WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Znásilnil mě ďábel?


Dobrý den...
Narazila jsem na Vaše stránky a jsem moc ráda, že se zabýváte tím, co mně zajímá a co je mi dost blízké.
Chci se optat a moc bych si vážila toho, kdyby jste mi alespoň okomentovala
a vyjádřila svůj názor na mě a na "skutečnosti", které mně provázejí od dětství.
Má matka mi dlouho nevěřila, že se mi ve dvanácti letech objevily u postele postavy v kápích.
Byly celé černé, mlhavě šedé s rukama v pozici, jako při modlení.
Bylo jich asi pět nebo šest.
To nevím přesně, byla jsem v šoku, a koho by napadlo je počítat.
Hlavy měly natočené směrem ke mně, né úplně, jen náznak pohledů.
Obcházely mou postel sem a tam.
Asi tak pět min..
Chtěla jsem volat mamku.
Já ji volala, ale bez hlasu.
Ani jsem tak nepociťovala strach, jako touhu, aby to mamka taky viděla.
Abych jí to mohla dokázat.
Myslela si, že si to vymýšlim.
Takových neobvyklých událostí bylo víc.
Náš dům stál na sklepě bývalého pivovaru.
Asi dva měsíce jsem měla každou noc krásný a neuvěřitelný sen.
Pacholek podle vizáže mého věku mě chytnul za ruku a zavedl mě tím sklepem do toho pivovaru.
Také mi pokaždé řekl, že nesmím promluvit ani slovo.
Ukázal mi lidi, zaměstnance, služebnictvo, prostory, obrovské sudy s pivem, alchymisty atd...
také jak komunikují mezi sebou a podobně.
Pak mě pustil a já se vzbudila
Poté se mi zdálo už něco jiného
Tohle se opakovalo až do doby jiného snu, který byl neuvěřitelně reálný.
Nebudu popisovat podrobnosti.
Stručně - znásilnil mě ďábel.
Samozřejmě jsem to opět řekla mamce.
Jen řekla, že jsem střelená.
Nebrala jsem to nijak vážně, v podstatě jsem na to zapomněla, než jsem po čase namalovala obraz na toto téma.
Připadalo mi, že to bude fascinující.
Dívka (panna) otočená hlavou dolů tak, že nebyla poznat tvář, protože v této poloze je obličej zkreslený.
A nad dívkou sklánějícího se ďábla.
Dokončený jsem ho mamce dala.
Pověsila ho nad stůl, na kterém jsme si později prohlížely fotky.
A jak jsme je rozházely po stole jedna byla vzhůru nohama.
Byla jsem na ní já s naším německým ovčákem, který mi dává psí hohubičky a já tam mám zavřené oči.
Byly to nové fotky.
Mamka i já jsme se zarazily, protože jsem vypadala stejně jako dívka na mém obrazu.
Od té doby mi mamka věří.
Po mém prvním sexuálním styku mi můj přítel vynadal, že jsem mu lhala o panictví, což nebyla pravda.
Já byla panna a jen jsem nekrvácela.
Pak jsem si vzpoměla, když mi jeden známý na mé druidy, řekl, že to jsou poslové ďábla a bílý nebes,
že by bylo asi možné po tom snu nebýt pannou, ale to je absurdní, že...
S tátou (dnes pět let posmrti) jsem uměla komunikovat na dálku a sdělit si co potřebujem.
Umim předvídat špatné věci, události, podvody, smrt a různě.
Zatím to neumim ovládat.
Těch dobrých je málo a špatné vědět nechci.
Ale já je vím.
Na pohřbu mé nevlastní babičky, (která mně mimo jiné, také ve snu řekla, že brzo umře,
poté hodně onemocněla a krátce na to zemřela), mi švagr mého otčíma poslal vzkaz po samotném otčímovi.
Otčím mi to sdělil před obřadem.
Jeho švagr, kterého jsem vůbec neznala, jen podle vidění, mi vzkázal, že bych se měla rozvíjet.
Bylo mi vysvětleno, že v čarodějnictví.
Nikomu jsem o tom babičiny oznámení o její smrti neřekla.
Jen mamce, ale ta by tohle před pohřbem neřekla a už vůbec né svému muži.
Nevím, jestli jsou to všechno náhody, ale dokážu ovlivnit některé věci.
Občas se "bojím"sama sebe.
Také to je zajímavé.
Seděli jsme s partou přátel na terase v jednom kempu a popíjeli,
všichni měli úsměv na tváři než přišel chlapík co vypadal, jak vystřižený s historického filmu a s lehkým úsměvem přicházel k nám.
Poklonil se a řekl:
"Přátelé, tak tohle je čarodějnice."
Nejdříve jsem nevěděla na koho to bylo.
Všichni jsme mlčeli a on povídá: "Ano slečinko tím jsem myslel vás." a mírně na mě poukázal dlaní.
Pak se opět na mě usmál a se sklopenýma očima odešel.
Všichni byli, jak opařený a sledovali mou reakci.
Snažně jsem prohodila, že to byl nějakej blázen.
Dodnes mi leží v hlavě.
Víc mnohem víc bych mohla psát.
Vidiny co se stane a tak, ale neni čas ani prostor.
Prosím omluvte mé chyby,a prosím reagujte na mé psaní.
Děkuji a hodně energie a radosti...
S pozdravem
Dagra 5.12.2006

Srdečně Vás zdravím........
Včera jsem Vám psala rozsáhlý dopis (a to to nebylo zdaleka všechno:o)),
snad si najdete chvilku nad tím zadumat a sdělit mi Váš názor.
Vaše stránky mě fascinují a tak jsem je pročetla celé:o)
"Klobouk dolů......."
Zasílám Vám také obraz, který jsem malovala.
Nikdo kolem mě mu vůbec nerozumí a nic jim neříká.
Věřím, že Vy ho rozluštíte téměř automaticky a bezmyšlenkovitě.
Snad Vás "pobaví" a potěší.



Mezi články lidiček co Vám píší jsem našla ten o "silné" 11.
Proběhla mnou husí kůže, ne proto že se staly všechny ty otřesné věci,
ale přes měsíc před smrtí mého otce pokaždé, když jsem koukla na digitální hodiny,
(v práci,nebo v autobuse a tak různě kolem mě) ukazovaly 11:11.
Už jsem z toho byla na nervy.
Pointa - 11.10.2001 (Ale bylo to 11. září ! - pozn. Wahlgrenis)
to byly ty smutně slavná dvojčata, říkala jsem si, že Ti svědkové co hůř - příbuzní koukali, jak ti lidé umírají.
Pak přijel můj otec a říkal ať za ním na vánoce nejezdím a že on taky nepřijede,
ale že mě prosí, abych mu slíbila, že budu s ním.
Bez váhání jsem souhlasila a nevěděla co to...
A 10.11.2001 zemřel - šest dní po návštěvě.
Těch 11:11 souhlasí v počtu jedniček v datumu umrtí čtyři jedničky a součet čísel je 6 - 6 dní posledního života.
Jeho prosba měla hlavu a patu - jsem pořád s ním.
Tedy snažím se mu dát klid a nevolat ho.
Nosila jsem na krku medailonek s jeho fotkou.
Měla jsem sny ve kterých mě vodil ke hřbitovu, tahal mě láskyplně za ruku a nějaká druhá osoba mě táhla za druhou od něj.
Pak jsme spolu mluvili, navštěvoval mě a podobně.
Nebála jsem se ho, i když jsem si uvědomovala i ve snu, že je mrtvý.
Až do chvíle kdy mě držel za obě zápěstí a nemohla se vysmeknout.
Byla jsem otočená ke zdi a vedle mě spala moje kamarádka, kterou jsem se snažila probudit voláním,
ale jako se mi už stalo v dětství - neměla jsem žádný hlas.
Až pak to zmizlo a já to považovala za ošklivý sen.
Nevím cítila jsem strach.
Po úplném probuzení, kdy už jsem byla komplet probraná jsem zjistila, že mě bolí zápěstí.
Ne hodně,ale přesně tak jako, když vás opravdu někdo dlouho drží a tím vám pálí kůži, jak sebou cukáte a pocit pohmoždění.
Dodnes nevím proč a jak.
Po tomto snu s následkem fyzické bolesti mi kamarádka poradila ihned sundat medailonek a už ho nikdy nevolat.
Náhle to ustalo.
Zřídkakdy se mi o něm zdá a z komunikace už necítím nebezpečí.
Právě je úplněk a raději přestanu psát.
Mám dotaz zda jsem to nemohla po otci zdědit, protože mě i nezávazně jiným předvídal události -
též převážně smutné, ale bohužel on to taky nechtěl, předvídat malé či velké katastrofy - jako já...
ono to totiž pak bolí mnohem víc.
Nebo vím co určitej člověk zrovna dělá, nebo co udělá, aniž by mě někdo informoval a může stokrát říkat, že ne.
A další příklady bych mohla jmenovat.
Např:
má švagrová se objevila na skok ve dveřích a jako vždy něco mumlala a odešla ke koním.
Otočila jsem se na mamku a říkám: "Je těhotná."
Mamka to věděla jako jediná a neřekla.
Až když to prozradila švagrová, tak za mnou přišla a v uvozovkách mi řekla, že mě nenávidí,
že jsem hrozná,že jsem to věděla, ale že je fajn, že jsem to nikomu dál nepovídala.
Se slovy "čarodějnice jedna" zase odešla.
Tahle vidina mě potěšila.
Jenže je opravdu víc těch špatných i týkajících se mého vztahu s přítelem, protože ještě než mně podvede,
já to vim a neni, jak to dokázat a má láska a mlčenlivost musí držet dál.
Jinej důvod, proč se rozejít, nemám a to je fakt těžký.
Nechci to tak, to bolí.
Poradte mi prosím.
Nezlobte se, že píšu tak moc, ale nemám to komu říct, kdo by dokázal poradit a věřím,že něco najdete:o)
Mějte se krásně.
S pozdravem
© Wahlgrenis 06.12.2006

ach jo...
vzdychám si nad velkostí vesmíru...
wahl moje přemilá...
nyní jsem právě dočetla výpověď od dagry....
nevím proč je mi z toho smutno, ale i šťastno....
Je v tom šifra neboli kód nás všech lidiček, žijeme si zatím každý sám ve své iluzorní pohádce...
přesto "má" pohádka je i "Tvá", proto se zde "U Tebe" milá má, tento proces prolínání děje...
je to velké, překrásné...
Jsi jedním ze středů pyramidy, která vydává svědectví, kde shlukuje se světlo a teplo, tma i mráz...
...už se to vlastně děje....
jak je to krásné a svobodné pozorovat náš svět, jak se mění a posunuje a stále zraje...
vše těžké, přebytečné, vysáté ze všech živin, pouštíme dál a dál..
zrcadlí se v tom i náš proces přijímání potravy....
polkneme, vysajeme, použijeme, zbytek již není určen k dalšímu použití,
slouží k navrácení zpět, aby opět nastal tvořivý koloběh...
Jsme blázny i egy...
blázni žijí procítěnými prožitky...
ega...nasátými informacemi, které jsou též pravdivé, ale možná moc placaté.
Všichni jsme pravdiví, akorát každý používáme jiný zrak...
co se stane, když se spojí tyto zraky?...
Obrázek Dagry je tak hladivý, je v něm rovnáha celého vesmíru...
protknuté 3 pyramidy, jak "dnes" nazýváme centra Shluku energií, dějů.
Jedním ze symbolů v něm je "naše" zemička...
4 dírky = 4 světové strany´= nekonečnost = jeden celek
= jsme jakýmsi atomem, v kterém probýhají neustálé změny, procesy, výbuchy....
jsou tam vyobrazeny všechny protichůdné síly a barvy...
je to RÁJ.
Rájem je to, kde všechno a všichni SPOLU-PRACUJÍ.
drahomi :o) 7.12.2006

Dobrý den.
Jsem ráda,že jste se věnovala pročtení mého psaní:o).
Musim se omluvit za ten "zkrat" .
V tak významném datumu se splést je ostudné a je mi trapně.
Nejspíš jsem se nechala unést tím psaním od autorky dopisu o jedenáctkách.
Nechci svou chybu ospravedlňovat,ale žel stala se.
V zmatku počítání jsem to nějak prohodila:o).
Překvapila jsem tak i sama sebe:o)
Ještě jsem se chtěla svěřit o prokletí mého bývalého přítele.
Měli jsme domluvu, že v případě našeho rozchodu mě nechá bydlet u něho, dokud si neseženu nové bydlení, abych nebyla na ulici.
Jenže přišel rozchod a on mi dal zákaz, že nechce, aby tam kdokoliv bydlel.
Zůstala jsem tři dny na ulici, než jsem našla provizorní bydlení u cizích.
Ve slabé chvilce zoufalství jsem ho proklela a to slovy:
"Proklínám tě i s tvým zatraceným domem!!!!!!!"
Když jsem měla už podnájem, tak mi volal náš kamarád a oznámil mi, co se stalo.
Přišly povodně a voda odnesla půl jeho domu.
S mamkou jsme mu poslaly nějaké peníze jako příspěvěk na rekonstrukci.
Zasílám ještě obrázek pro radost.



Jsem ráda, že můžu své "skutečnosti" někomu sdělit - hodně se mi ulevilo.
Díky za trpělivost.
Tak zase někdy...
Krásný den........
Dagra 7.12.2006

Milá Wahlgrenis........
Odpusťte, že Vás zasypávám e-maily,ale nemůžu si pomoci.
Moc bych byla ráda,kdyby jste nějak reagovala na mé jakési "prokletí"
dala vědět,jak Vy to vidíte.Moc mně zajímá Váš názor.
Takové věci mě provázejí neustále do dnes.
Je mi 25 let,mám toho za sebou docela dost a dokážu rozeznat fantazii od reality.
Stojím nohama na zemi a dokážu se vyrovnat se"vším možným",
ale tohle si nosím v sobě a nevím co si mám o tom myslet.
Na otázku:"Proč zrovná já ?"-od Vás nečekám odpověď.
Myslím,že v tomhle přípaďě by to bylo hloupé.
Zajímá mě Váš názor o čem to vypovídá a zda to vše nepochází ze zla?
Ikdyž to tak může třeba být,nechci být "prostředníkem "zlých sil co spouští různé neštěstí.
Stačí jen pomyslet,aby se stalo něco špatného,na něco konkrétního a ono se to stane.
Poslední příklad:
Přála jsem si,aby mému příteli nevyšla schůzka,ale pak jsem z toho upustila,
říkala jsem si lepší,když mu to vyjde než si "lézt na nervy"a on bude nevrlý pokud se mu nebude dařit lépe..
Ale bylo pozďě -nevyšla a on byl hoďně smutný.
Slyšela jsem o tom,že přání jsou nebezpečná tím,že se mohou vyplnit.
Někdy přání nemám.
Vidina prostě přijde sama.
Vědět jen to hezké je skvělé,ale jak už jsem Vám psala-to špatné vládne o 90 procent víc a to mě trápí.
Myslela jsem,že nevědět je strašné,ale vědět-nesmět to říct dotyčnému,
nebo okolí a nijak tomu nemoct zabránit je ještě strašnější....
S úctou
Dagra. 8.12.2006
Zasílám opět něco pro oko:o)



Vzkaz Drahomi:
Děkuji za reakci - čiší z Vás upřímnost a dobrosrdečnost,zřejmně u Vás převládá
a je milé, že se tací lidé ještě "vyskytují"
Krásný den...
Dagra

Milá Dagro,
vyřčené prokletí je jen známkou toho, co je uvnitř Tebe.
Potřebuješ se zklidnit, srovnat s přirozeným proudem života, plout tak, jak se plout má.
Tvé "schopnosti" se transformují do negativní vlny.
Nejspíš ještě nekolikrát zaregistruješ zpětný odraz, to, co vyšleš, se Ti i vrátí...
To prokletí si budeš muset ještě nějakou dobu prožít.
Není možné jen tak jako mávnutím kouzelného proutku všechno sundat.
Všechny myšlenky by měly být na pozitivní vlně, sladěné s Universem, pak se přestaneš divit.
Nereagovala jsem na Tvé první maily, protože podobných zážitků má mnoho lidí hodně.
Není to až tak výjimečné.
Nyní reaguji, protože vidím, že s tím neumíš žít.
Měla bys své myšlenky ovládat tak, aby neubližovaly.
Není to složité, je to jen nutná práce na sobě, která není nikdy nikomu příjemná.
Plácáš se v tom, jsi ze všech těch "nadpřirozených" jevů, které Tě obklopují, vedle.
Měla bys je přijmout, měla bys uvěřit, že něco takového opravdu existuje.
Nelekat se, že řekneš něco, co nikdo jiný neví...
Zatím jsi jako ohnivá koule, která na sebe jenom nabaluje další jiskry.
A skáče dolů ze skály, po kamenech, všechno zapaluje a sama se toho bojí.
Měla bys chodit měkoučce, jako po mechu, našlapovat opatrně a vnímat všechny ty signály, kterými jsi zahrnována.
Časem se v nich naučíš orientovat.
Ono to zas tak složité není.
Hlavně nechtěj ovlivnit dění kolem Tebe, víš, že to jde, že se všechno děje, jak si usmyslíš.
Zkus být pozorovatelem života, nezasahuj, jen dýchej, vnímej tu krásu kolem.
Vnímej lidi, kteří jsou vedle Tebe, prý začaly kvést petrklíče... ??
Všímej si věcí, kterých si jiní lidé nevšimnou.
Můžeš si své poznatky zapisovat, kreslit, můžeš cokoli, jen do toho nezasahuj.
Prosím.
Ten obrázek je krásný...
W. 8.12.2006

Milá Wahlgrenis,
píšem ti už po 3krát, zatiaľ som však nedostala od teba žiadnu reakciu.
Neberiem to tragicky, podľa toho, čo vidím a čítam je určite mnoho ľudí,
ktorí ťa kontaktujú a ktorí potrebujú tvoju radu a pomoc viac než ja.
Ani napriek tomu môj záujem o všetko, čo sa na tvojej stránke dozviem a ani o tvoju osobu neutícha.
Teraz som si prečítala v ODKAZOCH najnovší mail, ktorý si uvrejnila.
Neuveriteľne ma zaujal, pretože mnoho vecí som zažila podobne ako ona (sny, postavy, ktoré som videla pri mojej posteli, a pod.)
Rozhodla som sa teda znovu ti napísať a poprosiť ťa o kontakt na dievča, ktoré to písalo.
Viem, že z profesionálneho hľadiska priame kontakty aj mená ľudí na stránke neuverejňuješ.
Plne to chápem a rešpektujem.
Ak by si ale mohla dať Dagre moju adresu a ona, ak by mala zaujem, sama by sa mi ozvala, bola by som veľmi rada.
Chápem totiž jej osamelosť v jej prežívaní a tiež by som si rada písala s niekým,
kto sa zaujíma o podobné veci, s niekým, kto tiež prežíva rovnaké zvláštnosti.
Rovnako ako Dagra , aj ja som sa ako malé dieťa(mala som 8 alebo 9 rokov, presne si nespomínam) raz v noci zobudila na to,
že v mojej izbe niekto je.
Nemala som súrodencov a žila som len s matkou a jej priateľom.
Mala som izbu len sama pre seba a matka spala vo vedľajšej.
Vedela som teda, že u mňa nemá kto byť.
Videla som 3 postavy.
Teda lepšie povedaná videla som 2 , ale cítila som, že v izbe sú prítomné 3.
Jedna stála pri mojich nohách (tú som len cítila), druhá sedela kúsok odo mňa vedľa moje obľubenej hračky -
plyšového černoška, ktorého priateľsky držala okolo pliec,
takže keď som otvorila oči bola prvá , ktorú som videla a tretia stála pri dverách.
Boli biele ako hmla a vyzerali skôr ako siluety.
Nemali tvár, ale predsa som rozoznala čierne oči a mimiku.
Videla som, že sa na mňa pozerajú a jedna z nich sa dokonca usmievala.
Najskôr som si myslela, že to je len sen, ale keď som sa úplne prebrala a posadila na posteľ, nezmizli.
Práve naopak.
Začali sa hýbať smerom ku mne.
Chcela som vstať z postele a ujsť za mamoudo bezpečia, alebo aspoň zasvietiť svetlo v domnení, že lepšie uvidím,
že to možno je naozaj len výplod mojej fantázie, alebo hra tieňov.
No hneď ako som sa postavila, začali sa ku mne blížiť a ja som cítila, že mi chcú zabrániť, aby som to urobila.
Pochopila som, že nebudem môcť ani odísť a musím zostať.
Vrátila som sa teda do postela a oni na svoje miesta, kde boli pred tým.
Strašne som sa bála.
Prikryla som sa perinou až po hlavu - bolo to moje jediné útočisko, ktoré som mala.
Búchala som na stenu vedľajšej izby, aby som zobudila mamu, ale bezvýsledne.
Tak mi nezostávalo nič iné, len čakať čo sa bude diať.
Nestalo sa viac nič.
Celú noc (neviem koľko to trvalo, ale mne to pripadalo ako celá večnosť) sme na seba s jednou postavou pozerali.
Ona sa usmievala a ja som cítila, že mi neprišli ublížiť, pretože to by už dávno urobili keby chceli.
Rovnako som akosi podvedome cítila, že tie ostatné 2 ostavy, ktoré stáli pri dverách a pri mojich nohách tam boli ako doprovod.
Oni sprevádzali len tú jednu.
Ráno na svitaní skrátka zmizli...
Odvtedy som ich už nevidela, aspoň si na to napamätám.
Na druhý deň som to všetko povedala mame.
Vyčítala som jej , že sa nezobudila a nechala ma celú noc v srachu s cudzími bytosťami.
Samozrejme ma vysmiala a snažila sa mi to podať ako zlý sen...ale ja viem, že som nespala.
Nechápala som a ani dodnes nechápen kto to bol a prečo prišli.
Vedela by si mi poradiť?
Aký to malo význam?
Prečo ja?
Teraz vidím a čítam, že takéto zážitky majú aj iní.
Rovnaké alebo podobné.
Preto som rada, že môžme niekde o tomto všetkom písať, že sa môžme navzájom povzbudzovať
a posúvať sa ďalej, lebo podľa mňa každý kto sa stretáva s neobyčajnými vecam, hľadá odpovede.
Vedome, alebo podvedome.
Preto ťa aj prosím o kontakt na Dagru a tiež budem veľmi rada ak mi odpovieš.
Prajem ti krásny deň a veľa mikulášskych sladkostí :)
LORELAY 5.12.2006

Milá Lorelay.
Tvůj mail jsem Dagře přeposlala.
W. 11.12.2006

Srdečně Vás zdravím.
Už jsem Vám o svém "prokletí" - psala.
Čekala jsem na Vaši reakci, ale chápu, že neodpovídáte na všechny, kvůli velkému množství dotazů.
Už budu zřejmě praranoidní,ale
lidé kolem mě se bojí co řeknu.Tak raději mlčím a jen sleduji,jak se mé představy a tušení plní.
Už mě z toho mrazí.
Jen u jednoho se mi nedaří předpovídat a tím jsem já.
Ale asi to tak má být.
Prosím můžete mi prosím napsat pokud máte stejné schopnosti,jak se tomu bránit
- když vědět nechci a jak toho využít,když je to potřeba?
Přichází to kdykoliv a připadám si prokletá-
občas mě to dost tíží,když se jedná o něco nepříjemného a týkajícího se někoho blízkého.
Vyplnilo se mnou vyslovené další prokletí mého přítele,ale už jsem s tím skončila
at´mě trápí jakkoliv,protože se mi to vrátilo v jiné podobě několikanásobně víc.
A takové utrpení za žádné prokletí nestojí.
Takže jsem dala na Vaše předchozí rady a pokoušim se to usměrnit.
Už jen to "nechtěné" předvídání a prokletí přitahování špatných událostí.
Prosím o reakci.
S pozdravem
Dagra 25.4.2007

Milá Dagro,
z Tvých slov mám jednoznačný pocit.
Neprožíváš tento život, jak by se mělo, nepluješ jen tak, ale zasahuješ do jeho děje.
Už jsem ale k tomuto témutu psala.
Ptáš se na možnosti, jak je tohle možné zastavit nebo aspoň omezit.
Všechno, co se kolem Tebe děje, prožíváš příliš intenzívně.
Proto se Tě to také tolik dotýká.
Není snadné žít jen tak napolo, to chápeš, těžko se dá ztlumit prožívání, když to máš jinak.
Člověk není stroj a musí se naučit žít s tím, co má.
Bohužel.
Naopak znám spoustu lidí, kteří nikdy nic takového nezažijí, a strašně moc by to chtěli.
Mají totiž vnitřní pocit, že by to zvládli.
Jenže "ono" to k nim nějak nepřichází.
Proto by ses měla se svými schopnostmi naučit žít tak, abys neubližovala, aby z Tebe nevycházela jediná zlá myšlenka.
Abys vyzařovala jen to krásné, jen to pozitivní.
Možná to bude těžké, ale aspoň bys to mohla zkusit.
Takto se jaksi vnitřně přeladíš na jinou strunu, pak k Tobě začnou chodit informace jiné, lepší.
Jenomže stejně jak chceš, abys na sebe nepoutala zlo, měla bys stejně silně věřit tomu, že dokážeš k sobě připoutat dobro.
Není to nijak složité, je to prakticky pořád stejné.
Je to myšlenkový proces, který ale orientuješ jinak.
Zkus do sebe načerpat maximální množství toho zářícího a láskyplného citu.
Toho - "miluji celý svět"...
Pak se k Tobě už zlo nebude vejít, nebude tam totiž pro něho místo.
Věřím, že za pokus Ti to bude stát.
W. 25.4.2007

Děkuji moc.
Zkusím si z toho opět vzít ponaučení a snad konečně mnohem lépe jak v předchozí době.
Potřebovala jsem o tom s někým mluvit.
Přeju hodně zdarů a pokud se něco změní - dám vědět.
Srdečný pozdrav
Dagra 25.04.2007


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.