Proklel jsem svého soka...
Môj život sa mi zdá ako jeden veĺký otáznik, bez zmyslu.
Nič sa mi nedarí, citovo som na tom zle, práve som ukončil tretí vzťah, ktorý končil tak isto, ako predšlé dva.
Klamaním - podvodom z jej strany.
Vo vťahu som na sebe "pracoval", snažil som sa zmeniť a do určitej miery sa mi to podarilo, na čo som hrdý (agresivita).
Hanbím sa za tie veci, ktoré vo vzťahu robím a lutujem ich ...
No hlavne od rozchodu sa vela zmenilo.
Neviem, čo sa deje, ale viem, že prechádzam velkými duševnými-duchovnými zmenami, čomu sa nebránim, ale bojím sa toho, neviem čo mám čakať a čo bude ďalej.
Ale podotýkam, že tieto "deje" sô na primitívnej úrovni, len o nich celý život viem, že ich mám.
V podstate sa cítim presne tak, ako to opisuješ pri "prokletí"....nevidím v ničom pozitíva, je mi lepšie, keď sa nachádzam v kruhu kamarátov...akonáhle som sám, tak zapadám do depresie.
Snažím sa posledný čas myslieť viac pozitívne, jeden čas sa mi darí,ale teraz som zas (je tomu asi týždeň) zapadol späť a štastný som len chvílkovo.
Prosím, skús mi vysvetliť, prečo sa deje to, čo sa deje a čo sa zmení.
Ešte som sa to nikoho nespýtal, ani to nevravel, ale cítim, že ty si tá, ktorá mi dokáže pomôcť.
Moj prvý vzťah trval tri roky a velmi ma zničil.
Parnerka ma podviedla.
Meno toho muža som odvtedy nenávidel a povedal som, "bodaj by všetci jeho mena umreli"....
O nejakú dobu maminej kamarátke umrel 7-ročný syn, ktorý sa tak menoval.
Hneď ma napadlo, že to ja som na vine.
Tiež som mal spolužiaka, s ktorým sme nevychádzali dobre a z nervou a v hlave som si myslel to isté.
Minulý rok zomrel aj on.
Tej priatelke som zasa "prial", že ak mi klame, aby v živote nemala dieťa a boím sa, či sa naplní aj to...
Vtedy, keď to vravím to naozaj chcem,ale v srdci dnuka viem, že to nemôžem.
Bojím sa, že tieto veci, sa dejú mojím pričinením a že sa mi všetko vracia späť.
Je to len náhoda, alebo nie ?
Prosím, skús mi odpísať.
Hrozitánsky a zo srdca ti dakujem.
Marcel 19.06.2004
Milý Marceli,
ve Tvém dopise je mnoho problémů.
Vybrala jsem pro tuto chvíli prokletí jmenovců Tvého soka - to jméno záměrně nezveřejňuji.
Tvůj případ totiž názorně ukazuje, že prokletí ani zdaleka nepatří jen do minulých století.
Síla myšlenky, s kterou jsi tenkrát pronesl své rozhodnutí, byla obrovská.
Tak obrovská, že sis to v tu chvíli vůbec nedokázal ani představit.
Jak píšeš, důkazy se již dostavily.
A nejsou to důkazy, kterými by ses mohl chlubit.
Nejlepší pro Tebe by bylo IHNED svoji kletbu zrušit.
Bude to ale pro Tebe určitě hodně těžké:
Totiž měl bys přijmout toto jméno do Tvého srdce a dát mu pozitivní náboj.
Současně bys měl vyslat do celého světa silnou lásku k tomuto jménu.
Kletby jsou často dlouhodobé záležitosti, docela tomu rozumím.
Popisoval jsi, že v Tobě prakticky není nic dobrého, nezažil jsi lásku ani v dětství, ani později.
Připadá mi, že se v problémech "plácáš" hodně dlouho a hodně hluboko.
Proto s takovou silou Tvoje myšlenka mohla vyrazit do světa.
Litovat nyní je ale pozdě.
Kletbu je třeba zrušit.
Ovšem jediné je k tomu třeba - musíš to sám chtít.
Nebo si přeješ smrt dalších mužů?
Přeješ si, aby za Tebou pořád kráčela smrt?
Většinou jsem se setkávala s obranou proti prokletí.
Nyní stojíme na druhém břehu.
Vysílání lásky se výborně daří ze srdeční čakry.
Představíš si pocit absolutní zamilovanosti - věřím, že jsi ho někdy zažil, lásku, kterou vnímáš celým svým tělem, se pokusíš zkoncentrovat do bodu uvnitř hrudníku.
Možná to nepůjde najednou, ale postupně by ses k tomu mohl propracovat...
Ve chvíli, kdy budeš vnímat lásku jako přetlak ve své hrudi, dovolíš jí, aby vyrazila ven.
Měl bys mít jasně promyšleno, že jde přes to Tvoje prokletí.
Musí být hodně silná, silnější, než tenkrát byla Tvoje nenávist.
Láska se nedá vyčerpat, měl bys proto tento proces opakovat, - nevím, možná bude stačit týden, deset dní.
Po této době bys již mohl cítit, že prokletí povolilo.
Celkově bude třeba do Tvé psychiky nalít hodně optimismu, důvěry v druhé lidi i lásky.
Nikdo není tak zlý, jak si myslíš.
Jsou určitě lidé, kterým na Tobě záleží.
Mám pocit, že jsi naštvaný na všechno kolem Tebe, na celý svět.
Nikomu nic nedáváš, protože Ty také od nikoho nic nedostáváš.
Jenže všiml sis, že svět je takový, jak Ty se na něj díváš?
Když se usměješ, usměje se také, když se mračíš, mračí se také.
To je jednoduchý zákon akce a reakce.
Zkus si to někdy jen tak cvičně.
Nic Ti nevnucuju.
Začni si jeden den s tím, že budeš na ostatní milý, pozorný a celkově v pohodě a usměvavý, schválně si potom večer prober všechny situace a uvidíš, jací na Tebe byli druzí...
Tohle opravdu funguje.
© Wahlgrenis
19.06.2004
Ahoj Wahlgrenis,
po dlhšiej dobe sa ti znova ozývam.
Po prečitaní a vôbec od doby, kedy som napísal a ty si mi odpovedala na "Proklel jsem svého soka" už nejaký čas ubehol.
To vysielanie lásky prebehlo, myslím úspešne a odvtedy sa cítim lepšie, všetko je viac pozitívne.
Nebolo to vôbec ľahké, často som sa k tomu nevedel prinúťiť, možno nebol správny čas, ale hlavné je, že nakoniec som to dokázal.
Keď som cítil dobre, bolo mi "odpustené" a táto záťaž je už minulosťou.
Napriek tomuto pocitu by som ťa ale chcel požiadať o to, aby si sa na to "pozrela" a poprípade potvrdila, že z tohto hľadiska je u mňa všetko vyriešené?
Ten pocit naplnenia som mal (dokonca sprevadzaný myšlienkovo-vizuálnym vnemom), ale aj tak by mi tvoje utvrdenie pomohlo dať bodku na túto kapitolu života.
Asi napíšeš, že ak to tak naozaj cítim, tak to tak aj je, ale napriek tomu ťa o to poprosím :)
Čo sa týka partnerských vzťahov spomínaných v liste "Proklel jsem svého soka", sú tiež minulosťou.
Naviazal som nový vzťah, myslím, že špecialný a výnimočný, s osobou, ktorá ma skutočne miluje tak veľmi, ako to dokážem aj ja. Napriek tomuto sa však ešte stále bojím, že to skonči tak, ako predtým.
Životné skúsenosti ma prinútili pritvrdiť, čo sa týka otvorenosti, dôvery atď.
To znamená, že som mám silnú obrnu vytvarovanú životom, pod ktorú sa ale táto spomínaná osoba dokázala dostať a aj keď som nesmierne rád, že je to ona, v pozadí mám strach a stále kúsok pritipólov veriť-neveriť, pretože ako je to logické, pod obrnou už človeka nič nechráni a je lahšie ubížiť.
Je to normálna vec báť sa, pre človeka, ktorý sa sklamal, ale fakt, že som práve s touto osobou, beriem ako tú novú a lepšiu kapitolu života po už tej hore spomínanej hádam uzavrenej a vyriešenej kapitole, nový začiatok, lepší začiatok života samotného.
Život, ktorým žijem, sa zlepšil, ako si písala predtým, bol do mňa vliatý optimizmus, ktorého mám v sebe viac, ako kedykoľvek predtým.
Nevravím, že žiť životom je ako lízať med, ale je to takto oveľa lahšie, ako predým a za to myslím ďakujem aj tebe.
Veci sa začali hýbať, čakajú ma, teda plánujem podujať nejaké zmeny, čo sa týka zamestnania, možno bydliska.
Všetko to už klope na dvere, ale ako každý, aj ja sa bojím nového a nepoznaného.
Aj ohľadom tochto by som sa ťa chcel opýtať, ako to vidíš ty?
Chcel by som zmenou bydliska, prace atď. v podstate všetko zanechať tu, všetko zlé a negatívne "zakopať" a novou prácou, novým bydliskom a novým partnerom a kamarátmi, ktorých ešte len sponám, začať úplné "znovuzrodenie" svojej osoby...
Mám sa do tých zmien vrhnúť a podstúpiť ich?
Smeruje môj život naozaj k lepšiemu?
Je tento vzťah konečne ten, ktorý ma niečo do seba a ktorého sa báť nemusím?
Čaká ma novým bydliskom aj nový život, tak ako to chcem a plánujem?
Za prečítanie ďakujem a teším sa na tvoju reakciu.
Ak bude negatívna, nevadí... všetko zlé je na niečo dobré :-)
Marcel 30.01.2005
Milý Marceli,
vidím, jakou změnu jsi za tu dobu, kdy jsi mi psal naposledy, udělal.
Je to až neuvěřitelné... Vidím, že jsi to všechno myslel skutečně vážně.
V plástvích je vidět, že začínáš novou životní etapu, nebo už jsi do ní nastoupil.
Především se týká Tvého povolání, které jsi také zmiňoval.
Měl bys nastoupit do nového pracovního kolektivu, bude to pro Tebe rozhodně přínos,
ale také se od Tebe bude něco očekávat.
Takže to nebude jen nějaká procházka růžovou zahranou.
Zlom ve Tvých potížích učinila hlavně žena, která je nyní po Tvém boku.
Ta Ti dokonce pomohla vyrovnat se i s obrovskou psychickou zátěží, která na Tobě ležela.
Nyní jsi skutečně jiný člověk.
Mohl jsi konečně odhodit závoj, sundat masku, žiješ bez přetvářky...
Před Tebou jsou šťastné dny, přicházejí i peníze, jen nesmíš usnout uprostřed cesty.
Vypadá to, že bys s touto ženou měl prožít celý život, měli byste vedle sebe zestárnout.
Budete oba hodně staří, ale pořád si budete výbornými přáteli.
To je velký dar.
© Wahlgrenis
30.01.2005
Dakujem velmi pekne za odpisanie...
Z tohto vyvodzujem, ze to, co som spravit mal, som si odcinil?!
Je to asi najlepsia sprava mojho zivota.Dakujem ti :o)
Chcel by som sa spytat este malo malych otazocok, asi aj blbych, ale su to koniec koncov otazky :
- Zmeni to nieco, ak dam tento mail precitat nejakej osobe? Nevadi to?
- A posledna otazka, trosku tak na "telo", ako sa vravi.
Je prosim ta mozne, aby niekto, ako ty, pisal pozitvne veci len preto, lebo je to to, > co druhy ma-mal by pocut, alebo sa vzdy jedna o cistu pravdu, ktoru onen vestec vidi a vie?
Viem, ze okrem toho, ked ma clovek umrie a vyherne cisla, vestci vravia vsetko, co vidia, ale napadlo ma to ....
Dufam, ze chapes moju otazku?
Doverujem tomu, co si napisala, veril som aj tomu horsiemu predtym, len mi toto vrta hlavou...
Dakujem este raz a prajem vela energie pre seba a minimalne este raz tolko > pre teba-inych a s doverou ocakavam odpoved.
Papa :o))))
Marcel 30.01.2005
Pokusím se odpovědět. Tento mail můžeš ukázat, komu chceš. Tím se obsah nezmění.
Ptáš se na způsob odpovídání.
Jestli mohu psát to, co chce druhá strana slyšet.
Ne, tak to není.
Já vlastně ani nevím, co nakonec napíšu, protože většina toho, co píšu, není z mé hlavy.
Informace přicházejí odjinud, já je pouze zpracuji a převedu do pojmů, které jsou srozumitelné.
Přesto pokládám ruce na klávesnici...
Není to tak, že bych si předem připravovala nějakou osnovu, jak nás to učili ve školu, a pak se jí držela.
Když se potřebuji orientovat v realitě, sáhnu po trojklanech nebo plástvích a rozložím je před sebe.
Pak už taky jen píšu, co v těch slovech vidím.
Nejsou to informace, které bych si nějak složitě vymýšlela.
Ty prostě vymyšlené nejsou.
Rozumíš?
© Wahlgrenis
01.02.2005
Ano, rozumim a je to moc dobre, ze je to tak a uplne si to viem predstavit a chapat to.
Dakujem za potvrdenie. :o))))
Este sa ti niekedy ozvem.
Papa a dakujem.
Kdyby neco, klidne napis.
PS: Dufam, ze sa raz uvidime.
Marcel 01.02.2005
