WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Cítím různá znamení, ale neodkážu je rozluštit


Otázka:
Milá Wahlgrenis!
Nevím, zda je můj dotaz v tak nepřeberném množství duchovních trablí ostatních lidí vůbec důležitý...
Původně jsem vůbec nechtěla psát na žádné stránky a chtěla jsem si vyřešit své problémy sama v sobě.
Občas si vykládám karty, zajímá mne duchovní oblast člověka a pronikla jsem i do druhého stupně Reiki.
Jenže pocity zmatku a nesoustředění se ve mne jen násobí a přichází ve vlnách.
Nemám žádná trápení týkající se práce nebo vztahu s lidmi, spíše naopak.
Mám mnoho přátel, protože chci věřit v dobro člověka a omluvit jeho chyby a nedostatky.
Někdy se mi to ale samozřejmě vymstí.
Moje máma mi často říkávala, že nechápe, jak taková chytrá holka může být tak naivní...
Pokud přijdou problémy, snažím se vždy hledat cestu sama v sobě, pochopení druhých,
samozřejmě, nikdo není bez chyby, své problémy řeší s optimismem a s občasnými bolestmi se vyrovnávat pochopením jejich příčiny.
Poslední dobou se však nemohu ubránit pocitu, že čím více pronikám do poznání, tím více mi uniká moje vlastní cesta.
Prostě ji nevidím.
Cítím různá znamení, ale nedokážu je rozluštit.
Někdy se mi stává, jako bych věděla mnoho věcí dříve, než se stanou.
Ale nevím, jak se to děje.
Možná si to jen namlouvám...
Toužím po poznání a tak čtu, hledám, přemýšlím, snažím se vidět a to, co zachytím, zkouším spojit v jedno v tomto životě.
Občas je to těžké.
Snad je to jen další z životních etap, kde člověk tápe a stojí na místě, než se dostaví poznání a pochopení.
Zkrátka bych na sobě potřebovala asi víc pracovat, jen si nejsem jista, zda jdu správně.
Něco ve mně mi říká, že bych měla v životě něco změnit, ale nevím, zda je to můj postoj k životu, k sobě nebo jen zaměstnání...
Ve zvěrokruhu jsem Střelec a jako takový by pro mne změna neměla být problém,
ale já už se nechci vrhat po hlavě do změn, o kterých pak zjistím, že byly ukvapené.
Moc se mi líbil dopis od Marka z 10.6.2005 .
Tyto pocity jsem mívala také.
A vlastně je nikdy nemohu přehlížet, ale nedá se spasit svět skrz jediného člověka.
Je mi líto, že je na světě opravdu tolik zbytečného zla.
Možná to má k pomoci k pochopení života...
Jsem ráda, že existují na světě lidé jako TY a Marek a jim podobní, jen je škoda, že je potkávám tak málo.
Přeji ti mnoho síly a optimismu v životě a děkuji za pomoc ostatním.
Natta 2.8.2005

Odpověď:
Milá Natto,
občas se k pocitům, které popisuješ, dostane každý člověk.
Proč jsem tady?
Co je smyslem mého života?
Jaké je mé poslání?
Někdy to přechází k dotazům na smysl života obecně.
Ale tím už dochází ke vzdalování od vlastního života.
Každý člověk přišel na svět s nějakým úkolem, posláním, které by měl naplnit.
Protože se ale narodil nahý a bos, nemá tento úkol nikde napsaný.
Má jen své rodiče, místo, kde spatřil světlo světa, a jméno.
Jen s tím se vydává na svou cestu.
Někoho to nijak nepoznamená a teprve na smrtelné posteli (možná) se pokouší cosi konfrontovat.
Samozřejmě je lepší, když k tomu dojde dřív, když člověk otevře oči a prozře.
Ale nikde není napsáno, že k tomu musí dojít.
Děje se to obvykle po nějakých krizových okamžicích, kdy bývá dovoleno pohlédnout za zakázanou oponu.
Jsou to nejrůznější havárie, nemoci, krize citového rázu, úmrtí nejbližších.
Pro někoho jsou to momenty, které by raději ani neprožil, někoho to posune o neuvěřitelný kus dál.
Záleží na každém, co si dokáže vybrat.
Střelci nemívají problémy se změnami, to píšeš správně.
A pokud máš pocit, že už stojíš moc dlouho na jednom místě, můžeš si být jistá, že se brzy něco stane.
Není nutné na to tlačit, všechno totiž přijde ve správný okamžik, nemusíš být nervózní.
Rozhodně jdeš po správné cestě, jen se pozorněji dívej kolem sebe.
Impulsy přicházejí... Brzy je začneš chápat.
© Wahlgrenis 04.08.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.