Měla jsem vizi, viděla jsem obrazce v obilí
Ahoj milá Walhgrenis
s velkou oblibou pročítám Tvé zajímavé stránky a nyní jsem narazila i na Tvé aktivity- píšeš, že čteš kruhy v obilí. Tak mě napadlo, zeptat se tě, když bys měla trošičku času.... Měla jsem takovou vizi, kde jsem viděla obrazce v obilí.
Občas mívám takové zvláštní vize, jestli se tomu tak dá říkat... stává se to, když zavřu oči při míchání karet, teď už se to děje i bez míchání, stačí jen zavřít ty oči. Ale nemám to pokaždé, jsou nečekané. Vize mi občas napoví, ale někdy nevím co mi to chce říct.
Popíšu to celé jak to bylo a co jsem přesně viděla....
Je to už asi půl roku. Zkrátka, chtěla jsem vyložit sobě, míchala jsem karty, zavřela oči, zeptala se na svou budoucnost a najednou jsem byla v nebi, mezi mráčky, viděla jsem slunce, bylo to krásné, moc hezké pocity jsem u toho měla, takové šťastné a naplňující. Láskyplně jsem si ten výjev prohlížela, ale pak přišel ke slovu rozum, v duchu jsem si řekla "co to vidím, hmmmm co mi to asi chce říct? a najednou cvak a byla jsem jinde. Dívala jsem se do plápolajícího ohně, okolo byla tma, jako když večer sedíte u ohníčku, díváte se do něj, jste oslněni a okolo nic nevidíte, jen tmu. A najednou zase ten rozum "co to je, to je asi špatné- ten oheň, co mi to chce říct? to si musím zapamatovat" a cvak, zase jsem byla jinde, opět v nebi a shlíže la dolů na zemi. Viděla jsem z velké výšky pole, rostlo tam asi žito nebo pšenice nevím, bylo už zralé, mělo to klásky. Mělo krásnou zralou žlutou barvu. Na tom poli byl nějaký obrazec, jako jsou piktogramy. Bylo rozdělené jako šachovnice (viz obrázek, který jsem namalovala-na obrázku tmavší čáry jsou polehlé obilí a vytečkované čtverce je obilí které stálo, obilí které leželo bylo tmavší, než obilí které stálo).
Najednou jsem začala sjíždět dolů nad pole blíž, jak jsem se k poli přibližovala, viděla jsem více, obrazec se trochu změnil, čtverce, které tam byly se proměnili v nějaké písmo které neznám, Zastavila jsem se několik desítek metrů nad polem, abych mohla vidět blí ;ž co je tam napsáno, ale zůstala jsem v takové výšce, aby se to asi dalo přečíst a vidět celé. To sjíždění z nebe nad pole, jsem já neovládala, byla jsem pravděpodobně posunuta. Bohužel ale nevím jaké písmo tam bylo, ani si ho nepamatuji, vím že mě napadlo, že to jsou nějaké hyeroglify, ale spíš to je nějaké starodávné písmo, nějaké znaky. Bylo jich tam hodně, místo každého čtverce. Když se můj rozum podivil nad tím, co mi tohle má asi říct a že si to musím zapamatovat, tak to všechno skončilo.
Hledala jsem na internetu, to písmo se podobá hebrejskému nebo aramejskému písmu. Spíš těmto než hieroglifům.
Kdybyste si našla chvilenku a napadlo by Vás, co mi tato vize asi chtěla říci, byla bych za to moc ráda, děkuji Vám moc za Váš čas.
Mívám i jiné vize, ale ty se týkají jiných lidí. To píši jen tak pro zajímavost.
Např: jsem se ocitla v krásném listnatém lese, na zemi spadané javorové listí, krásně zbarvené do oranžovo-žluta, cítila jsem jak je to měkké pod nohama, měla jsem z té krásy moc blažený pocit, naproti mně šel muž-zbrojnoš, měl na těle hladkou stříbrnou zboj, a na hlavě hladkou přilbici, prošel kolem mě, ale nevšiml si mě, jako kdyby mě neviděl, myslím že jsem tam asi ani nebyla, spíš jsem tam jen nahlížela.
Další - to byl také výklad na jiného člověka - to jsem najednou byla v kostele, vznášela jsem se u vysokého okna, viděla vše z výšky, hleděla jsem na sochu Panny Marie, která byla ke mě zády. Z toho jsem měla divný pocit, tady bylo něco špatně-co se týkalo toho člověka. Cítila jsem u Panny Marie něco jako smutek.
Další vize.. to jsem se na nic neptala, jen tak jsem nedávno zavřela doma v posteli oči a probleskl mi takový obraz hlavou. Zase jsem byla v nějakém kostele či chrámu, byl to nějaký velký sál či co, vznášela jsem se u stropu, před sebou jsem viděla něco jako patrový lustr, bylo to z jiné doby, protože ten lustr byl ze samých svíček které plápolaly, bylo jich tam opravdu hodně, aby ten sál osvítily, stejně to ale nestačilo, když jsem se podívala dolů, v sále byly nějací lidé, ale tam dole u nich bylo šero. Tipovala bych, že na tom lustru bylo takových 30-50svíček.
Měj se moc krásně, přeji Ti do Nového roku hodně zdraví, štěstí a to nejdůležitější HODNĚ LÁSKY !!
Miralia 26.12.2009
Milá Miralio,
"číst kruhy v obilí" je poněkud jiné než dešifrovat vize. Ale pokusím se o to. V kruzích v obilí se objevují informace pro nás, pro lidstvo, ale ne všechny jsou pravé.
To, co popisuješ jako svou vizi, má ke kruhům v obilí poměrně blízko. Jakoby šachovnicové uspořádání představuje několik rovin pochopení tohoto světa. V té první jsou lidé jako základ, od nich se všechno další odvíjí. Záleží na tom, jak každý dokáže pojmout svůj život. Není možné se spoléhat na druhé, schovávat se do davu nebo si říkat, že na mně jako jedinci nezáleží. Každý má svůj význam, každý představuje důležitou součást celku. Lidstvo kompletně ale nenaplňuje to, co by mělo. Je zde velký rozpor, převažují negativní vlastnosti, jako závist, lež, zášť. To hezké jen občas problikne...
Pak je tam střední rovina, která může mnohé změnit. To jsou děti, které se rodí s velkou nadějí. Přicházejí do tohoto světa a věří, že má smysl sem přijít, že je možné něco změnit. Ale velice brzy docházejí k rozladění, protože mají úplně jiné starosti a vůbec je neposlouchají, mají své plány, které jim děti často jenom kazí. Vnímají, že tady je něco špatně, ale nemají sílu to změnit.
Pak je tady ještě jedna rovina - čas. Ten najednou může ty dvě předchozí roviny spojit, naladit na jednu vlnu. Rozhodující roli zde může sehrát jistá žena, je tak trochu zvláštní, nepatří mezi dospělé, ani mezi děti. Je cizí, ale současně není cizí. Má zvláštní moc, ale v tuto chvíli ještě nic netuší. Vypadá to, jakoby se měly hnout podivné kry a dva kusy se mají spojit v jeden. Jazyky, kterými budou děti mluvit, nejsou rozhodující, nejde o nějaká slovíčka nebo fráze. Najednou si ale budou všichni rozumět, protože dojde k propojení srdcí. Tudy prochází nejsilnější komunikační kanál, jen ho ještě málokdo dokáže používat.
Ano, hebrejština je zvláštní jazyk, už pár týdnů se mu snažím porozumět...
© Wahlgrenis
26.12.2009
Milá Walhgrenis,
děkuji ti za rychlou odpověď, to jsem ani nečekala.
Mám ještě otázku. Píšeš o jisté ženě, která může hrát rozhodující roli, myslíš tím pro celé lidstvo, nebo je to někdo v mém dosahu, a hraje tuto roli pro mě? Kdo mi tyto informace poskytuje a proč? Když jsem je vlastně sama nepochopila, nebo mi jsou poskytnuty pro to, abych si podprahově uvědomila nějaké věci? To, co občas vidím - vize, mi někdo poskytuje nebo se napojuji někam, kde tyto informace mohu sama získat? Co si o tom myslíš?
Já v poslední době hodně přemýšlím o negativním myšlení, snažím se tomu vyhýbat, myslet pozitivně, myslím si, že se mi to snad i daří. Ale pak jakoby přijde zkouška "tak se ukaž, jak jsi na tom holka..." V té poslední jsem tedy neprošla, to vím. Zkouším to napravit v duchu prosbou o odpuštění, a sama se také snažím odpustit ostatním.
Také mě ještě napadá, nevím proč... napsat ti o mé dceři Elišce, je jí 6 let. Je báječná, usměvavé sluníčko, rozdává samou lásku, mazlivá, myslím, že ona sem byla poslána, aby nás všechny naučila, jak je láska důležitá, často o tom totiž takto mluví, že je láska ze všeho na světě nejdůležitější. Je hodně citlivá, nemá ráda křik, a takovým lidem, kteří křičí, se vyhýbá. Tím, jaká je, nás všechny stmeluje, je to náš dar, který jsme dostali. Jsem obyčejná prodavačka, často pracuji, zrovna i ted 25.,26. a 27.12. o svátcích. Jinak to nejde. Ale dcera mi včera plakala, že nechce, abych pracovala. Často mi říká, že nechce, abych umřela, že si mě vždycky bude pamatovat a že na mě nikdy nezapomene. Měla takovou asi vizi nebo nevím, co to bylo. Že mě někdo useknul hlavu na špalku. Myslím, že to bylo asi z minulého života, máme k sobě hodně blízko, a myslím, že ví, co se tehdy stalo a má o mě strach. Vídá světýlka, říká, že to jsou andělé, ŽE JI CHODÍ LÉČIT. Ale naposledy plakala, že za ní byly prý dvě černé postavy, poradila jsem jí, ať jim řekne, ať odejdou do světla. Když přišli znovu, řekla, co jsem jí poradila, jedna postava se rozplynula a druhá si prý klekla a pak také zmizela.
Děkuji ti ještě jednou za Tvou ochotu a čas.
Jsi moc hodná, že takhle odpovíš, a odkryješ souvislosti pro nás ostatní neznámé. Měj se hezky... hodně LÁSKY
Miralia 27.12.2009
