Manželovi praskla aorta, a to hrudní i břišní
Milá Wahlgrenis,
velice se omlouvám za tento mail, za tu troufalost, ale jsem zoufalá a hledám pomoc.
Pokud Vám to nevadí, když Vám řeknu moje trápení.
Pokud byste mi mohla pomoci, byla bych Vám moc vděčná.
13.10.2014 se mému manželovi stal obrovský zdravotní průšvih, tzv. disekce aorty, laicky řečeno praskla mu aorta, a to hrudní i břišní.
Prodělal od té doby několik operací.
Důležité je, že i přes ošklivou předpověď lékařů, žije.
Zvládl to. Ležel na ARK ve FN, od 20.11.2014 na intermediárním pokoji, nyní od pátku na standardním oddělení chirurgie.
Bohužel stále leží.
Má cévku, proleženinu na sakru a pravou nohu prý necítí, i když jej moc bolí.
Každý den za ním jezdím, abych ho psychicky podpořila.
Každý den prosím nebesa o pomoc pro něho.
Snažím se mu dávat energii, i když to neumím.
Pomáhají mi děti, pomáhá mi jeho rodina, jak mohou.
Od lékařů jsem se setkala s negativním postojem, když jsem pro něj chtěla rehabilitaci nebo cokoliv do budoucna.
Každý se toho bojí.
Kontaktovala jsem mnoho známých i méně známých (pracuji také ve zdravotnictví), ale po zjištění diagnózy se jakoby všichni stahovali.
Prosím, mohla byste mi říct, zda se uzdraví a zda bude chodit???
A co mám a mohu pro to udělat?
Udělám vše, co bude v mých silách.
Moc děkuji a přeji klid, pohodu a zdraví
Pavlla 08.12.2014
Milá Pavllo,
vnímám tíhu, kterou nyní prožíváte.
Ptáte se, kde se stala chyba.
Váš muž do té doby žádné takové zásadní zastavení v životě nezažil.
Ovšem jeho zdravotní problémy, které popisujete, se mi ukazují jako prakticky vyřešené.
Není to nic, co by mělo dlouhodobě trvat.
Jeho duše si procházela - nejspíš v období kolem půl roku před touto událostí - zvláštními stavy, jako by nebylo jasné, co bude, jak to skončí atd.
Byly tady zmatky, možná řešil něco v práci, možná pochyboval o své roli v životě.
Vnímal znejistění.
Je možné, že si nebyl jistý svým pracovním nasazením.
Připadá mi, jako by se pohyboval v nejistých energiích, jako by zažíval nejistotu v mnoha směrech.
Sám se rozhodoval tohle všechno tzv. nejisté zvládnout, myslel si, že to svým úsilím a odhodláním pořeší.
Najednou se ale ocitl vysunutý z tohoto procesu.
Vypadá to, že nedokázal tím, co umí a pro co se rozhodl, s tou tíhou, která byla kolem něho, nic udělat.
Vnímám ho najednou jako cizince, který mluví cizí řečí, s nikým si nerozumí, neví, co se děje a proč.
Pokud se ptáte, co s ním bude dál, nesmíte se snažit mít v rukou ty zásadní otěže.
Tady jde o něco vyššího, o proces, kterému se Váš muž potřebuje poddat.
Nesmí tady být boj.
Je nad ním obrovská ochrana, vnímám, jako by se všechno mělo zlepšovat, a to poměrně rychle.
Jen Váš muž nesmí přemýšlet o práci, o tom, jak musí vydělávat peníze.
On se potřebuje dostat do přímého kontaktu se svou duší, má být klidu.
Toto zastavení mu do života přišlo, aby si udělal ve svých hodnotách pořádek.
Nesmíte na něho spěchat.
Vnímám nad ním potlesk, je to celé na dobré cestě.
Jen je třeba přijmout to, co se děje, s absolutní pokorou.
Nebojovat, ale děkovat... za vše.
© Wahlgrenis
08.12.2014
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za utěšující slova.
Ano, řešil toho v minulosti trochu moc.
V práci měl spor s nadřízeným, který se ho chtěl zbavit.
Sesadil ho z jeho postu a poslední informaci z 1.9.2014 mám, že dal návrh na jeho rozvázání pracovního poměru.
Hodně ho to vzalo.
Řešil to také neschopenkou.
Tenkrát jsme oba seděli u internetu a hledali jinou práci - ale znáte to, v dnešní nezaměstnanosti to nebylo nijak snadné.
V rodinném životě se poohlížel po jiné ženě (mě to zraňovalo).
Jednou mi dokonce řekl, že jsem na něm závislá.
Ano, moc ho mám ráda i přes všechny nesnáze, které nás provázely, ale víc mě ještě zraňovalo, že nejsem pro něj ta pravá.
Nechtěla bych, aby se cítil svázaný.
V této hrozné době bych si ale moc přála, aby se z toho dostal.
Jezdím za ním každý den, i když mě to stojí dost peněz.
Ty nejsou v této chvíli tak důležité, ale pokud by nebyly, je to také špatně.
Chtěla jsem mu ukázat, že láskou se dokáže dostat i z takové nemoci, jako je tato.
Na druhé straně si uvědomuji, že život musí být i kvalitní, proto mám strach o tu jeho nohu, protože do této chvíle jenom leží.
Znemožňuje mu to rehabilitaci, protože se také musí dbát na jeho srdeční a cévní systém a nemůže rehabilitovat jako člověk např. po úrazu, který má ale srdce a cévy zdravé.
Je zde nutno udržovat tlak v normě.
Možná i proto se toho každý bojí.
Ve FN na rehabilitaci jej odmítli, sám jeho ošetřující lékař z JIP to nechtěl ani moc řešit a já po tlakem jsem oslovila jednu paní doktorku z B., kde je rehabilitační centrum, zda by jej tam vzali.
Slíbila, že se přimluví u primáře, ale chce samozřejmě lékařskou zprávu.
Rozhovory s jinými lidmi jsem zjistila, že tato následná péče jakoby nebyla samozřejmostí.
Klidně prý dokážou odmítnout nebo poslat zpátky.
Byla jsem v šoku.
Manžel je ale přece ještě mladý (55 let) a život musí být kvalitní, aby se dal žít.
Proto moc prosím a modlím se, aby mu byla dána šance.
Navíc má ještě vývod břichem a proleženinu na sakru.
Snažím se mu kupovat nutridrinky, aby měl výživu, ale téměř nic do něj nedostanu.
Někdy jsem zoufalá.
Nejdřív jsem měla hrozný strach, jestli přežije, teď se můj strach přesouvá i na to, aby chodil.
Děti, přestože mají již svůj život, sem jezdí, podporují nás, jeho rodiče mu moc pomáhají, můj taťka i ségra se snaží.....
Prosím, mohu položit ještě nějaké otázky?
Jsem pro něj ta pravá???
Najdeme pro něj rehabilitaci???
Bude chodit???
A co myslíte tím bojem?
Ještě jednou děkuji za Vaše slova po telefonu i mail.
Přeji Vám krásný a pohodový den, a hodně zdraví
Pavlla 08.12.2014
