WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Viděla jsem malý mráček


Milá Wahlgrenis,
měla bych k tobě prosbičku.
Letos v červnu se mi stala taková věc:
viděla jsem malý obláček, mráček, byl krásně hustý a bílý a již jsem ho viděla 3 x,
jednou na návštěvě, v práci a pak v ložnici doma.
Já jsem se obláčku nebála, ba právě naopak jsem z toho měla krásný pocit, ale nevím proč......
Dokonce jsem se přistihla, že jsem se na obláček usmála, ale nemám tušení proč ......
Prosím, Wahlgrenis, mohla byste mi, prosím, říct, co ty obláčky znamenají?
Od té doby jsem obláček neviděla.....
A ještě jsem se chtěla zeptat:
v práci jsem seděla u počítače a najednou mi něco hladilo na po ruce,
byl to takový jakoby závan, ne průvan, okna byla zavřená
a bylo to hlazení, po ruce nahoru a dolů..........
Nebála jsem se, co by to mohlo být?
Nic jsem neviděla, jsem jen nervozní, proč se mi ted takové věci dějí.
Našla jsem tvé stránky, které mě úplně nadchly.
Pomáháš lidem, a to je krásné :))
Wahlgrenis, děkuji ti předem za čas, který mi věnuješ.
Přeji ti nádherný den.
Péta 22.09.2008

Mila Peto,
stalo se mi to same co Vam.
Je to jiz zhruba 12 let.
Bylo leto, krasny teply vecer.
Lezela jsem v posteli a cetla si knizku.
Videla jsem, jak se v uplnem bezvetri zavlnila zaclona a kolem me hlavy plul bily oblacek, ktery me pohladil
a malinko ochladil na tvari.
Kdyz jsem se za nim lehce otocila, tak se rozplynul.
Mela jsem krasny az blazeny pocit.
Jsem moc rada, ze to prozil take nekdo jiny, nikdo mi to totiz neveril.
Krasne dny plne nevsednich zazitku
preje vsem
Milena 22.9.2008

Milá Wahlgrenis,
k tomuto psaní mě vlastně tak trochu popostrčil dopis Péti o mráčku-obláčku.
Přišlo mi to jako dobré znamení, abych tě poprosila o pomoc ve věci,
s kterou jsem Tě původně nechtěla obtěžovat, protože toho máš i tak moc, ale ten obláček..... stále na to musím myslet.
Můj minulý dopis jsi zařadila do podzimní konference, hodně to s ním souvisí,
vlastně to do sebe vše tak nějak zapadá, navazuje.
V tom minulém mailu jsem psala o mamince, která je v nemocnici po mrtvici a o jejích kočkách, které zůstaly u ní doma.
Chtěla jsem je odvézt k sobě, ale nenechají se chytit.
Tak jim tam pouze vozím zásoby a sousedka je krmí.
V sobotu tam na mě čekalo překvapení v podobě úplně malinkatého mourovatého koťátka.
Nikoho není, nikdo ho nepostrádá, bylo vymrzlé, hladové, podvyživené a nastydlé.
Celé mi to přijde, jako by tam to kočičí miminko čekalo na mě.
Jako by ten kocourek věděl, že přijedu a jeho trápení skončí.
Nikdo jiný tam přijet a najít ho nemohl.
Když jsem se mu poprvé podívala do očí a on mě, tak jsem pocítila cosi zvláštního.
Nebyl to jen ten soucit nad tím zuboženým tvorem.
Měla jsem pocit, že se známe.
On se tvářil také tak, přímo si i vzdychl úlevou.
Mám s kočkama v nouzi velké zkušenosti.
Tohle setkání bylo jiné..................něco mezi námi.
Prostě se naše oči setkaly a "zablýsklo se".
Před rokem a půl mi po těžké nemoci umřel můj osmiletý, milovaný kocourek Bubáček - Obláček.
Nebylo mu pomoci.
Bez ledvin se žít nedá.
V průběhu léčby se jednou u veterináře stalo to, že při odběru krve zkolaboval.
Doktor už mluvil o konci.
Držela jsem ruku na ležícím Bubáčkovi a brečela.
A pak se stalo úplně samo to, že jsem cítila strašné horko ve své ruce a přímo pumpovala energii do kocoura.
On mi nějak sdělil........ že se moc bojí a že chce domů.
Cítila ("slyšela") jsem to jasně.
Asi tři minuty jsme takto byli napojeni.
Málem jsem omdlela, podlamovaly se mi nohy, závratě, tma před očima, ale tu ruku jsem z něho nechtěla dát.
Bylo to tak silné.
Slova doktora jsem slyšela z veliké dálky a ani mu nerozuměla.
Bubu se probral a ožil.
Doktor tomu ani nemohl věřit a tu svojí poslední injekci schoval.
Týden mě pak hrozně moc bolely ledviny.
Bubáček žil ještě další dva měsíce, ale bylo mu stále hůř a hůř.
Umíral mi a celé svojí kočičí rodině před očima.
Léčení tím dotykem už nefungovalo, on nechtěl a já asi po těch bolestech se tomu vnitřně bránila.
Neumím to, dodat energii, aniž by to nebylo na můj úkor.
Nakonec jsem stejně musela udělat to, co jsem tak moc nechtěla.
Nechat ho uspat.
Už nechtěl další léčení, trápení a bolesti.
Už se nechtěl nechat "mýt" od své kočičí družky a od svých synů, odháněl je od sebe.
Musela jsem ho nechat vysvobodit.
Celou dobu jsem mu říkala: "Bubáčku, jdi za světlem a pak se vrať domů".
Nyní mám pocit, že se snad vrátil v podobě toho koťátka.
Jmenuje se Juki a od první chvíle se u nás chová jako doma.
I na kočičí wc běžel najisto.
Spí nejradši tam, kde Bubáček spával.
Stejné hračky.
Sedí a dívá se mi do očí, přímo, neuhýbá.
V těch očích je tolik lásky a radosti, že je tady.
Doma.
Jenom mě mate, že celá kočičí rodina se chová dost vyhýbavě, až nepřátelsky.
Žárlí a vztekají se jako rozmazlené děti.
V tom psaní zařazeném do podzimní konference jsem také psala o snu, kde kočka adoptovala netopýra.
Tohle kotě vypadá úplně jako malý netopýr.
Vyhublé tělíčko, vykulená očička a na kulaté hlavičce dvě obrovské uši.
Ale jaké !
Mám z toho pocit určité načasovanosti, všechno do sebe zapadá jako kamínky mozaiky.
Wahlgrenis, prosím tě, kdybys mohla se podívat na tu kočičí záhadu.
Vrátil se k nám Bubáček ?
Já vím, že se na tebe obrací moc lidí s vážným trápením a starostmi.
Ale ta zvířátka a zvlášť kočky mi přijdou jako bytosti s moc krásnou duší a srdíčkem připraveným dávat hodně lásky.
Osobně se necítím jim být nějak moc nadřazená.
Mám to s nimi trochu jinak.
Snad jim všem něco dlužím, nebo je víc znám, nevím.
S lidmi si tak nerozumím.
Tohle nové koťáko mám od první chvíle moc ráda, už u nás zůstane.
Jinak to ani nejde.
Mrzí mě, že pro kočky mojí maminky zatím nedokážu udělat víc, ale jsou to kočky, které si své svobody cení nejvíce.
Třeba se i maminka ještě uzdraví a vrátí se k nim.
Wahlgrenis, ještě tě prosím, až budeš psád odpovědi v podzimní konferenci.
Ještě je tam jedna změna.
Už nejsem ničí věčná milenka.
Jsem svobodná, volná.
Nemohla jsem tak dál, být spoutaná tou láskou, tím vztahem.
On se s tím nějak nechce smířit, ale já tohle dál nechtěla.
Je mi dobře.
Sice jsi mi psala již v odpovědi, že se ke mě ještě chystá dušička děťátka a partner pochopí, že k sobě patříme....
přesto jsem tento vztah ukončila.
On má ještě asi jinou cestu před sebou.
Nechám vše volně plynout.
Prosím tě Wahlgrenis, kdybys mohla a chtělo se ti podívat se na ty moje kočindy.
Děkuji ti za čas a tvoji moudrost.
Dominika 23.09.2008


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.