Proč se mi dělají na obličeji červené skvrny?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
mám jedno velké přání, ráda by jsem se zbavila neustálého rudnutí v obličeji.
Říká se, že pleť je odraz duše člověka.
Já myslím, že nejsem špatný člověk, i když je spousta věcí, nad kterými jsem se ve svém životě už zamyslela.
Ne, že bych myslela jen na sebe, ale trápí mě, když kamkoli přijdu, na obličeji se mi udělají červené fleky.
Stydím se a nemohu se na nic soustředit.
Je to snad trest?
Něco dělám v tomto životě špatně?
Nebo je to z minulého života?
Nebo jen tělo dává najevo, že mu něco chybí?
Mám totiž neustále málo železa.
Moc děkuji za odpověď.
Ignesita
Odpověď: Milá Ignesito,
nedostatek železa spíše způsobuje bledost v obličeji, nedokrvují se končetiny, máš pocit studených nohou...
Nebudu tady odvozovat, čím by to mohlo být.
V trojklanech je poznat, si připadáš nedokonalá, nevěříš, že by ses s někým mohla vůbec seznámit.
Ráda bys už měla po svém boku muže, kterému by na Tobě záleželo.
Zatím jsi ale příliš ponořena do svých problémů a nechceš se z nich ani vymanit.
Je to u Tebe jako program.
Sama máš pocit, že všechno to dobré, co jsi měla prožít, je už za Tebou, ale nic Tě už nečeká.
Jak je to možné? ptáš se sama sebe.
Nicméně láska se Ti nevyhýbá, budeš už brzy krásnou úspěšnou mladou ženou,
i když to, aby se to vůbec povedlo, bude pro Tebe hodně náročné.
Budeš veselá a šťastná, i když pořád budeš mít pocit, že se musíš kvůli někomu obětovávat.
Ten příznivý čas pro Tebe už nastal.
Myslím, že by bylo dobré, abys shodila všechny strachy.
Všichni lidé Ti nechtějí ublížit, všichni nejsou Tvými nepřáteli.
Až pochopíš, že mají podobné plány jako Ty, začne se Ti Tvoje přání plnit.
Prakticky Tvoje potíže s červenáním zmizí, až se zamiluješ.
Je v Tobě hodně pochybností, zatím si nevěříš.
V plástvích vychází Tvůj obraz ještě jednoznačněji.
Tvoje červenání (které souvisí s krví) je vlastně Tvou maskou.
Ty nechceš dát před ostatními najevo svoji pravou tvář.
Stydíš se za tyto svoje pocity, nejsi mezi lidmi jistá.
Souvisí to už s obdobím, kdy jsi byla malá holčička.
Vypadá to, že ve Vaší rodině měly přednost peníze a věci, než Ty.
Myslím, že jsi ale nebyla jedináček.
Podobně to vnímali i Tvoji sourozenci.
Procházela jsi dětstvím zvláštně, jako by to nebyla jasná dlážděná cesta, ale spíše prales.
Nerozuměla jsi vztahům ve vlastní rodině, měla jsi problémy i s kamarádkami.
Nakonec došlo k nějakému zásadnímu střetu, který jsi ale nemohla sama ovlivnit.
Vypadá to tady jako lesní požár nebo zemětřesení.
Prostě větší otřes, který nedokážeš sama předem odhadnout.
Postupně jsi pochopila, že Tvé představy o dospělých jsou hodně daleko od reality.
Sny se rozplynuly.
Jako bys rukou hladila příjemnou látku, plyš, bylo to hezké, ale nebyla Tvoje.
Jen chvilkový krásný pocit. Nic víc.
Postupně jsi vyrostla, stala ses dospělou dámou a vplynula jsi do stejného stereotypu, který jsi jako malá odsuzovala.
Tohle jsi ale přeci nechtěla.
Rozhoduješ se, jakou cestou se máš dát.
Připadá Ti, že jinak, než jak jsi to prožila, to nejde...
Ale jde.
I pro Tebe někde roste jabloň s jablkem poznání.
Čeká Tě skutečně nový život.
Zbývá Ti jen najít tu jabloň.
Pak bude dobře.
© Wahlgrenis
27.01.2005
