WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Opravdu mě proklela vlastní sestra?


Vážená paní Wahlgrenis,
omlouvám se, že Vás obtěžuji svým dotazem, máte toho moc.
Mám silný pocit, že jsem byla prokleta svou sestrou.
Potvrdil mi to i člověk, který se tím zabývá, ale nedokázal mi pomoci.
Sestra mě od mého narození nenávidí.
Dětství vedle ní bylo pro mě utrpením, ubližovala mi, kde to šlo.
Nikdy se nesmířila s tím, že jsem se narodila.
Nedej Bože, když se mi v životě něco podařilo.
Došlo to tak daleko, že pomocí lží a intrik ovlivnila celou rodinu
a mí rodiče mi už dnes ani neodpoví na pozdrav před mojí sestrou, aby se neurazila.
Je to pro mě velmi bolestné a ponižující - oni pořád spoléhají, že to ještě unesu - unesla sem toho příkoří už přece tolik...
Už se se mnou nebaví ani bratr se švagrovou a sestra mi sama vítězoslavně sdělila, že s ní jsou naopak velcí kamarádi.
Oni bohužel zřejmě vůbec netuší, že je použila jen jako další nástroj proti mně.
Nikomu sem v životě neublížila /tedy aspoň ne vědomě/
a všichni to ví, přesto se ke mně chovají pohrdavě a nedůstojně, je v tom bohužel i majetek.
Bratrovi například rodiče darovali byt za 1,5 mil korun a sestře pozemky, na kterých pak švagr podnikal.
Mně občas darují karton vajíček...
Podrazy a přetvářka jsou u nás na denním pořádku.
Nic se mi v životě nedaří - vztah s manželem jde od 10 k 5,
vždy když ho nejvíc potřebuji, mi ukáže záda
/opustil mě i v těhotenství, kdy mi věru bylo nelehko -
odjel si 2x po sobě na dovolenou "s přáteli", s tím, že nevidí důvod, proč by se kvůli mě měl nějak omezovat/,
o své děti jsem musela bojovat u soudu,
přestože vzornější matku byste hledala široko daleko, peněz mám s dětma jen tak tak,
bydlím v předraženém pronájmu a o vlastním bydlení si nechávám už dlouho jen zdát
/tady cítím nejvíc působení temných sil. které vždy nadějnou koupi nemovitosti překazí/
+ spousta každodenních "maličkostí", které mě pomalu vedou do pekel.
Domnívám se, že mě sestra proklela.
Její nenávist je opravdu velmi silná.
Myslím, že by mohlo jít i o karmu.
Možná jí něco dlužím z minulého života.
Jistou roli by tam mohla hrát i naše matka.
Má velmi silnou vůli a na koho si zasedne, tomu se skutečně nedaří dobře.
Jsem už zoufalá, přepadají mě myšlenky na odchod.
Moc Vás prosím paní Wahlgrenis, jestli byste se mi na to nepodívala.
Vím, že pokud to má všechno nějaké logické vysvětlení, může mě to vzpružit na celý život.
Prosím.
Zároveň trpím doslova fobií ze psů - kupodivu i z malých.
Také netuším, kde se vzala.
Nemám na psy žádné špatné vzpomínky.
Děkuji, že nám pomáháte.
Děkuji i za ostatní.
Juliania 22.07.2008

Dobrý večer,
četla jsem si dotaz paní Julianie z 22.7.08,
ráda bych jí poslala svůj názor na její situaci,
protože jsem cosi dost podobného tomu, co píše, prožila také.
Je možné, paní Walgrenis abych ji poslala přes Vaši poštu dopis?
Nemám jistotu, jestli ji bude vůbec něčí názor zajímat, ptá se především Vás,
ale já mám pro ni pár praktických rad, které jdou sice z mé, ale přesto životní zkušenosti.
Dík za případnou odpověď.
Ruth 30.7.2008

Milá Ruth,
přeposílám Váš mail paní Julianii, záleží na ní, jestli Vám odpoví.
W. 30.7.2008

Vážená pani Wahlgrenis,
každý deň chodím na Vaše stránky a vždy objavím niečo, čo je odpoveďou na moje otázky.
Zaujal ma dopis, v ktorom pani Ruth odpovedla cez Vás pani Julianii.
Ak by súhlasila s uverejnením dopisu na Vašom webe, určite by radami pomohla,
poradila, povzbudila mnohých, ktorí denne navštevujú Vaše stránky.
Sú oázou a školou zároveň.
Ďakujem
Staska 30.7.2008

Dobrý den Wahl,
vymazávala jsem starou poštu a objevila dopis od paní Ruth a také mou odpověď pro ni, pokud bys to chtěla přidat k těm příspěvkům.
S pozdravem Juliania 21.8.2008
Moc se těším na setkání s Tebou v Luhačovicích. Jen musím sehnat kyvadélko.
Nějak vnitřně jsem přesvědčená, že křišťálové bude pro mě to pravé.

Dobrý den paní nebo slečno Ruth,
dostala jsem od paní Wahl přeposlaný vzkaz od Vás, kde píšete, že jste něco podobného také prožila.
Budu vděčná za jakoukoliv radu, jak tohle období důstojně přežít.
S pozdravem Juliania 30.7.2008

Dobrý večer Jiřinko,
díky za e-mail a důvěru.
Ráda bych Vám napsala něco o sobě. Je mi 56 let, mám VŠ vzdělání, jsem vdaná, mám 2 dospělé děti a zkušenostmi bohatý život.
Měla jsem sestru, dvojče, zemřela před 9 roky na rakovinu.
Ona už jako dítě byla dost nemocná, ale její smrt takto záhy nikdo nečekal.
Víte, maminka jÍ dávala ve všem přednost a já jsem to často dost nelibě nesla, ale nestěžovala jsem si nikomu,
ani s maminkou jsem o tom nikdy nemluvila.
To byla chyba, kterou pokud možno neudělejte, s mamkou i sestrou si promluvte, co jim na Vás vadí,
chtějte vědět, proč bratr dostal byt, sestra pozemky a Vy skoro nic.
Taky bratr a tatínek by měli něco říci, proč je vztah členů rodiny k Vám takový, jaký je.
Nenechte si nikdy od nikoho líbit špatné jednání, urážky a ústrky, ztratíte tím sebedůvěru
a děti byste mohla naučit podřídivému způsobu jednání, to by nebylo dobré.
Ale to podstatné, můj vztah se sestrou už od dětství za nic nestál,
ona byla takový malý tyran, žalovala na mě pořád, maminka jí věřila v zásadě vždy a všechno a mě nic,
vždy byla na její straně,i když musela vidět, jak to doopravdy je, o mě si dokonce myslela, že lžu,
pravdu měla vždy sestra, trvalo to do dospělého věku.
V podstatě z nás byly nepřátele.
Pak po jedné ošklivé scéně jsem se s ní přestala stýkat, to nám bylo asi 34 let a trvalo to až do její smrti.
Chyba byla, že jsem se s ní rozešla a nikdy ani před smrtí se s ní neusmířila.
Sice když jsme se rozešly ohromně se mi ulevilo, ale cítila jsem, že to dobré není.
Ale tehdy jsem o lepším řešení nevěděla.
Tím rozchodem jsem si dost pohoršila už tak špatný dojem u rodičů, sice se se mnou stýkali, ale bylo to mezi námi divné až do jejich smrti.
Proto bych radila pokusit se o vyjasnění situace a smír.
Tolik k podobnosti mého a Vašeho prožitku.
Jinak si myslím, že Vám chybí sebedůvěra, a možná i odvaha něco podniknout, aby se situace zlepšila.
Wahl sice zjistí věci z duchovního rázu, ale pokud Vám naznačí něco o karmě a kletbě, mám obavy, že Vás zatlačí do pasivity
a to je to nejhorší, co byste mohla udělat.
Vy musíte na svém životě asi hodně změnit a brzy, protože začínáte hledat důvod svého trápení mimo sebe,
a to považuju za největší překážku v možné změně.
Taky úvahy o konci života zanechte, máte děti a tím byste jim dost narušila život,
to není způsob jak odstranit problém a pokud jste mladá a zdravá, tak by to byla vyloženě škoda o nic se nepokusit, věřte si a bude dobře.
Naposled byste měla získat byt do osobního vl., tím byste měla jistotu, že nejste na nikom závislá,
hledejte takový byt, co nebude tak drahý, ale nechte si to pro sebe, aby Vám koupi někdo nepřekazil,
napřed budete muset získat půjčku, to zjistíte v kterékoliv bance, umíte pracovat s netem, info získáte i tam.
A na závěr zkuste denně myslet na něco hezkého, najděte si zajímavého koníčka.
A zkuste se na svět dívat z lepší stránky.
Víte, žádný strom neroste do nebe, tím chci říct, že i kdyby sestřina zloba byla nevím jak silná,
nic nezmůže proti Vaši vůli bojovat a postavit se jejím intrikám.
Až uvidí, že se jí ani čehokoliv jiného nebojíte, bude mít po triumfu a Vy to budete, kdo jí to nandá.
Těším se na to a vím, že to tak bude.
V pohádkách taky musel princ ale i princezna překonat nemožné, aby štěstí našli i po mnoha zkouškách, na to nezapomeňte.
Přeju Vám hodně sil a když budete mít čas, písněte mi, jak to jde.
S úctou Ruth 30.7.2008

Dobrý den paní Ruth,
Moc Vám děkuji za zprávu.
Mně je 35 let, jsem zatím stále vdaná, mám 2 malé děti /7let a 2 roky/ a jsem také VŠ.
Jsem ráda, že se mi snažíte pomoci, ale je to všechno trochu těžší, než to asi vypadá.
Je toho moc, to snad ani nejde všechno popsat, co sem si už musela prožít, vydalo by to na román.
Spoustu věcí, které mi radíte, jsem samozřejmě vyzkoušela, ale nikam to nevedlo, pouze k dalšímu zklamání.
Například bratra jsem se přímo zeptala, proč se tak ke mně chová,
jestli i on se dozvěděl nějakou zaručenou "pravdu" o mně od mé sestry, protože s bratrem jsem vždycky velmi dobře vycházela,
i jeho ženu mám moc ráda, byt jsem jim nikdy ani slůvkem nevyčetla,
přestože se neubráním pocitu, že se se mnou měli alespoň nějak finančně vyrovnat.
Bratr se ale na můj přímý dotaz zachoval dost zvláštně - popřel, že by proti mně něco měl,
ale jeho chování tomu samozřejmě neodpovídá.
Dokonce mi i odmítli jít za kmotry mému druhému synkovi, což se snad ani neodmítá.
Nikdy mě v mém pronájmu nenavštívili, i když sem je opakovaně zvala.
Myslela sem, že je jim třeba nepříjemné ke mně jít, protože tím vlastně uvidí černé na bílém, jak sem dopadla, zatímco oni měli to štěstí...
tak jsem jim několikrát navrhovala, ať jedeme společně na výlet třeba s dětma do ZOO,
ale vždycky mi buď neodpověděli vůbec nebo odmítavě.
Takže jim vyhovuje přetvařovat se a dělat, že je vše v pořádku a ode mě by chtěli totéž.
S rodiči je to ještě těžší - otec není příliš na úrovni.
Pokud má nějaký názor, o čemž pochybuju, tak nikdy žádný nahlas nevyřkl.
Dokáže se jen vysmívat a dobře se bavit z cizího neštěstí.
On byl jediný, komu jsem řekla den před tím, než byt definitivně přiklepli bratrovi, že se mi to nezdá vůči mně a sestře spravedlivé,
ale je to jejich rozhodnutí a já ho musím respektovat.
Na to nic neodpověděl a tím to pro něj skončilo.
Matka je velice falešný člověk.
Ona jako jediná z rodiny ví o mnohých trápeních, které mi moje sestra v životě postupně připravovala.
Svěřovala jsem se hlavně jí, protože jsem se podvědomě domnívala, že právě ona by s tím mohla něco udělat
- to samozřejmě vypovídá o mé nezralosti a neschopnosti vyřešit si věci sama.
Ale je to tak.
Mně vždycky matka řekla něco na ten způsob, že to je teda od ní pěkně hnusné,
ale když se objevila sestra, tak vždy okamžitě otočila a padaly si do náruče.
Poslední podraz, který jsem své matce svěřila, byl ten, že moje sestra mi po narození 2. dítěte ani ruku nepodala,
ani zprávu neposlala, když se se mnou měla potkat, tak se na malého ani nepodívala,
ale mému manželovi, o kterém věděla, že mě v těhotenství psychicky zdeptal tak,
že jsem se před porodem i se starším chlapečkem sebrala a odstěhovala se do pronájmu,
abych mohla aspoň poslední část těhotenství strávit v klidu a děťátko přivést do klidu,
tak tomuto mému muži mohutně gratulovala k synovi.
Na to matka řekla opět, jak je to od ní špinavé a vzápětí si s milovanou sestrou padly do náruče..... a stále dokola.
Těch podrazů se mi vybavuje tolik, to se nedá ani vypsat.
Zkrátka jsem litovala, že jsem kdykoli cokoli vůbec své matce svěřila,
protože to pouze posloužilo k tomu, aby se s mojí sestrou dobře pobavily na můj účet.
Matka jde ještě mnohem dál - např. po smrti vzdáleného strýce jsem jela matce na pomoc
a 2 dny vyklízela prastarý dům zavlečený nepořádkem, aby se od tamtud vůbec dal vypravit pohřeb.
Byla to opravdu špinavá práce.
Strýc spáchal v tom domě sebevraždu, vynášela jsem krvavé peřiny, zatuchlé hadry, 30 let staré boty na kontejner.
Byly toho snad metráky.
No a po nějaké době po pohřbu sem se od své matky nenápadně dozvěděla, že to byla moje sestra, kdo to tam s ní vyklízel.
Řekla sem, jí, že to snad už nemůže ani myslet vážně
a připomněla jí pár věcí, podle kterých musela vědět, že jsem to byla já /podotýkám, že matka netrpí žádnou sklerozou/,
ale ona na to odpověděla, že to byla rozhodně sestra a ona si ani nepamatuje, že já bych tam kdy byla.
Na to už se nedá nic říct.
Vy mi radíte, abych se jí přímo zeptala, proč to dělá,
ale jak vidíte, ona je mi do očí schopna tvrdit, že o ničem neví a že nic nedělá....
Totéž je u mojí sestry.
Když se před pár lety už asi po stopadesáté psychicky sesypala, tak jí bylo moc trapně za to, jak se chovala
a potřebovala to svést na "nějaký důvod", který prostě nebyl.
Tak jednoduše na mě ukázala prstem s tím, že sem jí prý něco strašného udělala a že se úplně zhroutila ze mě.
Byly u toho 2 mé tety a 2 mé sestřenice, tety to i řekly, že jsem jí vůbec nic neudělala
ani neřekla, protože já sem s ní ani chvilku v tu dobu, co jsem jí měla údajně ublížit, nebyla vůbec o samotě, ale nikdo jim nevěřil
a všichni jsou s ní kamarádi - včetně těch tet - na ně přece prstem neukázala
a ony jsou za to rády, že za ty černé ovce rodiny nejsou ony, ale já.
Co na tom, že nevinně?
To je vůbec netrápí.
Jedna z nich po mně dokonce veřejně kdysi chtěla, abych se sestře omluvila a dělala, že je vše v pořádku.
Omluvila?
Za co?
Tak jsem se teda ptala, za co že se jí mám vlastně omluvit.
A ony se teda prý ptaly, co jsem jí vlastně udělala a ona jim prý odpověděla : to se ani neptejte!
Zřejmě se má drahá sestřička domnívá, že obecná lež je menší,
než kdyby si musela vymyslet nějakou konkrétní, nicméně bohužel na celou rodinu tím velmi dojemně zapůsobila,
protože se ode mně všichni odvrátili a jak sama píšete, že až do smrti rodičů jste se sice navštěvovali,
ale cítila jste, že to není ono.
Tak to já už mám teď s celou rodinou.
Ten pocit, že to není ono - to je totiž ten obrovský otazník v mých očích - PROČ?
Je to otázka už navěky bez ohledu na to, jestli se budu rodiny stále dokola ptát, nebo budu s nima hrát divadlo,
že to jako nevadí, že mi nakakali na hlavu, pravdu se od nich nikdy nedozvím.
Jediné, co mi pomáhá mírnit mou bolest je, když o nikom z nich nemusím ani slyšet, natož je vidět.
Kdykoliv je musím potkat, svírá se mi bolestí a křivdou srdce.
Ta bolest je o to větší, že vím, že se mi od nich za to, co napáchali,
NIKDY nedostane žádného zadostiučinění, protože jim to takhle vyhovuje.
Udělali ze mě černou ovci - po celém širokém příbuzenstvu, kteří do toho nejsou zasvěceni, vykládají,
jak jsou nešťastní, jak se jich straním a jak doufají, že se má aspoň dobře a že snad dostane rozum..-
prostě je mi z jejich falše a přetvářky na zvracení.
A jsou spokojení - oni jsou ta zlatíčka padající si se všema do náruče a já jsem ta černá ovce, která se jich straní.
Moc se omlouvám paní Ruth, že Vás tím vůbec zatěžuji a zdržuji, ale chtěla sem Vám to ještě osvětlit s tím bydlením.
Jsem stále vdaná a manžela mám stále svým způsobem ráda.
Nyní stojíme před otázkou, zda se rozvést.
Objednala jsem i poradnu.
On není zlý člověk, je jen balvan, který nevidí a necítí.
Během manželství vyšly najevo věci, které mi před svatbou nesdělil a které mi nyní nevyhovují.
A sice, že si pod pojmem manželství vlastně představoval svobodu.
Chtěla jsem takové normální manželství - maminka, tatínek, děti - všechno společně....
Koupili jsme menší byt, časem jsme si mysleli, že ho prodáme a postavíme malý domek se zahradou, která mně i dětem moc chybí.
V létě, že pojedeme někam k moři...
No a tady nastal první problém, na moje a synovo každoroční doprošování se,
abychom už konečně poprvé vyrazili na rodinnou dovolenou, manžel nikdy nereagoval, což mělo znamenat, že nesouhlasí.
No a když jsem otěhotněla podruhé, oznámil mi, že odjíždí se svojí rodinou /bratranci, sestřenice a jejich partneři/ na dovolenou!
Úplně jsem se sesypala z toho, jak tohle může vůbec myslet vážně.
Napřed jsem ho přemlouvala, ať to nedělá, snažila se mu vysvětlit, jak mě už tím, že o něčem takovém uvažuje, ranil,
ale on na to vůbec nereagoval, sbalil si věci a jel.
Zhroutila sem se z toho a dokonce jsem uvažovala, že půjdu na potrat.
Když se vrátil, dělal jakoby nic, ještě se cítil uražený, že mu to nepřeju.
A za 2 měsíce vyrazil na další dovolenou - tentokrát s přáteli a přítelkyněmi z firmy.....
Tenkrát sem mu řekla, že jestli pojede, je to konec mezi náma.
Že si nevzal bezcitný balvan, ale člověka, navíc pokud si nevšiml, čekám jeho dítě a nepoznamená tím jenom mě, ale i to děťátko.
Na to řekl, že nevidí důvod, proč by se měl kvůli mně omezovat.
On přece těhotný není, jemu je dobře, tak si jede na hory.
Jelikož nehodlal opustit náš byt a já už jsem se na něho nemohla ani podívat, našla sem si pronájem v jiném městě,
měsíc před porodem všechno sama líčila, stěhovala, tahala se s bednama....
Ještě teď u toho utírám slzy.
Manžel se ani nezajímal, kdy mám termín porodu, ani kde bude starší syn, až začnu rodit.
Nakonec jsem syna zavezla k rodičům.
A až jsem porodila /sama jsem se během stahů vezla do porodnice/, tak sem manželovi poslala zprávu, že je malý na světě.
Jednou se na něho přijel do porodnice podívat a začal mi na něho posílat výživné.
Začal nás navštěvovat, jezdíme občas na výlety, ale o společné dovolené nechce ani slyšet.
Letos /malému jsou 2 roky/ jsem nakonec vybrala našetřené peníze z doby,
kdy jsem nebyla na mateřské, ale pracovala jako učitelka, a vyjela s dětma k moři.
Bylo to nádherné, moc jsme si to užívali, ale tatínek tam chyběl.
Znova jsem se s ním o tom pokoušela mluvit, ale dopadne to vždy stejně.
On chce zkrátka mnohem víc svobody, než jsem mu schopná nebo ochotná dát.
Netýká se to jen dovolených.
Hlavním nevyřešeným problémem je to bydlení.
Samozřejmě se mi nelíbí vyhazovat peníze oknem za pronájem, takže jsem hned zkraje oběhla všechny banky,
ale jsem svázáná tím, že jsem vdaná a manžel si holt vydělá.
Že já z jeho peněz vidím jen výživné, už nikoho nezajímá.
O hypotéce si můžu nechat zdát.
Jediná banka, kde se se mnou vůbec byly ochotni bavit, přesto, že jsem vdaná a navíc na mateřské, byla XXXXX,
kde byly ochotni uvažovat o takzvané americké půjčce, ale vzhledem k mé nynější situaci jen do výše 400tis.
Ani kdybych k tomu přidala své úspory, na byt to není.
Takže mi asi nakonec nezbude, než se rozvést, abych získala aspoň peníze, které jsou sice ze zákona i moje,
ale ke kterým nemám přístup, protože manžel má svůj účet a já mám svůj účet.
Tím pádem já dám celou mateřskou za pronájem a žijeme s dětmi z výživného.
Do toho navíc každoročně přibývají jeho další dovolené - jezdí si dál bez nás jako by se nechumelilo.
Ještě nám to přijde vítězoslavně oznámit, čímž to celé zamotává, protože tím pádem já mám pocit, že o nás ani bojovat nechce.
Po jeho poslední zimní dovolené jsme já a starší syn, který je velmi citlivý a celé to těžce prožívá
/vnímá to od svého otce jako zradu/, měli dost krizi a nechtěli jsme se s tatínkem stýkat a dělat, že se nic neděje/
no, tak sis to zase pěkně užil bez nás s jinýma tetama.../.
On se cítil uražený, že není ve všem po jeho, tak zašel na sociálku a sepsal tam o mně velmi škaredý dopis,
jak mu záměrně nechci vydávat jeho děti.
Vykreslil se tam, jako svatý muž, samozřejmě pomlčel o tom, že na staršího syna se už tolikrát vykašlal
a o mladším synovi, kdybych mu neřekla, že už jsem ho porodila, tak se ani dodnes nezeptá.....
O mně tam napsal jen jednu větu, že o ně pečuju.
Dokonce ani že řádně pečuju, zkrátka nic.
Jako bych byla nějaká cuchta, co se nepostará o děti.
Přitom jsem s nimi bez nadsázky 24 hodin denně sama bez pomoci kohokoliv.
I v horečce i v nemoci.
Ze syna je jeden z nejšikovnějších prvňáčků ve třídě, dala jsem ho i na houslové hodiny....
Rozhodně nejsem typ, kdy by mě musela chodit kontrolovat sociálka, zda jsem řádná matka.
Ale můj manžel mě do této role postavil.
Myslela sem, že už odejdu, málem mi to utrhlo srdce, že já se nakonec musím o své děti -
jediné, na čem mi v životě záleží, soudit a bojovat o ně u soudu.
Jako ve snách jsem zašla také na sociálku - v jiném městě než manžel, byla to organizace OSPOD -
na ochranu dětí a snažila se jim vše vysvětlit a zeptat se, jaké jsou mé šance.
Uklidnili mě tam, že nezáleží na tom, že se tam nějaký pan inženýr popsal jakoby byl svatý,
že oni jsou tady na ochranu dětí, a pokud k němu ty děti netíhnou, tak to má asi nějaký důvod, který se bude zkoumat a tak dále...
Zkrátka mi dali velkou naději.
To jsem mu pak také řekla, že udání, které na mě poslal, neznamená, že mě tím bude držet na provázku,
poněvadž jsem si to zjistila a nejsou na jeho straně, budou mě a děti u soudu zastupovat
a že by pro něho bylo lepší, kdyby sám přistoupil na dohodu o dětech.
To nakonec udělal, děti jsou v mé péči, sice vyžadoval, že každý 3. víkend musí jet k němu, nějaké prázdniny atd....
Ale ústně mi pak tady tvrdil, co tam samozřejmě u soudu nedají, že pokud děti nebudou chtít, tak je násilím táhnout nebude.
Nevím, jak se vyvine vztah s mladším synem, ale starší už s ním má své zkušenosti, a na žádné výlety se s tatínkem nebere.
Vždycky mu řekne, tak jo, ale jedině když pojede i maminka.
Po soudu jsem mu řekla, že když už mě teda táhl k soudu kvůli dětem, tak já teda trvám na soudu kvůli majetku
anebo ať se zamyslí nad tím, jestli s náma zůstane, postavíme domek....
prostě budeme žít jako rodina, jenomže v tom případě trvám na tom, abychom si dali jasná pravidla nejenom co se třeba dovolených týče.
Sám na to reagoval pouze tak, že rozvést se nechce, ale o pravidlech mlčí.
Ještě doufám v tu poradnu, že mu to nějak vysvětlí tam,
Vy mi tady radíte se všemi si vyjasnit situaci a nastolit smír, ale není to jak vidíte jednoduché.
Já vím, že se na to díváte s odstupem času, takže už z nadhledu,
ale zkuste se vrátit do doby, kdy jste se teda se všemi mohla usmířit - sama jste to nedokázala.
Co to vlastně je nastolit smír?
Zřejmě odpuštění, ale já ho zatím nejsem schopná.
Zkoušela sem to nesčetněkrát, ale nedaří se mi to.
Ta bolest, kterou mi způsobili a hodlají dál působit, je prostě příliš velká.
Proto hledám příčiny - nějaký důvod to jistě má, nic se neděje jen tak.
Proto jsem se obrátila na paní Wahlgrenis.
Určitě mi to může celé osvětlit, pokud bude tak hodná a udělá si čas zrovna na mě.
Vím, že by mi to pomohlo pochopit to celé a pak si víc držet nadhled, ne se jenom topit v tom bahně.
Tak jsem na tom totiž teď.
Jsem pořád v začarovaném kruhu, ze kterého se mi nedaří ven.
Kdykoliv na sestru jen pomyslím, dělá se mi až špatně od srdce, jak mohla být vždycky tak zlá.
A pořád je.
Cítím od ní jakoby valící se černotu - říkám tomu negativní energie.
A domnívám se, že je to prokletí.
Možná mi to paní Wahl vyvrátí a to by bylo moc dobře.
Moc se Vám omlouvám, paní Ruth, že Vás tím vůbec zatěžuji a zdržuji, jistě máte sama svých starostí dost.
A ještě jednou děkuji, že jste se ozvala, člověku vždy pomůže už to, že v tom není sám,
že někdo přožívá stejné příkoří a tudíž nejsem na té nešťasté lodi sama.
Mějte se moc krásně a kdykoliv se klidně zase ozvěte, budu ráda.
Juliania 31.7.2008

Milá Julianio,
je víc než jasné, že bych měla regovat.
Člověk si příliš neuvědomuje, že se rodí do určitých karmických vzorců.
Není to vždy jen med, čím si musí v životě projít.
Přestože jsem už mnohokrát psala, že si dítě vybírá svou matku, to může vypadat celkem pozitivně.
Ale rozhodně to není podle toho, jak vypadá, jestli je malá nebo vysoká, kolik váží nebo jaká má prsa.
Dítě přichází, aby si s ní prožilo, resp. dokončilo minulý příběh - příběh z minulých životů, který nebyl dožitý do konce.
Proto také se stává docela často, že matka své novorozené miminko vůbec nepřijme.
Pozná velice brzy jeho energii, která neladí s tím, co by chtěla...
Tohle se moc těžko definuje, je to takové zvláštní skoro až podprahové vnímání, ale je to tam.
Podobně to může mít i novopečený otec, kterému de facto do rodiny přichází třeba bývalý sok.
On sice tohle neví vědomě, ale vnímá tady jakousi překážku, kterou neumí pojmenovat, jen ví, že to dítě je nějak divné...
Podle podobných vzorců přicházejí do jedné rodiny sourozenci, náhodný není ani výběr partnerský.
Ostatně možná jste už slyšela, že všechno v životě má nějaký význam.
Nemůžeme se jenom neustále snažit, aby se všichni navzájem milovali, když oni to mají jinak.
Mnohem důležitější je pochopit, co mají společně řešit, co mají pochopit.
Kdyby to fungovalo podle vzorců usmíření, už bychom nemuseli nic vysvětlovat, všichni by všechno hned pochopili, a bylo by jasno.
Bohužel život je složitější...
Vy jste se ve Vaší rodině nepotkali náhodou, fakt je to výborná sestava.
Kdo tohle nezažil, nepochopí, vazby jsou hodně alarmující, ale násilně nikoho nikam nedostanete, to by bylo marné snažení.
Pro rozklíčování vazeb ve Vaší rodině jsem vzala Vás, Vaši matku, sestru, manžela a mladšího syna.
Ti se mi zdáli nejvýraznější.
Vy:
Jste silná žena na to, co jste už prožila, ale zvládnete i to, co je před Vámi.
Sice to nebude úplně snadná cesta, ale nesmíte zůstat na místě. Zatím to vypadá, jako byste byla v podivném světě, kde nejsou okna.
Kolem je jenom černočerná tma. Vnímáte jen zkreslené zvuky.
Potřebujete se dostat úplně jinam, mezi jiné lidi, na jiné místo, skoro až do jiné dimenze. Ale půjde to.
Vaše matka:
Ta ve svém nitru bude nesmírně citlivá, ale především zklamaná ženská.
Vypadá to, jako by už někdy hodně dávno přišla o iluze,
snila si svůj nádherný sen, který se ale vůbec nevyplnil, musela přijmout to, co bylo, začala se tvářit, že to tak snad i chtěla.
Aby o ní nikdo nepochyboval.
Nechce se vracet do minulosti, nechce nic řešit, protože jí to připadá zbytečné, neřešitelné.
Žije ve svém tak trochu iluzorním světě.
Váš manžel:
Není dobrým člověkem, už jste si ostatní na vlastní kůži zažila, čeho je schopen.
On se nedokáže přetavit podle Vašich představ, je v něm mnoho zla, myslí jenom na sebe.
Neuznává žádnou vyšší víru, žádné tradice, žije pozemským životem, vším, co k němu patří.
Vaše sestra:
V ní je v tuto chvíli mnoho rozporů - na jedné straně je jakoby zalezlá jakoby v jeskyni, nechce se nikomu moc ukazovat,
ale současně by moc ráda všechno změnila, urychlila, posunula podle svého. Když jí něco nevychází, umí být hodně zlá.
Chlapeček:
Přichází s obrovskou vírou ve svět, v lásku, v ostatní lidi. Nesmíte ho zklamat. V něm je výrazná duše s uměleckým zaměřením.
Mohl by se do budoucna věnovat jakýmkoli uměním, kde nebude potřebovat slovo - hra na hudební nástroj, tanec, výtvarné umění...
Pro Vás je výborným spojencem, s ním přichází do Vašeho života světlo.
Jistě se ptáte, co bude dál a jak vůbec tomu všemu porozumět...
Nad Vámi je boží oko, nemusíte mít strach, rozhodně nezůstanete sama a bez prostředků.
Ovšem je tady varování, abyste se nesnažila o něco, co nemůže vyjít.
Všechno by mělo být pro Vás příjemné a ladit s Vámi.
Máte-li pocit, že se už nemáte se sestrou vidět, nevyhledávejte ji.
Ovšem v takovém případě zůstane tento úkol pro dořešení v dalším životě, to si zvažte...
Možná je to jednodušší, třeba příště budete mít víc sil, jiné lidi kolem sebe jako spojence.
Každopádně se má nad Vaší cestou rozsvítit ta správná cesta, nezabloudíte do bažin ani do pralesů, bude dobře.
Vaše sestra, o kterou tady jde především, má projít složitou životní zkouškou.
Ve chvílích ticha jí mnohé dojde, měla by pochopit, co dělala špatně.
Teprve potom si k Vám najde cestu, začne být pokornější a vůbec jiná, milejší.
Váš manžel Vás přes to všechno má rád a nechtěl by o Vás přijít.
Možná byl nezralý? Nevěděl, jak se chová muž?
Záleží na Vás, jestli uvěříte jeho slibům, chtěl by zůstat s Vámi, dokonce se chce vzdát té své svobody, o které píšete.
Také by měl cosi vyššího pochopit.
Vaše matka si jako modlu postavila peníze, buduje všechno, co něco stojí.
Tohle je pro ni jediný pevný bod v životě. Ale i tady fungují boží mlýny, při nějaké katastrofické události zůstane najednou bez protředků.
Pak teprve bude přemýšlet, o čem život vlastně je a jak dosud žila, když vlastně vlůbec nežila.
Pro chlapečka bude nejlepší, když ho ušetříte podivných kontaktů s Vašimi příbuznými.
Nemá z nich dobrý pocit, jako by se od nich potřeboval očistit, jako by čekal na déšť, který ho omyje.
Chce mít kolem sebe jiné lidi, jiné obličeje, hlavně úsměvy, lásku.
Nikdy není snadné pochopit, co se po nás v životě vlastně chce.
Za ideálního stavu má člověk bojovat a nové situace se snaží pochopit, ovšem nejde-li to, couvne.
Záleží na Vás, jakou cestu si vyberete.
Podivný vztah mezi Vámi a Vaší sestrou není řešitelný rozumovou cestou, nic si s ní z očí do očí nevyříkáte.
V takovýchto komplikovaných případech pomáhá komunikace s duší dotyčného, která je ale možná pouze přes Vaše a jeho ochránce.
Tudy by se Vaše postupné smiřování mělo vydat nejdřív.
W. 22.8.2008

Milá Wahlgrenis,
moc a moc děkuju za odpověď, mám z toho slzy v očích.
Všechno to velmi přesně sedí,
i s tím, jak matka buduje neustále hmotné statky, jak je sestra jakoby zalezlá v jeskyni -
tak to taky cítím,
jen občas vystrčí hlavu a hodí nějaký další blesk,
i s tím jak nás vlastně manžel opustit nechce, ale přesto by si chtěl žít podle svého.
Moc jsi mě potěšila tím, že nade mnou vidíš boží oko a že se nade mnou rozsvítí ta správná cesta,
už to mi dává vnitřní sílu, kterou nyní nutně potřebuju, abych se mohla nadechnout.
Jen nevím, jak komunikovat s něčí duší přes moje a jeho ochránce.
Stačí si s nimi o tom v duchu povídat, poprosit je, aby vztah mezi námi nějak očistili?
Nebo je to nějaký složitější proces?
Pokud ano, poprosím Tě o pomoc při osobním setkání na Tvém semináři.
Ještě jednou děkuju za odpověď na to velké množství mých otázek
a za to, že jsi mi věnovala svůj drahý čas a energii.
Přeju krásný den a těším se do Luhačovic.
Juliania 22.8.2008

Vážená Julianio, s dovolením paní Wahlgrenis
Měla bych za to, že Vám současnost ukazuje, jaká jste byla někdy v minulosti, jak jste sama zacházela s lidmi okolo Vás
– zvláště když jde o tak silný nápor.
Jako vždy a u všeho je základem přijmout situaci tak, jak je
(vím, že se v člověku všechno obrací a bouří), přesto pokud to dokážete, uleví se Vám.
Přijměte, poděkujte, odpusťte a pak si můžete vložit do sebe, že už nikdy nechcete být taková,
jak se Vám nyní prostřednictvím rodinných příslušníků ukazuje.
Rodíme se jako lidské bytosti do vztahů, které nás mají něčemu naučit, mají nás změnit, máme něco pochopit.
Přijměte vše a vyrovnejte s láskou jako dobro, které je Vám nabízeno
– je to pomoc, která Vás, dle mého, duchovně povznese a velký díl vyrovnáte.
A nejenom to, v podobné situaci jsou jistě mnozí, a tím, že vy to překonáte a vyřešíte,
pomůžete i ostatním, kteří mohou z Vaší síly a dobrého působení čerpat.
Když budete v odporu – zlo a temno, které působí, s Vámi zajisté bude.
Chcete znát vysvětlení – pátrat proč a jak, zřejmě se Vám toho může dostat, ale je to nepodstatné.
Jste samostatná lidská bytost.
Jste nezávislá a svobodná duše, přecházející věky.
Ať je působení sestry jakékoliv – nenávist, zloba a zlo se vždy vrací na místo svého původu,
ovšem je mnohem násobené, sílu získá pospojením stejných forem.
Všechny lidské bytosti vždy mají možnost požádat o pomoc a podporu
– Boha, Universum, Všehomíra, Vesmír, jemnohmotné bytosti ad. podle toho, kde se právě duchovně nachází.
A pokud prosíme o pomoc, kolem nás je ohromné množství pomoci, které se nám dostává.
Věci se řeší, ale řeší se v době, kdy se mají řešit – dozrál čas a souvislosti se naplnily.
Mějte se ráda a snažte si udržet čisté myšlenky.
Hodně síly a podpory.
Napsáno 22.7.2008 (odesláno 27.8.2008)
Charlotta

Omlouvám se předem……………………………….,
ale po přečtení Vašeho druhého příspěvku na mě dolehlo, že bych měla napsat a nemlčet (jak jsem původně zamýšlela)
– pro mě není totiž zásadní, co s úvahami uděláte či neuděláte,
jste-li schopna se jimi zabývat, ale že já jsem je vyjádřila, domnívám se, že tato slova k Vám mají dorazit.
Uvědomila jsem si citelně, jak je nevědomost o souvislostech a zákonitostech v myšlenkách,
slovech a činech našich současných životů i provázanosti a našimi minulými životy hrozná.
Už jenom tím, že jste vynesla myšlenku o potratu………
a ten důvod……………………….
Já Vás nesoudím, neradím.
To, co Vám na druhých - rodině vadí nejvíce, máte (stejně jako mi ostatní) jistě vrchovatou měrou také sama.
Pokud se podíváte, co vidíte kolem sebe, budete vědět, jaké "náležitosti" v sobě napravit a změnit.
Ano, já to cítím, jak to odmítáte, i ten odpor.
Změna může přijít jenom přes Vás.
Svoboda, samostatnost, nezávislost, neulpívání, nepitvání, radost, dobrota a přejícnost.
Vy to nemusíte dořešit s někým a nemusíte si nic vyříkávat z očí do očí
– je to Váš problém
– je třeba mít touhu a snahu to dořešit V SOBĚ a SAMA SE SEBOU.
Hodně síly a podpory
Charlotta 27.8.2008

Vážená Charlotto,
jsem ráda, že jste se zapojila a snažíte se nad mým životem dumat.
Píšete, že celý ten můj nepříjemně zamotaný život považujete za odplatu z minulosti.
Pokud máte na mysli minulé životy, tak bych ráda souhlasila.
Ale jelikož já nejsem na tyto věci odborník, tak jsem právě proto požádala paní Wahl, která skutečně vidí.
Odplaty za tento život by to snad být neměly, mám vzpomínky dobré od pěti let svého života a útržkovité dokonce od 4.
Od mala jsem tzv. jen nastavovala tvář a byla typ
- sedávej panenko v koutě, čímž chci říct, že jsem rozhodně nebyla agresivní ani jako dítě.
Už tehdy mě nejrůznější ústrky ze strany sestry moc bolely, ani jsem to neuměla vyjádřit slovy,
jen jsem to vždycky lítostivě obrečela a snažila se zapomenout.
Ani rodiče to řešit nechtěli, byli unavení z práce a chtěli mít klid.
Dokonce mi to ještě v dospělosti vyčetl manžel mé sestry, že jsem se s ní právě měla hádat a bít
a domáhat se u rodičů svých práv, abych ji takzvaně vychovala.
/Nejsem totiž zdaleka sama, kdo kontkrétně s mojí sestrou má a měl problémy./
Ale protože, jak jste se dočetla, se na mě těch agresí navalilo vícero snad ze všech stran - začínám pátrat po příčině.
Na vracení se zla, zloby, pomsty, třeba jen formou zlých myšlenek více než věřím
- jsem přesvědčena, že to takhle funguje a o to víc se zajímám o to, kde to u mě mohlo vzniknout.
Nemohu si pomoci, ale v tomto současném životě je to z mého pohledu vyloučené.
Jsem přesvědčená, že se "něco" zlého ode mně muselo odehrávat mnohem dřív, pokud jsem skutečným původcem toho zla právě já.
Což asi ano, protože se to na mě valí ze všech stran a občas je to už naprosto neúnosné.
Obávám se, že pokud se to nezastaví, jednoho dne už to možná neunesu.
V lepším případě skončím v péči psychiatra /už se to málem stalo/.
Vy píšete, že nemusím pátrat po příčině, že odpověď dostat mohu, ale je to dle Vás nepodstatné.
Tady si dovoluju s Vámi nesouhlasit.
Nejsem asi na tak vysoké úrovni jako Vy, pro mně je znát nějaký důvod naopak moc důležité,
právě proto, abych mohla pochopit, přijmout, poděkovat a odpustit.
Myslím skutečně odpustit v srdci, v duši i mysli...
Zkoušela jsem to svou vůli mnohokrát, když jsem se dostatečně proplakala z dalšího zklamání,
ale v momentě, kdy jsem dostala další "facku" jsem místo odpuštění a radosti, že se mi této zkoušky dostalo,
cítila opět jen další bolest v srdci a přede mnou nekonečná otázka proč???
Dnes mi mimochodem opět nevyšla koupě nemovitosti
/respektive se mi nepoštěstilo se ani probojovat k prohlídce - je to už poněkolikáté totéž, co se týká koupě domu/
a já zůstávám dál s dětmi na drahém pronájmu.....
čímž se mi před očima opět roztočil začarovaný kruh, ze kterého si mi zatím nedaří ven.
V každém případě jsem moc vděčná za každou nejlépe konkrétní radu, postřeh, zkušenost od Vás dalších čtenářek Wahliných stránek,
protože mi to pomáhá nahlédnout na to i z jiného pohledu, i když mě některé názory občas trochu zabolí.
Přeju Vám Charlotto, Wahlgrenis a všem krásné dny.
S úctou
Juliania 28.8.2008

Milá Julianio,
děkuji moc, že jste věnovala zamyšlení slovům, která prostřednictvím mě přišla.
Chtěla bych Vám pomoci s Vaším samostatným bydlením, mám v tom zkušenosti.
Pokud myslíte, že by pro Vás tato konkrétní věc mohla být přínosem, napište mi na můj mail.
Snad změna něčeho konkrétního a hmatatelného může být předzvěstí posunu ve všem.
Zdraví
Charlotta 02.09.2008


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.