Snažím se astrálně vycestovat
Otázka: Ahoj Wahlgrenis,
potřeboval bych poradit. Jedná se o astrální cestování.
Snažím se vycestovat již delší dobu a cítím, že je to pro mě z nějakého důvodu důležité (taková ta vnitřní intuice).
Jdu na to metodou, kdy se snažím maximálně uvolnit a potom vycestovat.
Dosáhl jsem pokroků. Uvolňuje se mně mnohem líp a uvolním se také mnohem víc do "hloubky"...
Cítím i to, co se popisuje jako vibrace, ale vždy když už bych řekl, že je ta chvíle na dosah, tak mě to jakoby o vlásek "uteče".
Nevím, jestli je to jen věcí toho, abych vydržel nebo jestli třeba není něco (třeba i ve mě), co mě vycestování třeba i podvědomě blokuje.
No napsal jsem to složitě, ale myslím, že mi porozumíš.
Díky za každou radu.
Promiň, že ti píšu hned druhý email, ale ještě jedna myšlenka mě dlouho trápí.
Uvažoval jsem o reiki, že by mě mohlo pomoci v duchovním vývoji, ale nejsem si jistý a protože jsem v této otázce osobně zaujatý, tak rád bych věděl... Nemůžeš se třeba nějak zeptat, zda je pro mě vhodné?
Já sám už nad tím přemýšlím dlouho, ale stále si nejsem jist.
Díky moc za tvé rady a krásný den.
Milan
Odpověď: Milý Milane,
astrální cestování podle mého názoru nastává po v určité době, kdy už člověk nastoupil jistou cestu.
Odpovídala jsem tady před časem na dotaz, kdy vnučka chtěla navštěvovat svoji
babičku v Moskvě .
Bylo by to jistě dobrodružné - zaletět si tam, zkontrolovat ji a ráno být zase doma ve své posteli.
Není to ale tak jednoduché.
Opouštět tělo duše může ve stavu úplného uvolnění.
To už zvládáš, to jsem pochopila.
Myslím ale, že by sis ještě měl uvědomit, jak se dá duše zkoncentrovat do malé kuličky.
Nemůžeš totiž z těla odcházet "jako tělo".
Vibrace sice pociťuješ, ale není tam daný způsob, jakým tělo opustíš.
Ale kulička, do které se může celá Tvá duše zminimalizovat, jako nehmotná opustí tělo prakticky bez potíží.
Také si máš ujasnit, kudy půjdeš.
Mně se osvědčila čelní čakra, ale používám i čakru srdeční.
Duše - kulička se připraví k opuštění těla v místě čakry.
Ten princip je hodně podobný vysílání energie druhému člověku.
Nejprve zůstane v tom bodě nakumulovaná, jakoby soustředěná na správný okamžik, a potom se vymrští, v tu chvíli už jsi mimo.
Fakt nezkoušej napoprvé "letět do Ruska".
Stačí se lehce podívat na své tělo z metrové výšky, uvědomit si změněný stav.
Není to ale plné vědomí, co se s Tebou děje a těžko se to i potom později popisuje.
Návrat zpět je přirozený, pomalý.
Většinou stačí jenom formulace cílu, kam se přemisťuješ, hned potom se vracíš.
Není dobré natahovat tuto dobu.
Jinak při vyšším stupni uvažování duše netouží např. kontrolovat přítelkyni na horách nebo něco podobného, pozemsky orientovaného, ale je kontaktována jinými silami, může čerpat z databanky informací, z knihovny všech knihoven, číst, co nikdo z pozemšťanů číst nemůže.
A ještě něco - není to čtení, abych věděl něco víc.
Ale je v tom cosi jako poslání, žádné zneužívání.
To, že nahlédnu za tento závoj, mě neopravňuje k žádným absolutistickým závěrům, že jsem něco víc.
Naopak.
Pokora a nesmírná důvěra v tyto síly a možnosti, které člověk v dnešní podobě nemůže obsáhnout.
Do těchto míst ale duše obvykle nechodí sama, ale s průvodcem, kterého potká.
Je to někdo, kdo má za úkol být Tvým ochráncem a průvodcem po tomto Tobě neznámém světě.
Tady totiž hrozí nebezpečí, že bys mohl odplout někam, odkud by ses nemusel vrátit.
Rozhodně se vyplatí poslouchat a nechat se vést.
Milane, ptal ses i na reiki.
Mně se tento proces netýká.
Trochu to na mě působí jako armáda, kde jsou hodnosti, nadřízení a podřízení a také určitý režim, který se musí dodržovat.
Když nedodržuješ pravidla, budeš vyloučen.
Nemám ale právo tento směr odsuzovat.
Jsem pro absolutní svobodu každého člověka.
Každý si může najít to, co chce, aby ho vedlo.
Pro někoho to může být i reiki.
Záleží na lidech, s kterými se potkáš, kteří Tě povedou.
Nezapomeň ale na vlastní cestu, na svůj růst, Tvoje duše zraje každým dnem.
Sám se rozhodni, jestli jít vpravo nebo vlevo.
Být pěšákem v armádě bezejmenných anebo krásnou svobodnou zrající duší...
© Wahlgrenis
24.01.2005
Díky moc za radu Wahlgreis.
Když nad tím uvažuju, máš pravdu.
Nikdy jsem si vlastně pořádně neujasnil, jak bych chtěl z těla odejít.
Budu na tom pracovat.
Nechci cestovat kvůli babičce apod.
Naopak chtěl bych potkat svého duchovního učitele a věnovat se nadále svému vývoji.
S tím reiki je to tak, že bych nechtěl dělat přímo reiki jako takové.
Právě že něco ve mně nechce používat reiki a být takovým tím reikařem...
....ale druhá má část spíš říká, že bych něco takového potřeboval.
Ne jako být "reikařem", ale použít to jako součást svého duchovního vývoje.
A to je to obrovské dilema, které ve mě je.
Jsem si jist, že nějaký typický reikař ze mě nikdy nebude.
Milan 27.01.2005
