WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Trpí odmalička střevním zánětem


Dobrý den,
doporučila mi vás kolegyně z práce.
Mám syna 3,5letého a ten trpí odmalička střevním zánětem (nejpravděpodobněji Crohnovou chorobou).
Už má asi 4. typ léčby a stále mu nic nepomohlo na 100 %.
Myslíte, že je nějaký způsob, jak mu pomoct?
Aktuálně se mu k zánětu přidal i ekzém na stehnech, ale ten určitě vyvolává bioléčba, kterou se teď léčí.
Zánět se u něj projevuje krví ve stolici, na kolonoskopii nedávno měl střevo pořád stejné jako před 3 lety a to velké hluboké vředy, které krvácí.
Také trpí na anémii v souvislosti se ztrátami krve.
Jsem z toho už opravdu zoufalá a nevím jak pomoci, když ani lékaři nepomáhají. Potřebuji vědět, kde je příčina jeho nemoci.
Mockrát vám děkuji za odpověď, zda nám dokážete nějakým způsobem pomoct.
Děkuji
Ouma 11.11.2019

Milá Oumo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Zdravotní problémy dětí v tom nejranějším věku jsou často propojeny s matkou, tedy s tím, co matka prožívá.
Střeva obecně symbolizují také průchod ve všem, co se nás dotýká, například v tom smyslu, co buď nechceme pustit, anebo naopak co nemůžeme udržet.
Nepíšete nic jiného, než to, co aktuálně (už tři roky) řešíte s svým chlapečkem.
Ale podstatné jsou i "kulisy", v kterých se pohybujete.
Může tady jít o krizi ve vztahu, rozchod s otcem dítěte, stěhování, obecně o jakýsi neklid v životě dítěte.
Připadá mi, jako kdyby tady byla současně láska, ale také silná nenávist.
Můžete se pomyslně zlobit na celý svět za to, jaké máte starosti se svým dítětem, že nemůže být zdravé jako ostatní děti Vašich kamarádek, známých, sousedů...
Ideální by pro Vás bylo, kdyby okamžitě - jakoby jediným tlesknutím - se Vaše situace změnila, jako kdyby hned v této vteřině měl být Váš chlapeček zdravý.
Ale tady vůbec nejde o něho.
Píšete, že už si prochází čtvrtou léčbou, rozumím tomu.
Obcházíte lékaře a snažíte se najít léky nebo postupy, které by zafungovaly, které by ho vyléčily.
Jde tady ale ještě o něco jiného, o Váš společný příběh.
Nevíte, proč to s ním máte zrovna takhle, co mu máte vrátit za své skutky v minulém životě.
Kdybych měla popsat obraz, který nyní ke mně přichází, pak byste měla padnout na kolena a děkovat, děkovat za všechno, co žijete.
Vnímám kolem Vás zástupy andělů, jako kdyby se snažili Vám napovídat, ale Vy je nevidíte, ani neslyšíte.
Jen řešíte ty umělé postupy od lékařů pro Vašeho syna, posloucháte jejich rady, které stejně - to vidíte sama dobře - k ničemu nevedou.
Nyní mám pocit, že jste v obrovských zmatcích, které Vás až paralyzují.
Z těch potřebujete vystoupit, aby se kolem Vás mohlo rozjasnit.
Jde tady o obrovskou změnu ve Vašem životě, ve Vašich postojích a vůbec ve všem, co žijete.
Změna je tady v hlavní roli, na prvním místě, absolutní změna, od základů.
Pokud se budete schopna od toho, co aktuální žijete, odpoutat, pak se jako had z dominových kostek rozběhne i všechno ostatní.
Pak se jakoby najednou otevře náruč (shora) a Vy vstoupíte do dalšího dějství tohoto zvláštního příběhu.
Neměla byste už hrát roli oběti, v které jste nyní (a už docela dlouho).
Všechny procesy kolem Vás by se měly rozběhnout přirozeně, volně, krásně.
Tohle je informace, která k Vám měla dnes dorazit.
© Wahlgrenis 12.11.2019

Dobrý den,
jste velice laskavá a moc vám děkuji za váš čas a email.
Kolem narození syna jsem měla dvě tragické události, a to měsíc před porodem se zastřelil švagr.
Strašně mě to zasáhlo a těžce jsem to nesla.
S narozením syna přišlo trošku světla do té temnoty.
Ale 14 dní po jeho narození mi zemřel tatínek, z čistajasna, to byl pro mě neskutečný šok.
Byl to můj nejlepší přítel, ochránce.
Bez něj se mi zhroutil svět, měla jsem dvě malé děti a nevěděla jsem, co budu dělat.
Ta bolest byla neskutečně silná a přetrvává dodnes.
Už je menší, ale stále to bolí.
Po zhruba 3 měsících se přidala nemoc syna.
Od té doby stále jen jezdíme po nemocnicích, ale zkoušela jsem i alternativní způsoby léčby.
Vyzkoušela jsem toho opravdu hodně.
Jedna paní syna ode mě zkoušela odpojit.
I ona mi řekla, že by to mohlo souviset se mnou, ty jeho problémy.
Na svět se zlobím, to máte pravdu.
Protože takhle malé dítě si nezaslouží to trápení, které prožívá po nemocnicích s napichováním žil a nemohl jít ani teď do školky, kam by chtěl jít.
S manželem jsme se teď taky hodně hádali.
Myslím, že je to hlavně tím, že je toho na nás hodně.
Jak mám ale provést to odpoutání, aby se vše kolem mě rozběhlo?
Máte naprostou pravdu, že žiju v roli oběti už strašně dlouho.
Moc děkuji
Ouma 13.11.2019

Milá Oumo,
děkuji za Vaši reakci, za Vaše slova, která trochu vykreslují situaci, v které se pohybujete.
Vy jste nyní opravdu rozzlobená na celý svět, na tatínka, který Vám zemřel, je toho moc, co Vás trápí.
Všechno se ale děje tak, jak se to dít má.
Smrt tatínka přišla v poslední den, který měl k životu určen.
Nemůžeme se zlobit na osud, když se něco děje jinak, než bychom si to přáli.
Nemohl tady být déle, nemohl se starat o Vaše děti, vozit je v kočárku, být jim tím nejlepším dědečkem.
Jeho duše už je mimo tuto realitu, je mu dobře.
Vy jste převzala jeho žezlo, jeho poselství, a kráčíte s ním dál.
Nesmíte zklamat.
Zkuste se na svůj život podívat očima tatínka - tam někde shora.
Myslíte, že by měl z Vás radost?
Když se hádáte s manželem?
Když se zlobíte, že malý nemůže do školky?
Když hodnotíte léčbu a bolest, kterou musí Váš chlapeček prožívat?
Tatínek by Vám jistě řekl, že tohle zvládnete, že jste velká holka, že to není nic, co by Vás mělo zlomit...
Nikoho totiž nezajímá, co jste si plánovala, jak jste si to celé představovala...
Ti andělé jsou tady pořád, doufají, že se s nimi dáte do řeči, že jim dáte občas za pravdu.
Nikdy neznáte celý příběh, nevíte, co jste si s duší Vašeho chlapečka provedly v minulém životě, nemůžete se zlobit, když něco nejde tak, jak jste si to myslela.
Vnímám u Vás do budoucna nutný proces zakořenění sama v sobě, měla byste vědomě žít to své, neporovnávat životy kamarádek nebo jiných maminek s dětmi, s tím, co žijete Vy.
Připadá mi, že zbytečně kolem sebe kopete, nejste sladěná s tím, co Vám nyní přísluší, neplujete tou klidnou řekou...
© Wahlgrenis 13.11.2019

Dobry den,
dekuji vam za krasna slova.
Mam od kolegyne pujcenou vasi knihu o porozumeni vlastni dusi, tak si ji prectu.
Myslite, ze jsem v minulosti byla zly clovek?
Memu tatkovi se zdaval opakovany sen, ze byl bud v SS nebo Gestapu a urcoval lidi k zastreleni.
Mne se zdaval opakovany sen, ze jsem nekoho zabila a zakopala a pak zila s tim strachem.
Byly to tak zive sny, ze mi rano vzdy bylo uzko.
Sny zmizely s tatkovym odchodem.
Tatka o nich vedel.
Tatka byl v tomhle zivote taky nestastny.
Mel smulu na zeny, tak se upnul na nas dcery a miloval nas celym srdcem.
Dal by za nas zivot.
Citila jsem ale, ze me mel nejradsi.
Jeho odchod me poznamenal.
Silene jsem se trapila litosti nad tim, ze nas tolik miloval a miloval zivot, ktery si az posledni roky zaridil tak, aby byl stastny.
Chtel byt s nami a byl z toho konecne stastneho zivota vytrzen.
Bala jsem se, jestli netrpel, jaka ta smrt je...
Vim, ze on se ji nebal, ale i tak me to trapilo.
Ale nezlobila jsem se na nej, to ne.
Mate pravdu, ze jsem jako paralyzovana v tom zivote.
Strasne take trpim litosti nad osudem syna, co musi prozivat.
Jsem bezmocna.
Mam strach, jak ta chemie, co dostava, ovlivni jeho zivot, jeho zdravi.
Vpodstate ziju ve strachu.
Myslite, ze mu neco dluzim z minuleho zivota?
Byli jsme spolu v nejakem blizkem vztahu?
Vim, ze musim totalne prekopat svuj styl mysleni, jinak me to znici.
Jen bohuzel nevim, jak to udelat...
Jak se z toho dostat a byt jako muj tatka, milujici matka a manzelka.
Obcas si prijdu jako troska, ktera uz nemuze.
A andele, o kterych mluvite, jsou v podobe lidi, nebo jak je mam vnimat?
Ja jsem v tom otevrena, ale nejde mi to se sebou pracovat.
Prosim vas o radu, co mam delat, a jak se od toho, co ziju, odpoutat a zase si uzivat zivot.
Dekuji
Ouma 14.11.2019


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.