Proč se mi nedaří komunikace s tátou?
Otázka: Mila Wahlgrenis,
Dlouho jsem přemyšlela nad timto dopisem, měl hodně podob a hodně variant.
Nechtěla bych Tě moc zatěžovat.
Poslední dobou mam tak hodně možnosti se přesvědčit, že všechno souvisi se všim,
že občas mi přijde, že žiji ve sci-fi pohadce.
Moc Ti děkuji za Tvoje stranky.
Jednoho hezkeho dne jsem na ně narazila a ted pochopila, nakolik jsem od te doby moudřejši, vyrovnanejši, chapavějši, klidnějši atd.
Jsi mi ještě v prvnim dopisu napsala, že nemam se branit těm změnam, ktere čas přinaši.
Bylo to hodně těžke, ale podle všech naznaku, které se objevovaly, byla jsem přesvědčena, že doopravdy mam všechno uvolnit.
Jak bych měla kliče od dveři chatky, kde byli uvězněni ptáci…
Otevřela jsem dveře…
Kdo chtěl odejit z meho života, ten odešel, nikomu jsem nebránila, uvnitř sebe jsem uvolnila cesty všem…
Moje vyrovnanost místy možna nebyla pochopena těmi, kdo mně dřive znal.
Ale okolnosti mně přesvědčily, že jinak to nejde.
Dokonce jsem rozhodla, že když se mi vztahy nedaří, tak si už žádné přát nebudu,
protože vždy mi bylo moc lito se s někym loučit.
Nechtěla bych zase byt zklamana anebo zase někoho zklamat…
Citim, že ted, když jsem relativně sama, je na čase dořešit všechno, co jsme si nevyřikali s tatinkem,
ale bohužel, nevim, jakou cestou to mam udělat a zda pro tento krok on neni přiliž daleko od toho mista, kde on bydlel?
Navíc, se mi už dlouhou dobu o něm nic nezdálo.
Dříve mě často navštěvoval ve spánku, ale posledních několik let nikdy.
Třeba toho, co jsem zažila, už bylo podle něj dost a té zkušenosti, které jsem měla dostat,
a ten rozum, který on ve mně pěstoval nejraděj, už jsou dostačující a můžu jít dál.
Nebo naopak, mávnul nade mnou rukou, že už nic podle jeho představ být nemůže?
Myslíš si, že ještě bude příležitost?
Zkusila jsem se na toto téma zeptat kyvadla.
Odpověď byla:
s tátou nemůžu komunikovat: je příliš daleko, ale dovolil by mi novy vztah, stačilo pro něj to, co jsem obětovala, překážky dělat nebude.
Chtěla jsem si ujasnit tyto situace, protože jinak bych už neměla chuť cokoliv počít…
Byla jsem přes léto 2 týdny na Ukrajině a vzala jsem svoje kyvadlo s tím,
že zkusím s nim o tátovi komunikovat tam, kde podle mě byla jsem k němu nejblíž…
Ale potom dala jsem kyvadlo do kapsičky a zapomněla, kde ho mám.
Proto k žádné komunikaci nedošlo.
Našla jsem ho ráno, v den odletu a napadlo mě, že už všechny odpovědi třeba mam.
Myslíš si, že mám hledat způsob komunikace dále, nebo doopravdy všechny rezervy jsem už vybrala?
Chtěla bych tuto situaci pro sebe vyřešit a jít dál…
Byla bych Ti moc vděčna za odpověď, třeba i krátkou.
Přeji Ti dobrou náladu a sluníčkové počasí.
S úctou Laura 16.8.2005
Odpověď: Milá Lauro,
odpověď je jednoduchá.
Když jsi se dozvěděla, že s tátou komunikovat nemůžeš, že je příliš daleko, proč o tom pochybuješ?
Může mít totiž už jiné poslání, může se chystat k dalšímu příchodu na svět, nebo byl vyššími silami poslán jinam.
Těch důvodů je hodně.
Měla bys získanou informaci přijmout a definitivně o ní přestat pochybovat.
Duši tatínka nevolej.
Kdyby to šlo, mluvil by už dávno s Tebou.
Někdy to tak je.
Přijmi to odpověď a uvidíš, jak se Ti uleví.
Máš vlastně souhlas ke všem Tvým budoucím skutkům.
Určitě sama vnímáš, že jsi skutečně ze svého života obětovala hodně.
Nyní by měly přicházet odměny, máš se na co těšit...
© Wahlgrenis
18.08.2005
Mila Wahlgrenis,
Děkuji Ti moc za odpověd.
Přiště Ti napišu jednu moji hezkou mozaiku, ale chyběji mi určite dily, ještě musim vydržet ...
Těšim se moc, až Tě poznam osobně.
S přanim dobre nalady
Laura 19.08.2005
