WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Co to bylo za energii u nás v předsíni?


Nejmilejší Wahlgrenis,
posílám veliký pozdrav a přání všeho dobrého.
Moc bych Tě chtěla poprosit o pomoc.
Zkoušela jsem vše, co znám, nevím co dál.
Něco přes dva roky bydlím s přítelem v bytě 1+1, který zdědila má teta po svých rodičích.
Nějakou dobu tam teta bydlela se strýcem, pak jejich dcera s rodinou.
Teď my.
V bytě jsem se z počátku cítila velmi dobře, dokonce se napravily některé problémy,
které jsem si na sebe navázala v minulém bytě.
Pak jsem ale začala mít pocit, že byt nesdílíme sami.
Přesněji řečeno, v předsíni toho bytu cítím přítomnost něčí energie.
Někdy, když jsem v kuchyni, vnímám velmi silně, jakoby se z předsíně za ke mně něco plížilo (spíše u země).
V pokoji to necítím, jako by to tam nemohlo.
Ani do ostatních místností.
Jen část kuchyně a předsíň.
Dlouho mi to nahánělo veliký strach, jako by mě to chtělo atakovat nebo se do mě dostat, což se mi občas stane.
Pravděpodobně jsem skvělým objektem pro duše, či energie, které potřebují nositele.
Teď už se chráním, kudy chodím, párkrát mě to stálo málem zdravý rozum.
Ale to jsem odběhla od "naší" předsíně.
Snažila jsem se s tím někým (něčím) komunikovat.
Nedařilo se.
Asi před dvěmi měsíci jsem cítila, že to mám zase zkusit.
Vzala jsem kyvadlo a po dlouhé době jej použila.
Připravila jsem si otázky, požádala o svolení a ochranu.
Bylo mi řečeno, že mi věří, není uvězněný (pořád mám pocit, že je to muž) v předsíni,
že mi chce něco sdělit, mám mu nějak pomoci.
Taky chtěl zapálit svíčku.
Když byla komunikace ukončena, svíčku jsem pro něj zapálila.
Slíbila jsem, že mu pomůžu, pokud to bude v mých silách.
Pak nastalo hektické období.
Moje pokusy o komunikaci jsou ztíženy tím, že v našem 1+1 je problém najít soukromí,
takže musím čekat, až jsem sama doma.
Pořád se mi nedařilo najít klidnou chvíli.
Snažila jsem s ním aspoň v duchu mluvit, aby věděl, že jsem na něj nezapomněla.
Připravila jsem si další otázky a čekala na vhodnou chvíli.
Čas plynul a byl pátek 23. prosince.
Měla jsem volno a nakupovala poslední věci k přípravě Vánoc.
Když jsem šla ve městě po chodníku, stala se zvláštní věc.
Míjela jsem dva muže a když jsem byla asi 15 metrů od nich (byli za mnou),
najednou se mi před obličejem objevil obláček a pach cigaret.
Jsem nekuřák a kromě těch mužů za mnou (ani jeden nekouřil, pokud jsem si všimla dobře) široko daleko nebyl nikdo
a nic ani dům, auto apod.
Byla jsem z toho dost zmatená.
Pak mě napadlo, že to může být onen "muž" z předsíně a chce na sebe upozornit.
Protože jsem byla sama doma, rozhodla jsem se, že se na to zkusím zeptat a spojit se s ním.
Ještě jsem doma něco dělala, přišel kamarád, odešel a pak se to stalo.
Začala jsem se cítit velmi slabá a vyčerpaná.
Chvíli jsem s tím bojovala, pak jsem si šla aspoň sednout na gauč.
Najednou jsem pocítila strašně silný pocit opuštěnosti a beznaděje.
Ochromená jsem si lehla na gauč a bezmocně začala brečet.
Jako bych to ani nebyla já, před tím jsem se cítila dobře.
Kamaráda znám od dětství, jsme si blízcí a nikdy se mi s ním
a ani po jeho odchodu nic podobného nestalo, takže jeho jsem vyloučila.
Pak mě napadlo, že je to onen muž.
Že toto jsou jeho pocity ne moje.
Bylo mi ho moc líto, pomyslela jsem si, že musí prožívat muka.
Rozhodla jsem se pokusit se s ním navázat kontakt.
V obývacím pokoji to nešlo, takže jsem se (jako minule) přesunula do předsíně.
Zapálila svíčky a poprosila o svolení.
Ještě musím dodat, že jsem poprvé použila pomůcku, která ke mně přišla před pár měsíci,
ale nepoužila jsem ji, jde z ní obrovská energie
- je to pentagram, kolem něhož jsou v kruhu písmena abecedy a necítila jsem se na to jí použít.
Teď nastal čas jí použít.
Jako vždy jsem poprosila o svolení a ochranu.
Začala jsem se ptát na připravené otázky.
Zavřela jsem oči a před nimi se začal objevovat obraz, nejdříve plamen, pak spousta plamenů a v nich hořící a trpící člověk.
Pomyslela jsem si, že je to hrozné, že ho asi upálili, že musel hrozně trpět.
Pak ale přišla jako blesk z čistého nebe myšlenka:
to nemusí být hranice, ale pekelné plameny, (nikdy jsem na nic takového moc nevěřila) dostala jsem panický strach.
"Co teď?"
Co když se do mě chce dostat?
Prosila jsem o pomoc.
Napadlo mě na oheň vodou.
Voda ti pomůže.
Měla jsem hrozný strach, ale snažila jsem se, zachovat klid.
Udělala jsem jakýsi očistný rituál a pokropila celý byt vodou - zní to asi na psychiatra, ale byla jsem hrozně vyděšená.
Posílala jsem jej tam, kam patří.
Když bylo vše hotovo, zdálo se mi, že je pryč.
Únava se vytratila, nikoho jsem necítila.
Jen úlevu.
Pak jsem ale začala přemýšlet o tom, že to mohl být jen klam, že to vůbec nemusely být pekelné plameny,
co když jsem mu hrozně ublížila a dostala ho někam, kde neprávem trpí.
Říkal, že mi nechce ublížit, že mi věří a teď jsem mu možná ublížila já.
Pořád jsem nad tím přemýšlela.
Na Štědrý večer jsem mimo svíčky, kterou zapaluji pro všechny, zapálila jednu pro něj.
Plovoucí.
Spojila jsem dva živly, které s tím souvisely a vložila jsem do ni myšlenku:
Pokud jsem tě dostala kam nepatříš, nechť tě tato svíčka přivede zpět,
pokud jsi jako oheň, nechť tato svíčka uhasí tvou moc a zlobu.
Je zpět, nechtěla jsem si to připustit, ale je zpět.
Sama mi to řekla kamarádka, která je na toto citlivá.
Potvrdila mi, co jsem si nechtěla připustit.
Cítím, že se zlobí, cítím jakoby nenávist a zášť.
Mám strach a se strachem se do ničeho nemůžu pouštět.
Nevím co dál. - buďto jsem to hrozně zpackala, nebo mi chce opravdu ublížit.
Je mi to moc líto, ale tím to nenapravím.
Nevím co dál, nechci udělat znovu chybu, nebo se vystavit dalšímu ataku.
Pěkně to se mnou zacloumalo, nikdy jsem se necítila tak bezprostředně ohrožená
jako při pohledu do těch plamenů a na hořícího člověka.
Wahlgrenis, prosím, můžeš mi pomoci.
Kdo to je?
Co to bylo?
Co dál?
Pokud jsem to zpackala, je mi to moc líto, ze srdce mě to bolí.
Už jsem ale zažila, co to je, když se ve mě usadí něco či někdo, kdo tam nemá co dělat a opravdu se toho bojím.
Ze srdce děkuji za Tvůj drahocenný čas, pokud jsi dočetla až sem.
Budu doufat.
Marin 4.1.2006
PS: Třeba strkám nos, do čeho nemám a na co nemám, pak vše raději zavřu, než škodit.

Odpověď:
Milá Marin,
už se ani nedivím příběhům, které posíláš.
Vrátka se Ti už dávno otevřela, vnímáš toho mnohem víc, než vnímají ostatní lidé.
Podívala jsem se do pláství a musím Ti napsat, že to všechno ještě zdaleka nekončí.
Teprve prostřednictvím svých dětí poznáš klidnější cestu.
Ta energie, kterou popisuješ jako mužskou, sice byla ženská, ale to není tak důležité.
Byla to duše hodně stará, silná a čistá.
Myslím, že jsi z ní strach měla zbytečně.
Jen to, že jsi ji cítila ve své blízkosti, Tě znejistilo.
Možná jsi měla ještě nějakou dobu vydržet...
Ale to je už vedlejší.
Ty jsi tu bytost odeslala, nyní vnímáš smutek, nevíš, jestli to bylo dobře.
Bylo to nutné, aby sis uvědomila, čeho jsi schopná.
Něco jako nastavené zrcadlo... Chápeš.
Měla bys obdržet zprávu, ve které se dozvíš, že tato bytost odešla a nyní je tím otřesena.
Udělala jsi ale dobře.
Byt, ve kterém žiješ, je nyní v pořádku.
Sama jsi provedla očistu, už toho umíš hodně.
Změna je za Tebou, zvládla jsi to dobře.
O tu dušičku se bát nemusíš, možná to už také tušíš, má se k Tobě vrátit.
Byla u Tebe blízko, protože to tak cítila, potřebovala být ve Tvé blízkosti.
Myslím, že z toho nemusíš mít špatné pocity, protože se k Tobě hodlá vrátit.
Možná to ani nebude tak dlouho trvat.
Budeš dobrou maminkou.
© Wahlgrenis 10.01.2006


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.