Když dům pláče...
Otázka: Zdravím Tě, milá Wahlgrenis
Už pár dnů si říkám, že Ti napíšu, ale teď nějak nevím, kde začít.
Začnu asi tím nejdůležitějším, a to je bydlení.
Jak sama víš, naši (resp. matka) chtěla prodat dům.
Před pár měsíci jsi mi radila z pláství kvůli jiné věci a už tenkrát tam riziko ztráty domu bylo.
Ale to jsem nechápala, přikládala jsem to k něčemu jinému.
Po několika měsících ovšem nastalo to, že náš dům začali procházet makléři,
zkoumali všechno, podrobovali dům svým rentgenovým očím.
A můj otec (1932), se velmi trápil.
Nebyl schopen proti tomu revoltovat, bránit to, v čem vyrůstal a na čem citově lpěl.
Vždy, když měl někdo přijít k nám, bral kolo a odjížděl do lesa.
Neměl správný přístup.
Matka si to vyložila tak, že vše dělá s jeho souhlasem, ale nebylo tomu tak.
A mně cizí lidi říkali, že viděli náš dům na internetu v nabídce na prodej...
Nebylo mi dobře.
Náš dům to vycítil - nejdřív nám přestala téci voda z naší studně (porouchal se koš),
potom tátovi na jedné projížďce v lese prasknul ráfek kola.
Naštěstí se mu nic nestalo.
A do třetice, a to je nejhorší ztráta, se nám zaběhla či ztratila naše kočička...
A to byl ten poslední impuls.
To bylo to poslední, co tátu s mámou spojovalo.
Nastal čas pro jejich debatu.
V ní si vyříkali úplně všechno.
Zjistili, že oba jsou někde jinde.
Nevím, jak to dopadne.
Jediná jistota snad je, že dům se prodávat nebude.
Všechno to prožívám, ale nevím proč, cítím, že to jde tak nějak trochu mimo mě.
Mám pocit, že tohle je jejich zkouška.
Něco mi říká, že i kdybych se do toho sebevíc angažovala, bylo by to k ničemu.
Vším si teď asi mají projít oni sami a rozmyslet si, co dál.
Co mě ale opravdu moc bolí, je ta naše kočka.
Zmizela jako pára nad hrncem.
Chtěla jsem i použít kyvadlo, ale něco mi říkalo, že to nemá smysl...
Od doby, co čtu knihu, o kterou jsem velmi stála, se mi taky dějí divné věci.
Najednou jsem vystavována rychlým zkouškám: něco jako ve škole - víš, za jedna, nevíš, za pět.
Spoustu věcí jsem díky ní pochopila.
Něco jsem tušila, něco věděla a něco pro mě bylo nové.
Už teď vím, že si ji budu muset přečíst dvakrát, abych všechno opravdu pochopila.
Ráda bych sem pak napsala k tomu příspěvek, ale vím, že ne každý bude ochoten to skousnout a alespoň si to přečíst do konce.
Připadám si teď, že vše plyne okolo mě.
Nevím, co mám dělat.
Je to zvláštní, když tušíte anebo jste svědkem zkoušky jiného člověka a víte, že nemůžete zasáhnout.
Alespoň tak to na mě působí.
Nechápu, co se teď děje s mojí rodinou.
Ráda bych nějak pomohla, hlavně matce, ale ona je tak uzavřená, určitě ji něco trápí a své trápení balí do zlosti a nenávisti.
Chtěla se odněkud vymanit a zase jí to bylo znemožněno.
Mám pocit, jako by nad námi visel nějaký mrak.
Milá Wahlgrenis, vím, že je to dlouhý email, ale velice ráda bych tě požádala, kdybys mi mohla s rozluštěním pomoci.
Nepíšu všechno.
Snad ještě jeden sen.
Byla jsem těhotná a šla kolem nádraží, kde byly převážně ženy a děti.
Byly všichni mrtví, jako by popálení, tři obličeje se vypařily přede mnou.
Na zemi byla suchá větev z borovice a na ní jedna zlatá vánoční třáseň.
Bylo mi řečeno, že si ji mám vzít na památku....
Vím, je to hodně otázek.
Budu ráda, když alespoň na pár z nich si najdeš trochu času.
Prostě se něco děje a já nevím co s tím.
Měj se moc krásně.
To je moje přání ze srdce.
Hyacinta 11.8.2005
Odpověď: Milá Hyacinto,
Tvůj dopis skutečně není jednoduchý.
Ale zkusím to vzít postupně...
Dům si skutečně prožil neradostné chvíle.
Je to, jako by se něco, co dosud bylo neměnné, najednou zbortilo, ztratilo smysl.
Jako by si ten dům něco nereálného namlouval.
I dům má duši, která se může trápit.
Nebyl rád, že kolem něho chodí cizí lidé a okukují každý jeho detail.
Naštěstí se ale právní skutečnosti od něho odkloní jinam.
Opět dojde k naplnění lásky, opět bude mít pocit, že má smysl tady být.
Potřebuje, aby v jeho zdech vládla harmonie a klid.
Zatím vnímá pouze výčitky a nenávist od lidí, kteří tam žijí.
Je to pro něho hodně bolestné, zažívá horko, jako při ohni.
Pálí ho to, ale nemůže nikam utéct.
Láska ale je nyní někde zašlapána do kouta, nemá prostor ani sílu na dýchání.
Potřebuje čas.
Zatím se spíš mluví o penězích a hmotných statcích.
Jako by ho někdo chtěl vyměnit za hromadu zlata...
On se bojí, je to hodně nepříjemné.
Je jakoby odsunut na kraj, nikdo se s ním nebaví, nikoho nezajímá jeho názor.
Hrozně rád by měl nějakého spojence, ale všichni se najednou dívají jinam, jsou rozpačití.
Brání se, jak může.
Vlastně je jako malé děcko, kterému dospělí nevěnují svůj čas.
Začne si vymýšlet, že ho bolí bříško...
Dům ví, že jediné, co může, jsou technické zákonitosti související s ním.
Ty může zatavit, omezit v činnosti, aby si vyžádal zájem lidí.
Potřebuje vnímat tu lásku, že chce mít pocit, je milován a nebude nikdy opuštěn.
Mezi Tvými rodiči je nyní zásadní nesoulad, jsou to především slzy, které oba vnímají.
Jde o peníze, které potřebují, v tom ale láska nemá prostor.
Neptají se na názor jiných lidí,
maminka by ještě byla ochotna přistoupit na dohodu, ale otec v žádném případě.
Nad nimi krouží strach, že o dům přijdou, té zprávy se bojí, ale současně vědí, že není vyhnutí.
Všechno se děje jaksi proti přirozenému vývoji.
Nevědí, co s tím...
Zmatky, nepřehledno, odnikud nemohou čekat žádnou pomoc.
Nechtějí začínat znovu, ten dům je rozděluje, i když láska by u nich moc ráda bydlela.
Jsou v bodě zastavení, ale další cesta bude vyžadovat skutečně mistrovské umění.
Měli by si domu více hledět, technické závady jsou jen pláčem toho domu.
On nemůže promluvit, i když by tolik chtěl.
Myslím, že ještě mají čas...
K tomu snu - je to další z varování.
Skoro to vypadá až jako z konce světa, nic není, nic nebylo.
Pořád ještě máme čas, pořád můžeme něco změnit.
Jenže se chováme stále postaru.
To je ten hlavní problém.
Podívej se kolem: lidi jsou nastěhovaní v luxusní vile a jiní se baví tím, co tam dělají.
Jak je to absurdní, jak je to přízemní a bez myšlenky.
A aby toho nebylo málo, tak se podobná šou rozjede i na dalších kanálech.
Je smutné, když víme, jak to je, na jakých principech funguje život,
když na druhé straně musíme sdílet společné prostory (...) s jedinci, kteří dovolí rozjet něco takového.
Jaká ztráta času a peněz a hodnot a lidství...
© Wahlgrenis, 24.8.2005
Ahoj milá Wahl,
děkuji Ti za odpověď.
Právě v domě zkoušíme a roztápíme nový kotel....bude teplo.
Snad i to něco naznačuje.
Matka se už s otcem baví - před pár dny, když ležel pod autem, tak se něco smeklo.
Naštěstí má jen dlahu na prstu...
Jsou to šílené věci, to ti tedy povím.
Ale snad už bude na chvíli klid a matka se záměru dům prodat vzdá.
Jen ta naše micina se už asi nevrátí.
Nevíš, Wahl, je alespoň u nějakých dobrých lidí?
Víš, je nemocná a potřebuje svoje léky na ledviny.
Hlavně teď, když nastává podzim.
Záměrně nepíšu, že doufám, že ještě žije.
Já totiž pořád pevně věřím, že se jednou vrátí.
Přece by neodešla jen tak.
Spíš si myslím, že ji někdo musel chytit...
Měj se moc pěkně a držím palce na pondělí. Už je tam těch dotazů požehnaně.
Měj se moc krásně a přeju Ti jen samá pozitiva.
Hyacinta 28.8.2005
Milá Hyacinto,
jsem ráda, že se věci hnuly...
Kočička zareagovala na změněný stav podobně jako Amálka (viz Co se dělo).
Zkus se vžít na chvíli do její kůže, třeba pochopíš, co se s ní děje.
© Wahlgrenis
29.08.2005
