WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Mám jako by něco v rukách


Dobrý den milá Wahlrenis,
dnes jsem se po delší době brouzdala Vašimi stránkami, četla si příspěvky a říkala si, co lidí má opravdu velké problémy, těžké životy. Kolik lidí cítí bolest, smutek, strach, beznaděj. Je mi to líto. Moc líto. Velmi si vážím toho, jak lidem pomáháte, a možná proto mám teď trochu výčitku, jestli Vás můžu vůbec obtěžovat svým dotazem. Snad mohu...
Pokusím se nějak popsat nebo definovat to, na co bych si přála znát odpověď.
Věřte, že jsem se opravdu snažila přijít si na to sama, ale nejde to, a nebo spíš nevím jak. Vždycky mi to unikne a vyvolat si ten pocit - vizi sama nedokážu.
Prostě to přijde a odejde. Jakobych si v tu chvíli jen na něco vzpomněla a zase to hned zapomněla.

Jedná se o to, že občas, párkrát do měsíce mám pocit, hlavně když jsem v klidu a ležím nebo usínám nebo jen tak odpočívám, že mám jako by něco v rukách. Vím, že to zní šíleně. Je to jakobych se dotýkala jen svou myslí (a přitom jakoby rukama) něčeho kulatého, oblého. To je jediný záchytný bod, který dokážu přesně popsat. Je to oblé nebo kulaté, hladké a v ten okamžik, kdy si tuto svou vizi uvědomím, tak mám na vteřinu strašně silný pocit, že je to důležité, že je to nějakým způsobem pro mě zásadní a přitom blízké, že bych měla vědět "CO" držím, co mám v rukách. Uvědomuji si, že je to nějaká věc. Cítím jakoby i její hmotnost, její (snad) hladký povrch. V hlavě mi v tu chvíli jen bleskne šílenou rychlostí, že to je ono, že to znám jen si to uvědomit. Není to nepříjemné. Právě naopak! Je to jako probliknutí světla v naprosté tmě, cítím na maličký okamžik úlevu a jakoby pocit domova..., pak je vše hned zase pryč. Nedá se to zachytit...

Mluvila jsem o tom jen s dvěma lidmi. Ptala jsem se na to svého přítele, co si o tom myslí a kromě toho, že si myslí, že jsem tak trochu mimo, tak si dělal legraci, že ho napadla pomyslná koule u nohy, ale s tím rozhodně nesouhlasím. Ta je chladná, těžká a ve mě nevyvolává žádné pozitivní emoce. Pak jsem se zeptala ještě své kamarádky, která pracuje s reiky a ta mi řekla, že mě vidí v minulém životě jako mnicha v klášteře, který má okolo sebe baňky a v nich byliny a že by to snad mohlo být ono. Jenže já cítím, že ani to není ta správná odpověď.

Můžete mi, prosím, zodpovědět tuto mou prapodivnou otázku? Nebo mě alespoň navést jak si to objasnit sama?

Děkuju mockrát. Opravdu moc a přeju krásný den a krásné Vánoce
Petruška 19.12.2009

Milá Petruško,
ne všechno, co je kolem nás, je uchopitelné smysly. Ta "podivná koule", kterou popisuješ, je energie. Připadá mi jako duše Tvého budoucího dítěte, které chce vstoupit do Tvého života. Je tady vazba z minulosti, nepochopení cesty. Žárlivost, krize, násilný obrat... Těžko vyprávět všechny detaily tehdejšího příběhu. Pouto mezi Vámi bylo přetrženo.
Teprve nyní jste se dostala na takovou úroveň vnímání, že jste schopna tuto energii zachytit a porozumět jí. Už jen tohle je pro Vás velice důležitý krok.
Další informace k Vám přijdou postupně.
Nesmíte teď spěchat, nechtějte nic dostat najednou. Všechno se děje tak, jak má.
© Wahlgrenis 19.12.2009

Dobrý večer, milá Wahlgrenis.
Právě jsem si přečetla Vaši odpověď na můj dotaz a musím přiznat, že to jsem opravdu nečekala. Opravdu by mě nenapadlo, že by to mohla být duše nebo energie dítěte, ale nyní, když nad tím přemýšlím, tak musím souhlasit, že mě prožití zmiňovaného pocitu vždy naplní takovým klidem a vděkem...
Taková nádhera...Snad jako pochovat si své dítě...
Nevím, zatím to nemohu posoudit, protože ještě děti nemám, byť na ně možná mám už věk, ale jak píšete snažím se "netlačit" na pilu. No, upřímně se ale musím přiznat, že sem tam se trochu bojím, aby mi "neujel vlak". Budu tedy myslet na to, že vše má svůj čas...
Ještě k tomu, co jste napsala... Vím, že jen tak pátrat po tom, co se "tenkrát" stalo, nemá cenu. Sama vím, že některé mé životy byly krásné a některé ani zdaleka ne. To tak nějak cítím už od dětství...
Jsem Vám moc vděčná za Vaši odpověď a opravdu velmi DĚKUJI!
Děkuji za Váš čas a především za energii, kterou jste vložila do získání odpovědi pro mě. V dnešní bezohledné neosobní době jste jako zázrak )
Wahlgrenis, přeju Vám nádherné Vánoce a krásný příští rok a i roky další.
Petruška 19.12.2009

Zdravím Tě, Wahlgrenis, v předvánočním čase:o)
měla bych malou poznámku pro Petrušku:
Ona to cítí naprosto fyzicky. Je to, jako by něco opravdu držela. Mívá to i ve snech, kdy tu věc drží. Pokud to není ona, je to někdo další - rozhodně: Není první, kdo takový pocit/sen má. Je vás více. Je to něco, co teprve bude mít, ale má velmi silnou karmu (snad přání?) aby toto získala, nebo to již měla a omylem, nikoli vlastním ji to těsně minulo.
Není to nic negativního, jen je to něco, co překračuje a stírá hranice času. Až to získá skutečně, dobře to pozná, bude to vědět, všechny věci se budou dít správně a dávat smysl. Není možnost, aby to nezískala!!
Hoplea 20.12.2009


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.