WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Modlitba mě dokázala zachránit


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
na tvé stránky jsem se dostala náhodou, vlastně už ani nevím jak.
Už jsem Ti jednou psala a vyptávala se na mého otce, který nedávno zemřel na rakovinu.
Chtěla bych se Tě na něco zeptat jestli budeš mít čas.
Stává se mi, že mi není blízko lidí dobře.
Snažím se je pochopit, ale většinou je mezi mnou a jimi nějaká jakoby zeď.
Prostě si je k sobě nepustím blíž.
Poslední dobou je to nejhorší v metru, kde si myslím, že se proplétá docela dost energií.
Nikdy jsem takovéhle stavy nevnímala, nebo jsem si jich asi nevšímala.
Nemám skoro žádné kamarády a tak sem si už zažila i co je to samota,
na jednu stranu jsem hodně pochopila, že bez bolesti nemůže být pravá radost.
Dětství jsem měla problémový a pubertu ještě horší, uzavřela jsem se do sebe a s nikým jsem nemluvila.
Dokonce jsem chodila k psychiatrovi, ale nijak zásadně mně to nepomohlo.
Prožívám někdy něco jako sociální fóbii, nikomu bych to nepřála, je to nepříjemný.
Nedokážu se zapojit úplně do kolektivu, protože jsem na základce měla problémy se spolužáky,
kteří mě psychicky deptali, i když si to možná neuvědomovali.
Problém byl i v rodinném vztahu s otcem.
Ve druháku na střední jsem si uvědomila, že bych chtěla lidem pomáhat,
že jedině tak můžu být opravdu šťastná, dělat profesi, která bude mít smysl.
Asi před třemi roky jsem se začala zajímat o ezoteriku a teď i trochu o jemnohmotný svět, a
le stává se mi, že když jsem četla knížku Klíč k oběma světům, takže mám v noci noční můry,
kdy křičím ze spaní, nikdy si nepamatuju, co se mi zdálo, ale pravděpodobně to bude souviset s tím, že mě někdo pronásleduje.
Rozhodla jsem se s tím na nějaký čas přestat, protože si myslím,
že to moje psychika nezvládla, i když mě k tomu neustále něco táhne.
Když jsem se o to začala zajímat, stávalo se mi, že jsem před spaním zavřela oči
a viděla jsem obrazy brutálně zabitých lidí a nakonec to vyvrcholilo tím, že jsem viděla rudě červené oči, jak se na mě dívají.
Měla jsem v té době hrozné myšlenky, už bych to nikdy nechtěla zažít.
Potom jsem se z toho strachu začala modlit a najednou jsem viděla,
jak jdu na vysoký kopec až na špičku a tam mě ozářilo jasně zlaté světlo, samá láska, bylo to krásný.
Všechno v tu chvíli zmizelo a já jsem mohla usnout.
Děkuju moc za odpověď a za tvůj čas.
Hřebíčka 16.8.2005

Odpověď:
Milá Hřebíčko,
sama sis položila otázku, sama sis na ni odpověděla, ale asi to nevíš.
To, co se Tě snažilo atakovat, byly negativní síly.
Poznaly totiž, že jsi pro ně snadno dostupný materiál a chtěly se tak skrz Tebe projevovat v tomto světě.
To byly Tvé noční děsy, křičení ze snů atd.
Naštěstí jsi ale pochopila, kde je Tvoje záchrana.
Potřebuješ mít nějakou jistotu, ohraničení, kam ze Tebou nebudou moci přicházet.
Tou záchranou je pro Tebe modlitba k Bohu.
Každý to může mít jinak, nehledej v tom něco divného.
Je to obrovská láska, cit, pozitivní energie, která má tu moc všechno zlé přehlušit.
Pokud Ti to tak funguje, je to tedy Tvá cesta.
Sama časem pochopíš, jak často takový "energetický doping" budeš potřebovat.
Pokud by to trvalo skutečně dlouho a měla jsi pocit, že se nic nemění, doporučovala bych Ti nechat se pokřtít.
I když jsem zatím takovou radu nikomu nedala, věřím, že v ojedinělých případech, jaký je právě ten Tvůj, by to pomohlo.
Boží láska je nesmírně silná, všeobjímající.
Nerozlišuje, koho bude mít Bůh rád a koho ne.
Miluje všechny - i Tebe.
Očista od nabalených démonů by tak proběhla vlastně zcela nenásilně.
© Wahlgrenis 16.08.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.