Asi pred mesiacom mi manzel musel zavolat zachranku
Ahoj mila Wahlgrenis,
mam na teba velku prosbu, ci by si sa mohla pozriet, co sa to so mnou deje, uz si sama neviem rady.
Asi pred mesiacom mi manzel musel zavolat zachranku, lebo som sa v noci zobudila na to, ze mam vyschnute v hrdle.
Nevedela som sa vsak napit a zacala som dusit, aspon taky som mala pocit...
Dostala som nejake injekcie na upokojenie.
Dalsi den som prespala, potom som behala po vselijakych vysetreniach, aj ked som vedela, ze to je zbytocne, lebo aj tak vsetky vysledky boli v poriadku...
Najhorsie na tom je, ze od vtedy neviem dobre spavat, potom som unavena, mam sucho v ustach, nechuti mi jest a tak dokola...
Vobec neviem, co mi ma toto zastavenie povedat.
Prave ze som mala pocit, ze sa mi nejak harmonizuju vztahy v praci aj doma a zrazu som niekde na dne...
Zbytocne ti tu budem vypisovat nejake podrobnosti, ved ty aj tak vies...
Ďakujem z celeho srdca za kazdu radu !!!
Adžna 30.06.2014
Milá Adžno,
stav, který Vás tehdy v noci dostal až do nemocnice, není propojený s žádný, zdravotním problémem, ale kolem Vás vnímám velké znejistění.
Mohlo by se jednat o výkřik duše, která za bdělého stavu není s Vámi zcela jednoznačně vyladěná.
Mám zvláštní pocit, jako by se najednou rozbořil ten podivný domeček z karet, který si budujete.
Není to stavba, která by měla pevné základy.
Vy jste najednou zůstala bez vzduchu, jako byste se ocitla v hodně stísněném prostoru.
Takovým prostorem může být i vězení... například...
Najednou tady nad Vámi nebyla vyšší ochrana, musela přijít tato lekce, abyste si sama v sobě mohla rozhodnout, jakou další cestou chcete jít.
Pokud tady byl nějaký ne úplně shora schválený plán, teď jistě zcela jednoznačně víte, co se po Vás chce, kam patříte, kam se nemáte vzdalovat.
Bylo to jen několik vteřin, ale pro Vaši duši jasné sdělení.
Tam, kde jste, jste správně.
© Wahlgrenis
01.07.2014
Milá Wahlgrenis,
chcela by som sa Ti podakovat za Tvoju rychlu odpoved!
Asi som to pochopila spravne, lebo v poslednej dobe som mala naozaj stale pocit, ze niesom na spravnom mieste, ze musim niekam odist, alebo co, ale vobec som nevedela, ze kam...
Teraz som stastna, ze som tam, kde som a s kym...
Len by som ta poprosila este o jednu radu.
Mam problem so spanim.
Mam aj nejake lieky, ale zatial sa im vyhybam, lebo viem, ze to nie je riesenie.
Ale co mam robit?
Vies mi dat este nejaku radu, alebo mi poslat nejaku energiu, ktora by ma nasmerovala spravnym smerom...?
Dakujem
Adžna 04.07.2014
Milá Wahlgrenis...
tento příběh mě dostal do mé prožité minulosti téměř před 12 lety, jak je podobný.
Noc, hrůza a děs... bušení srdce, obrovský strach.
Můj muž nevolal záchranku.
Řekl, že to počká a já dýchala a uklidňovala se, že to snad bude OK...
Nemohla jsem ani vstát strachem.
Byla to má noční můra...
Nic nenašli, ale preventivně jsem dostala obrovské množství léků.
Vybrala jsem si je z lékárny... a věděla jsem, po přečtení všech těch letáků, že takto ne.
Hrozila jsem se, že bych měla brát lék na srdce, a cítila intuitivně, že NE.
Možná i proto, že jsem - už dávno v té době - nejedla maso a tím věřím, že jsou čistější energie, a proto i pomoc Universa je silná.
Ale takto jsem to v té době nepojmenovávala, jen mi NĚCO dalo sílu hledat a dolovat víru v schopnosti těla ... a vírou překračovat strach.
Píšu DOLOVAT, protože takto jsem tu víru hledala... dolovala.
Věděla jsem, že když nic nenašli, tak mi vlastně nic není, jen něco dělám špatně, našla jsem si, z čeho to mám.
Došla ke mně i informace z časopisu o fobiích, které mívají ženy, a tak jsem vnímala, že to prostě chci zvládnout.
Přes půl roku se učila znovu narovnat svůj život bez léků.
Vnímám, jaký obrovský strach jsem měla, že nedojdu do práce...
Cestou jsem šla a ladila sebe na úplně něco jiného, než na to, že jdu SAMA PO CESTĚ a že mohu upadnout.
Mé noční bušení bylo stále...
Jen jsem vnímala, že skutečným pomalým dýcháním a soustředěním na dýchání, své srdce ovládám !
TAKTO TO MÁ I PANÍ ADŽNA, jsem přesvědčena, že teď jen strach ji zkouší, určitě i jí je dáno objevit důvěru ve své tělo a své schopnosti probudit.
Moc jí to přeji neb dobře rozumím, co naučené strachy s námi dělají a jak je sebedůvěra důležitá.
Jde to, můj prožitek je toho důkazem.
Nejsem ničím výjimečná, dát svému srdci důvěru může každý.
Máme nad sebou obrovskou moc, pokud máme víru v sebe a rovnáme si život, podle našeho chtění a ne podle druhých.
Odvaha prosadit a tvořit naši cestu je pak odměněna čistým žitím, kdy nás duše prostě vede a my se neobáváme udělat některé důležité kroky, ke kterým nás duše vyzývá.
Držím pěsti k nalezeni radosti a štěstí.
Rosé 05.07.2014
Mila Wahlgrenis,
chcela by som sa cez Teba podakovat pani Rosé za jej krasny povzbudivy mail.
Aj teraz sa mi tlacia slzy do oci ked pisem...
Vsetko, co pisala, je presne to, co prezivam teraz aj ja.
Ako by mi z duse hovorila!
Dakujem, dakujem, Rosé !!!
S láskou
Adžna 08.07.2014
