Chová se agresivně nejen ke spolužákům
Dobrý den paní Wahlgrenis,
potřebovala bych od Vás poradit.
Pracuji jako vychovatelka v družině.
Práce je to pěkná, ale v poslední době (vlastně od začátku školního roku) si nevím rady s jedním žákem, prvňákem.
Chová se agresivně nejen ke spolužákům, ale i ke mně.
Nikdy nechce dělat nic, co dělají ostatní, neudrží pozornost po dobrém ani po zlém.
Za všech okolností na sebe poutá pozornost, v jídelně se šťourá v jídle spolužákům.
Už si s ním nevím rady.
Stejné problémy s ním má i jeho třídní učitelka.
Jeho rodinné zázemí není ideální.
Vychovává ho pouze matka, která naše výtky k jeho chování přijímá se slzami v očích.
Mám takový pocit, že tohle nemůže skončit dobře.
Neměla byste nějakou radu?
Předem moc děkuji.
Kateřina 16.01.2017
Milá Kateřino,
nikdy neznáme celý příběh, nemůžeme si dělat předčasné závěry z našeho úhlu pohledu...
Duše chlapce, o kterém píšete, sem, do tohoto života nechtěla.
Přesto se nedalo nic dělat, došlo k početí a on musel přijmout, co se s ním dělo.
Předpokládám, že o něm jeho matka věděla ještě za těhotenství, mohl být i komplikovaný porod.
Rozhodně to, čím si duše potřebuje už od počátku v tomto životě projít, není jednoduché.
Vnímám obrovskou zátěž, která se jí (té duše) dotýká.
Chlapec nechápe, nechce to, přesto je ale sunut do dalších a dalších zkoušek.
Pokud bychom se na jeho život dokázali podívat s odstupem, pak je zřejmé, že každý den, každou minutu je tady pro něho připravena lekce - a on se s ní potřebuje porovnat.
Má jakoby pochopit jisté mantinely, které tady platí, ale on to má nastavené jinak.
Potřebuje volnost, svobodu, žádné omezování a poslouchání autorit, to pro něho není.
Vnímám slzy jeho matky, která si s ním neví rady.
Ona pro něho není osobou, kterou by chtěl následovat.
On je tady tím, kdo všechno ví, všechno umí, všechno chce... a teď hned.
Je tady vyšší plán, má se naučit komunikovat, sdílet společné programy s ostatními, má být součástí celku.
Ale nic z toho se mu nezamlouvá.
připadá mi, jako by jeho duše byla tady ve vězení, jako by měla poslouchat a přijmou jistý řád.
Pokud bych měla doporučit nějakou variantu, jak s tímto chlapcem pracovat, pak by to bylo přes činnosti, které ho baví, přes autoritu, která ho dokáže zaujmout, možná i přes soukromou školu s malým počtem dětí.
To, co se po něm chce ve škole, v družině i doma, je pod jeho úroveň.
Je to velice chytrý, inteligentní chlapec, ale nechce se podřizovat.
Mám z něho pocit, jako z uvězněného ptáčka, který se ocitl v malé krabici, neví kudy kam, mlátí okolo sebe křídly... ale hlavně potřebuje ven.
Je možné, že zatím se ještě nepodařilo objevit to, co by chlapce mohlo bavit.
On není nemocný, jeho duše je nešťastná z toho, co musí žít, volá po změně, po osvobození.
Dnešní školství je nastavené jinak, nedokáže s ním spolupracovat.
Rozumím paní učitelce i Vám, jak je náročné mít celou třídu a připravit pro všechny nějaký program.
Jedno takové dítě zruší všechny dobré úmysly.
© Wahlgrenis
19.01.2017
Drahá Wahl,
velice děkuji za odpověď.
Čtu ji již po několikáté.
Snažím se chlapce pochopit, vyznat se v něm, pomoci mu...
Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.
Děkuji za vysvětlení, popsání..
Dnes jsem vyprávěla na angličtině o návštěvě u Vás.
Paní učitelka se ptala na jméno a klasika... k "neuvěření" - zná Vás také.
Byla kdysi prý
na Novotného lávce v Praze na přednášce ohledně magických ornamentů...
No prostě tak to je, krása...
Mějte se krásně a na viděnou,
Kateřina 20.01.2017
