WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Budu muset opustit rodný dům?


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
Tvoje myšlenky, které zveřejňuješ na svých internetových stránkách, jsou mi velice blízké.
Přesto jsem dlouho váhala, než jsem se odhodlala Ti napsat,
protože vím, že nejsem sama, kdo Tě prosí o radu.
Ale teď jsem v situaci, kdy opravdu nevím, jak dál.
Budu se snažit svůj dopis alespoň pokud možno zkrátit.
Nejprve začnu s problémem, který na první pohled nevypadá tak neřešitelně,
ale mě přivádí na zásadní otázku: co se svým životem.
V druhé polovině července se mi začala doma v přízemí na WC objevovat vlhkost.
Nejprve v rohu, později se roztáhla dále podél dlažby. Dodnes jsem nezjistila, co je její příčinou.
Zkoušela jsem to s kyvadlem, měla jsem tam také psychotronika. Naše závěry se ale neshodovaly.
Nemám peněz nazbyt, nechtěla bych zbytečně rozbít dlažbu nebo zeď, jak mi radili instalatér a topenář.
Při použití sbíječky mám také obavu, že vibrace mohou způsobit popraskání vodovodních trubek,
které jsou už 70 let staré.
Odstranění vlhké omítky na cihlu, ani kontrola usazení záchodové mísy nepřinesly žádný nový poznatek.
V současné době se vlhkost zdá být stabilizovaná, ale nechat to tak nemůžu.
Dokážeš prosím na dálku zjistit, kde je zdroj zatékání?
Mám odkrýt odpad od záchodu, nebo rozvody k radiátoru,
nebo se jedná o spodní vlhkost, přestože je dům podsklepený? Tlačí mě čas.
Za chvíli je zima a všechny opravy se daleko hůře realizují. A musím se s tím nějak vypořádat.
Stejně, jako s depresí, se kterou se peru již delší dobu.
Po smrti mé matky v r. 1994 jsem v našem velkém rodinném domě zůstala sama.
Mám dva o generaci starší sourozence - spoluvlastníky domu,
ti bydlí v jiných městech a nemají valný zájem mi v čemkoli pomoci.
Přesto se celou dobu snažím tento náš dům, který postavili moji prarodiče, udržet.
Mám to místo ráda, jsou to mé jediné kořeny.
Ale současně mě starosti spojené s jeho údržbou vyčerpávají fyzicky, psychicky i finančně.
Celou dobu jsem ale byla optimistka, doufala jsem,
že potkám přítele, který by toto místo měl také rád a dokázal mě podpořit.
Čas ale letí a nic se za posledních 10 let nestalo.
Jenom já stárnu.
Proto se teď cítím být na rozcestí a řeším další zásadní otázku: máme dům prodat?
Představovalo by to pro mě zásadní životní změnu.
Myslím, že bych musela změnit bydliště, zaměstnání i přátele, protože je mi jasné,
že bych dál nemohla zůstat v našem městě a dívat se,
jak nový majitel náš dům přestavuje a ničí naši zahradu.
Byla bych na to sama dost silná? Nebo mám ještě vydržet?
Nechtěla bych někdy tohoto zásadního kroku litovat.
Mám totiž v posledních letech pocit, že si při jakémkoli rozhodování vždy vyberu tu špatnou variantu.
Jako by mi někdo schválně špatně radil.
Stále si říkám: proč?
Je mi jasné, že se nic neděje náhodně.
Ale jak to souvisí?
Jaký úkol mám v tomto životě?
Proč jsem se musela narodit starším rodičům,
moji sourozenci jsou o 20 let starší a nikdy jsme k sobě nenašli cestu,
proč jsem zůstala v našem domě, přesto, že mě to táhlo někam jinam,
proč jsem nikdy nechtěla mít děti a měla strach z doživotních závazků?
Proč mám tak silně vyvinutou empatii? Silně vnímám bolest v jakékoli formě.
Snažím se neubližovat a pomáhat každé trpící živé bytosti.
Nevím, za co pykám, ale život mě stále staví do situací,
kdy jsem nucena zabíjet smrtelně zraněná zvířata, která nacházím,
nebo, co je ještě horší, je zraním neúmyslně sama. Nedokážu se s tím smířit.
Nějak se nedokážu smířit ani s celosvětově rozšířeným chladným postojem lidí k utrpení.
Musím přiznat, že se za lidi, coby živočišný druh, velmi často stydím.
Někdy mám pocit, že bych si vnitřně pomoci dokázala, ale mám v sobě jakýsi blok.
V naší rodině se již určité spirituální schopnosti projevily.
Moje babička byla úspěšným médiem.
Při vyvolávání duchů používala techniku stolečku s jednou nohou nahrazenou tužkou,
píšícího rukopisem zemřelého.
Můj synovec už někdy ve 12 letech začal úspěšně provozovat také magii.
Už od jeho narození mám neodbytný pocit, že se do něho moje babička převtělila.
O mém bezprostředně minulém životě mám také určitou teorii,
která by vysvětlovala moji současnou situaci.
Zajímalo by mě, jestli je tato teorie správná.
Musím přiznat, že by se mi můj život snášel lépe.
V současné době, jistě také z důvodu stresu ze závady na domě, se cítím daleko víc sama.
Za chvíli budou další Vánoce, už jedenácté, které strávím sama jenom s mojí hodnou kočičkou.
V rodině oporu hledat nemohu.
Vím, člověk se má vždy spoléhat hlavně na sebe, ale už mi to přerůstá přes hlavu.
Ještě jedna zvláštnost v naší rodině mě napadla. Může to všechno třeba nějak souviset.
V posledních dvou desetiletích se u nás umírá po čtyřech letech.
Ze začátku jsme si toho samozřejmě nevšimli.
Začalo to, pokud vím, v r. 1982 naším psem, v r. 1986 zemřela moje babička,
v r. 1990 můj otec, v r. 1994 matka, r. 1998 můj švagr.
To už jsem měla opravdu velké obavy, co bude dál,
ale v r. 2002 už nedošlo k žádnému úmrtí, o kterém bych věděla.
Ale stejně mě tak trochu mrazí. Skončilo to už? Nemůže jít o prokletí?
Wahlgrenis, vím, že takových dopisů dostáváš spoustu,
ale přesto prosím, mohla bys mi pomoci zodpovědět alespoň některé z mých otázek?
Opravdu nevím, co si mám počít dál.
Děkuji a posílám moc pozdravů.
Marcela

Odpověď:
Milá Marcelo,
na problémy kolem Tvého domu se ráda podívám, ale potřebuji k tomu Tvojí rukou zhotovený nákres půdorysu.
Měl by být proveden tak, aby jednotlivé čáry nebyly přerušené.
Máš možnost skenování?
Ve Tvém dopisu je tolik otázek, že ani nevím, z kterého konce se do odpovědi pustit.
Snad začnu těmi úmrtími.
Možná jsi se už někde v numerologii setkala s výkladem čísla 2, je to velice příznivé číslo,
proto v roce 2002 k žádné smrti ve vaší rodině nedošlo.
Dvě dvojky. Byla tam silná ochrana.

V trojklanech vidím, že v současné době skutečně neprožíváš šťastné období.
Ovšem již se k Tobě blíží muž, který má za sebou nějaký nezdařilý vztah, žije sám.
Ten je pro Tebe obrovskou nadějí.
Přesně to, co už dlouho hledáš.
Pookřeješ po jeho boku, konečně pochopíš, proč jsi na světě.
Staneš se skutečnou ženou tomuto muži.
On nejenže bude preferovat věrnost, ale spolu s ním přijdou i nemalé finanční prostředky.
Proto o osud domu nemusíš mít obavy.
Nebudeš se muset stěhovat jinam, měnit své zvyky, všechno zůstane, jak má být.
Smutné období skončí, svět se před Tebou rozsvítí.
Bude to hodně duchovní člověk, poznáš s ním nové rozměry života a to Tě také obohatí.

Na to prokletí se ještě podívám...


POKRAČOVÁNÍ
Milá Wahlgrenis,
jistě si dovedeš představit, kolik optimismu jsi do mě vlila svou odpovědí. Děkuji.
Zatím jsem nikdy nepotkala opravdu spřízněnou duši.
Ale říkala jsem si, že se to jednou musí zlomit, že se musí něco stát...
Už jsem tomu přestávala věřit.
V průběhu let 1997 až 2002 jsem navštívila tři vyhlášené kartářky,
které se ve svém výkladu téměř shodovaly.
Všechny mi předpověděly setkání se svým budoucím životním partnerem
v časovém úseku několika dní od návštěvy u nich, ale jejich předpověď se nevyplnila.
Také budoucnost našeho domu jsem už viděla dost skepticky.
Musím přiznat, že jsem se již s nutností prodeje začala - nedobrovolně - smiřovat.
Také jsem začala uvažovat, jestli moje proč (hledání souvislostí v mém současném životě)
a třeba i ta pravidelná úmrtí v rodině nemohou mít něco společného s mým dědečkem.
Spolu s babičkou, o které jsem psala, náš dům vybudovali
a on, donucen okolnostmi, naši rodinu i svůj život násilně opustil
- těsně po válce v r. 1945 spáchal sebevraždu.
V příloze posílám dva naskenované plánky domu.
Nevěděla jsem jak podrobné by měly být.
Na podrobnějším nákresu je vyznačené rozmístění místností a křížkem roh, ve kterém se vlhkost projevuje.
Moc děkuji za pomoc.
Marcela

Předpokládám, že největší podíl na osudu celého domu bude mít smrt dědečka,
o které jsi v předchozím dopisu nepsala.
S domem se totiž dělo něco jiného, než co on předpokládal.
Podobné situace jsem tady už s řadou lidí řešila.
Ve všech případech se potvrdilo, že "problémy" nějakým způsobem souvisí právě s tím mrtvým.
Měla bys s duší dědečka vážně promluvit.
Určitě svého činu lituje a něco Ti chce říct.
Postup najdeš na jiném místě těchto stránek.
Hlavně do komunikace nesmíš jít se strachem, ale vstřícně a s očekáváním kladného výsledku.
Dědeček Ti jistě rád svěří, co ho trápí.
Možná potřebuje, aby mu současný pozemský svět jeho tehdejší skutek odpustil.
To je na Tobě - určitě to zvládneš.
Když se Ti podaří duši dědečka vyprovodit, kam patří, Ty i celý dům si oddechnete.
To je můj první vzkaz.
A druhý: Dnes se ještě pokusím na dálku diagnostikovat potíže se zatékáním.
Ještě se ozvu.

POKRAČOVÁNÍ
Wahlgrenis, zkoušela jsem na Tvoji radu promluvit s duší dědečka.
Bohužel, výsledek je stále stejný.
Už několikrát jsem se totiž v minulosti snažila, také podle Tvého návodu,
zjistit, jestli v domě není nějaký duch.
Konkrétní odpověď jsem ale nedostala.
Kyvadlo mlčí.
Vím, že kyvadlo nemusí být vždy přesné, jeho pohyb se dá podvědomě usměrnit.
Možná, že se vnitřně jakékoli přímé odpovědi ze záhrobí bojím.
Nevím.
Proto se Tě chci zeptat, jestli při práci nad plánkem domu nemůžeš zjistit
i případnou přítomnost bytostí z jiného světa, nebo jinou anomálii,
která by mohla naši rodinu jakkoli zásadně ovlivňovat.
Ještě se vrátím k tomu dědečkovi.
On dobrovolně opustil svoji rodinu právě ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebovala.
Tak trochu se mi tady jeví paralela s mým životem.
Už ve chvíli, kdy jsem se narodila, bylo jasné,
že mě o dvě generace starší rodiče opustí dřív, než je obyčejně zvykem.
Přesto, že jsem v době dospívání, kdy převažuje v lidech egoističtější stránka,
chtěla od naší rodiny utéct, nakonec zvítězil pocit odpovědnosti,
tj. zůstat žít v našem domě a pomáhat rodičům, kteří již nebyli schopni vše fyzicky zvládnout.
A pak prožívat jejich odchod ze života a zůstat sama, opuštěná všemi, které jsem měla ráda.
Vše v mém dosavadní životě k tomu vlastně směřovalo.
Nevím, jak tu myšlenku formulovat, zní mi to divně.
Ale nejsem svůj vlastní dědeček?
Marcela

Marcelo,
někdy se dějí věci skutečně hodně podivné.
Je možné i to, co uvádíš na závěr, že bys mohla být svým vlastním dědečkem.
Ovšem v jeho případě, jakožto sebevraha, je tato pravděpodobnost minimální.
Nechceš se nad tímto případem sejít?
Myslím, že bude v Tobě nějaký blok, proč kyvadlo mlčí.
Proč skrz Tebe nechce odpovědět...
Tohle je první věc, s kterou bys měla začít.
© Wahlgrenis 15.11.2004


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.