WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Cítím v domě ducha


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za pro mě krásně prožité odpoledne.
Ještě jsem si po cestě vzpomněl na nějaké otázky, ale kdybych míň mluvil, víc bych se dozvěděl.
Po dojetí do Brna jsem pátral po tom mrtvém v domě, prý tu nikdy a nikdo nezemřel.
Ale já tam skutečně něco cítím.
Jak jste se mě ptala, jestli jsem to někdy zkoušel s kyvadlem,
tak jsem si vzal prstýnek na bílé niti, podle Vašeho návodu jsem požádal nejdříve o dovolení.
Kyvadlo se lehce zatočilo.
(Dříve jsem to zkoušel a jak jsem již říkal, celkem se mi zdálo, že bez úspěchu).
Nebyl jsem daleko od toho místa, zeptal jsem se jenom na to, jak vypadá odpověď ano (kyvadlo se lehce zatočilo),
potom na odpověď ne (pohybovalo se doleva a doprava) a potom než jsem se stačil na cokoliv jiného zeptat,
kyvadlo se začalo strašně točit, že mě to až vyděsilo (to se mi nikdy nestalo)
a na mé levé půlce těla se zároveň zježilo snad všechno, co mohlo, a brněla až hrůza.
Bylo to tak strašně silné, že jsem brněl ještě aspoň čtvrt hodiny.
Nevím, jak to popsat, ale snažil jsem se chvíli vysílat jen lásku, mír a klid
a potom jsem poděkoval vyšším silám a radši toho zanechal.
Dá se s tím do budoucna něco udělat?
Ještě tu budeme aspoň rok bydlet, tak aby to bylo trochu v klidu.
Snad jsem tím nic nepokazil.
Snad to nebyla další facka, abych se nepletl někam, kam nemám ?
V nedožitých 75 letech zemřel pradědeček mé ženy (v prosinci roku 1983).
Bydlel v místech pod námi.
Prý nezemřel přímo v tomto domě, ale po třech měsících v nemocnici.
Ale to vím z doslechu - žena i tchýně mi vyprávěly, že byl strašně hodný,
ale psychicky byl na tom hůře a taky zde byl velmi nešťastný.
Žena mi kdysi říkala, že dost často a i někdy před smrtí říkal, že ho babička jednou utrápí.
Je to dost tvrdá žena, nutno říct, že i na sebe. Domácnost v podstatě vedla ona.
Jinak i jiné události, související s tím místem, jsou divné.
Máme tam kousek malou myčku na nádobí, která občas prostě nádobí moc neumeje,
přestože je tam prášku, vody a všeho stejně jako jindy.
Plynový kotel také občas blbne a co je možná důležitější, o patro níž, kde bydlí prababička,
jí kolem Vánoc v tom místě prohořel stolek velmi zvláštním způsobem.
Měla takový ten domeček, do kterého se dává svíčka a nahoře se odpařuje olejíček s vodou,
domeček byl v pořádku i ta svíčka, ale začal „čoudit“ lak na stolku pod ním,
udělalo to strašně sazí, nic neshořelo a ani dečka pod tím nebyla nijak ohořelá.
Dlouho jsme hledali, co se vlastně stalo, protože tam bylo strašný zápach, dým a saze.
Jinak asi před více než týdnem v tom místě prababička upadla a hodně se potloukla.
Už mě nic nebrní, jen mi od ulehnutí včera do postele trochu hučí v hlavě.
Po procházce venku se to dost spravilo.
Mějte se krásně
Rudolf

Odpověď:
Milý Rudolfe,
když jsem na papíře diagnostikovala dům, ve kterém bydlíte, bylo mi jasné, že tam nějaká nešťastná duše je.
Že to je duše pradědečka, to jste zjistil od druhých lidí sám.
Není určující, kde člověk zemře (uvádíte nemocnici), ale důležitá je jeho fixace na určité místo.
V případě pradědečka tomu tak určitě bylo.
Píšete také, že trápil babičku, je možné, že v domě zůstává právě kvůli ní.
Ideální by bylo, kdybyste se přestal bát komunikace s vyššími dimenzemi
a přímo se od duše pradědečka dozvěděl, co pro něho můžete udělat, aby místo (dům) opustil.
Ostatně všechny technické problémy - myčka, sprcha, ale i prohoření o Vánocích má na svědomí on.
Chce na sebe pořád nějak upozornit, chce Vám něco sdělit, jenže nenachází vhodný objekt,
který by s ním komunikoval a rozuměl mu.
Nyní je tohle všechno na Vás.
Ve chvíli, kdy se spolu poprvé domluvíte, věřím, že otázky Vás už budou napadat samy.
Je to prakticky jen otázka cviku.
Hlavně by z Vás duše pradědečka neměla vnímat žádný strach, ale spíš vstřícnost a nabízené srdce.
Po vysvětlení si, proč tady zůstává a co pro něho ještě je třeba udělat, by měl opustit Vás dům a
měl by se vydat do dimenzí, kam duše po životě patří.
Ostatně sám by měl mít zájem na vlastním růstu, věřím, že nechce zůstat pořád na stejné úrovni.
Musí dostat další úkoly v jemnohmotném světě, měl by se stát na nějakou dobu ochranným andělem.
A také se má znovu narodit...
Zatuhnul v prostoru a čase, potřebuje se odtud osvobodit.
Věřím, že to, Rudolfe, zvládnete.
Na mých stránkách je postupů, jak zvládnout komunikaci se světem duší, řada.
Nebojte se toho.
Vlastně je to, jako byste se naučil nový jazyk.
Máte možnost mluvit pak s neomezeným počtem bytostí.
Problém je jen v tom, že tento jazyk se v žádné škole nevyučuje,
proto zatím člověk zůstává stát na tomto břehu a neodvažuje se přejít na druhou stranu.
Nedorozuměl by se tam...

© Wahlgrenis, 10.1.2005

Milá Wahlgrenis,
děkuji za potvrzení s tím pradědečkem.
Upřímně: nejdříve jsem si myslel, že mě za můj amatérský pokus nepochválíte a zatím naopak. Díky.
Na další kroky v komunikaci si po včerejšku zatím moc netroufám.
Byl to velmi silný zážitek, který mě fakt dost vyděsil a i rozhodil.
Zatím lítám ve svých problémech a necítím se být na to dost zralý.
Nerad bych něco zkazil, protože se necítím být dost "obrněný" a připravený.
Zatím se cítím pouze na posílání reiki energie s láskou a budu se za jeho duši modlit. Stačí to pro začátek?
Nastuduji lépe všechny Vaše "návody" na komunikaci do budoucna.
Při tom prvním pokusu o komunikaci jsem si kupu věcí neuvědomil a nevím do jaké míry byly důležité
- zapálená svíčka, i hodina (pokoušet se před půlnocí - to sem si vůbec neuvědomil)
a také že jsem úplně ochromen nestačil vůbec poprosit ochránce
a dále se zeptat na správné místo a čas, začalo to téměř okamžitě.
Nevím, jestli je napoprvé vhodné být v blízkosti toho místa.
Zapracuji na sobě, prostuduji postupy a budu mít určitě ještě hodně otázek.
Hezký večer a děkuji moc
Rudolf

Je pravda, že by se do komunikace s tímto světem neměl pouštět člověk, který bojuje sám se sebou.
Důvodem může být nemoc, ale i psychické rozhození nebo nedůvěra k takové komunikaci.
Je mi jasné, že jste se zalekl reakce prstýnku na niti.
Zvlášť když jste neměl žádnou předchozí zkušenost...
Ve Vašem případě jste měl nejprve požádat o souhlas své ochránce,
zda je vůbec možné pokoušet se s duchem pradědečka spojit a jestli je zvolené vhodné místo.
Nemyslím si, že by mělo vadit, kdybyste se ptal přímo ve Vašem domě.
Stejně s ním už bydlíte pár let...
Pokud se tohoto světa nebojíte - to duše poznají na dálku a k ničemu pak nedojde - nemá smysl cokoli začínat.
Jen byste u toho neměl mít další členy rodiny, aby se na Vás nedívali jako na blázna.
Navíc to ruší.
Možná byste se mohl odhodlat k takovému kroku ve chvíli, kdy žena a děti usnou.
Ale zase rozumím Vašemu strachu a nejistotám, když nevíte, co by se mohlo stát.
Raději byste měl požádat o spolupráci někoho zkušenějšího.
Někteří ezoterici doporučují v takovém případě nechat dům vysvětit od faráře.
Duch sice odejde jednou provždy, kam má, a v domě by nastal klid.
Podle mého je to také cesta, ale přitom se nedozvíte, co Vám vlastně pradědeček chce.
A bude to jistě něco závažného, když to trvá už přes dvacet let.
Věřím, že v sobě časem odvahu najdete a ta dvířka "jinam" pootevřete.
© Wahlgrenis 10.01.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.