Co mají znamenat ty vysoké horečky?
Wahl,
obracím se na Tebe s prosbou o pomoc.
Syn (19) měl včera čtyřicítky, byli jsme s ním v noci na pohotovosti.
Začalo mu to v poledne, po obědě, z ničeho nic.
Teď to není o nic lepší, má teplotu 39,15.
Zase hicuje...
Rozumím tomu, že každá nemoc je výkřikem duše, ale tohle nechápu.
Co se to děje?
Díky
Thea 03.07.2012
Milá Theo,
vysoké teploty u Vašeho syna vnímám jako jeho vnitřní proces, jako by se od něho očekávala nějaká role, s kterou není vnitřně vyladěný.
Mohlo by se jednat o profesní nebo životní start.
Těžko říct, co z toho je nyní pro něho aktuálnější.
Vnímám, jako by na něho doléhala odpovědnost z rozhodnutí nebo jistého kroku, ke kterému se odhodlává.
Už sice navenek není malý, ale ještě není úplně dospělý v tom smyslu, aby se od rodiny vzdálil a žil sám za sebe.
Tento stav připomíná vystřízlivění, kdy najednou je také všechno jinak.
Člověk musí sundat zrádné růžové brýle a podívat se pravdě do očí...
Není nádhera, to, co nyní vidí.
Je velice znejistěn, jako by se půda pod jeho nohama propadala, podobně jako v bažině.
Chápe, že jakmile tento krok jednou udělá, zpět už cesta nevede.
Není si jistý, jestli tohle opravdu nyní chce.
Jeho duše se ozývá...
Tohle přesně hlásí.
Chlapec je teď zcela bez schopnosti pohybu, ano, je zastavený, aby mohl tuto zátěž zpracovat.
Jeho duše by potřebovala dostat prostor, nesmí se nyní rozhodovat pod tlakem, rychle.
Teď jeho duše pláče.
To, co se chystá, není shora posvěcené.
Nic se nesmí uspěchat.
Kroky, které se Váš syn chystá v nejbližší době udělat, by mohly ještě počkat.
Nechte ho svobodně nadechnout, nechte jeho duši promluvit.
Možná i se začátkem prázdnin v jeho životě vznikl prostoj, kdy je najednou čas uvažovat v jiných dimenzí.
Pod tíhou těchto informací se nyní tělo složilo.
© Wahlgrenis
03.07.2012
Wahl,
včera se na chvíli stal náš syn ropuchou bradavičnatou...
Ráno jsem s ním jela k doktorce, protože mu vysoké teploty nepřestávaly.
Navíc ho začalo bolet v krku, že nemůže polykat.
Doktorka mu dala antibiotika a udělala výtěr z krku.
Jeli jsme potom do lékárny.
Tady měli dovolenou, tak jsem pověřila doma dědu, jestli by nedojel do města.
Dojel, ale přijel docela dlouho.
Prášky se mají brát po dvanácti hodinách, tak jsme si říkali, že počkáme do večera.
Wahl, ještě že jsme to udělali...
Odpoledne přišel z práce manžel, syn pořád skoro čtyřicet.
Tak jsme se rozhodli, že si prostě ten prášek vezme už teď, že na nic čekat nebudeme.
Do půl hodiny, ani snad ne se u něj rozběhla strašlivá reakce.
On není vůbec zvyklý na prášky a nemocný prakticky už nebyl několik let.
Podle letáku jsem zjistila, že se jedná o vzácnou reakci.
No, žába se z něj zrovna nestala, ale začalo to svěděním, to se potom drbal tou škrabkou na nohy.
Opuchly mu rty.
Poslala jsem je okamžitě do nemocnice.
Bála jsem se, aby se neudusil.
To už se mu začaly dělat na bradě a obličeji puchýře, takové malé fialové bouličky.
Pohled to byl strašný.
Prý to potom měl v nemocnici po celém těle.
Dali mu injekci a jiná antibiotika, která mi tady doma vesele zvrací a tak má pořád skoro čtyřicet.
Takhle se máme...
Thea 05.07.2012
