wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Obrazy, které jsem malovala pod léky, jsou prázdné, bez duše


Milá Wahlgrenis,
vždycky strašně moc dlouho váhám, než Vás požádám o pomoc nebo radu.
Netuším, kde se ve mně ten ostych bere, ale protože jste to Vy, kdo mi nastartoval ten plný život, tak přece jen píšu.
Asi víte, že mám trvalé a veliké bolesti hlavy.
Můj mozek mě poslal do nemocnice do centra bolesti, kde jsem dostala krabici léků.
Není to poprvé.
Vždycky jsem je vysadila, protože mi měnily osobnost.
A moje duše se brání.
Moje obrazy, které jsou namalovány pod léky, jsou prázdné a bez duše.
Ty, co mě k nim dohnala bolest, ty lidi oslovují a mě uspokojují.
Rozhodla jsem se, že si ponechám bolest, protože malování je pro mě životně důležité.
Dokonce jsem si zaplatila hodiny malování v Praze.
Potřebuji se dál posouvat, zlepšovat, chci dosáhnout kvality.
Poprosila bych jen, zda jsem se rozhodla správně.
Má psycholožka, velice schopná, mě malinko zviklala tím, že mi řekla, že se dá tvořit i bez bolesti.
Moc děkuji za názor,
Vaše Zdena 17.06.2013

Milá "moje" Zdeno,
tento Váš dotaz mi připomněl mnohé diskuse, kdy jsem byla tázána, jak chápu cigarety nebo jiné drogy, při nichž se člověk dostává "jinam".
Všechny tyto prostředky - a patří mezi ně i léky, na které se ptáte Vy - člověka odpojují od jeho základu, od toho nejniternějšího nitra, skrz které je propojen s Universem.
Jsou to opravdu úniky jinam, ale ve smyslu někam daleko, kam nepotřebujeme.
To, co vzniká během Vašeho malování, je úžasným naplněním Vašeho osudového poslání, je to cesta, po které jdete právě Vy - nikdo jiný.
Proto vznikají tak nádherné obrazy, nad kterými se srdce pozastavuje.
Jsou to obrazy nadčasové, které předávají hluboká poselství.
Je tady ale velká oběť z Vaší strany, oběť, která bolí.
Málokdy přicházejí do života dary jen tak, za všechno se platí, je to jasný plán - něco za něco.
Lidé, kteří Vám vstupují do cesty, kteří léčí Vaše bolesti, mohou přijít jen s tím, co je za současného stavu jediné možné - s léky, které Vás ale zastavují, Vy malujete obrazy bez duše, jsou prázdné, jak píšete.
V tuto chvílí přestává platit to nádherné propojení s Universem, jste jakoby odstřižena, stojíte sama v poušti, studánka nikde...
Potřebovala byste se co nejvíce dostat do svého nitra, pochopit, že tohle je nejspíš opravdu Vaše poslání, kvůli kterému jste se narodila.
Nesmíte dělat věci jen proto, že se to tak má nebo musí, nesmíte se vnímat jako oběť.
Celý Váš život byste měla prožívat s radostí a láskou, měl by tady být šťastný nekončící prvek, který vychází z toho, že všechno, co se Vás týká, je v pořádku.
Nesmíte si ničím ubližovat... i myšlenky zraňují duši...
čím více se napojíte na zdroj, tím jasnější bude Váš plán, bude tak potvrzena Vaše smlouva, pro kterou tady jste.
Nesmíte ani na okamžik zaváhat, nesmí tady nic vadit.
Pak Vás bolest přestane trápit.
Vaše slova totiž mají být jasná: ano, ano nebo ne, ne.
© Wahlgrenis 18.06.2013

Milá Wahl.,
celý týden si každý den čtu Vaši odpověď a je mi při tom nádherně, protože z ní plyne úžasná laskavost, klid pro mě a mír.
Všechno, co je napsané, je pravda, tak to probíhá a tak to cítím.
Ale ještě víc.
Od doby, co odpověď přišla, ustaly bolesti a chuť k tvorbě, síla a vědomí, že jdu po správné cestě, se ustálily.
Vím, že občas bolesti přijdou, ale tak to má být.
Nechci dopadnout jako ostatní kolem mě, kteří si hlídají hodiny, aby do sebe ládovali pilule a je dost legrační, že moje léky proti bolesti mi vyjídají kolegové.
Nechávám je být, protože jsou takto nastaveni.
Pro mě bylo nejzoufalejší, kdy myšlení fungovalo pod léky dál a já jsem si uvědomovala, jak propadám do šedi davů.
Bylo to pro mě stejně bolestivé, jako když těžce nemocný člověk ví, že bude jen hůř.
Ale já mám svobodu rozhodnutí a to je nádherné.
Bolest mi má něco říct a jak píšete, chci být spojená s Univerzem i za cenu bolestí, protože získám nesrovnatelně víc.
20.7. budu celý den v Praze, budu malovat a budu na Vás myslet.
Ještě dám vědět, jak to probíhá, strašně se těším, že získám tu teorii, která mi tak strašně chybí.
Moc děkuji
Vaše Zdena 22.06.2013

Milá Wahl.,
celý týden si každý den čtu Vaši odpověď a je mi při tom nádherně, protože z ní plyne úžasná laskavost, klid pro mě a mír.
Všechno, co je napsané, je pravda, tak to probíhá a tak to cítím.
Ale ještě víc.
Od doby, co odpověď přišla, ustaly bolesti a chuť k tvorbě, síla a vědomí, že jdu po správné cestě, se ustálily.
Vím, že občas bolesti přijdou, ale tak to má být.
Nechci dopadnout jako ostatní kolem mě, kteří si hlídají hodiny, aby do sebe ládovali pilule a je dost legrační, že moje léky proti bolesti mi vyjídají kolegové.
Nechávám je být, protože jsou takto nastaveni.
Pro mě bylo nejzoufalejší, kdy myšlení fungovalo pod léky dál a já jsem si uvědomovala, jak propadám do šedi davů.
Bylo to pro mě stejně bolestivé, jako když těžce nemocný člověk ví, že bude jen hůř.
Ale já mám svobodu rozhodnutí a to je nádherné.
Bolest mi má něco říct a jak píšete, chci být spojená s Univerzem i za cenu bolestí, protože získám nesrovnatelně víc.
20.7. budu celý den v Praze, budu malovat a budu na Vás myslet.
Ještě dám vědět, jak to probíhá, strašně se těším, že získám tu teorii, která mi tak strašně chybí.
Moc děkuji
Vaše Zdena 22.06.2013

Milá Wahlgrenis,
něco se stalo a je to zvláštní.
Od doby, kdy jsem dostala váš dopis, jsem neměla ani jednou migrénu.
Nic mě nebolí.
Je to zvláštní pocit...
Trochu maluju, ale jen lehce.
Trochu se bojím se do toho opřít.
Měla jsem příliš zažitou informaci, že jen bolest tvoří.
Ale teď už mám připravené barvy a jdu na to.
Má mi to něco říct.
Určitě tento vzkaz pochopím, dřív nebo později...
Přeji nádherný víkend, nevadí, že prší.
Moc se těším na vaše další fotoreportáže, jsou nádherné.
Vaše Zdena 15.08.2013


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.