Nevěřím na boha ani na duchy, ale něco na tom asi bude
Otázka: Dobrý den,
vím, že máte určitě tolik práce s odepisováním, že je těžké to vše zvládnout a já se Vám ani nedivím.
Ale co, za pokus to stojí, jelikož já už nevím, kdo by mi pomohl, možná vy, možná nikdo, to se uvidí...
Mám docela velký potíže, které trvají cca 2,5 roku.
Z ničeho nic se mi na těle na různých místech dělají škrábance - řezné rány.
Abych to uvedl na pravou míru, ty rány nejsou hluboké, jsou asi, jako když vezmete žiletku a pořežete se s ní.
Někdy mě ty škrábance pálí, jindy je ani necítím.
Píšu, že se mi škrábance dělají na celém těle, upřesním to,
je to hlavně na zádech, pak to jsou ruce, za krkem, tváře, poprvé mám také škrábance na stehně.
Stále jsem si namlouval, že to si někde dělám sám, nechtíc samozřejmě,
ale časem jsem zjistil, že je to nesmysl, že to ani třeba na zádech sám nemohu udělat, leda bych lezl stále někde ve křoví.
Manželka si myslela jeden čas, že mám milenku.
Řekl bych, že se mi to děje víceméně, když jsem doma, ale tvrdit to na sto procent nemůžu.
Moje manželka je už docela neštastná z toho, také už jsem měl potíže s tím, aby ode mne neodešla, ale to už je snad pryč.
Chci vám napsat, že v boha nevěřím, na duchy také ne, ale někdy mám takový pocit, že na tom asi něco bude.
Často mi také je z ničeho nič zima, třeba najednou na ramena, nebo na jednu půlku těla, takový divný chlad,
vždycky říkám manželce - taky je ti najednou tak chladno?
Ona vždycky říká - ne není, ty jsi ale rozmazlenej.
Nato já jí říkám - nejsem, jen je mi najednou, i když tu je 25 stupňů, chladno.
No myslím, že to bude asi tak vše, co jsem mohl k tomuto napsat,
jelikož mám dvě malinké děti, a dosti mi to už ničí psychiku, budu velice rád, když mi poradíte, co by to mohlo být,
jelikož já si rady nevím a k doktorovi nejdu, myslel by si, že jsem blázen, asi by měl pravdu.
Budu se velice těšit na vaší odpověd a doufat, že to dopadne dobře...
Jirka 3.1.2008
Odpověď: Milý Jirko,
nic se neděje náhodou, všechno má své důvody.
Takže i podivné škrábance, které se objevují na nejrůznějších místech těla, o něčem vypovídají.
Ve Vašem případě je vysvětlení poměrně snadné...
Tedy jak se to vezme.
V minulém životě jste byl ženou a všechno jste věnoval své kráse.
Skoro jste pro ni zapomněl žít, zapomněl jste na lásku, na okolní svět, na lidi kolem Vás.
Nic jiného neexistovalo - jenom zrcadlo, kde jste se dlouhé hodiny prohlížel(a), zkoumal(a) a zkrášloval(a).
Docela bych věřila, že budete mít krásnou tvářičku a vůbec na Vás i teď bude příjemný pohled.
Ovšem ta drobná poranění, která zmiňujete, jsou pro Vás varováním.
Není to jen o tváři, kvůli čemu přišel člověk na tento svět.
Má mnoho jiných úkolů, které musí pochopit a poprat se s nimi.
Ne vždy to bývá jednoduché...
Vy jste svůj minulý život vlastně promrhal, nepracoval jste na sobě.
Proto nyní dochází k varování, která se máte snažit pochopit a máte dojít i k té vlastní podstatě problému.
Jako by nad Vámi byl vztyčený varovný ukazovák, který říká, že není všechno zcela v pořádku.
Vaše otcovská role a současně vztah s vaší ženou Vás hodně posunul, ale přesto to ještě není úplně všechno.
Měl byste ve svém životě hodnotu peněz a vůbec materiálna poněkud ponížit...
Vypadá to, jako byste měl ještě dojít k jistému zásadnímu zastavení.
Máte-li dcerku, měl byste se k ní nějakým způsobem více přimknout,
jako by se snad měla stát pro jistý moment Vaší záchranou.
Vyšší síly jsou sice našemu životu nakloněny, ale je tady pořád to varovné ale...
Měl byste se ve všech směrech srovnat s přírodou, nedělat nic násilně, sobě ani druhým.
Dějí se různé věci v životě, Vaše řezné rány jsou informací, kterou máte pochopit,
zpracovat a potom jít zase v pokoji dál.
Vypadá to, jako byste se měl rozhodovat, zda sejít nebo nejesít ze své cesty,
jako byste si nebyl jistý, jestli to je ta opravdu nejsprávnější.
Máte podat důkaz, že si jste naprosto jistý vším, co děláte.
Že to tak cítíte jako nejideálnější a že o ničem nepochybujete.
Jakmile si tohle uvědomíte, měly by se rány samy od sebe zhojit a další se už neobjeví.
© Wahlgrenis
03.01.2008
