WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Povídám si se svými ochránci


Otázka:
Ahojky Wahlgrenis,
nedá mi to, abych Ti nenapsala co a jak dál .
Včera večer před usnutím, přestože jsem měla teplotu, jsem si se svými ochránci začala povídat.
Poděkovala jsem jim, že při mně jsou, slíbila jim že až mi bude líp tak splním úkol, který pro mně třeba mají.
A ejhle, najednou jsem slyšela i jejich odpovědi.
Jedná se o dva muže a jednu ženu, na otázku, zda jsou to duše mrtvých pozemšťanů či odněkud jinud,
mi bylo sděleno, že to není podstatné (jen jsem chtěla vědět, zda budou potřebovat pomoc při návratu duší či tak).
Tak jsem se omluvila a nepátrala po tom.
Jeden muž je výrazně starší, bělovlasý, žena a druhý muž jsou mladší.
Jeden (tuším že ten mladší) se mi dokonce představil, ale vzápětí dodal "Mé jméno si nezapamatuješ, ale to nevadí".
Snažila jsem se, působilo to jako ruské příjmení (jako třeba Olbramovič, ale to není ono, jenom příklad).
Dokonce jsem se zeptala, jestli je to jeho příjmení za života, ale opět mi velmi laskavě sdělil, že to není podstatné.
Celý den jsem se snažila si to jméno zapamatovat, dělalo mi to potíž.
Ale když jsem dnes šla odpoledne spát (přece jen mám ještě trošičku teplotu), tak jsem je viděla tak nějak už automaticky,
a ten co se mi představil, mi řekl něco jako "měl jsem pravdu že mé jméno zapomeneš, že?"
Tak jsem se mu omluvila, opravdu kajícně omluvila, ale nevypadal, že by ho to překvapilo.
Spíš, ale to mě napadá až teď, ho potěšilo, že jsem se aspoň snažila.
To je asi tak všechno. Wahlgrenis, nejdřív jsem si říkala,
jestli to není moc drzé nevyužívat kyvadlo či další pomůcky a "jen si takhle povídat," ale k mému překvapení to úžasně funguje....
A taky mě napadá, už delší dobu se mi stává, že třeba před usnutím vidím tvář nějaké černé postavy,
opravdu hnusnou tvář, ale místo abych se lekla, tak jí povím "hele zalez a nezkoušej to, na mě nemáš"
a je pravda že to funguje.
Naposledy jsem viděla jenom ruku s drápy v černé kutně, byla to ruka nějaké opravdu echt černé čarodějnice
a stejným způsobem jsem ji od sebe odehnala.
Děkuju za rady a konzultace.
Jdu se opět kurýrovat.
Krásný večer.
Oriana

Odpověď:
Milá Oriano,
o Tobě už mnohé vím...
Původně jsem Ti chtěla jenom "soukromě" napsat, že tak to prostě funguje.
Něco v tom smyslu, že nemá smysl o tom víc psát. Je to tak.
Jenže přes noc se mi to rozleželo v hlavě.
Jsou to úžasné věci, dobře to znám.
A vím také, že mnoha lidem se za celý život nepřihodí, i kdyby pro to dělali nevím co.
Mohou si udělat všechny stupně reiki, vystudovat astrologické školy, nebo načíst všechny knihy z této oblasti.
Když to budou chtít, nikdy k žádnému kontaktu nedojde.
Je to totiž naprosto nenásilný proces a já jsem ráda, žes to tak krásně popsala.
Doufám, že každý, kdo si to přečte nebo ten, kdo si dává dohromady nějakou takovou mozaiků,
nakonec k jistému závěru dojde.
Ty nejsi blázen, ani já nejsem blázen, ani ty stovky dalších, kteří mají podobné zážitky.
Jen ten okolní "normální" svět se tváří, že nic takového neexistuje.
Píšeš, že ses divila, že to funguje tak nějak úplně jednoduše bez kyvadla.
Ano, funguje.
Kyvadlo je jen zprostředkovatel s "oním světem" pro toho, kdo se ještě potřebuje něčeho držet.
Není to nutnost.
Já s ním také pracuji prakticky jen, když jsem s někým, kdo to potřebuje VIDĚT.
Jinak jsem na tom podobně jako Ty.
Den po dni se ubezpečuji v tom, že myšlenka zřídit tyto stránky nebyla marná.
Vždyť každý krůček na cestě poznání, kterou bychom jinak nikdy nenašli, je pro člověk důležitá.
Už v úvodu píšu, že kdo na tyto a podobné jevy nevěří, ať si najde na internetu jiné stránky.
Výběr je skutečně velice pestrý.
Vždycky má člověk možnost volby.
To jsem už také popisovala.
A ta volba je na něm. To není osud. Člověk si zvolí svoji cestu...
Ještě k těm "černým silám":
Jsou kolem nás, to je nepopiratelné.
Jsi úžasná, jak s nimi dokážeš naložit.
Strach v tomto případě rozhodně nemá smysl.
Tyto bytosti to jenom zkouší, někdy to vyjde, někdy ne.
Jasný postoj je nejlepší.
Tys zareagovala naprosto bezchybně.
Píšu jedničku, samozřejmě jestli o to stojíš...

© Wahlgrenis, 11.2.2005

Wahlgrenis,
jednička do notýsku mě samozřejmě těší
Postupně se uzdravuju a kurýruju, dělá se mi líp a líp, i když úplně fit ještě nejsem.
Chviličku jsem váhala, jestli Ti to vůbec psát,
lépe řečeno jestli o mých ochráncích vůbec někomu něco sdělovat,
ale protože jsem necítila bariéru, tak jsem si to dovolila.
Vyloženě cítím, že to co se děje, je něco přirozeného, naprosto normálního, co patří do života.
Kdyby nějaký nový posun, budu Tě informovat, abys věděla o mém spirituálním růstu.
Cítím, že se blížím k nějaké bráně poznání, kterou až projdu, tak nic nebude jako dřív.
Může to teď znít hrůzostrašně, ale není to nic čeho bych se měla bát, to vím.
Možná se mi život "zkomplikuje," přece jen projít něčím takovým není brnkačka,
ale výsledek bude... ani si netroufám říct jaký.
Jenom vím, že to bude úžasný prospěch nejen pro mě, ale i pro spoustu jiných lidí.
A teď jen doufám, že když jsem napsala prospěch, tak Ti je jasné,
že nemyslím prospěch materiální, ale spíš prospěch ve směru růstu duše.
Postupně si dělám čistku sama v sobě, uvědomuju si různé souvislosti i několik let staré.
A jsou to občas zajímavé věci, co mi docházejí.
Měj se krásně.
Oriana 12.2.2005

Je večer, a já právě absolvovala rozhovor se svými ochránci - poradci.
Měla jsem toho na srdci moc, ale dá se říct, že na vše jsem nalezla odpověď.
Když jsem se ptala, jestli jsem kdysi byla jednou z nich a kvůli nějakému prohřešku jsem se musela narodit,
nebo jestli s nimi mám být v dalším životě, bylo mi řečeno, že to není důležité, ať se raději zabývám svým životním posláním.
To vím, že je pomáhat lidem měnit život, jenomže zatím jsem ještě nepřišla na to jakým způsobem.
Na to mi řekli, že na to přijdu časem a nebude to dlouho trvat.
Stejně jako to, že pro mě mají nějaký úkol, který mi také sdělí časem.
Pak jsem se ještě ptala na mámu, jestli se mám snažit jí pomáhat, a bylo mi řečeno že ne.
Dokonce jsem je prosila, jestli by mohli požádat její ochránce - poradce, aby drželi zvýšenou stráž, ale ona prý žádné nemá.
Moc a moc jsem prosila, aby, pokud to jde, některý z těch, co chrání mě, chránil ji,
ale dostala jsem laskavou, leč tvrdou odpověď, prý si poradce nezaslouží.
Mám o ni strach, že si nabije, ale co můžu dělat.
A pokud se týká nás, ptala jsem se jestli nevadí, že jsem Ti o nich řekla.
Prý nevadí, naopak s tím počítali.
Nemám pátrat po tom, zda jsme se znaly z dřívějška.
Rozhodně si ale máme vzájemně co dát.
Že to není jasné mně, nevadí.
Časem mi to dojde a pokud ne mně, tak Tobě prý určitě dřív.
Takže určitě přijdu aspoň na moment, a třeba se domluvíme na někdy jindy, abychom na sebe měly víc času.
Pokorně jsem poděkovala a probrala se.
Oriana 18.2.2005

Mám další novinky.
Ani nevím odkud začít, snad od šíleného probuzení někdy koncem minulého týdne.
Představ si, že spíš, a najednou rána jak z děla a slyšíš, jak se tříští sklo.
Vylítla jsem jak střelená.
Při pohledu na hodiny jsem zjistila, že je půl páté.
A co spadlo? Skleněné víčko na naši čajovou konvičku.
Zajímavé na tom je, že bylo na poličce dostatečně daleko na to, aby se sesunulo samo,
navíc jsme konev použili naposledy asi 3 dny před tím, a ani jsme ji tím pádem nemyli.
Ani naše fretka neměla šanci se tam dostat, ta polička je cca ve výši očí.
Prostě najednou BUM. A milion malilinkých střepů.
Nabízí se otázka, KDO TO SHODIL A PROČ?
Nebo to mělo být varování?
Můj přítel, můj milovaný pragmatik, mě začal poučovat o pnutí materiálu, zvláště skla, ale já vím svoje.

Další věc - nějak poté, nevím jestli ten den nebo nějak později, jsem měla na ruce fialový flek.
V jednu chvíli jsem si myslela, že na mně vyprsknul olej při smažení a jen jsem si toho nevšimla,
ale spálenina by do večera sama od sebe nezmizela.
A včera, když jsem šla na oběd s mámou, jsem měla pravou ruku ušpiněnou červenou barvou.
Jako první jsem si prohlídla všechno, na co jsem sahala, jestli by to nemohlo "pustit".
Ale nic takového tam nebylo. Takže - co to bylo?
Tohohle jsem se zbavila opět až večer.
A teď mi tak dochází, nepomohlo tomu ani mytí pečlivě mýdlem, opět to zmizlo "samo".
Kdo si mě chce označit a proč?
Padouch nemá šanci, to je jasný.
Nebo to má být varování?
Před kým nebo čím?
Přestávám tomu rozumět.

A dnes v noci jsem si povídala se svou ochránkyní ve snu, byla to příjemná žena,
měla velmi zvláštní a mně příjemné jméno, začínalo na Z a bylo krátké,
z toho jména na mně dýchal klid, radost a uvolnění.
Ale paradoxně jsem si to, že to byla moje ochránkyně, uvědomila až teď, když jsem si sedla k mailu pro Tebe.
V jednu chvíli vím, že jsem jí řekla, že to je taky dobré jméno a proběhlo mi hlavou, že by mi taky pasovalo.
Jí jsem to neříkala, ale ona mi odpověděla na mou myšlenku "Ale Ty jsi Oriana."

Teď jsem se šíleně vyděsila, jsem pohroužená do svých snů, a najednou se z bedýnky vyřítí Ferda, málem jsem měla infarkt :-)
Naprosto mě z toho vytrhnul.
Ale vše podstatné jsem ti už napsala... Ba ne.
Ještě jsem Ti chtěla napsat své zkušenosti s mandalovými kartami.
Runové teď nechávám spát. Ono na ně taky dojde.
Měla jsem zase pocit, že nevím, co se svým životem.
Tak jsem položila otázku "Co mám dělat se svým životem?" a vytáhla jsem si symboly: Svoboda - Víra - Pravdivost.
V tomto pořadí.
Trošičku mě zarazila ta svoboda, tak jsem položila druhou otázku: "Mám se vdát?"
A to jsem si vytáhla "Transformace - Cesta srdce - Vyšší Já." Takže jasně ano.
Teď mě napadá, kartičky Transformace a Vyšší Já mi vycházejí poměrně často.
Cesta srdce už méně často, ale taky poměrně dost.

Nevím, proč jsem si teď vzpomněla na dva své už hodně staré sny - ne sny.
Oba se mi zdály těsně po té, co umřel táta (červen 2001), přestože náš vztah byl všechno, jenom ne idylický vztah otce s dcerou.
Jeden byl, když jsme vyklízeli jeho byt, tak se mi zdálo, že sedím v jeho bytě na zemi, v něčem se přehrabuju,
jsem tam sama, a najednou se okolo mně začal motat maličký pejsek, roztomilý.
Chtěla jsem si ho pohladit, mám psy ráda, ale pak mi zapracovalo tykadlo: jak se tu objevil, když tu jsem sama a dveře jsou zavřený?
Tak jsem se na něj rozkřikla, ať maže zpátky do pekla, no a najednou po psovi ani stopa, jen troška smradu.
A za chvíli to samý, ten samý druh psa, jenomže bílý.
Tomu už jsem jenom řekla "MAZEJ," a bylo...

A druhý sen?
Nevím jak moc dobře to znáš na Národní třídě.
Tam, co je teď Spořitelna ale léta letoucí tam bývala Dětská kniha, Albatros, jsem vlezla kanálem do kanalizace, a tam bylo peklo.
Táta tam stál, chtěli ho, a jeden nebo spíš jedna z hlavních, kdo ho chtěl ukrást pro peklo, byla jeho matka.
To, že je to ježibaba, vím už dávno, věděla jsem to už jako dítě.
A já ho tam měla obhajovat, aby ho nedostali.
Bylo to hodně těžký, ustát to, ale zvládli jsme to, a pak jsme stejným kanálem vylezli ven.
Že se po takovýhle noci, kdy se ti zdá něco podobnýho, neprobudíš svěží a odpočatá, netřeba dodávat.
A mě tak napadá, že od té doby mám občas velmi nepříjemné bušení srdce, kdy mám pocit že se mi urve.
Zvláštní, jaké souvislosti mě napadají i k věcem x let starým, když ti to píšu.
To, že jsem se jednou ve snu s tátou obejmula a fyzicky jsem cítila jeho "tělo" a oblíbenou voňavku,
už nepovažuju za nic výjimečnýho.
Jednou se ale mámě stalo, mámě, která na tohle moc není, že se jí zdálo, že táta
(podotýkám byli rozvedeni, ale dost násilím i kvůli otcově matce) stál u nás v bytě u lednice, a ona mu říká: "Ale Ty přece jsi mrtvej,..."
A on jí odpověděl "No to jsem, a co," a obejmul ji a snad i dal pusu, to nevím, každopádně se pak probudila.
Oriana 22.2.2005

Ahojky,
Mně v hlavě hrála moje věštecká hvězda.
Z ničeho nic jsem jsem měla v ruce papír a propisku a kreslila jsem a psala.
Dostala jsem povolení ti ji ukázat.
Najednou jsem nevěděla jak ji používat, kyvadlo asi nebude možné. Tak jsem za ni poděkovala a šla spát.
A ráno?
Přítel spal po noční, a já najednou slyšela slova. Rychle jsem vzala papír a tužku a naprosto bezmyšlenkovitě psala:
PROTOŽE JSI DOKÁZALA ODPUSTIT SRDCEM ZASLOUŽILA SIS ABY K TOBĚ PŘIŠLA TVÁ HVĚZDA.
NIJAK JI NEUPRAVUJ, JAK JI POUŽÍVAT VE PROSPĚCH DRUHÝCH I SVŮJ SE DOZVÍŠ.
PŘIJDE K TOBĚ JEŠTĚ ASPOŇ JEDNA, MOŽNÁ VÍC.
TYTO HVĚZDY TĚ POVEDOU ZA TVÝM ŽIVOTNÍM POSLÁNÍM, KTERÉ ZNÁŠ. RADUJ SE A TĚŠ.
NENÍ SE ČEHO BÁT.
Tyto řádky jsem napsala velkým tiskacím písmem, přestože tak nepíšu skoro vůbec.
Pak jsem, svým klasickým psacím písmem, položila otázku: Smím o tom všem říct Tobě.
A opět velkým tiskacím písmem přišla odpověď:
ANO, SMÍŠ.
BUDE MÍT VELKOU RADOST ŽE SE V TOBĚ NEPLETLA.
PŘIJDE DOBA, KDY BUDETE SPOLU PRACOVAT A BUDETE UŽITEČNÉ NEJEN SOBĚ NAVZÁJEM, ALE CELÉMU UNIVERSU.
RADUJTE SE A TĚŠTE, STEJNĚ JAKO MY.
VYSVOBOZENÍ SE BLÍŽÍ.
Slovo "universu" bylo napsáno s výrazně větším "U" než zbytek textu.
Zaujalo mě, že vysvobození se blíží, a tak jsem se zeptala: "vysvobození Vaše, nebo lidí? Či snad světa?"
VČAS SE DOZVÍŠ.
TEĎ SE RADUJ A TĚŠ, SKRZ BOLEST KTOBĚ PŘIŠLO ODPUŠTĚNÍ, RŮST A RADOST.
Pak jsem ještě nakreslila takovou klikatici, která určitě má ještě další skrytý význam.
Slovíčko "KTOBĚ" jsem takto dohromady napsala i na papír, není to překlep.
Psala jsem to přesně tak, jak mi to diktovali.
Moc mě zajímá, jak to celé vnímáš Ty, jestli taky jako takovou nádhernou radost,
v každém odstavci, co mi sdělovali, bylo "RADUJ SE A TĚŠ," takže si myslím že se budeme radovat a těšit.
Oriana 26.2.2005

Ahoj Wahlgrenis,
doufám, že se Ti daří dobře na cestě za dalším duchovním milníkem.
Já ti dnes píšu proto, že jsem objevila v časopise jméno své ochránkyně.
Víš, že jsem ti říkala, že to byla velice příjemná žena se jménem na Z.
A dnes jsem četla článek o Palmyře, moc krásné čtení a líčení, jaká je to krásná oáza uprostřed pouště.
Jeden odstavec je pojmenován "Osud jménem Zenobia", a mně došlo, že TO JE TO JMÉNO.
Byla to královna, která prý svou troufalostí přispěla k zániku Palmyry.
Ale všude je prý zvěčněná, na historických freskách, na zdech....
Nezdá se ti to příznačné?
Oriana skutečně existovala a má ochránkyně taky.
A to teď nic nepodnikám.
Bylo mi řečeno, že mí ochránci teď mají na práci něco jiného, že na mě samozřejmě pozor dávat budou,
ale komunikaci omezí na nezbytné minimum.
A tak se ani na nic neptám, a jak vidno, informace si mě stejně najdou.
Měj se krásně.
Oriana 06.03.2005

© Wahlgrenis 06.03.2005

© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.