet,
z televizí na nás mluví prázdnými slovy "geniální" baviči této země.
Vidíte, co byli ze sebe schopni udělat pro pár korun?
Je tohle ten svět, který jsme chtěli?
Líbí se vám to?
Jste šťastní?
Trochu jsem se rozepsala.
Omlouvám se, pokud jsem se někoho dotkla.
Jestli je mezi vámi náhodou někdo, kdo uvažuje jinak, ráda si nechám vyložit, co vidím špatně.
Opravdu moc ráda bych se mýlila...
© Wahlgrenis
13.03.2005
Ahoj,
když jsem četla Tvou odpověď,
až mě mrazilo, jak se shodovala s tím, co mi odpověděli mí ochránci.
Ocituju to doslovně:
Proč jsem se včera v kostele cítila tak mizerně? Nikdy mi tam špatně nebývalo...
V kostele jsi relaxovala na jiném stupni svého vývoje.
Čerpalas tam sílu.
Ale teď už víš, že máš svůj vlastní zdroj, nevyčerpatelný.
Víra tak, jak ji prezentuje církev, je svazující a limitující.
Ty už žádné limity nemáš, a mělas pocit okovů.
Pokud si zachováš laskavost a pokoru, máš bezedný zdroj energie.
Běda ale tomu, kdo by chtěl čerpat z Universa a energii využít čistě pro svůj materiální zisk.
Zle by se mu to nevyplatilo. Znamená to, že už mi kostely nemají co říct, co dát?
To bych na druhou stranu nerada...
Kostely ano.
Ale mše ne.
Do kostelů klidně choď.
Ale mše je vlastně poslouchání pokynů.
A zpověď?
Vážně si lidé myslí, že vše je smazáno, když někdo řekne odpuštěno?
To by bylo tuze snadné... Co dodat?
Oriana 13.3.2005
Hezký den, reaguji na příspěvek o církvi.
Shodou okolností jsem zažila nedávno něco podobného.
Byla jsem na pohřbu (mši) svého příbuzného, celý život věřícího.
Já jsem křtěná a byla jsem vychovávána jako věřící.
A do určitého věku jsem i víru přijímala, možná v určitém věku proto, že to bylo v době totality i určitá forma protestu?
Ale postupem času, tokem myšlenek, otázek, které jsem si pokládala a hledala na ně odpovědi,
jsem zjistila, že nevěřím, a nevěřím i v pravém slova smyslu.
Že nemohu přistoupit na to, že je to tak snadné,
že pokud uvěřím, vše bude vyřešeno, vše odpuštěno, ať jsem se dopustila čehokoli.
Přiznám se, že jsem dlouho cítila výčitky svědomí, že jsem se od víry odklonila, ale nemohla jsem jinak.
A nyní, když jsem vešla do kostela, uviděla jeho klenbu, fresky, uslyšela varhany a uslyšela slova,
měla jsem pocit, že je zde (a v žádném případě to nechci zesměšňovat, spíše mě to samotnou děsí) něco hráno;
hra, na kterou většina kolem mě přistoupila, protože to bylo jednodušší, než přemýšlet.
Že jsem záměrně tlačena do pozice, že bych se měla cítit malá, ztracená a podrobená.
Že bych se možná měla bát přemýšlet.
Omluvám se všem, kteří to cítí jinak.
A děkuji Orianě, že toto téma otevřela, a Wahlgrenis, za to, co napsala.
Lucie 13.3.2005
Několikrát jsem si v kladla otázku o smyslu církve.
Je jí tolik odnoží.
Pak je bůh jeden???
Nebo je jích víc? Nebo jak...
Sama věřím v něco víc, ale nedokážu to popsat.
Mám ráda kostely, jejich atmosféru, ale víc mi vyhovuje vnímat ten klid, který tam panuje.
A když se tam rozehrají varhany, je to nádhera.
Nevím proč, ale tam se uklidním a dokážu zapomenout na potíže venkovního světa.
Kolikrát jsem přemýšlela nad otázkou Boha, ale pořád hledám cestu porozumění.
Zdá se mi, že postupně se z náboženství stalo dobře promyšlená manipulace lidstva.
Taková velmi dobře ideově promyšlená reklama.
Reklama, která nás dovede k Bohu?
Ne tak by to nemělo být.
Věřím, že něco je, něco dál a každý má dveře otevřené a nemusí chodit do kostela a bát se zatracení.
Věřím v dobro a lidské duše.
Má babička pochází z velmi věřící rodiny.
Ale ještě jako holka ztratila víru v boha a to díky služebníku boha, který se velmi zle zachoval k její rodině.
I když se pak setkala i s jinými knězi, kterých si váží, cestu do církve už nenašla.
Ale i tak babička věří na něco vyššího a čistého.
Dokáže komunikovat, má sny, které se splní.
Využívá darů přírody a já někdy říkám, že čaruje.
Někdy se mi zdá, že máme hodně společné.
Kamila 13.3.2005
Vyjádření Wahlgrenis k "Nikdy mi kostely nevadily" mi mluví z duše a je dobře, že je tady uveřejněné.
Jsou i lidičkové, kteří jsou právě ve fázi, kdy si potřebují přečíst právě tohle, aby se jim rychleji vyjasnilo ...
Já mám kostely moc ráda, ale chodím tam, když jsou prázdné respektive, když obřady skončily.
Před pár lety jsem byla v "rozhodování", zda bych neměla použít "osvědčenou" berličku náboženství
a "náhodou" jsem vešla do kostela právě uprostřed kázání.
Tím víc na mě zapůsobily věty, které jsem od kazatele slyšela
- vnímala jsem velmi intenzívně odsuzování druhých a vrhl se tam na mě téměř zhmotnělý strach ze slov "božího pastýře".
Takhle by se Kristus nikdy nevyjádřil, to mně prolétlo hlavou a rychle jsem odešla,
protože jsem se začala cítit, jako by mě právě zbičovali.
Od té doby se vyhýbám kázání, ale do kostelů chodím, protože je tam nádherné ticho,
zklidnění, které se tady v Praze jinak velmi těžko hledá.
A ohledně Bible asi každý ví, že není úplná a původní, ale "revidovaná" a v tom je ten problém.
Také nalezené Svitky od Mrtvého moře jsou pohřbené v archívech Vatikánu, který o nich nikdy nic nezveřejnil,
ačkoliv je nechal luštit a překládat.
A ohledně reklamy a její manipulace s námi lidmi?
Myslím, že je moc důležité o tom mluvit - o tom, jak je s námi mamipulováno.
Reklamou, médii.
Je důležité o tom mluvit a probouzet sebe sama a druhé.
Chci žít tou iluzí, kterou mi překládají jako jedinou možnou a tudíž správnou, skvělou atd.?
Já vím, že lidé se probouzejí stále víc.
Tak to cítím já.
Země je živá inteligentní bytost, tomu věřím já.
Je krásné tady žít, člověk si může "užít" hmoty svými smysly,
však při svém "užívání" má být láskyplný, ctít řád věcí a nelpět na nich.
Což je moc a moc těžké, ale já osobně jsem ráda, že jsem se to dozvěděla
- a mám možnost si tak vědomě vybrat a ne slepě následovat něco,
co se nám tak podbízí a vnucuje a čím jsme tak ochotně krmeni.
Užijte si dnešní den podle svého a ať je vám krásně!
Tove 13.3.2005
Wahlgrenis chci Ti moc poděkovat za vyjádření Tvého názoru v tématu "Nikdy mi kostely nevadily".
Mluvíš mi z duše.
Jsem moc ráda, že se toto téma na Tvých stránkách objevilo.
Ač vychována v katolické rodině, nikdy jsem nechápala, jak si může někdo myslet, že se všech hříchů zbaví zpovědí.
Že se z nich vymodlí a pak může ve svém "hřešení" pokračovat dál.
Je toho samozřejmě víc, co jsem v souvislosti s jakoukoli církví nemohla pochopit,
ale o tom se už rozepisovat nebudu, vše už zde bylo daleko výstižněji řečeno..
Každopádně ve svých cca 14ti letech jsem odmítla chodit do kostela a vzývat Boha podle katolických zásad.
Kostely, především ty velké, krásně zdobené, vnímám jako stavby architektonicky zajímavé, ale klid zde nenaleznu.
Příliš cítím hlavní důvod, proč byly stavěny.
Aby ukázaly lidu, jak je Bůh a jeho církev mocná, aby věřící v bázni před jejich velkolepostí padali na kolena.
Příčí se mi to.
Možná mám blok někde v minulosti, protože také nesnesu slovo Bůh.
Ve jménu Boha bylo spácháno příliš mnoho zla.
A ještě to neskončilo.
Protože mi tento můj osobní problém dělal potíže při meditacích,
požádala jsem jednu noc před usnutím o radu, čím toto slovo nahradím.
Okamžitě mi naskočilo slovo "Magnus".
Jak jsem druhý den zjistila, jedná se o latinský překlad slova "velký, veliký, mocný".
Ať je to, kdo chce - vesmír, stvořitel, prostor - mám po problému.
Lépe se mi dýchá.
Myslím, že lidé by se měli občas zastavit a zamyslet a neměli by tupě lpět na nepodložených,
nelogických pravdách, které jim byly od narození vtloukány do hlavy.
Vím, je to daleko pohodlnější, nemyslet a věřit.
Nechat si vymývat mozek v kostele.
Stát se tak "svatým".
Za něco ale můžu katolíkům poděkovat: až díky nim jsem pochopila význam slova "pokrytec".
Maranta
PS:
Už se Ti ozval někdo, kdo s Tvým názorem nesouhlasí? Myslím, že jich moc nebude.
Ze zkušenosti vím, že ti "pravověrní" nemají zájem zkoumat hlubší souvislosti.
A proto se asi málokdo z nich dostane na Tvoje stránky. M. 14.3.2005
Zatím taková reakce nepřišla. W. 14.3.2005
Chci jen poděkovat Wahlgrenis za vyjádření k tématu církve a samozřejmě i k tomu dalšímu.
Měla jsem co dělat, abych to dočetla.
Tyhle věci mně připadají samozřejmé a opravdu mě rozčiluje, když to lidé nechápou.
Tím neříkám, že si to, Wahlgrenis, neměla psát.
Naopak je to moc užitečné a doufám, že to někoho probere.
Mě nebaví mluvit o církvi, nemám trpělivost pořád něco vysvětlovat, někdy lidé dokáží být hodně "natvrdlí".
Na druhou stranu chci šířit určité myšlenky, ale zkrátka jen mezi ty, co jsou ochotní naslouchat.
Občas se musím zasmát, jindy mě přepadá vztek nad tím, za čím je někdo ochoten si stát..
Limurhin 13.3.2005
Milá Wahlgrenis,
nedá mi to nereagovat na Tvou reakci ohledně kostelů.
Odjakživa jsem je měla ráda, tak jako jiné stavby z hlediska architektury.
Pak byla doba, kdy jsem tam ani nemohla jít.
Cítila jsem přímo odpor a to i při zmínce o církvi jako takové.
Vždy mi vytanulo na mysl - hony na čarodějnice, odpustky, hlásání chudoby...
a přitom byla církev vždy ta nejbohatší (ano šířila vzdělání, to nelze upřít) a hlavně jsem cítila obrovskou přetvářku.
Styděla jsem se za tyhle pocity.
Teď kostely beru opět jako hezké stavby.
Zrovna včera jsem měla štěstí: šla jsem na Strossmayerově náměstí v Praze, když zvonily kostelní zvony, až mi vyhrkly slzy.
Paula 14.3.2005
Dnes jsem se dostala k tomu, abych Ti napsala pár řádků.
Ještě než začnu psát, Tě srdečně zdravím z jihu Moravy.
Ptala ses mě na chatu, jestli jsi nebyla v odpovědi na kostelní záležitosti moc tvrdá…
Můj názor je podobný jako ten Tvůj a myslím si, že i Oriana to cítí podobně jako Ty,
jen byla trochu zmatená z pocitů, které prozatím v kostele nikdy necítila a myslím, že se jí Tvoje písmenka nedotknou.
V tom Tvém psaní jsi hodně upřímná a líbí se mi, že píšeš to, co si myslíš, cítíš a nepřekrucuješ své pocity,
aby ses zalíbila oběma stranám…
tou druhou stranou mám Teď na mysli ty lidičky, kteří na kázání v kostelech mají jiný názor než Ty,
já a ostatní, kteří se ztotožňují s Tvým názorem.
Už Tě nebudu dál zdržovat svým psaním, vím, že toho máš na čtení a psaní už tak dost.
Jinak moc děkuju (i když pořádně nevím komu) za to, že jsi a že jsem nalezla Tvoje stránky
a že jsem se s Tebou mohla na chvíli setkat na chatu.
Měj se moc hezky a přeju Ti spoustu pohodových a rozsvícených dnů.
Zatím ahojíček
Zrzka 15.03.2005
Papež kritizoval odklon od církve, zmínil v té souvislosti Česko Ve španělském poutním městě Santiago de Compostela vyzval v sobotu papež Benedikt XVI Evropany, aby se více otevřeli Bohu. Ve svém vyjádření označil za „tragédii“ současný vývoj na sterém kontinentu, kde od 19. století sílila antiklerikální a ateistická hnutí. Podle španělského deníku El País řekl, že víra se musí obnovit, a reagovat tak na světskost, jaká "existuje ve Francii a v České republice, ale také ve Španělsku".
Dnes 6.11.2010 20:43 - Santiago de Compostela
Papež novinářům řekl, že Španělsko zaujímá význačné místo v agendě Vatikánu související s úsilím o nové šíření víry. Za účelem "nové evangelizace", tedy kříšení ochabujícího zájmu o katolické náboženství v bohatých zemích Evropy a Severní Ameriky, přitom Vatikán v říjnu zřídil nový ministerský úřad.
"Víru je třeba obnovit, aby čelila hrozbě světskosti, která existuje ve Francii a v České republice, a také ve Španělsku, což je země, v níž je víra doma, kde se uskutečnilo znovuzrození katolicismu ztělesněné svatým Ignácem (z Loyoly) a dalšími postavami," cituje El País papeže na svém webu.
Papež cestou do Španělska před novináři ocenil, že střetnutí mezi "vírou a modernitou" je v této zemi "velmi živé". Vyzval proto k tomu, aby si víra a nevíra vycházely vstříc a vyhýbaly se konfrontaci.
Ve svém kázání v Santiagu pak Benedikt XVI. varoval před dalším odmítáním víry a církve. "Je tragédií, že v Evropě, hlavně v 19. století, se upevnilo a rozšířilo přesvědčení, že Bůh je protivníkem člověka a nepřítelem jeho svobody," prohlásil papež během mše.
Prohlásil dále, že myšlenky hájené antiklerikály a ateisty jsou "pokusem očernit opravdovou biblickou víru". Obrátil se zejména na mladé lidi, aby odmítli "egoistické a krátkozraké myšlení, které je jim často nabízeno".
Papež návštěvu Španělska ještě po příletu zahájil výzvou k oživení křesťanských kořenů v Evropě a k tomu, aby si víra a ateismus vycházely vstříc bez konfrontace.
Do Santiaga de Compostela Benedikt XVI. zamířil v rámci letošního jubilejního roku svatého Jakuba, tedy španělsky Santiaga. "Španělsko a Evropa se nemají zabývat jen lidskými materiálními potřebami, ale také morálními, sociálními, duchovními a církevními," dodal Benedikt XVI.
Církev na ústupu
V tradičně katolickém Španělsku je církev na určitém ústupu. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění se k římskokatolické církvi hlásí 73 procent obyvatel, přičemž před osmi lety jich bylo 80 procent. V zemi byly uzákoněny interrupce a manželství mezi homosexuály, což vyvolalo ostrou kritiku církve. Papež se nicméně k těmto záležitostem dnes nevyjadřoval.
V neděli se papež přemístí do Barcelony, kde během mše vysvětí chrám La Sagrada Familia vyprojektovaný Antoniem Gaudím. Architekt by v rámci běžícího beatifikačního procesu měl být v budoucnu prohlášen za svatého.
Proti papeži a církvi hodlají ve městě demonstrovat v neděli homosexuálové, feministky a obhájci odluky církve od státu. Na programu cesty je i setkání s představiteli země, španělským královským párem, premiérem Josém Luisem Zapaterem i předákem opozice Marianem Rajoyem.
Novinky, ČTK
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/216127-papez-kritizoval-odklon-od-cirkve-zminil-v-te-souvislosti-cesko.html
© Wahlgrenis
07.11.2010
Ahoj Wahl,
musím ti napsat k tomu, co jsem teď četla na Tvém vebu.
Ohledně Oriany a jejího prožitku z kostela.
Musela jsem se usmát tomu, k čemu došla.
Tohle já už vím dávno a mám to trošku jinak.
Jak já říkám - kostel ano, kněží ani omylem.
Když přijdu někam do kostela a objeví se tam kněz - odcházím.
Bohoslužby ne.
Říkám tomu "vymývání mozku církví".
Boha má každý sám v sobě, každý je jeho součástí a rozhodně k tomu nejsou potřeba řeči kněží a jejich "zastrašování", co bude, když by člověk neposlouchal církev.
Věřící nejsem (v rámci církve), kvůli tomu kostel nevyhledávám, ale jdu tam proto, že to jsou úžasná energetická místa.
Stavitelé věděli, kde tyhle energetické chrámy stavět.
Jen církev se dostala poněkud jinam.
Tak se měj krásně a užívej podzimu.
Pavlína 07.11.2010
Milá Wahl,
hlásím se ráda mezi všechny ty, kteří věří v Universum - Boha, ale nevěří prostřednictvím církce.
Také jsem jako dítě byla vychovávána v katolické rodině - zejména babička horlivě chodila do kostela a mě tam také ráda vodila.
Víra není církev, na to jsem přišla mnohem později.
Dokonce mně jeden pan farář, jehož dušička mně jako anděl strážný provází, tehdy sdělil, že nemám věšet svoji víru na lidi.
Kněží že jsou také lidi.
A církev je instituce.
Bohatá, konzervativní, jakýsi moloch - obr, který svým kolosem - tělem - jde dějinami.
Zůstává za ním leckdy násilí, krev, nepřijaté a neodpuštěné viny.
Kumuluje moc, majetek, osobuje si právo vykládat pocity Boha i ježíše Krista, event. Panny Marie.
Všechny ty, kteří to "máme jinak", a můžeme mluvit s touto Boží sférou sami, bez pomoci druhých, odsuzuje jako odpadlíky a vyvrhely.
Je to jasné, kdyby lidé nepotřebovali kněze, co by se stalo?
Nebyla by třeba ani složitá a finančně náročná církevní hierarchie, nebyl by potřeba majetek a oslnivá místa ke kázání,.. víte, kolik by mohlo přijít chudým a potřebným?
Totéž je i s lékaři, kdyby je lidé nepotřebovali, co peněz by se ušetřilo?
Země a naše planeta je ve skutečnosti nesmírně statečná, bohatá a všeho je dost.
Jen by ten průtok peněz, energií a lásky nesměl být umělě bržděn.
S láskou
Olga 08.11.2010
Draha Wahlgrenis,
clanek Nikdy mi kostely nevadily mi mluvi z duse stejne tak, jako vsem, co Vam pisi.
Ja nemohla uz jako mala v kostele vydrzet.
Vubec jsem nevnimala, co rikaji, padala na mne tiha a pocit duseni.
V hlave jsem mela: pryc, pryc nebo se udusim.
To bylo jeste za hluboke totality.
Myslela jsem si, ze jsem divna.
Vzpominam si na prihodu, kdyz me bylo asi 9 let, jak jsem se pri pohrbu chtela smat, kdyz jsem videla ty "placky" okolo a farare nad hrobem.
Uz odmala jsem to mela proste jinak.
Trochu jsem se za to i stydela.
Dnes uz do kostela muzu, ale ne na msi.
Jen tak, v tichu.
Jako mala jsem vyrustala hodne v prirode.
Pro mne je les chram.
Tam kdyz prijdu, tak si zacnu samovolne zpivat, broukat a usmivat se.
Po 20ti letech bydleni v Praze jsem se zase do prirody vratila.
S manzelem jsme vysazeli na nasi zahrade skoro 500 ks stromku, keru a trvalek a zde se denodenne nabijim.
Wahl, mame to s manzelem stejne i s tema reklamama.
Kdyz si clovek uvedomi toho papiru, ty lesy...
Je to zbytecne a vsude se pak valeji letaky.
Tesime se na dobu, az nekteri pochopi.
Diky moc za Vase postrehy, jsem na stejne vlne
krasne dny preje
Milena 08.11.2010
Milá Wahlgrenis a ostatní čtenáři,
dovolím si také se vyjádřit k tématu.
Je to v podstatě téma víry.
Do kostelů chodím, ale zásadně v době, kdy tam neprobíhá žádná mše.
Jen, když je tam klid a cítím duchovní bytosti, ne balast mše, ze které cítím pokrytectví.
Také nemohu přijmout učení žádné církve, protože by mě to svazovalo.
Potřebuji mít pocit, že si mohu vybrat, v co věřit a jak.
Věřím v Boha.
Dřív jsem tvrdila, že ne, ale nebyla to pravda.
A on to věděl a trpělivě mi kladl do cesty "kamínky", které mi měli ukázat cestu k Němu.
Našla jsem ho a ulevilo se mi.
Děkuji mu každý den.
Za hodně věcí, za drobnosti, za všechno...
Nemohu však přijmout předem určenou formu víry, kterou mi předloží lidé.
Přeji vám všem v životě jen to dobré, vlídnost, lásku, pokoru a respekt... pomoc, když ji budete potřebovat... hodné lidi kolem sebe...
To pro mě znamená Bůh.
Klidné dny,
Šárka 10.11.2010
