WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Proč můj syn spáchal sebevraždu?


Dobrý den,
Přečetla jsem si Vaše stránky na Internetu.
Chtěla bych se zeptat:
V létě spáchal muj syn sebevraždu, byl moc hodný pro tenhle svět a neunesl tíhu a zlobu dnešního světa.
Pomáhala jsem mu, jak to šlo.
Napsal mi v dopise, že už mu ani já v téhle životní situaci nemůžu pomoci.
Byl to můj jediný syn, moje sluníčko, nechápu to, nevím, jak žít dál.
Moc mi chybí.
Byl pro mě to nejdůležitější na světě.
Je mi 45 a jsem po operaci, další děti už mít nemůžu.
Můžete mi poradit dát nějakou naději, že se s ním ještě setkám?
Tolik mi chybí, život jako by ztratil význam.
Můžu s ním navázat nějak kontakt, chtěla bych mu toho ještě tolik říct...
Mám teď pocit, jako bych nežila od té doby svůj život, ale život někoho jiného.
Mám velkou bolest v srdci, která mi tam bodá jako nůž.
Moc děkuji za odpověď.
Mila 27.07.2006

Milá Milo,
sebevražda jako odchod života je v rukou každého z nás.
Ale není to řešení.
Doba je skutečně hrozná, k nepřežití...
Je zlá, člověk musí být skutečně hodně silný, aby dokázal bez úhony přežít.
A to má ještě kromě vlastního přežití spoustu jiných úkolů.
Má chodit do školy, mluvit s jinými lidmi, vnímat, co mu říkají...
Někdy se má pokusit porozumět tomu, co tím myslí...
Také se po něm chce, aby reagoval a odpovídal na konkrétní otázky...
Vlastně život je boj... (Vivere Est Militare...)
Dnes a denně bojujeme o přežití a místo na slunci.
Kolem je spousta negací, toho, co nám říká NE a NE a NE...
Jsou to kolegové v práci, nadřízení, jsou to ale i nejbližší lidé, jsou to tváře v televizi, jsou to politici s jejich programy a nekonečnými diskusemi před obrazovkou (jakou oni mohou mít pravdu?), svět není příjemný, krásný a kouzelný, jak by měl být.
Je smutný, šedivý, černý a někdy úplně nejčernější...
Může se stát, že síla k přežití prostě chybí.
Někomu nestačí věřit v lepší zítřky a těšit se, že někdy bude líp.
Někdy to prostě nejde, ten budoucí program není vidět, je tam sice někde v budoucnu, ale hodně daleko...
Je to tehdy, kdy zmizí i poslední naděje, kdy odejde i poslední člověk
a kdy už není ani jediné slovo, které by dokázalo potěšit.
Přesně tak to bylo i s Tvým synem...
Dnešní svět je jen pro silné jedince.
On byl miláček, hodný, milý, patřil jinam.
Všechno bylo trochu jinak, než on si přál, celý svět byl pro něho nastavený jinak.
Narodil se ve špatném století, ve špatném místě, na špatné planetě.
Proto se rozhodl zařídit to všechno trochu jinak...
Už v té první vteřině věděl, že je to špatně, že toto rozhodnutí je nevratné a že se bude muset znovu vrátit na start.
Každý, kdo se dobrovolně rozhodne pro odchod z tohoto světa, zůstává zafixován k tomu poslednímu místu.
A nejen to.
Potřebuje někoho, kdo by pomohl pochopit tu situaci a hlavně ho vyprovodil za světlem.
Předpokládám, že to budeš Ty, byla jsi mu hodně blízko.
Komunikace bude snadná, protože to není tak dlouho, co odešel.
Ideální formou je komunikace přes kyvadlo.
Měla bys nejprve požádat o dovolení své ochránce, potom teprve přijde duše Tvého syna.
Neplakej, mluv s ním věcně, hlavně se snaž jeho důvody k odchodu pochopit.
Pro něho byla skutečně tato doba k nepřežití.
Neviděl řešení, neviděl východisko, neměl důvod proč žít dál.
On se také s Tebou potřebuje domluvit, ví dobře, jak se trápíš, jak Ti puká srdce žalem.
Tohle on nechtěl...
Jakmile si spolu ujasníte důvody odchodu, Ty ho pochopíš, potom teprve bude moci odejít za světlem.
Tedy to míst, kam jeho duše správně patří.
Bez toho byste neměli klid Ty, ani on.
Stává se i to, že pokud si duše uvědomí svoji chybu, může v dalším vvoji být ochráncem nejbližšího člověka.
To aby odčinila to utrpení, které způsobila.
Je možné, že to tak bude i s Tebou...
Ale tohle není možné potvrdit dopředu.
Každopádně pro chlapce jiné řešení nebylo, nezlob se na něho, on jen nedokázal žít dál.
Letošní rok útočí hodně silně po této duchovní linii.
Je to rok mnoha sebevražd, ale i rok mnoha nových dětí, které přicházejí s informací odjinud.
Je to složitý rok...
Ale nic se neděje náhodou.
Breč si, srdce Ti nyní puká stezkem, ale syn se zpět vrátit nemůže.
Je to hrozná bolest, když dítě zemře, snad horší je, když si ten odchod samo zvolí.
Viděla jsem rodiče na pohřbu jejich osmnáctileté dcery.
Ta také předčasně ukončila svůj život.
Maminka tehdy zestárla minimálně o dvacet let.
Byla jsem v šoku, stála u rakve a křičela jméno své holčičky...
Nechápala, jak to mohla udělat.
Přesto to udělala.
Neměla sílu dál žít...
Stejně jako Tvůj syn.
Doba je hodně krutá.
Zkus do toho jít a zkus svého syna pochopit.
To je jediné, co pro něho můžeš udělat...
© Wahlgrenis 27.07.2006

Milá Anno,
Tvůj dopis jsem si nemohla nechat jen pro sebe.
Doufám, že se nezlobíš...
Moc Ti děkuji za Tvá slova.
© Wahlgrenis 31.07.2006

Dobrý den
moc mi váš dopis pomohl a velmi vám za nej děkuji, chtěla bych se zeptat
zkouším se synem komunikovat pomocí prstýnku zavěšeném na niti, ale nevím jak mám komunikovoat s ním jak mu mám usnadnit aby mi mohl odpovídat napsala jsem si na papír ano a ne, zdá se mi že se mi spojení s ním daří, chci se zeptat mohu to udělat
ještě i jinak abych mu jeho odpovědi usnadnila?
velmi vám děkuji za pomoc i odpověď jeho ztráta mě pořád velmi bolí
ale vaše pomoc mi bolest alespoň trochu zmírňuje.
vřelé díky



Mila 09.08.2006

Milá Wahlgrenis, zdravím Tě!
Protože jsem se příběhu paní Mily - Mirky už jednou dotkla, cítím potřebu napsat jí několik slov.
Milá Mirko, cítím Tvojí bolest.
Chtěla bys ještě naposled mluvit se svým synem, ale on už je na cestě jinam.
Jeho rozhodnutí nebylo zkratkovité jako u bratra Moniky, on už vše, co ho trápilo, vyřešil a důsledky svého rozhodnutí ponese sám.
Mirko, nech ho jít.
Nevolej ho zpátky.
Mysli na něj s láskou, posílej mu jí, tím mu jedině ještě můžeš pomoci.
Myslím, že jestli se s Tebou nebyl ještě rozloučit, určitě přijde, třeba do snu ....
Wahl, moc si Tě vážim.
S láskou
Anna 17.08.2006

Milá Wal.
chtěla jsem se zeptat, psala jsi mi, že člověk, co se rozhodne sám odejít, zůstane uvázaný k tomu místu, kde se to stalo a pak, že možná bude mým ochráncem.
Pokud je to tak, chtěla bych si se synem povídat přes kyvadlo, ale Anna mi v posledním příspěvku píše, že už ho nemám volat zpátky, že už je na cestě jinam.
Tolik mi chybí, nevíš, je tady se mnou,nebo už opravdu odešel jinam, můžu s ním komunikovat pomocí kyvadla teď a i v budoucnu anebo je to tak jak píše Anna, že ho mám nechat, protože už je jinde a tím, že ho vracím sem zpátky, ho ruším?
Děkuji ti za odpověď a přeji ti do života plno radosti,štěstí a lásky.
Mila 30.08.2007


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.