Při meditaci jsem vnímal nasazení koruny na hlavu
Otázka: Zdravím Wahlgrenis,
po delší době se k tobě obracím s prosbou o radu.
Jedná se jen o jediný zážitek, který jsem včera zažil při meditaci.
Byl jsem už velice uvolněn a najednou jsem cítil velký tlak na hlavu.
Bylo to, jako by mi někdo posadil korunu nebo čepici na hlavu
a já cítil ten tlak a to, že na hlavě něco mám.
Potom jsem si říkal, jestli třeba nešlo o nějáký blok, ale energie proudila a proudí výborně.
Nevíš prosím o co by mohlo jít?
S pozdravem
Milan 17.6.2006
Odpověď: Milý Milane,
při meditacích se někdy dějou věci...
Můžeš mít pocit, že jsi najednou někde jinde, v jiných světech, s jinými bytostmi...
Ano, duše prožívá posuny jinam, objevuje neobjevené...
Už několikrát jsem Ti předávala informaci, že s Tebou jsou jisté plány.
Připadá mi, že se ptáš pořád na to samé.
Jako bys to nechtěl nebo neuměl pochopit.
To, co popisuješ, je jistá koruna nasazovaná na hlavu.
Dobře víš, jak ve svých "znalostech" stoupáš a rosteš.
Není to nic marného, každým dnem jsi výš, ale také přicházejí odměny.
Měl bys je přijímat a už také začít používat směrem k druhým lidem, ne jen pro sebe.
Udělal jsi obrovský krok.
Gratuluju...
© Wahlgrenis
30.07.2006
Ahoj Wahlgrenis,
tento mail Ti dnes píšu už potřetí a tentokrát mnohem lepším způsobem
(pro případ, že by se zase nechtěl odeslat, jako před chvílí).
Děkuji Ti za to, co děláš a jak mnohým z nás pomáháš.
Být tu víc takových lidí jako ty, byl by náš život na této planetce také hned lepší.
Souhlasím s tím, co jsi napsala v mé odpovědi na dotaz ohledně koruny při meditaci.
Chápu, že mám svůj úkol a taky se hodně věnuji duchovnímu rozvoji a práci.
To vše chápu, ale i když je to možná jen moje lidská malichernost,
tak mě tíží, že nevím, jaké jsou se mnou plány.
Lépe řečeno, jaký je můj cíl a na co se vlastně připravuji, když mě buďto učí vědomostem
a nebo se nějakou formou učím poznávat a bojovat.
Jak víš z mých snů, se kterými jsi mi v minulosti pomáhala, tak jsem většinou tam,
kde je něco negativního nebo negativní bytost a většinou silná –
jen ještě stále nevím, jaký to má smysl.
Je snad mým úkolem být tam, kde se objeví silně negativní bytosti nebo energie?
A pokud to tak je, tak mě napadá otázka, zda-li bude naše budoucnost opravdu, tak pokojná, jak jsem doufal.
Rovněž poslední dobou se mi znovu objevují poněkud alarmující sny
nebo sny, které mě něco učí (často kombinace obojího).
Ovšem mezi nimi je jeden sen, se kterým bych chtěl jednak pomoci s výkladem
a který si myslím je ke konci určen nejenom mně.
Sen:
(ve snu ovládám sám sebe, ale přitom se vidím z pohledu třetí osoby)
Jsem v nějakých asi podzemních kasárnách, kolem sebe vidím vojáky,
ale i když jsem je v realitě nikdy nepoznal, tak cítím, že je odněkud znám.
Najednou jsem z tohoto snu vytržen a přenesen na jakési bojiště.
Jsou na něm staré rozvaliny nějakých budov, ale nikdy stopy po kulkách nebo granátech.
Najednou z místa, které jsou za mnou, vyběhnou dva vojáci, ale myslím že to snad ani nejsou lidé.
Ač jsou postavou podobní, tak mají na sobě nějaký druh stříbrné zbroje,
kterou jsem nikdy neviděl (jako by byla jejich součástí).
V tom snu cítím, že to nejsou lidé.
Ti dva vojáci běží k jedné z těch rozvalin, kde kdysi stály nějaké druhy domů.
Najednou padne na bojiště absolutní mrazivá temnota, která chvíli trvá a já skrz ni také nevidím.
Najednou je zase světlo, ale z těch dvou vojáků zbyla jen jejich zbroj
a najednou, když pohlédnu k budově, kam běželi, vidím tam bytost,
kterou jsem nikdy předtím neviděl a která je zničila.
Vypadá jako obří kombinace rosolu + chobotnice + čehosi, co se jen vzdáleně podobá rosolovitému obličeji.
Cítím, že se její pozornost obrací ke mně a najednou chápu, že ona je tu kvůli mně a já kvůli ní.
Pomyslím na to, že chci být u ní blíž a stane se tak, ale natahuje po mně jedno ze svých chapadel.
Najednou zase padá temnota a i když to nechci, podaří se mi vůlí aspoň vybojovat stmívání,
které stejně proběhne během krátké chvilky.
Je úplná tma a chapadlo je kolem mě přesto najednou ve tmě a ve mně samém se sám od sebe objeví oheň.
Je to jen oheň o síle táborového ohně a přesto, když se zase objeví světlo, tak ta bytost je bez chapadla.
A najednou vím, že i ona už cítí svoji prohru a přesto dále útočí.
Přestože je inteligentní, tak nemá nic lidského, necítím soucit, pochopení ani pud sebezáchovy.
Zase je tma.
Tentokrát v sobě vyvolám oheň, který se sám zformuje do tvaru ohnivé koule kolem mě,
chvilku po tom dojde k vyšlehnutí a výbuchu plamene do všech stran.
Tma pominula a bytost už tu není, oheň ji strávil.
Vracím se po bojišti zpět a vidím na zemi mrtvé a zraněné vojáky,
shýbám se k nim, abych jim pomohl i když nevím jak.
Pohlédnu před sebe a vidím tam stříbrného vojáka většího a mohutnějšího než ostatní.
Chvilku se na sebe díváme.
Nemluvíme spolu a přesto cítím, že říká: „Díky“.
A potom ještě, cítím z něho něco jako smutek, snažil se říci něco jako: „Nemuselo to takhle být.“
Cítím, že má mysl se zase stěhuje a vracím se do původního snu o kasárnách.
chystám se odejít, už jsem na chodbě, najednou se rozezní poplašné sirény ….. (tady jsem se probral)
Wahlgrenis,
nepsal bych Ti tento sen, kdybych si nemyslel, že zvláště jeho konec je určen nejenom mně.
Sen jsem si zkusil vyložit, ale budu moc rád když přispěješ i svým názorem.
S pozdravem
Milan 5.8.2006
Milánku,
vím dobře, jaké sny se Ti zdají a o co tady jde...
Tohle nejsou sny z tohoto světa.
Vojáci ve stříbrné zbroji, která je jaksi jejich součástí, rosolovité bytosti...
Jsou kolem nás různé bytosti, které ale během běžného bdění nezažijeme.
Mají nadřízené postavení, nediskutují s námi, neptají se, jen jsou a dozírají na nás.
Divíš se tomu?
Příliš si koledujeme.
Ostatně i ty poplašné sirény jsou hodně symbolické.
Máme se probudit a konečně začít uvažovat nějak jinak.
Jenže jak???
Kdo to ví? Kdo odpoví?
Děkuji, že jsi mi napsal.
Možná i to je součástí vyššího plánu, abys své sny dával na vědomí jiným lidem.
Abys o nich nemlčel.
Skrz Tebe přicházejí informace o tom, jak by to mohlo pokračovat.
Neboj se svých snů.
© Wahlgrenis
06.08.2006
