Dcerka pokulhává, nechce chodit po dlažebních kostkách
Dobrý den,
moc Vás žádám o radu.
Je to kolem roku, co nám dcerka pokulhává.
Už jsme byli u paní doktorky a příčina neni.
Ale je to divné.
Začala chodit do školky a neujde delší procházky.
Už jsme z toho bezradní.
Napadá na levou nožku a říká, že na kamínky, na dlažební kostky nechce, že tam chodit nebude.
Také jsem vypozorovala, že když je nervozní, tak začne kulhat.
Už jsem bezradná.
Je narozena XXXXXXX v Praze.
Moc děkuji
Veronika 03.04.2009
Milá Veroniko,
každá nemoc je výkřikem duše, to jistě chápete.
Dušička Vaší holčičky se ozývá.
Problémy nebo bolesti nohou symbolizují směr v životě.
Pravá noha představuje ženský princip v ženě (případně mužský v muži),
levá noha pak mužský princip v ženě (ženský v muži).
Samozřejmě je to čitelnější u dospělých než u dětí,
ale i tady lze vysledovat jisté nepřehlédnutelné znaky.
Pokud bychom se spolu bavily, nejspíš bych se zeptala, zda byla očekávaná.
Důležité je taky, zda jste během těhotenství s partnerem nemluvila spíše o chlapečkovi.
Měla jste pro ni holčičí jméno?
Anebo jste na poslední chvíli zvolili ženskou variantu mužského jména?
To jsou třeba jména Petra, Stanislava, Jana, Rostislava, Romana, Patricie a mnohá další...
Možná už jsou v rodině další holčičky, chlapec byl na řadě, ale přišla zase dívka?
Také může být problém na straně rodičů partnera, kteří se během Vašeho těhotenství těšili na kluka...
Vidíte sama, že těch sporných momentů je celá řada.
Hlavní je pozice Vaší dcerky ve světě, není si jista sama sebou.
Bojí se jít vpřed - po nerovném terénu, jako by potřebovala od nejbližších oporu.
Potřebuje vědět, že je tady správně, že ji máte rádi, že nebude odstrčena, když udělá chybu.
Školka je obvykle prvním kolektivem, kam se dítě dostává od matky.
A dokáže být hodně zlý, když dítě vycítí, že je něco jinak.
Raději než operativní zákrok nebo jiné "násilné" řešení, což může pravděpodobně vzejít od lékařů,
by se měla dívka preventivně topit v moři lásky.
Neměla by se v žádném případě cítit sama, opuštěná.
© Wahlgrenis
03.04.2009
Dobrý den,
Děkuji od srdce, co jste mi napsala, jen jsem si to chtěla utvrdit.
U nás v rodině je sama samotinká holčička.
Kolem naší milované holčičky je 6 kluků.
Od začátku těhotenství jsem byla přesvědčená, že čekám holčičku, a partner si ji také moc přál.
Nejsem si vědomá, kde tento blok vzniknul.
Narodila se císařským řezem, nechtělo se jí ven.
Ale také musím říci, že jsem ji také nechtěla dát, když jsem viděla, jak se k nám chovají sestry na porodním sále.
A po operaci jsem ji neviděla 2 dny, znala jsem ji z fotek.
Strašně jsem plakala, aby nás daly dohromady.
Také to mohlo třeba vzniknout tím, že když jsem sdělila mojí rodině, že jsem těhotná,
tak to přijali velice špatně - že nemáme kde bydlet a děti v dnešní době jsou drahé a že nejsme manželé aaaaatd. -
prostě řeči a at ukončím těhotenství...atd.
Nebyla to lehká doba, první velká zkouška, děkujeme za tuto zkoušku, více nás to dalo dohromady.
Máme pěkný byteček, manžel má dobou práci a máme se moc rádi.
Budeme se snažit a prosit, aby to vše trvalo dlouho
Děkuji
Veronika 04.04.2009
