wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Mohou mé zdravotní problémy souviset s mojí prací?


Dobrý den, paní Wahlgrenis!
Vím, že dovedete posoudit potřebu napojení, které Vám vezme čas a spoustu energie.
V mém případě dostanou místo potřebnější lidé.
Za ten krátký čas, za těch pár dní, co jsem objevila Váš deníček, Vaše stránky, a dovolila si Vás oslovit s žádostí o pomoc,
jsem pročetla snad vše ve Vašem deníčku a v každé volné chvilce se na Vaše stránky vracím a doslova je hltám.
Je tam spousta bolestí, ale také hodně hodně Vaší moudrosti a spousta lidské otevřenosti a množství zkušeností.
Vždy říkám, že je dar soucítit s druhým, přijmout tu zkušenost
a mít možnost ještě mnohé věci ve svém životě napravit, aniž by člověk prožil ztrátu zdraví, práce, blízkého člověka, ... přímo na své kůži.
Jsem komunikativní tip, dovedu však spíš naslouchat než mluvit
(teď mluvím spíše o váze toho naslouchaného a mluveného, tedy o hodnotě a otevřenosti, než o kvantitě).
Mluvím dost, ale těžko se mi hovoří o tom, co mě bolí, trápí, zlobí, ...
Z mé strany je to spíš o dětech, kytičkách, ... a spíše tom pěkném, protože toho těžkého je na světě dost a dost.
S legrací říkám, že mě maminka, resp. rodiče, nenaučili lhát a svěřovat se.
I když chci udělat nějaký šprým a někomu říci nepravdu, tak se rozesměji a vše je prozrazeno.
Moc ráda čtu, zajímá mě moc historie, psychologie a filosofie a samozřejmě ezoterie.
V jedné z knih Waltra Liebecka jsem četla jeho zpověď, jak se vlastně dostal k reiki a léčitelství vůbec,
že byl vlastně realitní makléř, ale že ho ta setkání s lidmi nějak oslabila, vyčerpala, "převálcovala"... a on zjistil, že musí změnit směr.
Já jsem chtěla pracovat ve školce s dětmi,
ale sebekriticky jsem usoudila, že nejsem nadaná v oblasti kreativní činnosti
a navíc místo hudebního sluchu, mám hudební hluch (přesto miluji klasickou hudbu, která mi přináší do duše klid, mír a pokoj).
Zvažovala jsem tedy stát se dětskou zdravotní sestrou,
to mi však důrazně vymluvili rodiče z obavy z návratů z odpoledních a nočních směn.
Tak mě osud zavál do oblasti administrativy.
Vzpomínám na svá nesplněná přání pracovat s dětmi, otáčím se zpět a musím říci, že jsem i v této pracovní oblasti šťastná.
Své děti jsem si od Boha vyprosila, mám dva krásné zdravé syny.
Toho druhého jsem měla v 37 letech a návrat do práce po mateřské ve 40 letech nebyl jednoduchý,
tedy zařadit se zpět, kdy za ty 3 - 4 roky velkých změn přišly počítače
a já měla najednou pocit, že není v mé moci naskočit do toho rozjetého vlaku.
Navíc můj muž pracoval u firmy, která ho zcela pohlcovala jak fyzicky tak časově.
Na vše jsem se cítila být sama, navíc omezená neznalostí PC a všude v nabídkách práce bylo "do 25 let".
Již tehdy jsem si řekla, že nikdy nezalituji, že jsem odešla na mateřskou dovolenou v "nesprávný čas" a cítím to tak dodnes.
Jsem vděčná za ty dva naše syny, jsou mými největšími splněnými sny mého života.
A úplně největší radost mám, když je vidím spolu.
Když se otočím zpět do svého dětství, cítím spoustu nejistoty, osamocení, cítím tu touhu po pohlazení, povzbuzení, pochválení, ...
Rodičům jsem vděčná za život a vše, co pro mne udělali.
Sami to v dětství neměli jednoduché a co sami nedostali, neuměli dát.
Já jsem si řekla, že je změnit nemohu, ale mohu napravit jejich "chyby" (pokud to tak smím nazvat).
To, co jsem sama nemohla prožít, snažila jsem se zajistit svým synům
a prožívala jsem a prožívám se svými syny vše, jako by to bylo dětství moje.
Je to úžasný lék a napravení toho, co jsem sama přímo nemohla ovlivnit.
Po různých zkušenostech se zrušením firmy, zavřenými pobočkami, ... rekvalifikací, ... jsem se dostala do sféry realitních služeb.
Snažím se pracovat s lidmi srdíčkem a i když jsem loni onemocněla,
přesto se držím zuby nehty své práce a svých báječných lidiček, a to i s velkými pohybovými omezeními.
Jen tak mne napadla ta souvislost práce a nemoci Waltera Liebecka a mne, zda mne to nějak nevyčerpává.
Práce se mi líbí, mladší syn měl 18, má rok do maturity a chtěl by ve studiu pokračovat.
Studium dětí považuji za nejvštší životní investici a chtěla bych to i mladšímu synovi umožnit.
Starší syn je již 5 let lékařem,
máme společně co vracet Osudu, obě děti mám vymodlené,
tak alespoň touto formou, kdy pomáhá profesionálním vyhodnocením snímků třeba z tunelu (radiologické diagnostiky)
najít řešení k odstranění bolesti, neduhů a nemocí mnoha lidí.
Je to jeho nejen práce, ale i poslání.
Do Pardubic se nedostanu.
Ale někde jste psala, že jste teď v Praze.
Tam jen žijete nebo i působíte?
Kdyby jsme někdy jeli ke staršímu synovi
(není to tak často, jak bych si přála, protože vzdálenost více jak 300 km tam, po dálnici 400 km, je veliká), byl všední den
a Vy měla na mne chviličku času, bylo by možné se s Vámi setkat?
Pokud Vám zůstane chvilička pro mne, prosím o Váš názor na mou otázku.
Myslíte si, že přesto, že se mi práce moc líbí, miluju lidi a oni vyhledávají mne, mohou být mé zdravotní problémy způsobeny prací?
Zúčastnila jsem se také výběrového řízení na obchodního manažera firmy.
Do konce června proběhne druhé kolo.
Při první schůzce jsem byla tak báječně uvolněná, klidná a spokojená -
před ní jsem si řekla, že jedu poznat nové lidi a prožít příjemné chvíle a "ono to funguje".
Prostě nesedím s rukama v klíně.
Prosím, omluvte mou odvahu, smělost.
Přeji Vám i Vašim blízkým zdraví, lásku a spokojenost, Boží požehnání
a mnoho báječných lidí kolem sebe, kteří si předáváním svých životních příběhů najdou mnohdy řešení sami
anebo si uvědomí vedle jiných, že ten jejich životní "úkol" je mnohem lehčí.
Moc pěkný den Vám přeje Ivana
PS. Máte veliké srdce, vliv, kouzlo, moc a i na dálku velké charizma. A to je úžasný a zasloužený dar.
Ivana 18.06.2009

Milá paní Wahlgrenis!
Co jsem objevila Vaše stránky, stále listuji, stále mám co objevovat, nad čím žasnout, ...
Na Vaše stránky jsem vstoupila, když jsem hledala nějaký "léček" na své trápení a zadala jsem slovíčko "afirmace, modlitbička".
Jak jsem Vám psala o svých zdravotních problémech minule, které už trvají hodně dlouho,
já už měla pocit, že jsem hodně hluboko, nechci říci na dně, to je snad ještě daleko,
tak jsem v poslední době oslovila a poprosila o pomoc několik lidí.
Většinou naslouchám já a snažím se, pokud to je v mých silách pomoci, ale tentokrát se situace obrátila a já hledám pomoc.
Nechybí mi slova, ale nechci druhé zatěžovat svými starostmi, vím, že si každý před sebou koulíme svou kuličku životních úkolů.
Někdo viditelně, jiný skrytě.
Můj zdravotní stav se od mého oslovení Vás ještě trochu zhoršil, to mě vyděsilo.
Ubíralo mi to z mé naděje, ale nyní se "něco děje" a já se to bojím zakřiknout.
Nevím, která dobrá duše - odtud nebo z tama - mi pomohla nastartovat obrat k uzdravení.
Vím jen, že toto fyzické uzdravení mi pomůže na sobě ještě více a s ještě větší pokorou pracovat.
Moc děkuji, že jste mi minule odpověděla.
Bála jsem se, že má bolest ve srovnání s jinými Vám nebude stát za to mi psát.
A také jsem se styděla, že Vás připravuji o čas, který by jste mohla věnovat třeba ještě potřebnějším.
Děkuji Vám a děkuji za to, že se můj zdravotní stav mění.
Ještě bych Vám chtěla říci, že jak čtu Vaše stránky a třeba Vaše odpovědi na zvídavé otázky, kde hledat odpovědi, návody, ...
na různá řešení, otázky, úkoly, ... kde je vlastně hledáte Vy, tak mi stále přichází odpověď "stejné stejným".
Jste úžasná, jak se nezištně dělíte o informace, které se Vám dostávají a ony se k Vám dostávají právě proto, že se o ně dělíte.
Co zaséváte, to sklízíte.
Vy nabízíte svou pomoc informacemi, radami, povzbuzeními, ... a totéž dostáváte v ještě větší míře a rychlejším a rychlejším tempu "z tama".
Je to dar, je to úkol, je to poslání ...
A Vy to zvládáte báječně.
Moc děkuji za všechny.
S úctou
Ivana
PS. Těším se, že se třeba - pokud to tak má být - někdy setkáme.
Ivana 23.07.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.