Mám problém s alkoholem
Drahá Wahlgrenis,
nevím, zda budete mít čas a potřebu na můj dotaz odpovědět, ale mám prosbu...
Mám problém, který mě moc trápí a ovlivňuje.
Mám problém s alkoholem.
Spíš vnímaní alkoholu k mé osobě.
Měla jsem to tak vždy a musím říct, že s tím bojuji vcelku statečně, leč stále je to boj.
Nejsem z žen, lidí, kteří by se někde motali, dělali scény, nemohli fungovat atd.
Rozhodně nepiji každý den, ale pokud si dám víno, nemám úplně míru.
Myslím, že mám sebereflexi, takže to koriguji, ale po požití jakéhokoliv množství, byť jedné skleničky, mám velké výčitky a je mi ze sebe "špatně".
Nevím, co s tím a proč to tak mám, a proto moc prosím - podívala byste se na to?
Mockrát Vám předem děkuji, opravu moc.
S přáním krásných dnů
Zuza 10.04.2017
Milá Zuzo,
stav, který popisujete, ještě není tím, s kterým by se nedalo nic dělat.
Nejste nemocná, nepotřebujete do protialkoholní léčebny.
Dokážete pochopit, co se s Vámi děje a umíte si z toho pro sebe udělat závěr.
Každopádně se ale dostáváte do situace, kdy jste tak nějak zastavena, kdy si uvědomujete, že něco s Vámi je jinak, ale nechcete to změnit.
Pravděpodobně jste pořád s alkoholem na vlně přátelství, i když to sama nazýváte bojem.
Boj ale v životě nemá co dělat.
Vy jste teď pouze v roli otroka, který se nechal zcela dobrovolně zotročit.
Alkohol si s Vámi může dělat, co chce, švihá bičem a Vy do sebe překlápíte skleničku za skleničkou.
Nejste to ale Vy, ta jediná, nejlepší a výjimečná žena, která si zaslouží obdivu.
Sama píšete, že nepatříte k těm, kdo by dělali scény, ale míru neznáte.
Pohled na opilou ženu není pěkný.
Žen, které se sotva drží na nohách, blábolí nebo i zvrací, jsem v dobách, kdy jsem ještě žila v Praze, viděla dost.
Vás nevnímám jako kompletní ženu, která miluje své tělo, miluje každou svou buňku.
Proto dovolíte, aby do Vás vstupoval alkohol.
Nevážíte si sama sebe, nezáleží Vám na Vás, je Vám jedno, co bude další chvíli.
Teď se držíte skleničky...
Měla byste přestoupit na jinou vlnu, tohle do budoucna není dobrý plán.
Ovšem nikdo jiný Vás přesadit nedokáže, rozhodnout se budete muset sama.
To, že Vám "víno chutná", není omluva ani alibi.
Je to pouze známka Vaší slabosti.
Chcete to tak?
Není to Váš osud, pokud si takhle pokládáte otázku.
Osud je to, co chcete, co si volíte, co žijete sama za sebe.
Vy můžete začít jinak, postavit se na novou startovní čáru a nechat víno někde vzadu.
Do života ho nepotřebujete.
Až si tohle v sobě porovnáte, najednou se Vám mohou začít objevovat i nové souvislosti v životě, nové koníčky, noví přátelé.
© Wahlgrenis
12.04.2017
