wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Prosím o pomoc pro maminku


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
poprosila bych Vás o pomoc pro svou maminku, která se již 20 let léčí na schizofrenii,
trpí halucinacemi, představami, všude vidí tváře a duchy.
Tak mě napadá, nemá tahle nemoc ještě nějakou jinou příčinu,
po přečtení Vašich článků bych to tak typovala.
Nedokázala byste mé mamce pomoci, a najít opravdovou příčinu její nemoci,
dnes jsem dostala zprávu, že opět - už po několikáté utekla z léčebny.
Po diskuzi s lékařkou jsem dostala návrh na zbavení svéprávnosti.
Než se odhodlám k dalším krokům, prosím o Vaši pomoc.
Děkuji
Janie

Odpověď:
Milá Janie,
věřím, že na každé trápení je nějaká pomoc nebo aspoň rada.
Schizofrenie je v podstatě psychický problém, kdy se podle mého názoru
zabydlí v tělesné schránce jedince více duší.
Ty spolu potom navzájem bojují a snaží se jedna nad druhou vítězit,
což se může dařit jen velmi omezeně.
Člověk to obvykle neunese a psychicky se bortí.
V tomto případě bych doporučila osobní setkání alespoň s Vámi,
pokud je s maminkou ztížená komunikace, což předpokládám podle toho, co píšete.
Bylo by totiž dobré zjistit, jaké duše se v ní usadily, co chtějí
a případně se je pokusit z těla Vaší maminky dostat.
Určitě je v tom hlubší smysl, proč se právě tady usadily.
Možná to může být jen jejich omyl, možná je maminky labilnější povaha k tomu přímo vybízela.
Rozhodně bych Vám moc chtěla pomoci.
I když postup nemusí být zrovna jednoduchý.
Komunikovat s jednotlivými dušemi by se nám ale mohlo podařit.
Před časem jsem praktikovala napojování na dálku, ale v tomto případě - nebude to jednoduché -
bych raději přistoupila k bližšímu kontaktu.
Zjistíme, za jaké jsou doby a jaké mají poslání nyní.
Dejte mi prosím vědět, jestli je pro Vás tato cesta přijatelná.
S tím zbavením svéprávnosti by se snad mohlo ještě nějakou dobu počkat, ne?
© Wahlgrenis 29.09.2004

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji, že jste se mi ozvala. Máte pravdu, maminka je opravdu labilnější povahy,
navíc příliš nábožensky zatížena, takže komunikace s ní je opravdu bezpředmětná.
Já se bohužel nemůžu před ní ozvat, že tímto způsobem hledám pro ni podporu, označila by
mě za satanistku, jak se již bohužel dříve stalo.
Navíc se nemůžu, i když bych to okamžitě udělala, rozjet za Vámi,
protože můj manžel, kdybych mu to sdělila, byl by proti.
Nešlo by to na dálku, přese mě? Sdělím, co by bylo potřeba.
Moc mě to mrzí, ale jsem i tak v životě dost tlačena ke zdi, že už sama nevím kudy kam,
přitom Vaše stránky a podobné na internetu přímo hltám, sama se zabývám astrologií,
ale tam pomoc pro mamku nevidím.
Má poškozený Merkur, navíc v Rybách (náboženství, upínání se k něčemu).
Sama zkouším některé praktiky, abych si pomohla. Prosím o pochopení,
i tak mi bylo jedním astrologem sděleno, že se příští rok asi rozvodu.
Milá Wahlgrenis, prosím, navrhni, co dál. Děkuji za Tvůj čas.
S pozdravem Janie

Dobře, zkusíme to na dálku...
Věřím, že se nám společně podaří maminku problému zbavit.

Milá Wahlgrenis,
jsem Vám moc vděčná, že si najdete čas a pomůžete mi vyléčit mou mamku,
už jsem nevěděla, kam se obrátit.
Ze strany lékařů není nejmenší naděje a navíc tu je ta hrozba zbavení svéprávnosti,
která při dalším pobytu v psychiatrické léčebně je už velice reálná.
Pokusím se co nejlépe vypodobnit její život.
Mamka se jmenuje XY, narodila se svým rodičům jako třetí dítě.
Má ještě dva starší sourozence.
Otec ji uviděl poprvé až když ji bylo 5 let, byl na pracích v Německu,
její maminka celou válku byla sama na 3 děti.
Dětství bylo celkem spokojené, vystudovala obchodní akademii, měla hodně kamarádek.
S mým taťkou se seznámila po nástupu do práce, kde on tehdy také pracoval.
Bylo ji tehdy kolem 18 let.
I to se mi jeví jako idylické období, z fotek na mě vane klid a pohoda, mamka je na nich spokojená.
S taťkou chodili hodně na výlety, lyže, procházky.
Ale tu někde již začíná náboženský rozpor mezi mým otcem a mamkou,
mamka byla vychována jako věřící evangelička a otec byl ateista.
Mamka si před svatbou dala podmínku, že otec se dá na víru.
Vdávala se v 19 letech. Svatba byla v kostele, ale to bylo všechno.
Ze strany otce se více , co se víry týče, nedočkala.
První velký zlom v jejím životě nastal asi za rok, kdy ji v náručí zemřela její maminka.
V té době se zřejmě upnula bohužel ne na mého otce, ale na svého tatínka,
který ji pak celý život určoval víru v Boha.
Tady se již rýsuje první rozpor: děda kontra můj otec, a tak to již bylo až do smrti dědy, který zemřel až
ve svých 91 letech.
Já jsem se narodila jako první dítě, předtím jednou potratila.
Připadá mi, že tu jsou již první známky její pozdější nemoci.
Když jsem v pár měsících onemocněla, staral se o mě taťka,
mamka to nezvládla, utekla již tehdy někam do noci - jako teď (vždy utíká jenom v noci).
Po mně se narodily ještě dva bratři.
Mamka se do práce nikdy nevrátila, nevěřila si, že to zvládne.
Žili jsme spíš uzavřeným rodinným životem, naši neměli žádné známé,
chodila k nám jen babička, otcova maminka, žije dodnes, je to velmi obětavá a statečná žena.
Moje mamka k ní má šílenou aversi, dříve skrytou, nyní při její nemoci otevřenou.
Žárlí, že my, všechny 3 děti máme babičku hrozně rádi.
Do mých cca 13 let probíhal tichý boj mezi mamkou a taťkou, co se týče náboženství.
Tehdy někdy její otec odešel z církve do jedné místní sekty, mamka ho brzy následovala.
Tady začíná otevřený boj, můj otec, mamka a my tři děti jsem v tom lítali.
Mamka celý rodinný život podřizovala sektě,
o víkendu odcházela na několik hodin už dopoledne z domu,
našla si tam známé, chodila se modlit ke svému otci stále častěji.
Někdy jsem byli u modlení i my děti, nebyla to tichá motlitba, děda byl až v transu, jak řval.
Mamka se i po nocích pak celé hodiny jen modlila.
Mamka byla psychicky úplně mimo.
Náš život, moje taneční, rodina byly jen tak na okraj. O vánocích zakazovala i stromeček.
Tehdy jsem si na mamku, i když ji mám v srdci ráda, vypěstovala pěknou zlost,
co nejdřív jsem pak chtěla odejít z domu, a zřejmě mi to určilo i co nejrychlejší výběr partnera.
Mamka nás děti chtěla přivést k Bohu, ale tím si nás všechny 3 pěkně odradila, takže ani jeden nejsme věřící.
Já mám nyní již svou víru, ale bez církve.
To ji někdy přivádí přímo k šílenství.
Otec byl tichý a skromný muž, podle mě měl někde svoji 13. komnatu, nás měl rád.
Měl koníčka, na tehdejší dobu zajímavého.
Měl rád knížky, které pojednávaly o jiných energiích, např. posun krabičky očima apod.
Říkal, že mamka na něho v noci vysílá zlou energii a ta ho ničí.
Mamka, jak mohla, tak mu ty knihy ničila.
Mně před 3 lety spálila mé oblíbené knihy z astrologie, když to na ni přišlo.
A vůbec mamka a oheň... všude nosí zápalky,
Ve 44 letech ovdověla. Po taťkovi v místním lese vše spálila, jako by byl prašivý...
A žárlí... zas na dnes již 20 let mrtvého otce, že třeba jdu za ním na hřbitov.
Mamka a emoce, silné emoce...
Wahlgrenis, nevím, co ještě napsat, posuď, či je to dostačující,
od smrti otce se mamka léčila v různých intervalech v psychiatrické klinice s diagnózou parafrénie, schizofrénie.
Ovšem s žádným výsledkem, emoce a její útěky do tmy se stále častěji znásobují.
Předem děkuji, Wahlgrenis, budu moc čekat.
Janie

Milá Janie,
přečetla jsem si Tvůj upřesňující mail a dřív,
než budu reagovat přímým napojením na duši Tvé maminky,
chtěla bych Ti napsat pár slov.
Maminka určitě prožívala šťastné dětství, jak popisuješ.
Dokonce i velkou lásku s Tvým otcem, než se vzali.
Byla okouzlena jeho krásnými slůvky, jeho očima, všechno bylo ideální.
Všechno, až na tu víru.
Jenže v tomto případě to je největší problém.
Ona si ho brala s tím, že ho na víru dostane.
Ale jsou to tak niterní záležitosti, že bez skutečného "uvěření" není možné do víry jen tak spadnout.
A tady zklamala. Dodnes se s tím nevyrovnala.

(Znám velice dobře jistý manželský pár, kde se to ale povedlo.
Ovšem v opačném směru.Víra přišla od muže k ženě.
Nyní žijí oba ve spokojeném manželství i s dětmi... Někdy to prostě vyjde.)

Tvůj otec byl přesvědčen o jiných duchovních hodnotách,
nemohl si s Tvou maminkou zcela a maximálně rozumět, i když ji zpočátku velmi miloval.
Ve chvíli, kdy se úzce napojila na sektu, došlo ke zintenzívnění náboženských kontaktů,
ale i praktických prožitků.
Stanovila si jasný cíl - dostat Tvého otce na víru, ale když se to dařit nebude, ona ho za to "potrestá"...
Potrestat ho měla tím, že sám měl poznat existenci Boha na "vlastní kůži".
Třeba to tak přesně neřekla, ale připadá mi, že se na jeho smrt,
kdy se s Bohem (nebo s jinou autoritou, nezáleží na tom, jak to nazývala) setkají z očí do očí.
Tehdy měl podle jejích myšlenek litovat, že na víru nepřistoupil.
Tolik si tento důkaz pro Vašeho otce přála, až skutečně zemřel.
Jenomže tady to nekončí.
Každá myšlenka, která je vysílána k druhému člověku s jistým, ne příliš dobrým cílem,
se otočí zpět k místu, odkud byla vysílána. Násobí se a zůstává tam v té nezměněné podobě.
Všechny myšlenky Tvé matky dobré nebyly, to si nebudeme namlouvat.
Vrátilo se jí to zpět a nyní sama neví, co s tím.
Duše Tvého otce vnímala ještě za svého života nedobré působení,
píšeš, jak si byl vědom toho, že na něho matka vysílá špatnou energii.
I tyto "nehmotné" síly citlivý člověk dokáže vycítit.
A Tvůj otec jistě citlivý byl.
Ve chvíli jeho smrti ale pro Tvou matku všechno neskončilo.
Jeho duše pochopila, že tady má ještě spoustu povinností,
úkolů, které teprve v této podobě může dokonale splnit a uskutečnit.
Není ve vyšších sférách, nezraje pro své budoucí životy, ale zůstal tady.
Přímo v bezprostřední blízkosti Tvé matky.

Její přání se již nikdy nesplní, nebylo dobré rozhodnout se k manipulaci s druhým člověkem.
Myslela si, že všechna spása je ve víře, k tomu se upnula, chodila na pravidelné modlitební setkání,
ale chyběla jí především pravá láska, pochopení druhého člověka.
Pro ni byl každý, kdo se projevoval jinak než ona, špatným.
Vlastně ani v okamžiku, kdy Váš otec zemřel, k němu nepocítila žádnou lásku nebo úctu.
Spálila hned všechny jeho věci, jako by byl prašivý.
Vlastně se cítila jeho existencí vedle sebe, tím, že nepřistoupil na víru, jaksi méněcenná.
Nedokázala být jako ostatní lidi ve společenství, kde většinou věří celé rodiny.
Byla trochu jako černá ovce. Stála stranou, i když moc chtěla splynout s ostatními.
Ten černý puntík na ní byl její muž, toho se ale jen tak zbavit nemohla,
proto ho jenom zásobovala "špatnou" energií.
Tento cíl naplnil celý její život, ona zklamala, to jí nyní všechno kolem říká.
I když je v léčebně s ostatními lidmi, je strašně sama, hlavně před Bohem se cítí provinilá.
Je pravděpodobné, že "Mu" dala slib, že svého muže zpracuje...
Nepodařilo se jí to.
Oheň a noc jsou atributy noci, atributy rituálů, kdy především vyzývala všechny síly,
aby NĚCO s jejím mužem udělaly.
V noci se cítí bezpečnější, to ožívají síly, které s ní komunikují.
Mám pocit, že duše Tvého otce, ale i duše její matky jsou pořád při ní.
Prakticky spolu pořád bojují.
Duše otce má hodně sil, aby dala najevo svoji duchovní převahu.
Matka bude už blízká stavu rezignace.
Neví, co s tím, neví, jak má dál žít, nevidí před sebou žádné lepšení, žádnou perspektivu.

Napojení provedu...

Když jsem zvažovala, jestli tento dopis umístím na web, trochu jsem váhala.
Jsou to hodně soukromé věci, ale na druhou stranu jsou to otázky,
kterými se může zaobírat každý z nás. Všechno špatné se vrací zpět.
Nikdo si nemůže činit nároky na život druhého.
Každý je totiž svobodný (i když třeba v manželském svazku),
nemůžeme druhého člověka nikdy znásilňovat žádnou nucenou vírou.

Tvé matce by mohlo pomoci jediné - hodně lásky.
Ale obávám se, jestli už není hodně pozdě.
Měla by vnímat od všech svých nejbližších, že ji máte rádi,
že je pro Vás nejdražším člověkem na světě.
Vím, že se to těžko představuje po tom všem, co sis s ní prožila.
Já se také pokusím vyrušit špatné duše z její tělesné schránky.
U ní by mělo nastat usmíření s Bohem, měla by pochopit, že i tak ji má stále stejně rád.
Bůh přeci nedělá rozdíly, miluje každého, i když se třeba ten člověk proviní.
Vnímám pořád jakýsi vnitřní boj, který ona vede.
Ale proti komu? Proti celému světu? Proti vlastním dětem?
Za to, že se narodily ze spojení s člověkem, kterého se jí nepodařilo převést na víru?
Možné je naprosto všechno.
Víra má obrovskou moc, ale dokáže i ranit, dokáže člověka zpacifikovat i zabít.
Záleží na tom, jak hodně si pustíme do srdce, jak hodně se poddáme.
Rozhodnutí je na každém zvlášť.
Tvoje maminka se poddala hodně, zapomněla na vlastní život.
Věřím ale, že se s tím dá ještě něco dělat.
© Wahlgrenis 29.09.2004


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.