WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Koupili jsme domeček podle našich představ


Milá Wahlgrenis,
před dvěma lety jsme si s mužem koupili domeček podle našich představ – ve městě a přitom u lesa, s velkou zahradou, 5 minut autem do centra.
Když jsme viděli náš dům poprvé, velmi se nám líbil, ale vnitřně mě něco odrazovalo od jeho koupě.
Koupě proběhla tak rychle a hladce (dohoda s prodávajícími, vyřízení hypotéky během 2 dnů), že jsem se nestačila divit.
Zadlužili jsme se na 25 let, věnovali do oprav již spoustu práce, úsilí a peněz.
Ode dne, kdy jsme se zde nastěhovali, nám však dělají sousedé jen problémy a schválnosti (rušení nočního klidu, komentáře k nám apod.).
Nejde pouze o jedny sousedy, ale o všechny.
S mužem máme rádi pohodu, klid, dobré vztahy... a toto jsme nečekali.
Když jsme doma, dělají sousedé neustále hluk (křičí pod okny, brousí, sekají… pod našimi okny, zapnou si všichni najednou rádia, samozřejmě každý si naladí jiné…).
Když někam odjedeme, jdou domů a odpočívají, vrátíme se – začne vše znovu.
Aby toho nebylo málo, kdykoliv vyjdu na zahradu, sousedé si stoupnou k našemu plotu a dívají se na mě.
Nepřipadá jim to divné, i když se postaví ode mě několik centimetrů.
Odejdu do jiné části zahrady, běží za mnou a znovu mě sledují...
Přijde k nám návštěva, kterou s ohledem na soused. vztahy bereme raději vždy do domu, nikoliv k posezení do zahrady, všichni sezvou celé rodinné klany a ukazují, jak jsou početná rodina (do té doby je to ani nenapadlo).
Dělám úklid, např. myju okna, už stojí u svých oken a myjou okna nebo mě alespoň sledují.
Probíráme s manželem práci při posezení na zahradě, hned jsou u plotu a poslouchají náš hovor nebo se začnou hlasitě překřikovat, abychom s mužem neměli klid.
Když nás vidí spokojené, začnou dělat ještě větší schválnosti.
Neumím si vysvětlit jejich chování; na jedné straně mě nechtějí ve své blízkosti, na druhé straně mě neustále vyhledávají.
Když se neukážu venku třeba dva dny jsou schopni své schválnosti stupňovat.
Když se vracím pozdě domů, čekají u oken; když zajedu ke garáži, vyběhnou ven, aby se mi ukázali a když zajdu do domu, jdou také.
Zatáhnu žaluzie, zatáhnou je také...
Vím, zní to divně, ale podivují se tomu i naši známí a přátelé.
Kdykoliv přijdou známí na návštěvu, všichni sousedé vyběhnou ven a pozorují nás.
Pořídila jsem si psa, je to skvělý společník... kdykoliv nás sousedé vidí spolu, začnou být vzteklí, mít komentáře... pes to vždy vycítí a začne se chovat ještě veseleji, pobíhá, skáče, rozdává "pusinky“... i když je to mírumilovný pes, začal na sousedy vrčet...
Prožila jsem v nedávné minulosti spoustu rodinných sporů a nynější sousedské spory mi opravdu nedělají dobře.
Od té doby, co jsme se zde nastěhovali, mám dojem, že mi praskne hlava, jsem často unavená, nic se mi nedaří v osobním ani pracovním životě, lepí se na mě "hloupí a omezení lidé“ a otravují mi život.
Abych se z té situace nezbláznila, pořád pracuji nebo něco dělám, dochází mi ale síly... tloustnu... nemám zde stání ...
K různým doporučením jsem vyzkoušela modlitbu, kouzla, magii, kineziologii, změnila uspořádání věcí v domě podle feng šuej... vše pomůže na chvíli a pak se situace ještě zhorší...
Jedna paní mi řekla, že se mám odstěhovat, že sem nepatřím.
Co mám dělat s domem, který ještě není splacen?!
Navíc, když dům teď prodáme, bude to ztrátový obchod (budeme nuceni zaplatit daň z příjmů, poplatek za mimořádné splacení hyp. úvěru a to nemluvím o již provedených investicích – výměna oken, oprava střechy).
Chtěla bych dodat, že mě překvapila ještě jedna věc; původní majitelé domu mají zájem jej koupit zpět, neustále obcházejí kolem našeho domu, scházejí se s našimi sousedy, které předtím neměli rádi...
Pomozte mi, prosím.
Maria 25.06.2009

Milá Mario,
je velice složité rozhodnout se pro takový krok, jakým je bydlení v neznámé lokalitě.
Vy jste se s mužem rozhodli pro koupi domu, který odpovídal Vašim představám.
Šli jste sem bez důkladného zvážení všech pro a proti...
Nenechali jste k sobě promluvit celou atmosféru, celý příběh.
Možná jste si měli nechat pár dní na rozmyšlenou, přijet tam ještě jednou jen tak sami, jen jakoby na výlet.
Měli jste si zajít do hospody na oběd, projít se po okolí, procítit, čím si toto místo žije.
Na mě to působí tak, že je zde jistá velice silná duchovní bytost z minulosti, která hlídá jistý řád.
Silná mužská bytost, která tuto lokalitu naladila do podivných vibrací, které způsobují napětí, nesoulad a nemoci.
Je to hodně zvláštní, vypadá to, jako by jí dělalo dobře, když se tady někomu nedaří.
Jako by tohle byl její program, pak se začne radovat z toho, že všechno najednou stojí...
Není možné zde naplno milovat, radovat se, užívat si života.
Pokaždé zde člověk narazí na nějakou překážku.
Láska se mění v žárlivost a nenávist.
Zdraví v nemoci a smrt.
Množí se zde zrada, neúspěchy, krize a kolize.
Lidé si závidí a pomlouvají se, jak to jen jde.
Aby člověk mohl přežít, musí být schován ve své masce a dívat se jen přes růžové brýle.
Trvalý život jen tak za sebe je složitý, prakticky nemožný.
Přitom jakoby čím víc se nedaří, tím víc ego této bytosti z minulosti narůstá, tím větší je její vliv.
Toto místo je přímo magicky spojené s krizí, s problémy, snad tady vyrůstají ze země...
Jeví se mi tady jako cesta dál ne stěhování, ale domluva s touto bytostí.
Pak byste měli poznat klid a dokonce počít i syna.
Energie, které zde škodí, pocházejí od muže, který v této lokalitě spáchal sebevraždu.
Bylo to za pomoci nějaké techniky, napadá mě souvislost s hlavou, je to hodně drastické.
Byl to člověk, který žil na okraji společnosti, nikdo ho neměl rád a ani on nikoho nemiloval.
Sžíral se vnitřně, ale navenek působil, že se nic neděje.
S nikým nekomunikoval, nikdo mu nerozuměl.
Důvodem jeho vnitřního trápení byla nenaplněná láska k ženě, ale to bylo mnohem dřív.
Tahle láska byla obestřena nějakým tajemstvím, nemohla se k němu dostat, ale nakonec snad ani nechtěla.
Tento muž po ní toužil a ona byla snad zadaná nebo jejich společenské postavení nedovolovalo nic jiného.
Snažil se jí přinášet i peníze, ale ona nic nechtěla.
Krok k němu udělat nemohla.
Po tomto poznání, kdy zjistil, že se nedá nic dělat, se stáhnul do sebe, vnitřně se sžíral.
Pak přišla nemoc, snad nějaké zánětlivé procesy v těle, ale hlavně ho bolelo srdce.
Zjistil, že už se nejspíš nic nezmění, vyzkoušel úplně všechny možné postupy, proto skončil se životem.
Jeho současná existence je varováním.
Je v něm totiž příliš zloby, příliš nepochopení smyslu života, hlavně nepochopil, že nám nikdy nikdo nepatří.
DRAHÉ ŽITÍ - KUS ZEMĚ JE PEKLO
Ve chvíli, kdy jste už nemalé finance investovali, by bylo zbabělé utíkat z boje.
I když cesta to samozřejmě je.
Přitom tady ale vyladění do budoucna je, neměli byste se vzdávat.
Možná také Vašim sousedům vadíte z prostého důvodu, že jste jiní.
Když má celá vesnice staré škodovky a Vy si přijedte BMW nebo audinou, nedivte se, že Vás nedokáží přijmout.
Stejně tak pokud jste se rozhodli investovat do přestavby ve velkém stylu, jinak než oni.
Chtě nechtě jste se dostali do jejich blízkosti.
Stejně tak, jak testujete Vy je, testují oni Vás.
Zkouší, kolik toho vydržíte.
Je to stejné jako s malými dětmi, zlobí tak, jak jim to vychází...
Přestože Váš dotaz působí jako scénka z komedie, chápu, že to nemáte jednoduché.
Ideální by bylo, kdybyste se se sousedy dostali na jednu vlnu.
Tohle ale asi nebude proces ze dne na den.
Nepřijali Vás zatím mezi sebe.
Nechápou, že jste si toto místo vybrali k žití, že Vás něčím oslovilo, že to tady máte svým způsobem rádi.
Jste v podstatě s nimi na jedné lodi, jen jste jiní, než by si Vás představovali...
Hledejte, co máte společné, ne, co Vás rozděluje.
© Wahlgrenis 25.06.2009

Wahlgrenis,
děkuji za odpověď i za Váš čas věnovaný výkladu.
Proměny, které se v místě našeho bydliště dějí, popisujete přesně /změna lásky v nenávist, zdraví v nemoc.../.
Nevím jen, jak se spojit s onou bytostí z minulosti ... přes kineziologa nebo postačí domluva v meditaci?
Mám chtít, aby odešla úplně z toho místa nebo jen, aby přestala škodit?
Nemám velké zkušenosti s těmito věcmi...


Maria 28.06.2009

Milá Mario,
ve Vašem případě domluva v meditaci ani přes kineziologii nejspíš nepomůže.
Tady je oříšek tvrdší.
Bylo by potřeba se touto duší spojit a pokusit se jí vysvětlit, kam by měla jít.
Je zastavená v prostoru i čase a možná si ani neuvědomuje, že má jít dál.
Prakticky jí to takhle maximálně vyhovuje.
Je zafixovaná do tohoto místa.
To, že škodí, si nepřipouští.
Je pravděpodobné, že po odvedení této duše byste měla brzy otěhotnět.
Ale to nebude tahle dušička, k Vám se chystá jiná, ale zatím nemůže, protože tady je obrovská bariéra.
Nemáte toto místo opouštět, ochránci jsou při Vás.
Tohle je správná cesta, možná ji máte přijmout jako jistou výzvu.
Je to nejspíš pro Vás i podnět k přeladění na jinou frekvenci.
To, co zatím zažíváte, není neřešitelné.
© Wahlgrenis 28.06.2009

Milá Wahlgrenis
Uběhlo jen pár dnů a už Ti zase píšu :-)
Dnes jsme si četla příběh "Koupili jsme domeček podle našich představ" a už při čtění, mě pořád napadalo, že jsem se s duší pána na sebe nějak v myšlenkách napojili a bylo to tak, za chvíli byl u mě.
Tak jsem mu vše vysvětlila a řekla mu, že by bylo dobré, kdyby šel tam, kde je to pro něho správné, do svého domova.
Souhlasil se mnou s tak jsem za něj poprosila a odešel.....
Měl by být i dům očistěný od špatných energiíí.
Přeji Ti Wahlgrenis všechno krásné i těm lidem z "domečku". :-)
S pozdravem


Vlasta 28.06.2009

Milá Wahlgrenis,
Mariino zoufalství ze sousedských vztahů mi něco připomnělo, co by mohlo (ale i nemuselo) mít podobnou příčinu, jako v jejím případě.
Já ji neznám, tudíž nemohu soudit a ani neodsuzuji.
Jen mně to připomnělo jedny naše sousedy, kteří se k nám do domu nastěhovaly asi před 5 lety.
Vůbec v našem domě panují takové podivnější sousedské vztahy - jsme tak odcizení od sebe, panuje tu často i nenávist, hádky o to, zda zničit keře na předzahrádce nebo ne apod.
Před nimi tu byla rodina, která tu byla od počátku (naše rodina se tam přestěhovala na počátku 90. let, kdy se tento panelový dům vystavěl).
Tato rodina byla naprosto bezproblémová, dokonce se mi zdála nejmilejší že všech rodin, co tu jsou (je nás tu pouze 6 rodin).
"Bohužel" si vystavěli baráček a odstěhovali se do něj.
Tedy, ta nová rodina nám dělala několik měsíců doslova peklo - každý den vrtali, bourali, přestavovali... nic se jim nelíbilo, dokonce zbourali zeď, která pak při pádu dokonce u jiných sousedů způsobila trhlinu ve zdi.
Všechno mají nové, i zdi přeházené..
Teprve po několika měsících jsem je uviděla - fádní blondýna středního věku, která se mu zdá svým výrazem snad starší ještě než je (nikdy jsem ji neviděla, že by se usmívala, vždy tak nějak se strhaným výrazem) a její manžel nevýrazného vzhledu, který je o trochu přístupnější než ona.
Mám i pocit, že se ani moc neobtěžovali se seznamovat se svými novými sousedy a tak nějak se hned stáhli do svého doupěte.
Když je potkám, tak jen tak zběžně odpoví na pozdrav a zase někam spěchají.
Když se tam usadili, počali dítě a paní J. porodila po roce dítě.
To se moje máma i mohla podívat do kočárku a J. se zdála chvilku přístupnější.
Jen chvilku.
Poněvadž můj pokoj sousedí s pokojem jejího dítěte, nemohla jsem si málem odpoledne i pouštět ne moc hlasité rádio, natož večer (to klepali do zdi).
Ba jsem nemohla málem mluvit...
Měli problém a ještě doteď mají se sousedem nad nimi, který má nad pokojem jejich dcery svůj pokoj a repro soustavu.
Když si někdy začal pouštět hudbu, tak tito sousedé začali obcházet jiné sousedy a ptali se jich, jestli je to od nich.
Podezírali všechny.
Nakonec na tohoto souseda několikrát zavolali policii.
Nikdo nikdy z našich sousedů, kteří jsou tu ještě původní... nikdo nikdy nikoho tak nepodezíral, natož na někoho volal policii.
Rodiče i já tyto sousedy vnímáme jako "divné", ba celý dům je nemá moc rád, za to, jak všechno chtějí mít po svém, aby tu nebyl žádný hluk (a to opravdu moc nehlučíme) apod.
Jejich rodina má i zvláštní pravidelné rituály, které dennodenně dodržují (jakoby "roboti" - třeba vždycky večír si vystrčí pantofle před dveře na stejné místo a do stejné polohy).
Nejvíce však lituji jejich dceru, které je dnes tak 5 let.
Co jsem ji viděla, a to docela zřídka, rodiče ji ani nenaučili zdravit, vůbec se mi nezdá co výrazem jako dítě (tváří se zamračeně, nikdy se nesměje), nemá snad žádné kamarády (před domem je hřiště, na tom jsem ji ani jednou neviděla).
Vždy tak nějak o víkendu odjedou neznámo kam.
Návštěvy si nezvou, jsou celkově uzavření, až mám z toho nedobrý pocit..
Nikdy z jejich bytu, - a to jsou to panelové stěny - nic neslyším, ani mluvené slovo.
Domnívám se tudíž, že Mariiny sousedé asi zažívali na začátku něco podobného - že vedle nich bylo několik měsíců velké staveniště, hluk.. pak tam přijela rodina, která se skoro hned stáhla do svého vysněného domu.
Navíc rodina pořád pracuje a pracuje - sousedé to vnímají jako nějaký cirkus pro ně, a tak si svolávají jiné známé, aby se na tuto "pracující" rodinu podívali.
Ty pomluvy jsou každopádně na obou stranách - vy ukazujete známých své "podivné" sousedy a oni ukazují své nové a pro ně rovněž "podivné" sousedy.
Vnímám to tak, že jakmile Vaše rodina vyjde na zahradu, tak se sousedé musí podívat, co je to vlastně za rodinu a chtějí poznat její zvyky apod. (proto se zdá, že tak čumí).
Nejspíše Vám závidí hezky upravený dům a snaží se nahlédnout dovnitř.
Vemte si, že jejich předchozí soused a třeba ani oni nikdy neměli tolik peněz, které by investovali do opravy domu, a najednou si přijde rodina, která ho má hezčí, než všechny domy v okolí, a k jejich zklamání ani do něj nenechá nahlédnout.
To je záležitost zvyku...
Bydlení ve vlastním domě nemůže znamenat automaticky soukromí - zahrada vždycky bývá na očích i někomu jinému a všechna okna se zatáhnout nedají.
Nevím, být Vámi, tak si se sousedy zkusím promluvit, alespoň tak zjistíte, proč jim vadíte.
Uzavíráním se do soukromí nic nevyřešíte, to je vyprovokujete ještě víc.
Hodně lidí v poslední době pokládá za nejdůležitější práce a peníze, ale důležitější jsou přeci jen vztahy.
Takhle by se člověk leda utrápil...
Mandarinka 05.07.2009

Ahojky Marie,
každá mince má dvě strany.
Na jedné straně souhlasím s Wahl, že tolik negace není samo od sebe, ale málokdo dokáže vidět to, co vidí ona.
Na straně druhé, co popisuje Mandrarinka, je schopen vidět každý.
A protože oba pohledy jsou správné, co je zkusit spojit dohromady?
Muž miloval ženu, ale ona neudělala krok k němu.
Udělejte ten krok Vy.
Polovina sousedů jsou muži :-), že?
A polovina ženy, že?
Muži jsou zvědaví na Vás a ženy na Vašeho muže.
Není v tom nic osobního, jsou zkrátka zvědaví.
Jak popisuje Mandarinka, mohl tento stěhovací proces probíhat ve stejném duchu jako u jejich sousedů a když si představím sama sebe, že až si pořídím své bydlení, budu ho chtít zařídit podle sebe.
A to znamená vrtání, sekání atd.
A jelikož nežijeme ve vzduchoprázdnu, je dobré na toto sousedy připravit.
Oni to sice vědí, že se tak bude dít, ale přesto..........
Vaše koupě a stěhování, jak jsem yvrozuměla, proběhlo v dost rychlém časovém sledu
a sousedi možná ani nestihli zaregistrovat, že jsou noví majitelé mladí lidé a už tu byli.
A co je nejhorší, nechtěli po sousedech pomoc, radu...... zvládli to sami za pomoci peněz.
To se neodpouští a zároveň to není nic osobního.
Co tím chci naznačit?
Jste žena, udělejte Vy první vstřícný krok.
Jelikož oslava otevření domu už proběhla, můžete oslavit měsíc, dva měsíce či půlroční výročí bydlení.
Upečte, navařte něco a zkuste pozvat sousedy na exkurzi.
Připravte se ale na to, že to nebude lehké, ale to zvládnete.
Vy, jako mladí lidé, se můžete těch starších zeptat na radu.
To, že se zeptáte, neznamená, že potom podle rad musíte činit, ale má to velmi kladný psychologický náboj.
Zeptali jste se na radu.
Tím ukazujete, že jste taky lidé.
Napekla jste a uvařila a tím ukazujete, že máte zájem o vztahy a na to je v každé společnosti dobré jídlo a pití.
A to se počítá.....
Teď záleží na tom, co chcete vy?
Samo od sebe nikdy nic nešlo, vždy musel přijít nějaký impuls.
A není hloupých a omezených, jsou pouze neznalí.
Nikdo nejsme dokonalý.
Zároveň bych se přimlouvala o spojení s duší zemřelého.
Možná to dokážete sama, možná si budete muset někomu říci o pomoc.
V každém případě v tom hrajete určitou roli.
Nemusíte se té role bát a obracet se k ní zády.
Není zase tak těžké pomoci zemřelé duši, jen přijít na to jak.
Uvidíte, že ucítíte velkou radost a úlevu.
Jarča 07.07.2009

Děkuji všem za názory a doporučení...
Myslím, že i další lidé řešící obdobný problém tu najdou své.
Měla bych uvést na pravou míru jednu věc; nemáme zase tolik peněz, kolik si lidé myslí.
Dům jsme si pořídili na hyp. úvěr; když chceme něco opravovat, bereme si další práci na VPP nebo dohody.
Sousedé jen sedí, popíjejí kávičku, pivo a baví se „o ničem“.
Nesoudím je, ale chtít „bez práce koláče“ …. a ještě pak závidět...
Několik mužů je zde manuálně velmi zručných; pouze jeden pochopil, že může mít to, co my.
My musíme na opravy peníze vydělat (muž zvládá sám pouze drobné opravy), on si opravy udělá sám.
Když jsme se sem stěhovali, nemohla jsem se se sousedy přivítat.
Zemřel mi otec, po práci jsem jezdila 80 km do rodiště za ležící maminkou, abych se o ni odpoledne postarala, vyprala, vyžehlila, uklidila, přebalila, zajistit to, co potřebovaly pečovatelky dopoledne, vracela jsem se domů v noci a brzy ráno odcházela do práce; do toho všeho měl muž problémy v práci, které jsem mu pomáhala řešit, a já jsem se připravovala na profesní zkoušky.
Spala jsem pouhé 4 hodiny a dospěla až k syndromu vyhoření.
Když jsem zašla sousedy požádat, aby nerušili noční klid…. řvali po mně, co po nich chci…, že tam bydlí od……atd.
Měl by někdo chuť poznávat takové sousedy dál?
Paní Jarka má pravdu, že měli o mě zájem místní muži a o mého muže zase sousedky.
Můj muž je velmi hodný člověk, má však od žen odstup, já jsem pracovala dlouhou dobu v mužském prostředí, velmi konkurenčním, kde city a emoce neměly své místo…
Neumím používat takové to ženské jednání (úsměvy, ..), mluvím s muži přímo, bez emocí a zbytečností a muži i ženy mají se mnou problém.
Navíc, jakoby muži vycítili, že jsem zaměřená na výsledky, touží po mém uznání
/neustále předvádějí, co dovedou, chválí se dětmi, vnuky… srovnávají se s mým mužem a jeho situace není nikterak lehká/.
Mezi sousedy nejsou obecně dobré vztahy; nejsou k sobě ohleduplní ani tolerantní.
Neplatí pro ně žádná pravidla, snad jen „jednou já Tobě a podruhé Ty mně“ (samozřejmě v negativním slova smyslu).
Nikdy jsem takové sousedy neměla; v rodišti jsme měli v sousedství kněze, právníka, starostu, hospodského, řezníka.
I když byl každý jiný, se všemi jsme vycházeli dobře.
Domnívám se, že navázání dobrých sousedských vztahů nebude už vůbec možné.
Po té, co jsem napsala na tento web a požádala Wahlgrenis o pomoc, jsou sousedé poněkud agresivnější, v domě vnímám silnou energii, vždy v 18.26 hod. a pak v noci.
Jedni sousedé v posledních dnech pořádali několik nočních párty, bez ohledu na ostatní; každý den holdovali alkoholu a hlučné hudbě do čtvrté hodiny ranní.
Když se to neustále opakovalo a nepomohly ani opakované rozmluvy se sousedy, zavolal muž policii.
Teď máme zmiňované sousedy i s deseti příbuznými za plotem a pořád něco vykřikují... rádio běží celý den v nejvyšší hlasitosti... můj muž je „debil s diplomem“... udavač... máme tolik peněz, že jsme si zaplatili i policii a všechno jde z kapes daňových poplatníků... ať se odstěhujeme do buše… mého muže nechá zmlátit...
Některá slova mě skutečně zasáhla...
Vím, že zmiňovaný soused je ke svému jednání nabádán svojí ženou, ale je to dospělý člověk.
Nyní mě pohledem vyhledává a čeká, jak se budu na něj „tvářit“.
Nijak, nemám sílu už na nic.
Jsem unavená, zdrcená a strašně nešťastná.

Co mám učinit s duchem zemřelého?
Včera jsem si chtěla s ním promluvit ve snu; zdálo se mi, že se nacházím v koupelně mých zemřelých rodičů, stojím před zrcadlem, najednou mizí můj obličej a stojím tam jako duch (poznávám se pouze podle dlouhých vlasů).
Dostala jsem strach a probudila jsem se.
Měla jsem pocit, že někdo stojí u mé postele; bylo to intenzivnější než kdy předtím.
Mám u postele růženec od mé zemřelé babičky pro všechny případy, do rána jsem však oči již nezamhouřila.
Milé dámy, pokud byste věděly o někom, kdo by mi s touto bytostí pomohl, budu ráda.
Ještě jednou všem děkuji a jsem s pozdravem.
Maria 08.07.2009


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.