wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Dimenziální přechod v Praze?


Otázka:
DOBRY DEN,
SLYSEL JSEM O OTEVRENI DIMENZIALNIHO PRECHODU TADY V PRAZE.
ZNATE NEJAKE INDICIE O TOMTO FENOMENU?
DIKY
KABOD 22.7.2006

Odpověď:
Mily Kabode,
dobre chapes, ze Tvoje otazka neni z kategorie tech beznych...
Neznam indicie, ale mohu se pokusit pozadat o odpoved.
Ale nevim, jestli budu schopna vsechno spravne interpretovat.
Nezalezi na nas, na lidech, kdy to bude.
Vsechno je v rizeni nekoho jineho.
Toho, kdo drzi ty pro nas nepochopitelne casoprostorove packy a lanka...
Duchovni rozmer by mel byt v kazdem, kdo ma timto prechodem jit dal.
Neni to cesta za ziskem, nikdo od toho nemuze predem ocekavat vlastne nic.
A pritom je v tom vsechno.
Ve chvili vstoupeni do tohoto prostoru se clovek citi jako omameny.
Na me to pusobi jako stav tesne po narkoze, kdy clovek uz sice jako neco vnima, ale pritom nemuze delat vubec nic.
Cas, kdy to bude, se nikdo predem nedozvi.
Vsechno, co nam svazuje nohy, zustane vzadu - zarlivost, lez, stereotypy, nenavist, zavist.
Timto prechodem mohou projit pouze lide s cistym srdcem.
Budou v tu chvili plakat, protoze o mnoho blizkych pritom prijdou.
Bude to ale spise vlastni sebelitost, podobne jako kdyz diteti vezmes hracku.
Neni mozne se na to nijak pripravit, ani se k tomu neco zvlastniho naucit.
Je to tak jako prvni seskok parasutisty z letadla.
Sice predem prochazi nejakymi pripravami, ale ten pocit, kdy je ve vzduchu, kdy opusti pevnou pudu, se poprve zazije jen jednou.
Tam budou vsichni svoji, jako jedna velka rodina, jako velke spolecenstvi,
nikdo nebude cizi, vsichni se budou na sebe usmivat, budou mili.
Kdo se jednou na tuto cestu vyda, zpet se nevrati.
Je to pruchod skutecne do jinych dimenzi.
Je tady uz dlouho a je otevreny.
Nikdo z lidi nema sanci se tam podivat jen tak...
Mnoho lidi uz touto cestou odeslo, nechali za sebou vsechny krize, ty sladke ruzove bryle a nekonecne stereotypy.
Vysvetluje to take pripady mnoha zahadne zmizelych osob.
Ti lide nikde nejsou, protoze nejsou...
Nejsou fyzicky v tomto svete, protoze se dostali na tuto drahu.
Nekdo tam muze jit sam, nekomu je "pomozeno".
Tohle ale uz definovat nesmim.
© Wahlgrenis 22.07.2006

Jeste jednou diky za zpravu.
Mam nejasnou ideu vyjit zitra v 5 rano Karlovou ul, Karluv most, na Hrad.
Pritom spolecne se zenou a dcerou si budeme vyjadrovat pocity.
Doufam, ze vec dozraje a zitra vyrazime.
Zdravi
Kabod 22.7.2006

Mila Wahlgrenis,
po precteni dotazu od Kaboda, se mi vybavil sen, ktery se mi zdal pred rokem nebo dvema,
bohuzel jsem si to nepoznamenala, ale byl pro me silny, ze si ho pamatuji dodnes.
Zpocatku nic zvlastniho, sen se odehraval v kadernictvi, ktere ve skutecnosti neznam.
Ale v tom snu jsem samozrejme znala jak to kadernictvi, tak i mesto ve kterem bylo a dokonce i majitelku.
Vedela jsem, ze je nove otevrene a velmi jsem ho chvalila.
Ve skutecnosti jsem mela vlasy ostrihane a obarvene, ale ve snu jsem je mela dlouhe a bez barvy
a jak jsem se tak videla, uvedomila jsem si, ze je to vlastne tak nejlepsi..
V tom snu taky bylo moderni mit vsude koralky - na taskach, trickach, ve vlasem.. ale na tom nesejde, co bylo hlavni.
V tom kadernicvi byla jeste jedna mistnost, kde bylo umistene velke akvarium,
kde bylo spousta zivocichu vcetne krokodylu a jinych a jako by nemelo dno.
Na nem byl stitek s napisem v nezname reci.
Zeptala jsem se tedy majitelky, co to znamena a ona rekla:
"Koho zla mysl, nenavist zahlti, toho naveky hlubiny pohlti.."
Ani jsem o tom nestacila premyslet, protoze vtom do kadernictvi vtrhli ozbrojenci v cernych kuklach
a me nenapadlo nic jineho, nez se schovat do "akvaria, do hlubin".
Padala jsem, mijely me zvlastni veci, zvirata, kterych jsem se bala a v duchu jsem si opakovala, co stalo na stitku.
Padala jsem dal, padala a padala a uz mi pomalu dochazel dech.
Rikala jsem si, nemam cistou dusi a hrozne me to mrzelo..
ne ze ji nemam cistou, ale to proc ji nemam cistou..
A v tu chvili jsem prestala klesat, ale obratem zacala stoupat,
znovu jsem mijela jakoby ta ruzna patra s ruznymi vecmi, ale mnohem rychleji.
Az jsem se vynorila na tom samem miste, ale jakoby v jiny cas, dekovala jsem, nechapala a probudila se.
Cely den jsem pak z toho mela divny pocit, jako by to byla vystraha.
Byl to zvlastni vyplod meho sneni a ted se mi jen pripomnel.
Jen jsem ti to chtela napsat.
Mej se hezky, krasne leto.
Aree 23.7.2006

Dobre rano,
mam nutkani popsat Vam muj dnesni sen.
Byl jednim ze zvlastnich.
Citim to.
Ve snu jsem byla na chalupe, kterou mame v Brdskych lesich.
Hned u zahrady mame velke pole.
Byla noc.
Stala jsem na zahrade spolu s mym pritelem, divala jsem se na hvezdy.
Najednou jsem uvidela asi 6 hvezd primo vedle sebe, jak se toci.
Vypadalo to jako houpacka pro deti - takove pohyby.
Najednou jsem vedela, ze to jsou cizi bytosti odjinud.
Citila jsem to.
Sla jsem k baraku a najednou jsem uvidela u vratek do zahrady malou postavu s cernou kuzi.
Automaticky jsem ji sla privitat.
Misto toho to byly 3 male zeny.
Vypadaly tak.
Usmaly jsme se na sebe a obe sme zvedly ruce - dlanemi je pritiskly k sobe a timto se pozdravily.
Nevim jak to popsat... toto neni poprve, co se takto zdravim s nekym ve snu.
Pote jsem vedela ze sem s nimi navazala dobry vztah...
Citila jsem to moc dobre.
Pak jsem se podivala na oblohu.
Primo uprostred horizontu byl hnedy ctverec a v nem cerveno rude ornamenty.
Indicky koberec?
Byl obrovsky a zacal horet.
Koukala jsem jako blazen.
Uz v tom snu jsem citila, jak vedle sebe stojime s pritelem, pozorujeme ten ohen na obloze a vime, ze to je varovani!!
Pote ke mne prisla myslenka: "jakmile te jednou kontaktovaly, budou s tebou ve spojeni nadale" a pak jsem se probudila.
Mozna to je varovani pro nas pro vsechny.
Ten horici koberec... hrozne moc mi to evokovalo to, co se ted deje v Libanonu.
Nevim, mozna to je jen sen.
Preji vsem lidem kteri vedi a vidi krasne dny
Tamarka 23.7.2006

Wahlgrenis,
zdravím Tebe i vsechny kteri ctou tyto stranky.
Pisi ti cim dal tim casteji.
Neco se deje a ja mam pocit, ze i kdyz je to zacatek, tak tusim, o co jde.
Vzdy jsem si myslela, ze to, co jsem cetla na tvych strankach,
o tom, jak nekteri lide komunikuji s jemnohmotnym svetem - ze to ke mne prijde stejnym zpusobem.
Dokonce jsem to tak nejak cekala.
Ano, byla jsem naivni.
Ne proto, ze bych neverila, ze vidim svet a vse okolo sebe i z jineho pohledu,
ale spise proto, ze jsem si jakoby "malovala" jednu danou cestu, jeden zpusob, kterym se muze zacit vse dit.
Nechapu, ze me netrklo drive, ze tak to prece nechodi.
Ale na vse je cas.
Zvlaste na to, abychom pochopili.
I kdyz jak rikas "cas je drahy".
Ano.
(Já říkám, že čas není... Pozn. W. 27.7.2006)
Proc Ti pisi?
Tento email jsem nazvala LITOST.
Neni to esej na toto tema ani mnoho slov, ktere bych psala zbytecne.
Aspon si to myslim.
Nastinim ti situaci... a vsem, kdo toto budou cist.
Nedavno jsem Ti psala sen.
Pripominal mi situaci v Libanonu... velkou roli ve snu hrali mimozemske bytosti.
Od toho snu jsem jakoby ostrazita.
Citila jsem nejiste pocity, rozpolcenost.
Ne viditelne, ale clovek to v sobe citi.
Vcera jsem v praci nemela co delat.
Byla jsem na internetu a hledala jsem videa s pozorovanim jevu UFO.
Ani mi to nedoslo.
Az kdyz jsem se divala na jedno z videi, tak jsem si teprve uvedomila, co delam.
Pote jsem jen nahodou zabrousila do clanku o tomto jevu a pod ruku se mi dostal "pribeh" z noveho Mexika.
Autor psal, ze o tomto pripadu se skoro mezi verejnosti nevi, protoze lidmi a vladou byl prisne utajovan.
Sokujici na tom je, ze tzv. habadura sehrana v Roswellu je oproti tomuto prkotinka.
Zacetla jsem se do clanku a cim vic jsem cetla, tim vice jsem nevychazela z udivu.
Kdesi v novem Mexiku melo havarovat UFO.
Cele mesto to vedelo.
Nasadili mnoho policistu a hasicu, ale mimozemske bytosti se setkaly i s civilisty.
Podle popisu byly mimozemske bytosti vystrasene.
Byly v neznamem prostredi.
Lidi se baly.
A vsak jakysi odbor pro bezpecnost v Mexiku a USA rozhodl ze mimozemske bytosti musi chytit
- nejlepe zneskodnit, aby nic nevyslo najevo.
Byl to jeden velky hon.
Podle popisu jedne z divek, ktera byla ten den na onom miste - v lese, policiste strileli
a ty bytosti (EBE) vydavaly uzkostne skreky.
Paneboze Wahlgrenis....
nikdy bych neverila.
Mozna ze kdybych si tohle precetla pred 2 roky, mavla bych rukou a rekla si, ze to je blabol.
Ale potom... co se mi deje...
Citim, ze je neco vic.
Kdyz jsem to cetla, mela jsem slzy v ocich a bolelo me u srdce.
Bylo mi to tak strasne lito.
A porad je.
Jak jsou lide bezohledni... nejenom k nekomu jinemu, ale ke zviratum, zemi, vsemu, co je obklopuje.
Chteji mit vse hned, a nejlepsi.
Nevazi si toho, ze to, co nam bylo dano, abychom poznali, proste je... a neni treba to zdokonalovat.
Cokoliv neznameho si chteji podmanit a mit z toho uzitek, ale nikdy respekt.
A ten ja mam.
Vcera cestou domu z prace... divala jsem se na oblohu a v duchu se omlouvala.
Nedokazala jsem popsat to vsechno, co se ve mne deje.
Kam se hrabou obycejne emoce?
Tohle bylo neco vic.
Jako by clovek poznal jinou dimenzi a mel k ni uctu.
Nedokazu to popsat lepe.
Tolik nasili v televizi, tolik zbytecnych poradu.
Cim se lide v dnesni dobe bavi?
A co vypadky energie?
Co velka vedra?
Nikomu porad nic nedochazi...
Je mi to moc lito.
Kazdy den me zarazi prazdnota nekterych lidsky oci..
jako by to byly bytosti, ktere veri tomu, ze jsou jen lide...
jen clovek, ktery chodi po svete a nehleda.
Poklada si cile, ale vlastne preziva.
Nesnazi se poznat neco hloubeji.. zustava jen u povrchnich veci.
Je mi to lito.
Nechci byt chytra... a vim, ze mozna to, co pisi, bude nekomu pripadat jako snuska blabolu.
I ja mam rada hezke obleceni, dobre jidlo... ale zaroven miluju blizkost sveho psa a papouska.
Vychutnavam si kazdy pohled do oci a nasi komunikaci, protoze vim, ze si rozumime... naprosto.
Rada jsem s rodinou a kdyz s ni nejsem, mam obavy, zda je vse v poradku.
I kdyz vim, ze je.
Pro spech a vyznam casu v dnesni dobe nemame na nase nejblizsi ani cas.
Je to chyba.
I kdyz se s pritelem hadame a vzdy to neni idilicke, porad ho mam rada a vazim si ho.
A verim, ze jako dve bytosti mame k sobe cestu, at je jakkoliv tezka.
Zacinam mit ohromny respect z toho, ze mi byl dan zivot a ze mam tu moznost poznat veci, ktere ostatni treba zatim nevidi.
A kdyz mi nebude dovoleno, abych je poznala, pochopim to.
Vazim si toho.
chtela bych ti podekovat.
Za to, jaka jsi.
Ja chapu, ze nektere informace nemuzes rict, i kdyz mas rada lidi, kterym radis.
Chapu, ze to proste nejde.
Ale v tom je to preci take krasne.
Nemuzeme chtit vsechno.)
Rozloucim se s tebou a posilam vsem hodne klidu....
Tamarka 27.07.2006


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.