Jsem jako zpomalený film
Hezký den, Wahlgrenis,
delší dobu už se osměluji, váhám, jestli můžu a mám požádat o radu.
Nějak se mi nedaří spát, a tak to zkusím vypsat a poprosit.
Můj problém se může zdát bezvýznamný a snadno řešitelný:
Jsem jak zpomalený film, čím dál tím více, snad líná, unavená, neschopná...
A nedokážu to zlomit a překonat.
Vždycky jsem byla spíše zrychlená a hyperaktivní.
Pravda je, že často jsem odkládala věci na poslední chvíli, ale pak jsem všechno dohnala a stihla: děti, domácnost, knížky, sport, ruční práce..., i když to nebylo úplně vždycky hravě a snadno.
Občas jsem měla období, že jsem měla problém najít sílu zvednout se z křesla.
Nežilo se mi vždycky úplně nejlépe, ale za čas to nějak přešlo, překonala jsem to.
Teď to není tak strašné, že bych neměla sílu se zvednout, ale stejně jsem pořád unavená, i když se dá říct, že toho na práci moc nemám.
Nemusím vlastně skoro nic.
Jen chodit do práce, a i tam to zvládám jen s obtížemi.
Jezdím na výlety, bavím se s přáteli, dělám, co se mi chce a ne, do čeho mě někdo nutí, a stejně se necítím nikdy odpočinutá.
Nevypadám před lidmi tak, jak se popisuji, pořád na veřejnosti spíš ukazuji, že jsem pohodář, pořád jsem považována za aktivního člověka, plného elánu a energie.
Vlastně ani nemůžu říct, že by mi bylo nějak moc zle.
Jsem hlavně otupělá, unavená, zpomalená.
Taky nesoustředěná a roztržitá.
Kdysi jsem neměla problémy se učit nové věci, přijímat informace, orientovat se v chaosu.
Dneska už vím, jak se cítí děti, kterým to ve škole moc nejde.
Je to pár let, kdy jsem odevzdala diplomovou práci a pak neudělala poslední zkoušku (první zkoušku, kterou jsem vlastně neudělala na poprvé).
Připravovala jsem se na ni dlouho, ale nedokázala jsem někdy za celý den dojít na konec jedné stránky.
Nikdy bych nevěřila, že se to může někomu stát, kdybych to nezažila na vlastní kůži.
Mám dost přátel, se kterými je mi dobře, a vidím, že oni jsou se mnou taky rádi, což mě těší a hřeje, to nemůže říct každý, neměla bych se cítit osamělá.
Mám děti, se kterými jsou větší i menší starosti, ale kdybych je neměla, myslím, že bych se cítila hůř a nešťastnější, i když ty "větší" starosti jsou opravdu pořádnou porcí.
Chtěla bych poprosit o radu, jak zlomit a přemoci únavu, jak uvolnit místo v hlavě pro nové informace.
Tolik času už jsem promarnila, tolik práce neudělala...?
Asi to vypadá hloupě, proč si jen neříct "teď se do toho pustím!"?
Ale mně to opravdu nejde už pár let.
A pak ještě – kdybych věděla, jestli můžu svým dětem nějak pomoc, to kde jsou, je i moje zásluha, nemohla bych ještě něco napravit?
Omlouvám se, jestli se Vám můj dotaz zdá nicotný a malicherný, nebo hloupý, a přeji příjemné letní dny.
Babyka 30.06.2014
Milá Babyko,
to, co nyní kolem Vás vnímám, je absolutní ztráta radosti.
Vy jste bez energie, proto si připadáte jako zpomalený film, proto jste tak moc unavená.
Radost kolem Vás vnímám pouze v období, kdy jste byla dítě.
Tehdy snad naposledy jste vnímala, že svět se točí kvůli Vám.
Tohle nadšení ale nějak vyprchalo, Vy jste se dostala do stereotypů, fungujete jen s vypětím všech sil.
Vnímám Vás jako rozsypanou mozaiku, jako rozbitý obraz, něco je tady hodně jinak.
Pokud byste měla začít fungovat, je třeba se opět nastartovat.
Ty zmatky, které jsou nyní kolem Vás, by měly skončit.
Je to, jako byste najednou měla opustit prales, v kterém zatím zcela beznadějně bloudíte.
Jste ztracená...
Máte opět objevit svou cenu, sama sebe, svou krásu, kterou se lišíte od ostatních.
Zatím si připadáte jako poslední z posledních, jako byste vůbec nikoho nezajímala.
Nechtějte soupeřit o pozornost druhých, nejprve byste měla najít sama sebe a uvědomit si, čím jste oproti "zbytku světa" výjimečná.
Každý je něčím výjimečný.
Jako druhý krok byste měla objevit zdroj radosti, činnost, která Vás baví a uspokojuje, která Vám dělá dobře, na kterou se dokážete těšit a z které se dokážete radovat.
Těch dalších kroků je ještě řada, ale hlavní je, abyste nehledala pomoc u nikoho cizího.
Všechno, co může změnit Váš život, je ve Vás.
Nikdo jiný za Váš život odpovědnost nenese.
Zkuste si vzpomenout na období, kdy jste byla čerstvě zamilovaná do svého partnera, pokuste se vybavit ty pocity, kdy jste skoro létala metr nad zemí, jak moc jste se těšila na každou schůzku, na milování s ním.
Tyto energie potřebujete vrátit zpět do svého života.
Nejsou to žádná kouzla, všechny tyto postupy fungují, vstoupíte-li do nich s odhodláním změnit celý svůj život.
Za nikoho se neschovávejte, to, co žijete, je opravdu Vaše hlavní role, Vy ji tady hrajete sama...
A premiéra je právě teď.
© Wahlgrenis
01.07.2014
Milá Wahlgrenis,
velice mě potěšilo, že jste reagovala na mou prosbu a věnovala mi čas ve Vaší odpovědi.
Pokusím se tam najít.
Přeji Vám hodně štěstí, lahodné léto a ať Vás Vaše práce těší a naplňuje.
Babyka 03.07.2014
