Co to bylo za podivnou postavu?
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás se záležitostí mé kamarádky Jany (24).
Bohužel nemá přístup k internetu.
Již od řadu let se neustále myšlenkami vrací k zážitku, který se jí stal.
V sedmi nebo osmi letech jela na kole za maminkou do vedlejší vesnice na zahrádku (v té vesnici bydlím já).
Na úrovni plotu mé dnešní zahrady viděla podivnou postavu, jak jde od lesa po polní cestě.
Ani po snad hodinovém sezení nebyla schopna mi postavu popsat.
Slovy ano, ale když jsem chtěla, aby to napsala na papír, který bych Vám přepsala do mailu, nešlo to.
Říkala, že postava byla na člověka veliká, tmavá a oblečená v nějakých suknicích, na hlavě měla cosi jako velký klobouk poskládaný snad z květin.
Brodila se po cestě mezi asi obilím a postava jí splývala s klasy.
Pohybovala se neuvěřitelně pomalu a ladně.
Těžko říct, zda postava byla žena či muž.
Jana v rychlosti projela, dorazila na zahradu a vše rozrušená vyprávěla mamince.
Nikdo ji však neposlouchal.
Byl to tak silný zážitek, že se k němu musí neustále vracet.
Mohu Vás poprosit, abyste zjistila co to bylo?
Mělo to Janě něco říct?
Snad trojklany pomohou.
Děkuji
Lenka 08.10.2004
Milá Lenko,
postava, která se před lety zjevila Tvé kamarádce, nebyla z tohoto světa.
Žil tady někdy v 16. století.
Byl to muž, který zůstává stále k tomuto místu upoután.
Představuje obrovský náboj lásky a duchovna, nového poznání a nového života.
Je v něm víra do budoucna, ale za sebou má spíš zklamání.
Rozhodl se dobrovolně odejít z tohoto života poté, co se dozvěděl o velké zradě.
Jeho partnerka najednou začala mluvit o jiném muži, i když údajně čekala jeho dítě.
Přemlouval ji, aby si všechno ještě rozmyslela, že ji má rád.
Ona ale měla svou pravdu a z toho nechtěla ustoupit.
Nevěděla, jak se s ním rozejít.
Nakonec mu řekla, že dítě není jeho.
To byla největší rána, s kterou se tehdy mladý muž nedovedl vyrovnat.
Nemělo pro něj dál smysl žít.
Hodně ho to ranilo, tak skončil se životem.
Žije v naději, že se se svou bývalou láskou ještě někdy potká...
Zůstal tam v čase i prostoru.
Věří, že by se ještě ztracená láska dala najít.
Doporučuji - možná společně s Tvou kamarádkou - udělat očistný rituál.
Domluvit se přímo s duší toho pána přes jakékoli kyvadlo.
Věřím, že bude rád, když se ze svého trápení bude moci někomu vyzpovídat.
Na závěr byste jej měly poprosit, aby odešel do míst, kam patří.
Jen tam totiž nalezne svůj klid.
Jinak by totiž nemohl dále duchovně zrát.
© Wahlgrenis
08.10.2004
Moc děkuji za odpověď.
Předpokládám, že očistný rituál udělám sama.
Kamarádka na "to bohužel není".
Ráda bych ještě pochválila Tvé stránky.
Moc takových podobných není.
Věřím, že spousta lidí si nedokáže představit, že by ráno zapla počítač a nebyly by tam.
Jako já.
Tvé stránky patří mezi mé každodenně navštěvované.
Jen ta černá kočka na obrázku.... spíš bych si tam představovala andílka, nebo prostě něco příjemnějšího.
Děkuji, hezký a radostný den
Lenka 08.10.2004
Milá Lenko,
budu o tom přemýšlet.
Ta kočka je na stránkách od počátku.
A vlastně ani nevím proč...
Prakticky se mnou nemá žádnou hlubší souvislost.
Spíš jen obrazně.
Ještě k tomu očistnému rituálu:
Nemyslím si, že bys měla svou kamarádku z tohoto procesu vyrušit.
Určitě nebylo jen tak, že právě jí se onen muž ukázal.
Možná je důležitým mostem mezi jeho minulostí a přítomností.
Možná právě díky ní bude schopen udělat ten důležitý krok JINAM.
Moc bych Tě poprosila, abys zkusila s Janou na toto téma ještě pohovořit.
Jistě ji to také zajímá, když ten zážitek v sobě nosí takových let.
© Wahlgrenis
08.10.2004
